Ročník 2006‎ > ‎2. číslo‎ > ‎

Nová teorie přirozeného zákona

Ingrid Hašková

V tomto článku se stručně dotknu tématu, které se v literatuře, jež se věnuje přirozenému zákonu, nazývá „nová teorie přirozeného zákona" (The new natural law theory) podle Tomáše Akvinského. Cílem bude navázat na historický kontext věnovaný otázce přirozeného zákona. Současná diskuse týkající se přirozeného zákona je velice rozsáhlá. Jedním z nejdůležitějších protagonistů je Germain G. Grisez. Zástupci tohoto směru se snaží zodpovědět některé otázky, jež vyplývají z tomistické etiky a jsou předmětem dlouholeté diskuse.1

Škola, kterou rozvinul Grisez, hledá odpovědi na problematická místa scholastické teorie přirozeného zákona a klasické morální teologie. Podle nové teorie přirozeného zákona klasická morální teologie zredukovala křesťanský život pouze na to, aby se člověk nedostal do pekla a usiloval o nebeskou odměnu. V důsledku této redukce zaměřila morální teologie svůj pohled jen na eschatologii a odhlédla od života tady a teď. Scholastické teorii přirozeného zákona se vytýká, že morálka pro ni znamená přizpůsobit se nějakému vzoru, čímž se vytrácí prostor pro svobodu člověka a jeho osobní rozvoj. Scholastickou morálku tato škola dále charakterizuje spíše jako směr, který stanovuje různé zákazy, než aby člověka vedl k jeho celkovému rozvoji.2 Zásadní bod, kde klasická morální teologie chybuje, představuje podle interpretů nové teorie přirozeného zákona její strnulost, jež člověku brání, aby reagoval na nové možnosti, které přináší život.

Scholastické teorii přirozeného zákona se zase vytýká, že podléhá takovému typu legalismu, který nepodporuje rozvoj lidského života. Scholastická teorie přirozeného zákona získává člověka pro poslušnost zákonům hrozbou, nebo příslibem odměny na onom světě. Na prvním místě nesleduje rozvoj schopností člověka a vedení dobrého života. Scholastická morálka upřednostňovala zákony před zájmem o člověka a nevěnovala dostatečnou pozornost tomu, co vlastně představuje lidské dobro.3

Ve srovnání s těmito nedostatky se zdá, že existují ještě zásadnější skutečnosti, na nichž stojí nová teorie přirozeného zákona. Jedním ze základů této školy je kritika scholastické nauky o přirozeném zákoně, která má deduktivně postupovat od statického k deontickému. Jednotlivé normy odvozuje z lidské přirozenosti, postupuje tedy od toho, „co je", k tomu, „co má být". Základní rys nové teorie přirozeného zákona spočívá v rozdílu mezi teoretickým a praktickým rozumem. Podle představitelů nové teorie přirozeného zákona „má býť" nemůže být odvozeno z „je" jednoduše proto, že praktická pravda nemůže být odvozena z teoretické, neboť závěr úsudku může obsahovat pouze to, co je v premisách. Mravní skutečnost se tak nemůže zakládat na „teoretických pravdách metafyzické nebo filosofické antropologie."4

Zástupci této školy přesně vymezují kompetence teoretického a praktického rozumu. Teoretický rozum zkoumá realitu, je zaměřený na hledání pravdy, používá induktivní a deduktivní metodu usuzování a výsledkem jeho činnosti je teoretická pravda. Za pomoci tohoto způsobu usuzování můžeme formulovat např. přírodní zákony anebo zákony společensko-vědných či humanitních oborů.5

Ve srovnání s teoretickým rozumem, který zkoumá realitu bytí, má praktický rozum přesně opačný cíl: nezkoumat realitu bytí, tj. neabstrahovat realitu od bytí, ale vnášet realitu do bytí. Tato skutečnost je evidentní při rozhodování člověka v nejrůznějších životních situacích, ať už se jedná o důležité životní rozhodnutí, nebo jde o každodenní maličkosti. Teoretický a praktický rozum tak v jistém smyslu spolupracují a doplňují se.6

Mezi hlavní protagonisty nové teorie přirozeného zákona patří už zmíněný Germain Grisez, dále pak Joseph Boyle a John Finnis.7 Nyní se krátce podíváme na základní principy formulované samotným zakladatelem zmíněné školy Germainem Grisezem.8

