Ročník 2010‎ > ‎3. číslo‎ > ‎

Projev v Berlíně – 2. října 2010

Geert Wilders

Drazí přátelé,

Jsem velmi rád, že stojím dnes tady v Berlíně. Jak víte, pozvání, které mi můj přítel René Stadtkewitz zaslal, jej stálo členství v berlínské CDU. Avšak René nátlaku nepodlehl. Nezradil své přesvědčení. Vyhazov jej podnítil k založení nové politické strany1 a já mu přeji vše nejlepší. Možná už o tom víte, ale poslední týdny pro mě představovaly enormní nával práce. Počátkem týdne se nám podařilo ustavit menšinovou vládu složenou z liberálů a křesťanských demokratů, kterou bude podporovat má strana. Pro Holandsko to znamená historickou událost. Jsem velmi hrdý, že jsem k tomu mohl přispět. Právě v této chvíli Křesťansko-demokratická strana na svém zasedání rozhoduje, zda takovou koalici podpoří. Pokud vládu schválí, budeme moci obnovit naši zemi, ochránit naši národní identitu a nabídnout našim dětem lepší budoucnost.

Navzdory mému přeplněnému domácímu programu jsem přesto trval na tom, že přijedu do Berlína, protože i Německo potřebuje politické hnutí k ochraně německé identity a proti islamizaci. Kancléřka Angela Merkelová prohlašuje, že islamizace Německa je nevyhnutelná. Vyhlašuje, že občané musejí být připraveni na další změny, které přinese imigrace. Chce, aby si Němci na tuto situaci zvykli. Šéfka Křesťanských-demokratů říká: „Mešity budou víc než dřív tvořit integrální součást našich měst.“2

Přátelé, neměli bychom přijmout nepřijatelné jako nevyhnutelné, aniž bychom se pokusili tento stav zvrátit. Je naší povinností jako politiků uchovat naše národy pro naše děti. Doufám, že Reného hnutí bude stejně úspěšné jako má Strana svobody, jako Švýcarská lidová strana Oskara Freysingera, jako Dánská lidová strana, kterou vede Pia Kjaersgaardová, a další podobná hnutí jinde.

Má dobrá přítelkyně Pia nedávno mluvila ve Švédsku, když tam byla pozvána stranou Švédští demokraté. Prohlásila: „Nepřijela jsem zasahovat do švédské domácí politiky, neboť ta je věcí Švédů. Přijela jsem, protože švédská debata mi navzdory určitým odlišnostem v mnoha věcech připomíná debatu v Dánsku, která probíhala před 10 až 15 lety. Přijela jsem do Švédska, protože se to týká i Dánska. Nemůžeme sedět s rukama v klíně a tiše přihlížet politickému vývoji ve Švédsku.“

Totéž platí pro mne jako Holanďana vzhledem k Německu. Jsem zde, protože Německo je důležité pro Holandsko i pro ostatní svět, a protože nemůžeme založit Mezinárodní alianci svobody bez silného německého partnera.

Drazí přátelé, zítra je výročí německého sjednocení. Zítra tomu bude přesně dvacet let, kdy se váš národ znovu spojil po pádu totalitní komunistické ideologie. Den sjednocení znamená důležitý den pro celou Evropu. Německo představuje největší evropskou demokracii, Německo je ekonomickým motorem Evropy. Bude-li se Německu dařit, bude to ku prospěchu nám všem, neboť úspěch a prosperita Německa jsou podmínkou úspěchu a prosperity celé Evropy.

Avšak dnes zde stojím, abych vás varoval před rýsující se nejednotou. Německou národní identitu, jeho demokracii a ekonomickou prosperitu ohrožuje politická ideologie islámu. V roce 1848 Karel Marx uvedl svůj Komunistický manifest proslulými slovy: „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu.“ Dnes Evropu obchází jiné strašidlo: strašidlo islámu. I toto nebezpečí je politické. Islám není jen pouhým náboženstvím, jak se mnoho lidí domnívá: islám je především politická ideologie.

Na tom není nic nového.

