Ročník 2005‎ > ‎1. číslo‎ > ‎

Střet civilizací není nevyhnutelný

Roman Míčka

Nejnovější kniha známého amerického katolického teologa a konzervativního politického myslitele Michaela Novaka s titulemUniverzální hlad po svobodě - proč střet civilizací není nevyhnutelný přichází s překvapivě optimistickou vizí budoucího možného překonání kulturních, ekonomických a politických rozdílů ve světě. Současný rozdělený svět plný zmatku takovou nadějnou a přitom neutopickou vizi potřebuje, aby tak mohl čelit výzvám, které mu přináší 21. století. Za největší hrozbu současnosti lze považovat smrtelnou konfrontaci mezi světem Islámu a světem Západu. Tato hrozba byla nejpůsobivěji vyjádřena v knize amerického politologa Samuela P. Huntingtona Střet civilizací - boj kultur a proměna světového řádu, která poukazuje na restrukturalizaci konfliktních linií ve světě po ukončení studené války, které mají napříště vést mezi civilizačními okruhy, zejména pak mezi „křesťanským Západem" a „krvavým islámem". Debatu o platnosti této teorie bolestně zasáhly události 11. září 2001.

Michael Novak navzdory pesimistickým představám předkládá alternativní program možného vývoje globálního světa. Ve své nové knize ukazuje, jak by se svět mohl vyhnout obávanému střetu civilizací. Dle jeho názoru existuje reálná možnost mírové demokratizace globálního světa, který by za příznivých okolností mohl přijmout hodnoty svobody, demokracie a ekonomického rozvoje. Novak je přesvědčen, že rasové, kulturní a náboženské prvky rozdělující současný svět jsou pouze sekundární - člověku je vlastní obecná touha po lidské svobodě a lidské důstojnosti, která z ní vyvěrá.

Co se týče světa islámu, Novak věří, že vláda násilného fundamentalismu je dočasná a pomíjivá a že islámské náboženství má potenciál k přijetí obecně aspirujících lidských hodnot, že kdesi hlouběji v jeho tradicích leží pohřbeny intelektuální zdroje schopné tvořivě přijmout axiomy lidské svobody a důstojnosti. „Teologie svobody" je dle Novakova názoru společná všem potomkům Abrahamovým, nejedná se o výlučné vlastnictví judeo-křesťanské civilizace. K uvědomění těchto hodnot je třeba nahlédnout do „teologického srdce Středního východu". Caritapolis - „civilizace lásky", univerzální kultura vzájemného respektu, v níž lidé rozličných vyznání uznávají základní principy svobody, lidských práv a demokracie, je Novakovou vizí a nadějí pro budoucnost globalizovaného světa. Přátelství kultur a náboženství by bylo založeno na alespoň minimálním stupni obecné víry v tyto principy, které jsou klíčem k bezpečnosti ve světě, k prosperitě a demokratické budoucnosti lidí všech koutů světa.

Kniha The Universal Hunger for Liberty - Why the Clash of Civilizations Is Not Inevitable je rozdělena na tři části, odpovídající Novakovu dělení pilířů lidské společnosti, jak je známe z předchozích děl - kultura svobody, ekonomika svobody a politikasvobody. V první části knihy autor vyzdvihuje tzv. „zlatý věk islámu" vrcholící v době evropského středověku, v němž byla tímto náboženstvím formovaná civilizace vyspělejší než křesťanský Západ. Působení velkolepých filozofických myslitelů a teologů islámu (al-Farabi, Avicenna, al-Ghazali, Averroes), reflektujících antickou filozofickou tradici, přispělo k vzájemnému plodnému dialogu a kulturní výměně se světem formovaným křesťanstvím a judaismem. V druhé části první kapitoly Novak představuje svoji vizi Caritapolis - univerzální kulturu vzájemného respektu. „Caritapolis je společenstvím komunia, které je účastí na Boží lásce, kterou zvěstuje křesťanské evangelium. Není to pouze obec lidského komunia, jednoho člověka s druhým, ale lidí s Bohem, láska sdílená všemi. Jestli je zde Stvořitel všech lidských bytostí, Jeho láska k lidem (přinejmenším v judaismu, křesťanství a islámu) je magnetem, k němuž jsou stvořené bytosti přitahovány, Původem, k němuž se navracejí, Mírou, jíž jsou posuzovány jejich ubohé snahy." (str. 45) Nemělo by se jednat o jakousi utopickou vizi nerespektující realitu nedostatečnosti lidských bytostí a jejich sklonu k hříchu, ale o reálnou možnost světového soužití za přispění těchto velkých světových náboženství, která by vyzdvihla své tradice vzájemného respektu, uznání a tolerance.

Druhá část knihy zaměřená na ekonomickou stránku problému světového soužití civilizací poukazuje na „ekonomické podmínky svobody". Snaží se dokázat, že chudoba lidí ve třetím světě není dnes již beznadějná a že v principech tržní ekonomiky lidstvo objevilo „tajemství" produkce dostatečného množství statků k důstojnému zajištění lidských potřeb. Novak poukazuje na Huntingtonem proklamovanou „capitalism's third wave", která znamenala posun k hodnotám svobodné ekonomiky a demokracie v zemích s jádrem „katolické kultury" v posledním čtvrtstoletí. Dále autor přichází s pojmem „blue environmentalism", který by měl reálně nahlížet na problematiku přírodních zdrojů a jejich čerpání a na dostatečné množství kapacit světa k eliminaci světové chudoby. Tento pojem pak staví do protikladu k tzv. „zelenému environmentalismu", který vyslovuje dle Novaka neopodstatněné obavy o možnosti udržitelného rozvoje a limity dynamiky svobodné tržní ekonomiky.