Přibližně před čtyřiceti lety Grisez publikoval článek, v němž čtenářům nabízí výklad druhého článku 94. otázky Teologické Summy I-II Tomáše Akvinského. Na samotném začátku svého textu Grisez píše, že předmětem jeho zájmu bude jen první příkaz přirozeného zákona, jak jej formuloval sám Tomáš.9 Grisez zásadně odlišuje dvě na první pohled podobné formulace. První z nich zní: „Konej dobro a vyhýbej se zlému."10 Je to věta, kterou podle Griseze někteří interpreti Tomášovy teorie přirozeného zákona chápou jako první princip praktického rozumu. Druhá věta zní: „Dobro je třeba konat a usilovat o něj, zlu je třeba se vyhýbat."11 Grisez ve svém článku ukazuje, že tyto dvě na první pohled podobné formulace se od sebe ve skutečnosti zásadně liší a náleží k úplně jiným naukovým oblastem.12

Záměr svého článku Grisez představuje v pěti bodech (pětkrát začíná spojkou since). V první části článku se snaží zrekonstruovat první příkaz přirozeného zákona podle Tomáše, aby mohl následně ukázat, že všeobecně rozšířená interpretace daného textu je nesprávná. V druhé části vysvětluje, že Tomášem použité výrazy „dobro" a zlo" bývají mylně redukovány jen na mravní kvality. Grisez poukazuje na skutečnost, že právě tyto výrazy by měly být vysvětleny v kontextu finální kauzality. Ve třetím bodě se Grisez staví proti mylné interpretaci prvního příkazu přirozeného zákona, která pod ním rozumí spíš negativní příkazy a limity jako zdroj lidského jednání. Ve čtvrté části článku ukazuje, že první příkaz přirozeného zákona není v první řadě imperativ, přestože se jedná o skutečný příkaz. V poslední části se pak Grisez zabývá otázkou, zda a jakým způsobem jsou příkazy přirozeného zákona odvozeny z prvního principu přirozeného zákona.13

Zaměřím se jen na nejdůležitější body Grisezova textu. Jedním z nich je nepochybně místo, kde se zabývá výkladem pojmů „dobro" a „zlo" a vysvětluje rozdíl mezi dvěmi formulacemi, z nichž každá jiným způsobem nabádá ke konání dobra. Grisez zdůrazňuje, že je zde důležité uvědomit si význam finální příčiny. První příkaz přirozeného zákona je neodmyslitelně spojen s dobrem jako cílem.14 Finální příčinu v Akvinského koncepci zákona Grisez považuje za jeden ze základních prvků. Je-li tedy třeba usilovat o dobro, znamená to totéž jako usilovat o cíl, směřovat k němu. Správnost nebo nesprávnost se neměří vztahem k (statické) přirozenosti ale vztahem k cíli, který směřuje k dobru shodujícímu se s přirozeností.

Z toho vyplývá, jak musíme v daném kontextu rozumět tomu, co představuje zlo. Jednání už se nepoměřuje nějakým zákonem, případně vnějším pravidlem, ale tím, že nedospělo ke svému cíli.15

V důsledku skutečnosti, že Tomáš Akvinský formuloval první příkaz jako usilování o cíl, podle Griseze vysvítá, že se nejedná primárně o cíl jako dobro v morálním smyslu. Zatímco dobro a zlo v morálním smyslu představují vnitřní kvalitu jednání, „cíl přesahuje moralitu a vytváří pro ni vnější základ."16 Dobra, o něž jde v případě přirozeného zákona a o něž je třeba usilovat, představují předmět přirozených sklonů, ale nelze tvrdit, že by se jednalo jen o dobra v mravním smyslu slova. Dobra vyplývající z dynamiky přirozených sklonů představují základní hodnoty pro celkovou realizaci člověka a přesahují výhradně mravní stránku dobra jako takového.

