Až příliš triviální argumentace fakty

Jiří Fuchs

V článku Opravdu snadná kritika? (Distance 1/13) jsem reagoval na Vohánkovy námitky proti mé kritice evolucionizmu. Mého oponenta však vysvětlení, které jsem předložil, neuspokojilo. Znovu žádá, abych ukázal, z čeho plyne mé (pro kritiku evolucionizmu) klíčové tvrzení, že každá opice má schopnost plodit jen opice. Domníval jsem se, že je moje vysvětlení jasné, ale zřejmě jsem se mýlil. Přesto si dál myslím, že soubor premis, který jsem v něm užil, není třeba rozšiřovat. Pokusím se tedy (s přihlédnutím k Vohánkovým otazníkům) lépe ukázat, jak z něj závěr, že žádná opice není schopna plodit ne-opici, vyplývá.

Jednoduše řečeno vyplývá onen závěr z nelibovolné definice opice. Taková definice vyjadřuje specifickou přirozenost opic. Ačkoli jsem ve svém vysvětlení zdůrazňoval, že pojem specifické přirozenosti je v kritické reflexi evolucionizmu rozhodující, na mého oponenta to velký dojem neudělalo. Ve své replice se ho dotýká jen okrajově (připouští substancialitu živočichů i existenci jejich základních schopností – atributů); jeho význam pro vyvození závěru však přehlíží.

Nedorozumění o způsobu mého dokazování daného závěru je např. patrné z tohoto Vohánkova výroku: „Pokud Fuchs namítne, že žádné opice schopnost plodit něco jiného než opici nemají, poněvadž každá pozorovaná opice plodí jen opici, pak, zdá se, usuzuje nededuktivně.“ Vzhledem k tomu, z čeho jsem svůj závěr vyvozoval, bych ale takto přece nenamítal - ani neodůvodňoval.

Vohánka však znovu klade svou otázku od začátku, jako bych nic o postupu z přirozenosti neřekl. Pozorujeme prý, že některé živé bytosti plodí. Jak ale vyvodit, že každý (hmotný) živý tvor má schopnost plodit, ptá se můj oponent. Snad z definice hmotného života (deduktivně) či z pozorování? Vohánka se dokonce domnívá, že tvrdím s deduktivní platností, že každé hmotné živé substanci náleží schopnost plození. Já ale nic takového netvrdím a tento problém vůbec neřeším. S překvapením tedy zjišťuji, že se v samotném předmětu společné úvahy, totiž v identifikaci důkazu, dost míjíme.

Tak tedy znovu. Vohánka akceptuje u živočichů model substance a jejího nutného zaměření k jejím specifickým životním činnostem. Toto zaměření je diferencované: každá specifická činnost má jako svůj bezprostřední princip neempirickou základní schopnost – aktivní potenci k příslušné činnosti.

Tyto aktivní potence jsou nutnými akcidenty (atributy) subjektu života. To znamená, že existují v nutném spojení se subjektem i navzájem. Díky svým aktivním potencím je určitý subjekt nositelem určitého druhu života. Tento druh života je dán nutnou přináležitostí určitých specifických činností, které spolutvoří identitu daného druhu. Pro specificky lidský život je např. nutná činnost myšlení. Tato postupně se realizující specifická činnost však vyžaduje základní zaměření, schopnost myslet; rozum je atributem člověka.

Subjekt se svými atributy je tedy určitým komplexem nutných určení živého jedince, který postihujeme pojmem přirozenost. Na úrovni specificity je přirozenost souborem nutných určení jedinců určitého druhu. Identita určitého druhu je tedy dána specifickou přirozeností jedinců daného druhu. Co tvoří identitu druhu, je pro něj nutné a nemůže být jako takové předmětem změny: atributy k určité druhové přirozenosti ani nepřistupují, ani nemohou být bez jejího porušení ztraceny.

K jednotě života opic patří i činnost plození opic. Ta předpokládá základní schopnost plodit opice, která je tedy složkou specifické přirozenosti opic. Jako taková je pro ně nutná, takže ji mají všechny opice. To můžeme vědět, aniž bychom pozorovali všechny opice – na základě dedukce z přirozenosti. Pojem přirozenosti opic pak slouží i k vyvození závěru, o který v diskuzi s Vohánkou běží.

Proč mohou opice plodit jen opice? Protože základní schopnost něco plodit je součástí jejich přirozenosti. Kdyby tedy nějaká opice měla základní schopnost, kterou jiné nemají, měla by jinou specifickou přirozenost; nebyla by opicí. Kdyby naopak všechny opice měly základní schopnost plodit ne-opice, která se u nich masově neprojevuje, pak by nemohlo jít o základní schopnost. To jsem prokazoval v dřívější diskuzi s M. Jamným.

Vyvození mého závěru zpochybněného Vohánkou se tedy neuskutečnilo ani prostřednictvím neúplné indukce, ani vyvozením z povahy hmotné živé substance, jak se můj oponent obával. Vyšlo z elementární identifikace druhu života opic a z metafyzických předpokladů, soustředěných v pojmu přirozenosti, které můj oponent (aspoň pro tuto diskuzi) uznal.