Ročník 1998‎ > ‎3. číslo‎ > ‎

Faktická poznámka

Pavel Jartym

Rád bych poněkud upřesnil některá tvrzení, jež se objevila v příspěvku Radomíra Malého „Evangelia jsou věrohodná“(Distance 2/1998), který reaguje na článek Jakuba Hučína „Žil Ježíš vůbec?“ (AD 2/1998). Nejdříve bych chtěl konstatovat, že jsem byl také rozčarován Hučínovým přístupem, který je dle mého soudu příliš jednostranný. Ale to je dáno zřejmě prameny, z nichž tento autor vycházel. Nebere totiž v úvahu, že existují vynikající biblisté, kteří zastávají poněkud jiný přístup k výkladu evangelijních událostí, a upozorňuji, že to nejsou fundamentalisté, i když tato nálepka se u nás snadno dá každému, kdo projeví silnou důvěru v evangelijní popis událostí. Na druhé straně je třeba se v takovéto diskusi vyvarovat nepřesností a vycházet z doložitelných faktů.

R. Malý píše, že v kumránských jeskyních byl nalezen poškozený spis, obsahující citát z Markova evangelia, což by znamenalo, že toto evangelium vzniklo před r. 68 po Kr. To je však ze strany R. Malého nepřesná informace, a proto chci uvést několik faktů, která se tohoto nálezu týkají a z nichž je možno dále vycházet.

7Q5 = Marek 6,52-53?(1)

Nejstarším rukopisem s textem Nového zákona je Rylandsův papyrus č. 457 (P52), uložený v Manchesteru v Anglii. Britský papyrolog C. H. Roberts, který tento fragment Janova evangelia (Jan 18,31-33.37-38) v r. 1935 rozluštil, jej datoval do první poloviny 2. století po Kr.(2)

O dvacet let později bylo v 7. kumránské jeskyni nalezeno 19 papyrových zlomků (7Q1-18).(3) V roce 1962 byly publikovány ve třetím svazku Discoveries in the Judaean Desert (Nálezy v Judské poušti).(4) Pouze dva zlomky byly tehdy identifikovány, a to 7Q2 Ex = 28,4-7 a 7Q2 = Baruch 6,43-44. Již zmíněný C. H. Roberts určil stáří nalezených zlomků do doby před rokem 50 po Kr.(5)

V roce 1972 vyšel v odborném časopise Biblica článek španělského papyrologa irského původu José O’Callaghana, v němž zlomek 7Q5 (fragment č. 5 ze 7. kumránské jeskyně) označil za text Markova evangelia 6,52-53.(6) Tato identifikace vyvolala pochopitelně značný rozruch, protože většina biblistů má za to, že Markovo evangelium bylo napsáno v letech 65-75 po Kr.(7)Mezi odpůrce navržené identifikace patří mnozí přední odborníci (např. M. Baillet, K. Aland, Gordon D. Fee). Naopak německý literární historik a papyrolog Carsten Peter Thiede se stal jedním z jejích předních obhájců.(8)

U fragmentu 7Q5 můžeme rozlišit pět řádků a na čtyřech z nich lze bezpečně identifikovat devět (podle O’Callaghana deset) písmen.

Porovnáme-li znění Mk 6,53, jak nám je dosvědčují všechny řecké rukopisy s Markovým evangeliem, s rekonstruovanou podobou 7Q5, zjistíme, že v kumránském fragmentu chybějí slova EPI TÉN GÉN („na druhý břeh“). Toto však ještě není ten nejzávažnější argument proti O’Callaghanově identifikaci, neboť některé novozákonní rukopisy mají občas čtení, které jinde není doloženo.

Skutečným problémem je určení poškozeného písmene v druhé řádce. Pokud 7Q5 je Mk 6,52-53, musí zde být řecké písmeno ný , jímž končí zájmeno AUTÓN („jejich“: Nepochopili totiž, jak to bylo s těmi chleby, protože jejich srdce bylo nechápavé. – Podtrhl P. J.)