Ve třetí části knihy se Novak zabývá politickými aspekty nastíněného problému budoucnosti světové civilizace. Poukazuje na A. de Tocquevilla reflektujícího americkou zkušenost , který má za to, že v USA je náboženství „první institucí demokracie" a že pro zde vytvořený politický systém je náboženství nezbytným předpokladem úspěšného fungování občanské společnosti. Dále poukazuje na strastiplnou cestu katolického náboženství k přijetí principů a institucí demokracie a svobody a na boj, který katolická církev proti těmto principům po dlouhá léta vedla.

Obdobný proces přijetí by dle Novaka mohl za příznivých okolností proběhnout i v islámském světě, vhodnou cestou však není klasický sekularizační model usilující o eliminaci vlivu náboženství a jeho privatizaci - takové pokusy byly již činěny v některých islámských zemích v době experimentů s tzv. „arabským socialismem". Právě tato násilná sekularizace je jednou z příčin erupce politického radikalismu, brutální revolty povstávající v islámském světě k obhajobě „tradiční víry", této „Boží pomsty" (Gilles Kepel) za „všechen ten náboženský liberalismus, za rozbředlou toleranci, za likvidaci pevné náboženské orientace" (K. J. Kuschel). Dle Novakova názoru nelze člověka rozdělit podle sekularistického modelu na jeho veřejnou a privátní sféru. Pro společnost žádoucí separace náboženských institucí a státu neznamená, že by náboženství nemělo mít ve veřejném životě své místo, nelze oddělovat náboženské hodnoty od politiky. Stát musí být od církve oddělen, což ovšem neznamená vyloučení náboženství ze společenského života. Hodnoty nezbytné k přežití „caritapolis" musejí vzejít ze „srdce náboženství".

Jak shrnout přínos Novakovy nové knihy? Navzdory aktuální situaci v ní nastiňuje vizi budoucího možného pokojného soužití světových kultur na základě přijetí dle něj obecně lidské touhy po „opravdové svobodě". Při četbě jeho díla vyvstává mnoho otázek, kupříkladu ta mnohokrát položená - o univerzalitě, či partikularitě lidských hodnot. Je Novak kulturním imperialistou očekávajícím globální vítězství západních politických institucí, nebo skutečně existuje všemi rozpoznatelné jádro obecně lidských hodnot pocházejících ze „zákona přirozenosti"? Jako „optimistický" konzervativec věří Novak ve vítězství hodnot označovaných jako „západní". Jeho vize se tak nese jakoby ve „fukuyamovském duchu", pesimistický Samuel P. Huntington by se k naději v budoucí porozumění kultur postavil spíše s neporozuměním. V ekonomické oblasti Novak zastává hodnoty svobodného hospodářství v tom nejortodoxnějším slova smyslu, které by se měly stát klíčem k úspěšnému rozvoji ekonomik kdekoli na světě, jejich prosazení by se neměly klást zásadní překážky. Jeho přístup k ekologii je inspirován myšlením amerického ekonoma Juliena Simona a jeho dílem The Ultimate Source, kritizujícím přístupy ekologických aktivistů a jejich apokalyptické obavy o budoucnost zdrojů a meze ekonomického vývoje. Dostatečné hmotné zabezpečení lidstva je nezbytnou podmínkou pro funkci institucí svobody a demokracie. Konkrétní hranici mezi životaschopností a nefunkčností těchto hodnot stanovuje Američan Fareed Zakaria ve svém díle Budoucnost svobody na 6 000 USD HDP na hlavu - kde je příjem vyšší, tam „demokracie přežije", nesmí se ovšem jednat o „prokleté nezasloužené bohatství" arabských ropných monarchií. (1)

Novak dále v „neokonzervativním duchu" odmítá přísnou separaci náboženství a politiky - „církev může a musí být oddělena od státu, náboženství nesmí být nikdy odděleno od politiky". (2) Další Novakovy akcenty v oblasti náboženství jsou nám impulsem k docenění a uznání jedinečné identity islámské civilizace a výzvou k vědomí, že společně uctíváme společného Boha, Boha Abrahámova, jehož duchovními dědici jsme. Je to apel na důvěru v civilizaci islámu, jehož některé současné podoby jsou jen karikaturami pravého náboženství. Některé extremistické a silně sionistické křesťanské skupiny hovoří o ďábelských kořenech islámu, démonizují jej: „...islám je falešné náboženství, a jakožto modla, padne. Alláh není Bohem Bible. Není Bohem Abraháma, Izáka a Jákoba. Alláh je krvežíznivý, pomstychtivý, pouštní bůh, za kterým se skrývá zlý duch." (3) S takovýmto náhledem není ovšem možný dialog a vzájemná přátelská inspirace kultur. I II. vatikánský koncil potvrzuje, že společně s muslimy uctíváme jednoho společného Boha.

(Michael Novak, The Universal Hunger for Liberty - Why the Clash of Civilizations Is Not Inevitable, Basic Books, New York 2004)

Poznámky:

  1. Viz F. ZAKARIA, Budoucnost svobody, Academia, Praha 2004, str. 93.
  2. Srov. M. GERSON, The Neoconservative Vision, str. 291.
  3. Srov. U. EKMAN, Židé - lid budoucnosti, str. 81.