Ročník 2009‎ > ‎1. číslo‎ > ‎

Dawkinsova iluze?

David Černý

Bůh je pouhá iluze – psychotický delikvent, vymyšlený šílenými, oklamanými lidmi. Víra je slepé přesvědčení, pro které neexistuje žádná evidence, ba co hůř, přesvědčení všem evidencím navzdory. Věřit znamená nemyslet, víra je zlo, trvale nepravdivé přesvědčení, které věřící odmítají opustit dokonce i tváří v tvář silným argumentům a evidencím. Náboženství je důvodem existence morálního zla ve světě, vede k fanatizmu, nenávisti, pronásledování, válkám, terorizmu, je to nebezpečný mentální virus, který je třeba vymýtit pro dobro lidstva.

Tak by se na několika řádcích dalo shrnout poselství poslední knihy oxfordského zoologa Richarda Dawkinse The God Delusion1 (Iluze Boha). Autor v ní věřící opravdu nešetří. Dawkins, nyní profesor na univerzitě v Oxfordu, se proslavil publikací knihy Sobecký gen, která představuje radikální obrat v chápání evoluce, neboť přenáší pozornost evolučních biologů z druhu na jednotlivé sobecké geny a poskytuje tak univerzální jazyk, jenž by měl být klíčem k interpretaci evoluční teorie a chování všech živých organizmů včetně člověka. Již na stránkách této první autorovy knihy probleskuje jeho nechuť k náboženství, nicméně zatím neovlivňuje Dawkinse natolik, aby opustit věcný, vědecký tón – Sobecký gen je po všech stránkách výborná kniha.

Pozdější Dawkinsova díla se stále více vymezují vůči náboženství a ztrácejí svou objektivitu. Autor stále odvážněji vstupuje na křehké ledy skutečností, o kterých mnoho neví a které velmi rád a zdatně překrucuje ve svůj prospěch. Vrchol demagogie představuje poslední, výše zmíněná kniha, která se stala – zcela očekávaně – obrovským edičním úspěchem s takřka dvěma milióny prodaných kopií. Jak velmi trefně podotýká Alister McGrath, Dawkins chtěl napsat propagandistické dílo fundamentalistického ateizmu a to se mu bezezbytku podařilo; podle toho jeho kniha také vypadá.

Iluze Boha vzbudila mnoho ohlasů, jak mezi teisty, tak také mezi ateisty. Nechybějí významní ateisté, kteří zcela otevřeně říkají, že Dawkins publikací takových hloupostí jejich věci jen škodí; a nechybějí teisté, kteří otevřeně děkují Bohu za Dawkinse, neboť jeho práce jsou dokonalým příkladem slabosti a neudržitelnosti ateistických pozic. Mezi přísné kritiky Dawkinse patří i irský vědec a teolog Alister McGrath, původně ateista, výzkumný pracovník v oblasti molekulární biofyziky, jenž postupem času došel k závěru, že křesťanství představuje mnohem zajímavější a intelektuálně více vzrušující svět než svět pouhého ateistického kréda.

Kromě knihy Dawkins’ God: Genes, Memes and the Meaning of Life2, jež vyšla v roce 2004 (tedy před vydáním knihy Iluze Boha), publikoval irský teolog ve spolupráci se svou ženou Joannou Collicutt McGrath odpověď přímo na Dawkinsovu poslední knihu s názvem The Dawkins Delusion?: Atheist Fundamentalism and the Denial of the Divine3, která vyšla v roce 2007. Na rozdíl od jiných odpovědí Dawkinsovi (mezi zvláště povedené můžeme zařadit knihu mladého oxfordského filozofa Thomase Creana A Catholic Replies to Professor Dawkins4) si McGrath nebere servítky a nemilosrdně demaskuje pravou podstatu Dawkinsovy knihy. Zatímco oxfordský zoolog postupuje velmi manipulativně a demagogicky, překrucuje fakta podle své potřeby, často své kritiky zakládá na domněnkách (například o Lutherovi na základě neověřených textů kolujících po internetu!, podobně Dawkins nakládá s Tertuliánem), na dílech starých již více než 100 let, jež nikdy nepředstavovala oficiální či všeobecně přijímaný názor (již jeho práce The Blind Watchmaker se opírá o zevrubnou kritiku díla Williama Paleyho Natural Theology z roku 1828), nebo na zesměšňování oponentů a podobných nečestných tricích, McGrath je velmi přísný a nebojí se nazývat věci pravým jménem. Analýza, kterou předkládá, je objektivní a dobře podložená. Dawkinsovu Iluzi Boha velmi trefně charakterizuje následujícími slovy:

„Dawkins – jenž zaměňuje úzce zaměřenou manipulaci s fakty za pečlivé myšlení spočívající na evidencích – nabízí pouze ateistický ekvivalent farizejského kázání o pekelném ohni. V Iluzi Boha nalezneme kupodivu překvapivě málo vědeckých analýz: je zde mnoho pseudovědeckých spekulací spojených s širší kulturní kritikou náboženství, ve většině případů vypůjčenou ze starších ateistických spisů. Dawkins zvěstuje svým sborům nenávidícím boha, od nichž evidentně očekává, že se jim budou zamlouvat jeho rétorické salvy, ruce vysoko vztyčené v obdivu. Kdo si myslí, že biologickou evoluci lze usmířit s náboženstvím, ten je nečestný. Amen! Náleží do ‚Seville Chamberlain školy‘ evolucionistů! Jsou to příznivci appeasementu!Amen! Skuteční vědci odmítají víru v Boha! Aleluja! Bůh, v něhož Židé věřili v časech Starého zákona, je psychotický zneuživatel dětí. AmenJen jim to pověz, bratře!“5

McGrath má naprostou pravdu: Dawkins napsal propagandistické dílo, nic více a nic méně, pouze propagandistické dílo. Žádná iluze Boha, spíše se jedná o neoriginální směs poměrně primitivního materializmu a naivního, pozitivistického scientizmu, ve kterém autor zcela nepokrytě zneužívá svou epistémickou autoritu na poli evoluční biologie. Jakým způsobem Dawkinsovo ateistické kázání přijímají jeho učedníci, pěkně ilustruje příběh, jenž McGrath vypráví ve své knize. Na jedné ze svých přenášek, kde postupně demaskoval jedno z Dawkinsových tvrzení za druhým a ukazoval jejich neudržitelnost, proti němu povstal rozzlobený mladík a šermujíc mu prstem před obličejem prohlásil, že mu McGrath rozbil jeho víru. Ta byla totiž založena na autoritě Richarda Dawkinse a McGrath ukázal, že ve skutečnosti není na čem stavět. Jak jen se mohl opovážit?!? Napadnout a rozbít dogmata pozitivistického náboženství vědy, jehož je Dawkins papežem! Taková troufalost.

Třebaže je Dawkinsova kniha dílem nevalné vědecké kvality, jak na stránkách své knihy manželé McGrathovi zevrubně ukazují, jednu velkou zásluhu jí přece jen musíme přiznat: hlavní zásluhou Iluze Boha je totiž to, že Dawkins nechtě ukázal, že císař je nahý. A není nakonec ateizmus iluzí o Bohu?

(MCGRATH, A., MCGRATH, J. C., The Dawkins Delusion? Atheist Fundamentalism and the Denial of the Divine, IVP Books, Downers Grove 2007 (hlavní autor A. McGrath). Kniha má čtyři kapitoly, v první kapitole Deluded About God? se autoři věnují obecnějším problémům Dawkinsova ateizmu, druhá kapitola Has Science Disproved God? dokazuje scientistické kořeny Dawkinsovy pozice a vyjadřuje se k názoru, že moderní věda dokázala neexistenci Boha. V třetí kapitole What Are the Origins of Religion se autoři vyrovnávají s Dawkinsovými názory na vznik religiozity a náboženství a konečně v poslední, čtvrté kapitole Is Religion Evil? vyvracejí tezi, že náboženství je nutně zdrojem zla ve světě.)

Poznámky:

  1. DAWKINS, R., The God Delusion, Bantam Press, London 2006.
  2. MCGRATH, A., Dawkins’ God: Genes, Memes and the Meaning of Life, Blackwell Publishing, Oxford 2004.
  3. MCGRATH, A., MCGRATH, J. C., The Dawkins Delusion? Atheist Fundamentalism and the Denial of the Divine, IVP Books, Downers Grove 2007
  4. CREAN, T., A Catholic Replies to Professor Dawkins, Family Publications, Oxford 2007. Crean je autorem další publikace věnované myšlení R. Dawkinse, srov. ID., God is No Delusion: A Refutation of Richard Dawkins, Ignatius Press, 2007.
  5. „[…] Dawkins simply offers the atheist equivalent of slick hellfire preaching, substituting turbocharged rhetoric and highly selective manipulation of facts for careful, evidence-based thinking. Curiously, there is surprisingly little scientific analysis in The God Delusion. There's a lot of pseudoscientific speculation, linked with wider cultural criticisms of religion, mostly borrowed from older atheist writings. Dawkins preaches to his god-hating choirs, who are clearly expected to relish his rhetorical salvoes and raise their hands high in adulation. Those who think biological evolution can be reconciled with religion are dishonest! Amen! They belong to the ‚Seville Chamberlain school’ of evolutionists! They are appeasers!Amen! Real scientists reject belief in God! Hallelujah! The God that Jews believed in back in Old Testament times is a psychotic child abuser! Amen! You tell them, brother!“, MCGRATH, A., MCGRATH, J. C., The Dawkins Delusion? Atheist Fundamentalism and the Denial of the Divine, op. cit., s. 11–12.