Vynikající britský novozákoník Graham Stanton ve své knize Gospel Truth ?(9) uvádí vtéto souvislosti výsledky zkoumání některých zkušených papyrologů, kteří se přiklánějí k tomu, že zde nemůže být ný , nýbrž iota , zvláště vezmeme-li v úvahu podobu, kterou má toto písmeno v třetí řádce, kde bylo bezpečně identifikováno. Stanton píše: „I když není příliš pravděpodobné, že by se raný opis Markova evangelia mohl dostat do 7. jeskyně, není to zcela vyloučené. Teorie ohledně 7Q5 jako části Markova evangelia neuspěla nikoli kvůli tomuto, nýbrž prostě proto, že klíčové poškozené písmeno v 2. řádce nelze číst jako ný.“ (10)

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Rylandsův papyrus č. 457 (P52) nadále zůstává nejstarším dokladem novozákonního textu. Zároveň je však nutné poznamenat, že jakékoli další pokusy o identifikaci 7Q5 byly zatím neúspěšné.(11)

Poznámky:

  1. Dominik Duka OP, „Nejstarší rukopisy Nového zákona“, Salve 4/1993, str. 17-19; L. Tichý, Úvod do Nového zákona, MCM, Olomouc 1992, str. 40-41.
  2. Podrobnou informaci o P52 český čtenář nalezne in: Dr. Jan Merell, Papyry a kritika novozákonního textu, Nákladem Dědictví sv. Prokopa, Praha 1939, str. 64-66, 124-125. Z tohoto pohledu je zajímavé, že ještě v r. 1997 nalezneme v Malém labyrintu literatury (2., pře55 pracované a rozšířené vydání, Albatros, Praha, str. 136) informaci, že Janovo evangelium vzniklo kolem r. 120 po Kr. (!) Katolický biblista L. Tichý ve svém Úvodu do Nového zákona (MCM, Olomouc 1992, str. 63) uvádí, že čtvrté evangelium bylo nejpravděpodobněji sepsáno v posledním desetiletí 1. století.
  3. V 7. jeskyni byly nalezeny dvacet čtyři papyrové zlomky, které byly později uspořádány do devatenácti skupin, protože některé z nich pocházely ze stejného svitku. 7Q19 sestává ze tří hliněných hrudek, v nichž zůstaly pouze otisky zlomků. Tato jeskyně je pozoruhodná tím, že obsahuje pouze řecké texty a všechny na papyru.
  4. M. Baillet, J. T. Milik, R. de Vaux (ed.), Discoveries in the Judaean Desert of Jordan III, OUP, Oxford 1962, str. 142-146.
  5. C. H. Roberts datoval 7Q1-3 do r. 100 př. Kr.
  6. „Papiros neotestamentarios en la cueva 7 de Qumran?“, Biblica 53 (1972), str. 91-100. Anglický překlad in: Journal of Biblical Literature 91 (1972), supplement no 2. Podle O’Callaghana i další zlomky ze 7. jeskyně obsahují novozákonní text: 7Q6 = Mk 4,28; 7Q8 = Jak 1,23-24 (viz výše zmíněný článek v časopise Biblica); 7Q4 = 1 Tim 3,16-4,3 („1 Tim 3,16; 4,1.3 en 7Q4?“, Biblica 53 [1972], str, 362-367); 7Q62 = Sk 27,38; 7Q7 = Mk 12,17; 7Q9 = Řím 5,11-12; 7Q10 = 2 Petr 1,15; 7Q15 = Mk 6,48 („Tres probables papiros neotestamentarios en la cueva 7de Qumran“, Studia Papyrologica 11 [1972], str. 83-89. V r. 1988 G. W. Nebe označil 7Q4,1 za část 1. knihy Henochovy 103,3-4 a 7Q4,2 za část 1. knihy Henochovy 98,11 („7Q4 - Möglichkeit und Grenze einer Identifikation“, Revue de Qumran 13 [1988], str. 629-633). K Nebeovým návrhům se přiklání Ernest A. Muro, Jr, in: „The Greek Fragments of Enoch from Qumran Cave 7 (7Q4, 7Q8 & 7Q12 = 7QEn gr = Enoch 103:3-4,7-8)“, Revue de Qumran 22 (1997), str. 306-312.
  7. Viz např. P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, Vyšehrad, Praha 1993, str. 94-96; L. Tichý, Úvod do Nového zákona, MCM, Olomouc 1992, str. 39.
  8. Carsten Peter Thiede, The Earliest Gospel Manuscript? The Qumran Papyrus 7Q5 and its Significance for the New Testament Studies, The Paternoster Press, Exeter-Carlisle 1992.
  9. Graham Stanton, Gospel Truth? New Light on Jesus and the Gospels, HarperCollins, London 1995, str. 20-32.
  10. Tamtéž, str. 29.
  11. Vitta Spottornoová navrhla Zach 7,4-5 („Una nueva posible identificación de 7Q5“, Sefarad 52 (1992), str. 541-543. Thiede tuto identifikaci vyvrátil in: „Greek Qumran Fragment 7Q5: Possibilities and Impossibilities“, Biblica 3/1994, str. 394-398.