Cituji z úspěšné knihy a televizního seriálu BBC Triumf Západu, kterou v roce 1985 napsal uznávaný oxfordský historik J. M. Roberts: „Ačkoliv bezstarostně mluvíme o islámu jako o ‚náboženství‘, toto slovo s sebou nese mnohé významy zvláštní historie západní Evropy. Muslim je především členem komunity, následovníkem určitého způsobu života a stoupencem systému práva, spíš než zastáncem zvláštních teologických názorů.“ Vlámský profesor Vermelen, bývalý prezident Evropské unie arabistů a islamologů také zdůrazňuje, že „islám je primárně legálním systémem, právem“, spíše než náboženstvím.

Americký politolog Mark Alexander píše, že „jednou z našich největších chyb je uvažovat o islámu jen jako o jednom z dalších světových náboženství. Toho bychom se měli vyvarovat. Islám představuje politiku, nebo není ničím, i když je to samozřejmě politika s duchovním rozměrem, … která se nezastaví před ničím, dokud Západ nezanikne, dokud Západ nebude zcela islamizován.“

Toto nejsou jen prohlášení odpůrců islámu. Islámští učenci říkají totéž. Kdo četl Korán, spisy Mohamedových životopisců a hadíth, má o povaze islámu jasno. Vlivný pákistánský islámský myslitel dvacátého století Abul Ala Maududi napsal – a znovu zdůrazňuji, že to nejsou má slova, ale slova významného islámského učence: „Islám není pouhé náboženské vyznání, (ale) revoluční ideologie a džihád se vztahuje k tomuto revolučnímu zápasu … zničit všechny státy a vlády kdekoliv na povrchu planety, které odporují ideologii a programu islámu.“

Ali Sina, iránský islámský odpadlík žijící v Kanadě, poukazuje na to, že v centru každého náboženství se nachází zlaté pravidlo „co sám nerad, nečiň jiným“. V islámu se toto pravidlo vztahuje pouze na souvěrce, nikoliv na nevěřící. Ali Sina říká: „Důvod, proč jsem proti islámu, nespočívá v tom, že je to náboženství, ale protože je to politická ideologie imperializmu a dominance pod rouškou náboženství. Islám přitahuje násilníky, protože se neřídí zlatým pravidlem.“

Nezaujatý výzkum počátků islámu jasně ukazuje, že Mohammedovým cílem bylo nejprve podrobit si jeho vlastní národ, Araby, a sjednotit je pod svou vládu, a poté dobýt a ovládnout svět. To byl prvotní cíl. Byl zjevně politický a byl prosazován vojenskou silou. „Dostal jsem příkaz bojovat proti všem mužům, dokud neřeknou ‚Není boha kromě Alláha‘,“ prohlásil Mohamed ve své poslední řeči. Učinil tak v souladu s příkazem Koránu obsaženým v Súře 8:39: „Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno náboženství bylo jen Boží.“3

Podle mytologie založil Mohamed islám v Mekce poté, co jej v roce 610 poprvé navštívil anděl Gabriel. Prvních dvanáct let, kdy byl islám víc náboženstvím než politikou, nepředstavovalo úspěch. V roce 622 Mohamed přesídlil se svou malou skupinou 150 následovníků do Jathribu, většinově židovské oázy. Tam postavil první mešitu v historii, převzal politickou moc a přejmenoval Jathrib na Medínu, což znamená „Město proroka“. Tak započal svou kariéru politického a vojenského vůdce, který dobyl celou Arábii. Islámský kalendář příznačně začíná hidžrou, přesídlením do Medíny – momentem, kdy se islám stal politickým hnutím.

Po Mohamedově smrti na základě jeho slov a skutků islám vyvinul šaríu, propracovaný právní systém, který božím právem ospravedlnil represivní vládnutí nad světem – včetně pravidel džihádu a absolutní kontroly věřících a nevěřících. Šaría mezi jinými platí v Saúdské Arábii a Íránu. Hraje také ústřední úlohu v Organizaci Islámské konference (OIC), která v článku 24 své Káhirské deklarace lidských práv v islámu prohlašuje, že „všechna práva a svobody jsou podřízena islámské šaríi“. OIC není náboženskou institucí, je to politická organizace. Představuje největší volební blok v OSN a píše zprávy o tzv. „islamofobii“ v západních zemích, které obviňuje z porušování lidských práv. Řečeno biblickým jazykem: hledají třísku v našich očích, ale popírají břevno ve svých.

Podle práva šaría nemají lidé na dobytých územích žádná práva, dokonce ani právo na život a soukromý majetek, pokud nekonvertují k islámu.

