Ročník 2008‎ > ‎4. číslo‎ > ‎

Proč holocaust – Hitlerova vědecká mesianistická vražda

Roman Joch

U postav velkých zločinců minulosti se často předpokládá jejich zvrácenost, psychický defekt, nebo nějaká atypická patologie, ať již psychiatrická anebo fyziologická. V důsledku toho se z nich měli stát psychopati. Jinými slovy, důvod zločinného jednání takových lidí je nejednou považován za tajemný, mýtický ba až mystický, a možná i neodhalitelný. Tento přístup s sebou přináší i nepříjemnou a poněkud paradoxní otázku: co když za své zločiny ani nemohli, co když byli takto vnitřně ustrojeni, a proto nenesou zodpovědnost za své činy, za své vražedné rozkazy? Nebyli vlastně i oni tak trochu nevinní? Svým způsobem „oběti“?

V případě Adolfa Hitlera a masové vraždy Židů Jan Horník nic z výše naznačeného nepřijímá, což činí jeho knihu Proč holocaust – Hitlerova vědecká mesianistická vražda podnětnou, novátorskou a obohacující. Ve svém díle autor nastínil a obhajuje hypotézu, na kterou mnozí – raději – zapomínají, a kterou já osobně považuji za správnou. Důkazů v její prospěch přináší přesvědčivě bezpočet.

J. Horník nabízí alternativní racionální vysvětlení, proč postavy velkých zločinců minulosti typu Hitlera své zločiny páchaly či nařizovaly. Podle autora měli tito lidé – či mohli mít – několik jednoduchých, na první pohled nikoli zřetelně falešných, idejí, které pak konzistentně a koherentně rozvíjeli a se svého druhu bravurou z nich celkem logicky vyvodili praktické politické a společenské důsledky. Ty někdy dokázali dovést až do naprostých detailů a ve svých životech je nakonec i důsledně uskutečnit.

Problém těchto lidí tedy nespočíval v psychické či fyziologické vadě (minimálně ne především), ale v tom, že ony jednoduché ideje, které stály v jádru jejich světonázoru, byly mylné a falešné, zkrátka nepravdivé. Tento počáteční ideový omyl pak vedl – sice přes logicky správné procedurální implikace – ke kolosálně katastrofickým závěrům a koncům, které v praxi znamenaly životní katastrofu pro miliony nevinných lidských bytostí.

Co když Lenin a Stalin nebyli jen posedlí psychopati, nýbrž lidé fanaticky oddaní falešné doktríně? Co když Gulag představuje logickou a konzistentní praktickou realizaci marxistické teorie, od které se Lenin a Stalin neodklonili, nýbrž ji realizovali radikálněji a důsledněji než mnozí jiní?

Co když Hitler nebyl jen maniak, ale i myslitel, který vyšel z  darwinistických předpokladů, domyslel je do všech důsledků, a ty pak realizoval? Co když chyba nebyla jen v osobě Hitlera, nýbrž v samotné darwinistické teorii, kterou on pouze dovedl k politickým závěrům důkladněji než kdokoli jiný?

J. Horník ve své knize dokládá, že tomu tak v případe Hitlera bylo. Že myšlenky, ideje a názory nejsou vedlejší, nýbrž hrají naopak zásadní roli a mají své důsledky a politické implikace. Mylné myšlenky – pokud podle nich člověk konzistentně jedná – mají z logiky věci fatálně zlé následky.

Práce J. Horníka, vysvětlující příčiny holocaustu, je o to hodnotnější, že mnohé intelektuální předpoklady, které Hitler zastával, jsou v dnešní době stále všeobecně zastávány a dosud nejsou intelektuálně zdiskreditovány. Opakování zločinů Hitlera – samozřejmě v nové podobě, s novými oběťmi a pod nátěrem nové ideologie – tedy opět hrozí.

Kniha Jana Horníka Proč holocaust – Hitlerova vědecká mesianistická vražda má nejlepší předpoklady stát se intelektuální senzací.

(Jan Horník, Proč holocaust – Hitlerova vědecká mesianistická vražda, Praha 2009, Rybka Publishers, 456 stran, cena 399 Kč.)