Ročník 2002‎ > ‎1. číslo‎ > ‎

In re: P. J. Koláček SJ

Roman Joch

Domnívám se, že otec Koláček reaguje přehnaně pobouřeně na poznámku, která v žádném případě nebyla zamýšlená jako urážlivá či dehonestující. Byla totiž uvedena v literární recenzi věnované jednomu z nejvtipnějších a nejironičtějších spisovatelů 20. století - v recenzi, jež sama byla plna ironie a úsměvných poznámek. A i ona byla právě tak zamýšlena - jako poznámka k pousmání.

Pokud jde o věcný obsah protestu otce Koláčka, nemyslím si doslova, že všichni jezuité jsou dnes buď marxisty nebo buddhisty. Jsem dokonce přesvědčen, že v řádu otce Koláčka je více než oněch zmiňovaných biblických deset spravedlivých. Pokud se proto má poznámka osobně dotkla P. Koláčka, jemu osobně se omlouvám, neboť jeho osobně jsem rozhodně urazit nechtěl.

Já však tuším, proč otec Koláček reagoval na moji poznámku tak přehnaně pobouřeně. Protože ví, co měla naznačit, a také ví, že to, co naznačit měla, je pravda: totiž že po II. vatikánském koncilu někteří jezuité zastávají názory, a i v praxi konají skutky, jež jsou skutečně - nejmírněji řečeno - prapodivné. Já si vážím mnoha příslušníků Tovaryšstva Ježíšova v jeho dějinách - jako příklad může sloužit americký páter John Courtney Murray, SJ, jehož knihu We Hold These Truths z roku 1960 považuji za bravurní dílo politické filosofie. Je však s podivem, že otec Koláček ve svém rozhořčeném protestu vůbec nereflektoval takové problematické zjevy jeho řádu, jakými již od 60. let byli mnozí jezuité v Americe, kteří vyznávali tzv. teologii osvobození a teoreticky se dostali přímo na marxistické pozice a v praxi dokonce s komunisty kolaborovali, čímž se jednoznačně spojili se silou Zla v tomto světě. Dále vůbec nereflektoval takové příslušníky jeho řádu, kteří otevřeně propagují nekatolické pozice a názory - jako byl např. proslule známý Teilhard de Chardin, SJ, či u nás známý Petr Kolář, SJ. Ve světle těchto skutečností se proto vůči mému zařazení otcem Koláčkem do „nelichotivé společnosti od protestantů přes osvícence, zednáře až ke komunistům“ co nejrozhodněji ohrazuji. Je totiž rozdíl, když na jedné straně někdo nenávidí katolický řád proto, že je katolický, a když na straně druhé někdo řád, který by měl být katolický, kritizuje proto, že je - či mnozí jeho příslušníci jsou - málo katoličtí. A má-li navíc pravdu.