Abych se vyhnul jakémukoliv nedorozumění, než pokročím dále, chci zdůraznit, že hovořím o islámu, nikoli o muslimech. Vždy jasně rozlišuji mezi lidmi a ideologií, mezi muslimy a islámem. Existuje mnoho umírněných muslimů, ale politická ideologie islámu umírněná není a má globální ambice. Směřuje k ustavení islámského práva šaría nad celým světem. Cestu, jak cíle dosáhnout, představuje džihád. Dobrá zpráva je, že miliony muslimů po celém světě, včetně Německa a Holandska, nenásledují ty, kdo jsou připraveni použít jakékoliv prostředky, aby dosáhli svého ideologického revolučního cíle.

V roce 1954 v eseji Komunismus a islám profesor Bernard Lewis psal o „totalitarizmu islámské politické tradice“. Profesor Lewis uvedl, že „tradiční islámské rozdělení světa na ‚dům islámu‘ a ‚dům války‘, nese zřetelné paralely s komunistickým pojetím světových událostí. … Agresivní fanatizmus věřícího je stejný.“

Americký politolog Mark Alexander tvrdí, že povaha islámu se liší od opovrženíhodných totalitních ideologií, jakými byl národní socializmus a je komunizmus, jen velmi málo – a to jen v detailech, spíše než ve stylu. Vyjmenovává následující charakteristiky všech tří ideologií:

- Používají politické čistky, aby společnost „očistili“ od toho, co považují za nežádoucí.

- Tolerují pouze jednu politickou stranu. Tam, kde islám povoluje více stran, trvá na tom, že všechny strany musejí být islámské.

- Nutí lidí následovat jen jeden způsob života.

- Smazávají liberální rozlišení mezi oblastmi, které podléhají soukromému rozhodování a veřejné kontrole.

- Činí ze školního sytému nástroj pro účely indoktrinace.

- Definují pravidla pro umění, literaturu, vědu a náboženství.

- Utlačují lidi, kteří mají druhořadé společenské postavení.

- Uměle vyvolávají smýšlení blízké fanatizmu. Vyrovnání se uskutečňuje v boji a nadvládou.

- Urážejí své odpůrce a jakýkoliv ústupek ze své strany považují za dočasný prostředek a ústupek ze strany soupeře chápou jako známku slabosti.

- Politiku chápou jako vyjádření moci.

- Jsou antisemitské.

Existuje ještě jedna pozoruhodná paralela, která však není charakteristická pro tyto tři ideologie, ale týká se Západu. Jde o zjevnou neschopnost Západu vidět toto nebezpečí. Podmínkou pro pochopení politického ohrožení je vůle chtít vidět pravdu, i když je nepohodlná. Moderní západní politici bohužel zdá se tuto schopnost ztratili. Naše neschopnost nás vede k tomu, že odmítáme vyvodit logické a historické závěry z faktů, ačkoliv bychom to učinit měli a měli to dokázat i lépe. Co se stalo s moderním západním člověkem, že činíme stejnou chybu znovu a znovu?

Neexistuje lepší místo pro uvažování nad touto otázkou než Berlín, bývalé hlavní město nacistické německé říše zla a město, které se stalo rukojmím tzv. Německé „demokratické“ republiky na více než 40 let.

Když obyvatelé východní Evropy v roce 1989 zavrhli komunizmus, inspirovali je disidenti jako Alexander Solženicyn, Václav Havel, Vladimír Bukovský a další, kteří lidem říkali, že mají nejen právo, ale také povinnost „žít v pravdě“. Svoboda vyžaduje trvalou ostražitost a stejně se to má s pravdou. Solženicyn však dodával, že „pravda je zřídka sladká, je ale téměř vždy hořká“. Postavme se tedy čelem k hořké pravdě: Ztratili jsme svoji schopnost vidět nebezpečí a chápat pravdu, protože si již nadále neceníme svobody.

Politici téměř celého politického establishmentu dnes usnadňují islamizaci. Radují se z každé další nové islámské školy, islámské banky, islámského soudu. Nahlížejí islám jako rovnocenný naší vlastní kultuře. Islám, nebo svoboda? To je ve skutečnosti nezajímá. Ale je to podstatné pro nás. Celá elita establishmentu – univerzity, církve, odbory, média, politici – dávají naše tvrdě nabyté svobody všanc. Mluví o rovnosti, ale podivuhodně selhávají v tom, aby viděli, že ženy mají v islámu méně práv než muži a že nevěřící mají méně práv než stoupenci islámu.