Další charakteristikou dobra v kontextu dané diskuse je to, že se jedná o lidské dobro. Praktický rozum sleduje dobro přirozených sklonů, jež jsou předmětem lidského jednání. Jde tedy o dobro člověka.17

Po tomto vyjádření Germain Grisez vysvětluje, že Tomášova koncepce nemůže být pro silný důraz na cíl ztotožněna s utilitarismem nebo konsekvencionalismem. V pojímání Tomáše Akvinského je dobro chápáno v závislosti na dobrých či zlých vnějších důsledcích, ale má svou vnitřní hodnotu. Jednání a cíl nepředstavují pouze vnější veličiny, ale existuje mezi nimi vnitřní vztah. Lidské jednání není jen vnějším gestem, např. ve smyslu behaviorismu, ale je i předmětem volby. Zlý skutek se nemůže stát dobrým na základě okolností, protože lidské jednání má hodnotu samo v sobě. Zlý skutek je zlý sám v sobě a dobrý skutek je dobrý sám v sobě.18

Grisezova interpretace Tomáše je jistě dobře míněnou snahou poopravit mylné názory a zodpovědět na částečně nesprávné interpretace týkající se nejen Tomášova pojímání přirozeného zákona, ale také celkového kontextu tomistické etiky. Od chvíle, kdy Germain Grisez napsal svůj článek, v němž formuloval základní principy pro tzv. „novou teorii přirozeného zákona", uběhlo již několik desítek let. Toto období bylo dostatečně dlouhé, aby byly jeho názory důkladně zhodnoceny.

Jedním z kritiků, respektive těch kdo ukazují na zásadní rozdíly mezi učením Tomáše Akvinského a interpretací Germaina Griseze, je Ralph McInerny. McInerny ve svém článku Grisez and Thomism poukazuje na některé rozdíly mezi Tomášem a Grisezem. McInerny se domnívá, že rozdíly mezi oběma jsou zásadní a můžeme je sledovat už v počátcích jejich morální nauky. Podle Ralpha McInernyho představuje jeden z rozdílů mezi oběma autory přesná formulace příkazů jednotlivých dober vyplývajících z přirozených sklonů a s tím dále související chápání dobra jako takového.19

Existuje mnoho problémových okruhů, jež se týkají nové teorie přirozeného zákona. Například se zabývají následujícími tématy: zda je tato teorie křesťanská, zda je první princip praktického rozumu evidentní a zřejmý všem, zda je nová teorie přirozeného zákona racionalistická, dále otázkou základních dober, jejich objektivity a počtu, rozlišování dober na smyslové a rozumové, otázkou základních instrumentálních dober, dále podstatných dober, jež odpovídají lidské přirozenosti, a reflexivních dober, které se týkají různých aspektů člověka atd.20

Tomáš Akvinský ve své koncepci přirozeného zákona mluví o prvním principu praktického rozumu a prvním příkazu přirozeného zákona. Současně však na některých místech říká, že jsou i jiné všem zřejmé příkazy přirozeného zákona. Vzniká tedy otázka, kolik vlastně je těchto základních, pro všechny evidentních příkazů a jaký je jejich obsah? V úvahách autorů, kteří se zabývají touto otázkou, bychom našli různé odpovědi. Na základě analýzy příslušných děl, kde Tomáš rozvíjí svou koncepci, lze oprávněné tvrdit, že Tomáš načrtává pouze základní rysy své nauky a nikde nepodává úplný výklad takových příkazů a principů.

Celá koncepce přirozeného zákona, jak ji formuloval Tomáš Akvinský, se nachází v teologickém kontextu. Co by z Tomášovy koncepce zbylo, kdybychom se tohoto kontextu zcela vzdali a ptali se na filosofický význam této nauky, představuje velkou otázku.

Výsledkem by byl zřejmě člověk s rozumem, svobodnou vůlí a přirozenými sklony. Tento model přirozeného zákona není na druhou stranu neznámý. Vytvořilo ho totiž osvícenství, kdy vznikla idea přirozeného práva, která nepotřebuje Boha jako svůj základ. I když došlo k této redukci, jejím výsledkem byl přece jen jeden sympatický důsledek: idea lidských práv vyhlášená koncem 18. století.21

Kromě toho je zde problematika norem, která jistým způsobem také spadá do nové teorie přirozeného zákona. Představuje však další otevřenou otázku, která v různých komentářích naráží na nejeden problém. Jak by měl vypadat způsob konkretizace všeobecného mravního principu, abychom se dopracovali k jednotlivým normám v rámci etického diskursu? I v tomto případě platí, že Tomáš Akvinský načrtává jen základní rysy a uvádí základní principy.

