Ročník 1999‎ > ‎1. číslo‎ > ‎

7Q5=Marek 6,52-53

A. Pešat

K polemice Pavel Jartym kontra Radomír Malý.

V článku „Evangelia jsou věrohodná“ (Distance 2/98, str. 48) tvrdí R. Malý, že Markovo evangelium bylo napsáno před rokem 68. Své tvrzení opírá o závěry bádání C. P. Thiedeho, který říká, že na papyrusovém zlomku nalezeném v kumránské jeskyni č. 7 a označovaném jako 7Q5 je vskutku úryvek Markova evangelia 6,52-53. Pavel Jartym toto tvrzení ve svém článku „Faktická poznámka“ (Distance 3/98, str. 53) vyvrací s odvoláním na některé jiné prameny staršího data.

Protože se záležitost 7Q5 vleče od roku 1972, kdy jej jako Mk 6,52-53 indentifikoval José O’Callaghan, zmíním se otřech problémech této identifikace, jak je uvádí C. P. Thiede ve třetí kapitole své knihy „Der Jesus-Papyrus“ (vydal Luchterhand, Mnichov 1996). Nakonec budu pro zajímavost citovat z práce D. Duky, kterou Jartym předkládá, aby mu pomohla negovat tvrzení R. Malého (viz pozn. č. 1 Jartymova článku). Jinou funkci jí totiž v Jartymově článku nedokáži přisoudit.

Text rekonstruovaného řádku zlomku 7Q5, který má být Mk 6,52, zní: all’ en auton he kardia peporo(méne), česky „ale jejich srdce ztvrd(la)“. Poslední písmeno řeckého slova je prakticky nečitelné a podle kritiků to není ny („n“) nýbrž iota („i“). Jde-li však o iota, nemůže být sporné slovo auton, a není-li zde napsáno auton, pak místo neodpovídá verši 6,52 v Markově evangeliu, což je hlavní argument odpůrců tvrzení, že 7Q5 = Marek 6,52- 53.

S odkazem na četné příklady stejně starých, starších nebo mladších papyrů ukázal Herbert Hunger přesvědčivě, že zbylé stopy po inkoustu se dají rekonstruovat na perfektní ny o šíři 3,5 mm, což je zcela v rámci běžné nepřesnosti písaře. 24

V dubnu 1992 odnesl C. P. Thiede zlomek 7Q5 do soudního výzkumného oddělení izraelské státní policie, aby jej nechal vyšetřit pod elektronovým stereomikroskopem. Zde byly zjištěny zbytky příčné čáry, které byly dost dlouhé apřímé, aby přesvědčily, že se muselo jednat o střední příčnou čáru písmene ny.25

Jenže i takový průkazný nález se dá ignorovat, jak to předvedl Graham Stanton ve své knize „Gospel Truth?“.18 Stanton knihu vybavil tabulkou s diagramem, na kterém jsou přes sebe položeny zřetelné písmeno ny a zkoumané poškozené ny, obě z fragmentu 7Q5. Drobné odchylky na poškozeném ny patrné na diagramu, které jsou v normě tohoto papyru, považuje Stanton za dostatečný důvod pro tvrzení, že nejde o ny.

Záměrné zamlčení příčné čáry, objevené při mikroskopickém rozboru v Jeruzalémě a zamlčení Hungerovy rekonstrukce26 jsou známky nevěcného a zaujatého přístupu.

Zesnulý Kurt Aland se pokoušel pomocí počítače „dokázat“, že na zlomku 7Q5 nemůže být pasáž z Markova evangelia. Avšak novozákoník a vědec teoretik Ferdinand Rohrhirsch prokázal, že se Aland dopustil těžkých metodických chyb a naprogramoval svůj počítač tak, že vůbec nemohl zjistit vztah mezi 7Q5 a Markovým evangeliem.27

Na zlomku 7Q5 nenajdeme ani jedinou rekonstrukci, která by nebyla slučitelná s odpovídajícím písmenem Markových veršů!34 Takového výkonu nebylo dosaženo při žádném jiném pokusu o identifikaci nějakého zlomku.

Thiede uzavírá: 7Q5 musel být napsán před rokem 68 a snad se dá datovat i na dobu kolem roku 50.35 Jde o úryvek textu dvou spolu souvisejících sdělení, která popisují Ježíšovo působení v Galileji, a patří ke konečné redakci úplného Markova evangelia, asice kprvní textové formě před rokem 70.

Tím bych uzavřel soubor sdělení oproblému ny ve zlomku 7Q5 z knihy C. P. Thiedeho „Der Jesus-Papyrus“. Protože se P. Jartym zmínil o nepřítomnosti slov epi ten gen na zlomku 7Q5 anezmínil se oproblému d/t na témž zlomku, předložím stručně z citované knihy informace oobou záležitostech.