Chystáme se zopakovat fatální chybu Výmarské republiky? Vzdáváme se islámu, protože naše oddanost svobodě je již mrtvá? Nikoli, to se nestane. Nejsme jako paní Merkelová. Nepřijímáme islamizaci jako nevyhnutelnou. Musíme svobodu udržet při životě. A do míry, do které jsme ji již ztratili, ji musíme získat zpět v demokratických volbách. Proto potřebujeme politické strany, které brání svobodu. Na podporu takových stran jsem založil Mezinárodní alianci svobody.

Jak víte, stojím v Holandsku před soudem. V pondělí musím opět k soudu a budu tam muset trávit většinu následujícího měsíce.4 Před soud jsem se dostal kvůli svým názorům na islám a proto, že jsem tyto názory veřejně vyjádřil v projevech, článcích a svém dokumentu Fitna. Žiji pod trvalou policejní ochranou, protože mě islámští radikálové chtějí zavraždit. A také stojím před soudem, protože se mě holandský establishment – většinou nemuslimové – pokouší umlčet.

Byl jsem dovlečen před soud, protože v mé zemi už se nelze nadále plně těšit svobodě. Narozdíl od Ameriky nemáme první dodatek k ústavě, který lidem zaručuje svobodu slova a svobodného vyjadřování názorů, aby mohli podnítit veřejnou debatu. Narozdíl od Ameriky občanům národní stát v Evropě a stále více i Evropská unie předepisují – a to i demokraticky zvoleným politiků jako jsem já – co si mají myslet a co smějí říkat.

Jednu z věcí, kterou už nesmíme říkat, je, že naše kultura je nadřazená určitým jiným kulturám. Takové tvrzení je chápáno jako diskriminační – dokonce jako nenávistné tvrzení. Každodenně jsme ve školách a mediích indoktrinováni poselstvím, že kultury jsou si rovny, a pokud je nějaká kultura horší než všechny ostatní, je to ta naše. Jsme zaplavováni pocity viny a hanby kvůli naší vlastní identitě a kvůli tomu, za čím si stojíme. Jsme vyzýváni, abychom respektovali kohokoliv a cokoliv - kromě nás samých. Toto je vzkaz levice a politicky korektního vládnoucího establishmentu. Chtějí, abychom se cítili zahanbeni kvůli své vlastní identitě, kterou odmítáme hájit.

Škodlivá posedlost západní vinou našich kulturních a politických elit posiluje názor, který o nás islám má. Korán říká: ne-muslimové jsou kuffrar (plurál od kafir), což doslovně znamená „odmítači“ nebo „nevděčníci“. Proto jsou nevěřící „vinni“. Islám učí, že v přirozeném stavu jsme se všichni narodili jako věřící. Učí, že když dnes nejsme věřící, je to naše vina nebo vina našich předků. V důsledku toho jsme vždy kafir – vinni – protože buď my, nebo naši předci jsou odpadlíci. A proto si, podle některých, zasloužíme podmanění.

Naši současní levicoví intelektuálové jsou slepí k nebezpečí islámu. Bývalý sovětský disident Vladimír Bukovský argumentuje, že po pádu komunizmu Západ selhal v odhalení těch, kdo s komunisty kolaborovali, když obhajovali politiku ústupků, zlepšování vztahů, uvolňování mezinárodního napětí a mírové soužití. Poukazuje na skutečnost, že studenou válku „jsme nikdy nevyhráli. Dokonce jsme ji ani nebojovali. … Většinu času Západ provozoval politiku appeasementu vůči sovětskému bloku – a usmiřovači války nevyhrávají.“

Islám je komunizmem dneška. Avšak protože jsme selhali při očištění se od komunizmu, nedokážeme se vypořádat s islámem. Jsme lapeni v pasti starého komunistického zvyku klamu a dvojího myšlení, který pronásledoval země na Východě a nyní pronásleduje nás všechny. Kvůli tomuto selhání titíž levičáci, kteří zavírali oči nad komunizmem, dnes zavírají oči nad islámem. Používají zcela shodné argumenty ve prospěch ústupků, zlepšování vztahů a appeasementu jako předtím. Tvrdí, že náš nepřítel je mírumilovný jako my, že když mu vyjdeme vstříc na půl cesty, učiní totéž, že pouze žádá respekt, a že když ho budeme respektovat, on bude respektovat nás. Dokonce slýcháme opakování staré mantry o morální rovnosti. Tehdy říkali, že západní „imperializmus“ je stejně špatný jako sovětský imperializmus, dnes říkají že západní „imperializmus“ je stejně špatný jako islámský terorizmus.

