Ročník 2002‎ > ‎1. číslo‎ > ‎

Leč otupuje schopnost lidí ve svobodě žít

Roman Joch

Naposled k tomuto tématu:

Dr. Malý i já se díváme na otázku státního sociálního zajištění z rozdílných úhlů pohledu, a i když mezi našimi teoretickými pozicemi existuje určitá vzdálenost, mezi praktickými postoji by nebyla až tak velká, jak by se mohlo zdát. Já jsem pro existenci určitého státního systému sociálního zajištění z důvodu stability společnosti, ale nevelebím ho jako dobro, nýbrž jej přijímám jako praktickou nutnost. Měl by však být minimální a decentralizovaný podle principu subsidiarity (což dnes není). Pan Malý uznává právo na soukromé vlastnictví i na soukromou podnikatelskou iniciativu. Oba dva souhlasíme s tím, že striktní právní řád - jehož se nám dnes nedostává - je naprostou nezbytností pro fungování jakékoli dobré a spravedlivé společnosti.

Kdybych žil před sto lety, zřejmě bych byl k systému státní sociální péče smířlivější. Ale po praktické zkušenosti s tím, co s lidmi udělal, býti nemohu. Vyvolal v nich totiž totální závislost na státu, a tím v nich zkazil schopnost a dovednost být svobodným, samostatným člověkem. První myšlenkou moderního člověka není čest nebo povinnost nebo snaha činit to, co je správné, nýbrž vlastní blahobyt. A otrocké přesvědčení, že ten blahobyt mu má zajistit někdo jiný - stát. Lze se pak divit, že tito lidé jsou duchovně vyprázdnění? Že jsou hédonističtí, sekularizovaní a amorální?

Pokud jde o kapitalismus, církev se domnívala, že povede k zbídačování chudých. Proto proti němu vytasila mocné zbraně. Namířila je však naprosto nesprávným směrem. Kapitalismus neohrozil materiální blaho lidí - to naopak tisícinásobně zvelebil -, nýbrž blaho duchovní. Luxus kapitalismu učinil lidi bezstarostnými a mravně laxními. Kapitalismus zajistil lidem dostatek, a v dostatku lidé zapomínají na svou duši. To je problém kapitalismu: blahobytem vede lidi k duchovní prázdnotě. To však není ani tak vada kapitalismu, jako spíš konkrétních lidí, a církve, která se snaží k lidem tvářit vstřícně, místo aby jim připomínala jejich hříšnost. Již delší dobu jsem přesvědčen, že problémem církve v moderním světě je její neochota připomínat lidem tvrdé pravdy o nich samých. Lidé nikdy nepochopí potřebu svého vykoupení a spásy, pokud nejdřív nepochopí, že především je z čeho je vykupovat. Jinými slovy, aby bylo lidem možné zvěstovat Dobrou zvěst o jejich spáse, je nutné jim nejdřív zvěstovat špatnou zvěst o jejich hříšnosti.