Úvodem si je třeba povšimnout skutečností, že město Genezaret neboli Kinneret bylo Římany kolem roku 70 rozvráceno. Teprve nedávno bylo archeology objeveno a vyhrabáno. Je zřejmé, že po zpustošení této krajiny se změnila její tvářnost. Aby čtenář Markova evangelia, neznalý poměrů před rokem 70, nebyl uveden ve zmatek, bylo třeba připsat epi ten gen ... eis Gennesaret („ke břehu u Genezaret“), protože zmizelé město a jezero se jmenovaly stejně. Na papyru, který vznikl před rokem 70, jsme vlastně uvedená tři slova ani neměli očekávat. Kdyby tam byla, museli bychom vysvětlovat, proč tam jsou, protože by nezapadala do „sociotopografického rámce“ zprávy, jak ji uvádí Mk 6,53. Nota bene řecký text se stal po jejich vsunutí neohrabaným. Vznikl „potrápený text“, který prozrazuje, že původní znění bylo nešikovně upraveno, takže klasičtí jazykovědci nepochybují, že text bez epi ten gen je asi původní. Tuto skutečnost dosvědčuje stichometrické šetření, které prokazuje, že na zlomku 7Q5 není místa pro slova epi ten gen („ke břehu“).

Zbyl ještě problém d/t. Týká se prvního písmena po spojce kai. Tím by mělo být delta ve slově diaperasantes („majíce přepluto“, volně: „když se přeplavili na druhý břeh“), jenže na 7Q5 je místo delta písmeno tau. O náhodné přepsání nemůže jít, protože delta a tau se od sebe zřetelně liší. Papyrologické nálezy dokazují, že nejméně ve dvaceti rukopisech bible nacházíme záměny souhlásek. K záměně „t“ za „d“ dochází před „i“, kdy písaři měli očivedně problém s měkkým „d“, které nahrazovali tvrdým „t“, jak to vidíme na papyrusovém zlomku 7Q5.23 Pro Jeruzalém byly tyto jazykové a pravopisné zvyklosti prokázány jako charakteristické pro dobu před rokem 68.21 Markův text byl zřejmě ovlivněn „zkušeností z Jeruzaléma“ a jeruzalémskými prameny. Záměna „t“ za „d“ na 7Q5 je tedy nepřímým důkazem, že Markovo evangelium bylo napsáno před rokem 68.

Je třeba podotknout, že záležitost 7Q5 byla ve skutečnosti uzavřena již roku 1994 výrokem Orsoliny Montevecchiové, čestné prezidentky Mezinárodního svazu papyrologů a jedné z nejvýznamnějších papyroložek současnosti, která tehdy prohlásila: „Nevěřím, že by ještě mohly existovat pochybnosti o identifikaci 7Q5“.17

Dodávám: Názor papyrologa C. P. Thiedeho, že Markovo evangelium bylo napsáno před rokem 68 a nejpravděpodobněji kolem roku 50, je v souladu snázorem filologa Clauda Tresmontanta, profesora pařížské Sorbonny. Ten svůj názor publikoval ve své knize „Le Christ Hébreu“, vydané roku 1983 v Paříži. Knihu u nás recenzoval D. Duka roku 1985. Recenze tehdy vyšla jako samizdat a roku 1992 ji přineslo první čílo „Salve“. Též Abbé J. Carmignac, redaktor Qumránské revue dochází ke stejnému závěru a s ním mnozí jiní. Podle Tresmontanta psal Marek své evangelium mezi léty 50-60 a podle Carmignaca kolem roku 42. Thiede ve své knize referuje o sdělení Eusebia, biskupa v Caesareji Přímořské, že Marek napsal své evangelium za života Petrova, který je četl a dal mu své „Imprimatur“ („Der Jesus- Papyrus“, kap. 5, str. 166; viz pozn. č. 5).

Nakonec slíbený citát z práce D. Duky „Nejstarší rukopisy Nového zákona“: „Poslední tečku v bádání nad zlomkem 7Q5 učinily výzkumy a rozbory kriminalistických laboratoří v Jeruzalémě v dubnu 1992. Kruh debaty odatování zlomku 7Q5 (Mk 6,52-53) se uzavírá, tento text tedy mohl být napsán někdy v létech 30-68.“ Závěrem možno konstatovat, že tvrzení R. Malého (7Q5 = Marek 6,52-53) je veskrze oprávněné.