Když jsem 11. září mluvil v New Yorku na Ground Zero, zdůraznil jsem, že musíme zastavit hru „obviňuj Západ, obviňuj Ameriku“, kterou s námi mluvčí islámu hrají. A i my sami musíme přestat hrát tuto hru. Mám pro vás stejný vzkaz: je urážkou nám tvrdit, že jsme vinni a zasloužíme si to, co se nám děje. Nezasloužíme si, abychom se stali cizinci v naší vlastní zemi. Takové urážky bychom neměli přijímat. Za prvé, západní civilizace je nejsvobodnější a nejvíce prosperující civilizací na Zemi, což je důvod, proč se tolik imigrantů stěhuje sem, namísto aby se lidé ze Západu stěhovali opačným směrem. A za druhé, neexistuje nic takového jako kolektivní vina. Svobodní jednotlivci jsou svobodní morální činitelé, kteří zodpovídají pouze za své vlastní skutky.

Těší mě, že jsem dnes v Berlíně, abych mohl toto nanejvýš důležité poselství přednést obzvláště v Německu. Cokoliv se v minulosti stalo ve vaší zemi, nenese za to zodpovědnost současná generace. Cokoliv se v minulosti stalo, nepředstavuje ospravedlnění pro trestání dnešního Německa. Ale není to ani ospravedlnění pro vás, abyste odmítli bránit svou vlastní identitu. Vaší jedinou odpovědností je vyhnout se chybám minulosti. Je vaší povinností stát po boku těm, kdo jsou ohroženi ideologií islámu, jako Izrael nebo vaši židovští krajané. Výmarská republika odmítla bojovat za svobodu a byla přemožena totalitní ideologií s katastrofálními důsledky pro Německo, zbytek Evropy a celý svět. Nesmíte selhat v boji za svou svobodu dnes.

Jsem rád, že mohu dnes být mezi vámi, protože se mi zdá, že dvacet let po znovusjednocení Německa už se nová generace nadále necítí být vinna svým němectvím. Současná velice intenzivní debata o nedávné knize Thilo Sarrazina5 je známkou skutečnosti, že Německo se vyrovnává samo se sebou.

Knihu dr. Sarrazina jsem dosud nečetl, ale pochopil jsem, že zatímco vládnoucí politicky korektní establishment téměř jednohlasně kritizuje jeho teze a Sarrazin byl vyhozen ze zaměstnání, velká většina Němců uznává, že se dotkl důležitých a naléhavých otázek. „Německo se likviduje“, varuje Sarrazin a apeluje na Němce, aby tento proces zastavili. Ohromný ohlas na jeho knihu naznačuje, že mnoho Němců cítí totéž. Německý národ nechce, aby Německo bylo zničeno, navzdory veškeré politické indoktrinaci, které je vystaven. Německo už se nadále nestydí uplatnit svou národní hrdost.

V těchto těžkých časech, kdy je naše národní identita ohrožena, se musíme přestat cítit být vinni za to, kým jsme. Nejsme „kafir“. Němci mají jako ostatní národy právo zůstat, čím jsou. Němci se nesmějí stát Francouzi, ani Holanďany, ani Američany, ani Turky. Měli by zůstat Němci. Když turecký předseda vlády Erdogan navštívil vaši zemi v roce 2008, řekl Turkům žijícím zde, že musejí zůstat Turky. Doslova prohlásil, že „asimilace je zločin proti lidskosti“. Erdogan by mohl mít pravdu, kdyby mluvil k Turkům v Turecku, avšak Německo je země Němců. Proto mají Němci právo požadovat, aby se přistěhovalci asimilovali. Mají dokonce povinnost vůči svým dětem žádat, aby noví přistěhovalci respektovali německou identitu a právo Německa si svou identitu uchovat.