Velké množství otázek vyplývajících z nauky o přirozeném zákonu, jak ji formulovat Tomáš, vedlo některé autory ke snaze tyto otázky zodpovědět. Již několik desetiletí se hovoří i o tzv. „nové teorii přirozeného zákona", jejímž zakladatelem je Germain Grisez. V několika článcích (i jako spoluautor) formuloval základní rysy své nauky. Grisez vychází z mylných výkladů Tomášovy nauky o přirozeném zákonu a snaží se nabídnout správné řešení. Jeho nauka je poměrně široká a zajímavá. Dotkla jsem se pouze několika aspektů jeho teorie. Mezi těmito aspekty zaujímají důležité postavení např. problematika dobra, dále původ mravního požadavku a s ním spojená otázka, jak lze postupovat od „je" k „má být", dále gramatický rozbor prvního příkazu přirozeného zákona, který Tomáš neformuloval ani jako imperativ, ani jako indikativ, ale jako gerundivum, v čemž Germain Grisez spatřuje velký význam.

    POZNÁMKY:

  1. Srov. A. ANZENBACHER: Úvod do etiky, Bratislava 1994, Zvon, str. 87-93.
  2. Srov. R. BLACK: The New Natural Law Theory (Introduction), in: N. BIGGAR a R. BLACK: The Revival of Natural Law: Philosophical, theological and ethical responses to the Finnis - Grisez School, Burlington 2000, Aldershot, str. 2.
  3. Srov. ibid., str. 3.
  4. Srov. ibid., str. 3nn.
  5. Srov. ibid., str. 3n.
  6. Srov. ibid., str. 4.
  7. V literatuře, která se zabývá novou teorií přirozeného zákona, je Germain Grisez označován jako ten, kdo tuto školu vede nebo se zasloužil o její rozvoj, anebo přímo jako její zakladatel (viz BLACK: The New Natural Theory, str. 1-25).
  8. Problematika, která vyplývá z formulace prvního příkazu je často formulována různě. Záleží na konkrétním autorovi, jaký úhel pohledu zvolí.
  9. Tito tři autoři formulovali základní principy své nauky v následujícím článku: Practical Principles, Moral Truth, and Ultimate Dnes, American Journal of Jurisprudence, 1987, 32, str. 99-151.
  10. Tato věta, kterou Grisez cituje ve svém článku The First Principle of Practical Reason (Burlington 2000, Ashgate, str. 168), představuje první příkaz přirozeného zákona podle Tomáše (STh I-II, Q. 94, a. 2, c.).
  11. G. G. GRISEZ: The First Principle of Practical Reason, Burlington 2000, Ashgate, str. 168.
  12. Srov. ibid., str. 168n.
  13. Srov. ibid., str. 183.
  14. Grisez poznamenává, že Akvinskému se někdy bohužel přisuzují teorie přirozeného zákona, které úplně přehlížejí finální příčinu (Srov. The First Principle of Practical Reason, Burlington 2000, Ashgate, str. 181).
  15. Autor se odvolává na Tomášovo rané dílo Scriptum super libros Sententiarum magistri Petri Lombardi (především 3. a 4. kniha), kde Tomáš pojednává o principech praktického rozumu. Podle Griseze Akvinský formuloval první příkaz přirozeného zákona jako zaměření na cíl nejspíš jako první v dějinách středověkého filosofického myšlení (Srov. GRISEZ: The First Principle, str. 182).
  16. Srov. G. G. GRISEZ: The First Principle of Practical Rleason, Burlington 2000, Ashgate, str. 183.
  17. Srov. ibid., str. 184.
  18. Srov. ibid., str. 185.
  19. (Srov. Ralph McINERNY: Grisez and Thomism, Grisez and Thomism. In: N. BIGGAR a R. BLACK (vyd.): The Revival of Natural Law, Aldershot-Burlington 2000, Ashgate, str. 69n.) Pokud se jedná o jednotlivé příkazy přirozeného zákona, McInerny interpretuje Grisezovu formulaci jako „x by se mělo konat, usilovat o něj a ochraňovat jej", kde x má svou hodnotu jako jedno nebo jiné ze základních.
  20. K různým aspektům kritiky nové teorie přirozeného zákona v N. BIGGAR a R. BLACK (vyd.): The Revival of Natural Law: Philosophical, theological and ethical responses to the Finnis-Grisez School. Aldershot-Burlington 2000. Existují samozřejmě i kritiky, které se týkají jiných aspektů Grisezovy etické teorie.
  21. Srov. H. WEBER: Všeobecná morální teologie, Vyšehrad, Praha 1998, str. 107.