Ročník 1999‎ > ‎1. číslo‎ > ‎

J. Seifert: Filosofie. Pravda. Nesmrtelnost. Tři pražské přednášky. Praha 1998

Martin Cajthaml

Kniha přináší tři přednášky současného významného rakouského filosofa Josefa Seiferta, přednesené v květnu 1995 na pražské teologické fakultě Univerzity Karlovy a Filosofickém ústavu Akademie věd.

Tématem první přednášky je idea filosofie jako přísné vědy. Výchozím bodem autorových úvah je Husserlův článek „Filosofie jako přísná věda“, publikovaný v r. 1911 v časopise Logos. Seifert soustředí v této přednášce pozornost zejména na tři explicitní či implicitní teze, které Husserlův článek obsahuje. První z nich je, že filosofie ještě ani nezačala být vědou, protože v ní dosud neexistuje širší konsensus. Zde se Seifert pokouší ukázat, že ve filosofii na rozdíl od ostatních věd konsensus není podmínkou vědeckosti, a proto není opodstatněné, vyvozuje-li Husserl, byť implicitně, z neexistence názorové shody ve filosofii, že filosofie dosud ani nezačala být vědou, tzn. že dosud neexistuje žádné objektivně pravdivé filosofické poznání. Druhá Husserlova teze ve výše zmíněném článku je, že vědecká filosofie nesmí odpovídat na poslední otázky metafyziky, a zejména se nesmí domnívat, že může poznat o sobě existující, především reálná jsoucna. Má-li být filosofie vědou, musí se podle Husserla pohybovat výlučně uvnitř vědomí a ve sféře čistě intencionálních předmětů. I tuto tezi Seifert odmítá a tvrdí, že máli se filosofie stát přísnou filosofickou vědou, musí naopak dosáhnout existujícího světa a nutné ideální esence, které jsou vůči lidskému vědomí transcendentní a pro každé skutečné jsoucno metafyzicky normativní. Třetí Husserlova teze je, že filosofie musí získat bezpředsudečné evidentní poznání a odmítnout jakýkoli historismus a psychologistický naturalismus. S touto tezí Seifert plně souhlasí a zdůrazňuje, že právě Husserlova kritika historismu a psychologismu je významným krokem k uskutečnění ideálu vědecké filosofie. Zároveň však trvá na tom, že metoda „uzávorkování“ tvoří nepřekonatelnou překážku k tomu, aby se Husserlova transcendentální fenomenologie mohla stát přísně vědeckou filosofií. Kritéria přísně vědecké filosofie splňuje podle Seiferta realistická fenomenologie. Hlavní část přednášky je proto věnována stručné skice hlavních příspěvků této školy k založení filosofie jako přísné vědy.

V druhé přednášce se autor nejprve zamýšlí nad třemi základními dimenzemi pravdy: pravdou bytí, pravdou poznání a pravdou soudu. Seifert analyzuje tyto tři dimenze pravdy, jejich vzájemný vztah i odlišnosti. Ukazuje, že pravda ve všech třech svých dimenzích spočívá v adekvaci. O prohloubení tohoto poznatku se pokouší v druhé část přednášky, kde se vyrovnává sBrentanovými námitkami vůči adekvačnímu pojetí pravdy. Seifert ukazuje, že správné pochopení jednoho z klíčových pojmů realistické fenomenologie, a sice ontologické kategorie sachverhaltu, umožňuje překonat Brentanem formulované obtíže adekvačního pojetí pravdy. Zároveň kritizuje Brentanovu tezi, že podstata pravdy nespočívá v adekvaci,nýbrž v evidenci.

V třetí přednášce se autor věnuje některým základním tématům, souvisejícím s otázkou nesmrtelnosti lidské duše. Nejprve skicuje pozadí „dvojí disharmonie, na němž si člověk otázku po nesmrtelnosti klade“. Na jedné straně je to pochybnost o nesmrtelnosti, která se nás zmocňuje tváří v tvář nepochybnému úzkému spojení mezi vědomím a mozkem, tváří v tvář hluboké a zdánlivě neoddělitelné souvislosti těla a elementárních lidských fenoménů jako smích, pláč, řeč atp., tváří v tvář podstatně časové struktuře lidské existence, která se zdánlivou nutností implikuje konečnost. Na druhé straně se jedná o obavu z negativního obsahu posmrtného života, o strach z věčných muk, jako trestu za spáchané zlo. Tento strach, ukazuje Seifert, může vyústit až v nejhlubší podobu zoufalství, nad níž hluboce medituje Kierkegaard v Nemoci k smrti. Ve světle těchto úvah se ukazují hlavní obtíže, jež musí každý seriózní pokus o důkaz nesmrtelnosti duše překonat. Seifert předkládá ve zhuštěné podobě řadu tradičních pokusů o důkaz nesmrtelnosti duše, analyzuje jejich logickou strukturu a předpoklady. V závěru poukazuje na hranice filosofických důkazů nesmrtelnosti: platnost těchto důkazů je sice nezávislá na jakékoli náboženské víře, křesťanskou velikonoční zvěst však nahradit ani dokázat nemohou.

Knihu lze koupit ve fakultní prodejně knih na KTF UK, Thákurova 3, 160 00, Praha 6, Dejvice (prodej i na dobírku: cena 54 Kč plus poštovné).