Musíme vidět, že islám expanduje dvěma způsoby, konverze představuje jen okrajový fenomén. Historicky islám expanduje buď vojenským dobýváním, nebo použitím hidžry – imigrace jako zbraně. Mohamed dobyl Medínu imigrací. A hidžru zažíváme dnes. Islamizace Evropy nepřetržitě pokračuje. Západ však nemá žádnou strategii, jak se vypořádat s islámskou ideologií, protože naše elity říkají, že se musíme my přizpůsobit jim a ne naopak.

Existuje příklad, ze kterého se v tomto ohledu můžeme poučit od Ameriky, nejsvobodnějšího národa na světě. Američané jsou hrdí na svůj národ, na jeho úspěchy a vlajku. My bychom také měli být hrdí na své národy. Spojené státy byly vždy národem imigrantů. Americký prezident Roosevelt se o povinnostech imigrantů vyjadřoval jasně. Prohlásil: „Měli bychom trvat na tom, že když se imigrant, který k nám přichází v dobré víře, stane Američanem a asimiluje se, že s ním bude nakládáno naprosto stejně jako s každým jiným. … Ale to se týká těch, kdo se skutečně stanou Američany, a ničím než Američany. … Nemůže zde existovat dvojí loajalita. … Máme prostor pro jedinou loajalitu, a to je loajalita k americkému národu.“

Není na mně, abych definoval, z čeho se skládá německá národní identita. To je zcela vaše věc. Avšak vím, že německá kultura, stejně jako kultury sousedních zemí jako má vlastní, je zakořeněna v křesťansko-židovské tradici a hodnotách humanity. Každý zodpovědný politik má politickou povinnost tyto hodnoty chránit před ideologiemi, které je ohrožují. Německo plné mešit a žen zahalených v šátcích už není Německem Goetha, Schillera, Heineho, Bacha a Mendelssohna. Bude to ztráta pro nás všechny. Je důležité, abyste opatrovali a uchovávali své kořeny jako národ. Jinak nebudete schopni uchovat si svou identitu. Jako národ zaniknete a ztratíte svou svobodu. A zbytek Evropy ji ztratí s vámi.

Přátelé, když Ronald Reagan před třiadvaceti lety přijel do rozděleného Berlína, pronesl historicky známá slova: „Pane Gorbačove, zbořte tuto zeď“. Prezident Reagan nepatřil mezi usmiřovače, ale byl mužem, který říkal pravdu, protože miloval svobodu. My dnes také musíme zbořit zeď. Není to zeď z betonu, ale zeď zapírání a přehlížení skutečné povahy islámu. Mezinárodní svobodná aliance má za cíl koordinovat a podporovat tyto snahy.

Protože říkáme pravdu, voliči dali mé Straně svobody i stranám jako jsou Dánská lidová strana, Švýcarská lidová strana sílu ovlivňovat politický rozhodovací proces, ať už z opozice, ve vládě nebo podporou menšinové vlády, jak to chceme učinit v Holandsku. Prezident Reagan ukázal, že když člověk říká pravdu, může změnit běh dějin. Ukázal, že není důvod zoufat. Nikdy! Stačí plnit svou povinnost. Nebát se. Říkat pravdu. Bránit svobodu. Společně můžeme svoji svobodu uchovat, společně ji musíme uchovat a my to společně, moji přátelé, dokážeme.

Děkuji za pozornost.

POZNÁMKY:

    *Z anglické verze projevu uveřejněné na www.jihadwatch.org přeložil Jan Horník.
  1. Bývalý zastupitel CDU v Berlíně René Stadtkewitz na podzim 2010 v Německu založil novou politickou stranu Svoboda (Die Freiheit).
  2. Mezitím už kancléřka Merkelová prohlásila, že multikulturalizmus v Německu zcela selhal. Pozn. JH.
  3. Překlad podle www.islamweb.cz/koran.
  4. Soud byl prozatím odročen, neboť soudní senát byl rozpuštěn kvůli podjatosti. Pozn. JH.
  5. Thilo Sarrazin, bývalý člen Bundesbanky (do 30. září 2010), politik SPD, napsal známou a kontroverzní knihu týkající se problémů imigrace Deutschland schafft sich ab (Německo se likviduje). Od konce léta 2010, kdy kniha vyšla, se v Německu během prvního čtvrt roku prodalo na milion výtisků. Kvůli svým názorům byl z centrální banky vyhozen.