Poznámky:

(číslování bylo převzato z poznámek ke 3. kapitole originálu)
  1. „Non credo possano esserci dubbi circa l’identificazione del 7Q5.“ O. Montevecchi: Ricerchiamo senza pregiudizi (Nechte nás bádat bez předsudků). Interview se S. Paci, 30 Giorni XII/7-8 (1994), str. 75-76.
  2. G. Stanton: Gospel Truth? New Light on Jesus and the Gospels. Londýn 1995, str. 11-20 a 20-32.
  3. H. Hunger: „7Q5: Markus 6,52-53 – oder? Die Meinung des Papyrologen“. In: Christen und Christliches in Qumran? Vydal B. Mayer, Řezno 1992, str. 33-56.
  4. P. Segal: „The Penalty of the Warning Inscrition from the Temple of Jerusalem“. Izrael Exploration Journal 39 (1989), str. 79-84.
  5. F. T. Gignac: Grammar of the Greek Papyri of Roman and Byzantine Periods, Vol. I: Phonology. Milán 1976, str. 80-83.
  6. H. Hunger, op. cit. v poznámce 20.
  7. C. P. Thiede uveřejnil oficiální zprávu o tomto vyšetření. Viz C. P. Thiede: „Bericht über die kriminaltechnische Untersuchung des Fragments 7Q5 in Jerusalem“. In: Christen und Christliches in Qumran? Vydal B. Mayer, Řezno 1992, str. 239-245, se čtyřmi tabulkami včetně detailního video snímku písmena ny.
  8. G. Stanton, op. cit. v poznámce 18 a tam tab. 8.
  9. F. Rohrhirsch: „Das Qumran-Fragment 7Q5“. In: Novum Testamentum 30/2 (1988), str. 97-99; týž, Markus in Qumran? Eine Auseinandersetzung mit den Argumenten für und gegen das Fragment 7Q5 mit Hilfe des Methodischen Fallibilimusprinzips. Wuppertal, Curych 1990.
  10. Albert Dou, pofesor matematiky na universitě v Madridu a člen Královské akademie věd, přispěl nedávno k potvrzení, že 7Q5 je úryvkem z veršů 6,52-53 Markova evangelia. Po rozboru všech možných a nemožných způsobů čtení úplných a neúplných písmen na 7Q5 a po rozboru všech pokusů o identifikaci 7Q5, bez závislosti na papyrologickém bádání, ale za použití stichometrických výsledků došel ke vskutku ohromujícímu závěru: Pravděpodobnost, že by 7Q5 nebyl totožný s úryvkem z veršů 6,52-53 Markova evangelia, je 1:9x1011=jedna ku deseti tisícům miliardám (A. Dou, „El cálculo de probabilidades y las posibles identificaciones de 7Q5“. In: J. O’Callaghan, Los primeros testimonios del Nuevo Testamento. Córdoba 1995, str. 116-119).
  11. Zde není vhodné místo, abychom se zmiňovali o ostatních zlomcích z jeskyně 7, z nichž jeden byl identifikován jako 1. Timotejovi 3,16-4,3; srovnej J. O’Callaghan: Los papiros griegos de la cueva 7 de Qumran. Madrid 1974; C. P. Thiede: „Papyrologische Anfragen an 7Q5 im Umfeld antiker Handschriften“. In: Christen und Christliches in Qumran?; týž „Das unbeachtete Qumran-Fragment 7Q19 und die Herkunft der Höhle 7“. Aegyptus 74 (1994), str. 123-128.

Poznámka (5) z 5. kapitoly „Der Jesus-Papyrus“ Ve svém důležitém pojednání proti gnostikům, Adversus haereses, sděluje církevní otec Ireneus, krátce po roce 179 po Kr., že Marek napsal své evangelium po „odchodu“ (exodos) Petra a Pavla. Mnozí komentátoři předpokládali, že Irenej „odchodem“ myslí Petrovu smrt. Pak by se napsání Markova evangelia uskutečnilo relativně pozdě, někdy po roce 65/67, a nikoli za života Petrova. Tuto starou chybu udělal také G. Stanton ve své nejnovější monografii Gospel Thruth? New Light on Jesus and the Gospels, Londýn 1995, str. 49-50. Exodos může skutečně znamenat „smrt“, ale největší počet biblických míst tím slovem rozumí „odchod“, ve stejném smyslu, jak jej užívá ve svém názvu druhá kniha Mojžíšova (Exodus) Starého zákona. Roku 1991 přednesl americký novozákoník E.Earle Ellis na Mezinárodním kongresu o Kumránu na Univerzitě Eichstätt referát, ve kterém ukázal na základě počítačového rozboru Ireneových spisů, že Ireneus vždy užíval slovo thanatos (nebo latinské mors), když hovořil o smrti, a je tak v naprostém souladu s jinými raně křesťanskými církevními historiky jako např. s Eusebiem, že totiž Markovo evangelium bylo napsáno za života Petrova. Viz E. E. Ellis: „Entstehungzeit und Herkunft des Markus-Evangeliums“. In: Christen und Christliches in Qumran. Vydal B. Mayer, Řezno 1992, str. 195-212.