Ročník 2013‎ > ‎4. číslo‎ > ‎

Mailová přestřelka o Ukrajině, EU a Rusku

Roman Joch, Jiří Fuchs

 

Během zhruba dvou měsíců proběhla mezi Romanem Jochem a mnou soukromá (mailová) diskuse na téma „Brusel/Kyjev“. V jejím průběhu nikdo z nás nepočítal s jejím zveřejněním. Pak mě ale napadlo, že by taková přestřelka mohla být zajímavá i pro publikum. S redakčním kolegou ji tedy předkládáme s vědomím, že jde sice o myšlenkový polotovar, ale zároveň i s nadějí, že její nezbytná skicovitost by mohla být vyvážena horkými tématy, k nimž je dnes jen málokdo lhostejný. Pomůže-li tedy diskuse k tříbení názorů, je účel jejího zveřejnění splněn. Jestliže krom toho odstartuje na stránkách Distance širší diskusi, pak jenom dobře.

Neobvyklý žánr zřejmě vyžaduje, aby obsah diskuse zůstal původní, bez jakéhokoli vylepšování. Ani občasnou ostrost výrazu jsme neměli potřebu tlumit. Drobné redakční úpravy se týkaly pouze stylistiky.

 

 

1. Předehra

 

7. březen 2014 - Roman Joch:

Jirko, můžu se Tě prosím zeptat? Ty jsi aktivně podpořil stranu Adama B. Bartoše? Oni se tím chlubí na svých stránkách.

 

7. březen 2014 - Jiří Fuchs:

Ano, vyjádřil jsem podporu NE Bruselu.

 

 

2. První dějství

 

9. březen - Roman Joch:

Z programu „ANO Kremlu – Panslavistická autokracie“:

NE Bruselu – Národní demokracie chce bránit zemi před všemi rozkladnými vlivy. Mezi ně patří zhoubné pokrokářské ideologie, masová imigrace, mediokracie, činnost cizích zpravodajských agentur, polotajných spolků, zahraničních nevládních organizací a vlivových think-tanků, nadnárodních korporací či mezinárodních bankéřských domů.

Národní demokraté nevěří módním řečem o nutnosti štíhlého a malého státu. Naopak jsou přesvědčeni, že stát má být dostatečně silný, aby se dokázal postavit agresivní a rozvratné politice zahraničních mocností.

Občanský institut je a vždy byl vlivovým think-tankem. To, co prosazuje „Ano Kremlu – Panslavistická autokracie“ je přímý útok na svobodu sdružování, slova, projevu a politického přesvědčování. Ani komunisté tak otevřeně nehlásají svou snahu zatočit se svobodou v této zemi.

P. S.: Pomni, Athény mohou být dekadentní (ostatně athénský démos popravil Sokrata…), ale to není dostatečný důvod stát se zrádcem a přejít na stranu Persie.

 

11. březen - Jiří Fuchs:  

1) Když říkám ne Bruselu, neříkám tím ano Kremlu.

2) Jestliže v souvislosti s eurovolbami podporuju euroskeptiky, pak to neznamená to, že akceptuju celý jejich program; podporuju je právě jakožto euroskeptiky. Jinak např. odmítám koncept katolického státu. Zároveň ale nejsem přesvědčen o správnosti modelu minimálního státu. Např. Meyerova argumentace ve prospěch mini-státu (kterou v knize o Meyerovi uvádíš) je podle mě chybná. Jako konzervativec bys mohl v diskusi o povaze a účelu státu pustit více ke slovu přirozenost.

3) Abych vyvozoval katastrofické důsledky z hesel Tvých „oblíbenců“ kolem Bartoše, muselo by být zřejmé, co všechno se za nimi skutečně skrývá. Obávám se, že totalitu v nich rozpoznáváš spíše politickou vášní než chladnou úvahou. Kdyby byl jejich program opravdu totalitní, pak bych je samozřejmě nepodpořil; to však zatím nevidím. Obrana před negativními vlivy může mít různé podoby; nemusí znamenat likvidaci Občanského institutu.

4) Když už mě nutíš k užitečné sebereflexi, dovolím si nabídnout k promyšlení otázku, kdo je větší nepřítel. Zdá se mi totiž, že Tvá analogie s Persií není přiléhavá. Za bolševika jsem byl potenciálním zrádcem socialistické vlasti a dodnes z toho nemám špatné svědomí. Proč asi?

Zřejmě proto, že totalitní vlast není „mou“ vlastí. Stejně tak ale vnímám i Brusel. Ty ho tak samozřejmě nechápeš, ale měl bys nejprve prokázat, že Brusel v silném smyslu – tedy ne jen byrokratické převodní páky, ale i jejich ideologický fundament, a potenciál – nejsou totalitní. Pak bys teprve mohl oprávněně mluvit o zrádcích.

Jak ale prokazuješ, že Brusel není totalitní? Prostým srovnáním míry faktické svobody v EU a v Rusku. To je ovšem povrchní. I kdybych připustil, že faktický stav svobody je v EU lidštější (což je sporné), důležitá je tendence, která je dána především logikou vyznávaných etických principů. 

Výchozí stav Ruska byl po pádu SSSR daleko horší než stav Západu. Ten ještě částečně žil z tradice rozumného uspořádání společnosti a z tradičních hodnot. Obojí v něm však postupně atrofuje a tento degenerativní proces se v politické rovině rovná plíživé totalitě. Totalita je ostatně konsekventem převládajícího materialisticko-relativistického světonázoru Západu. U Národních demokratů jasnozřivě rozpoznáváš logiku jejich hesel, ale před logikou ideologických paradigmat Bruselu zavíráš oči. Čím to asi bude?

Ačkoli dovedeš vyvracet hodnotový relativismus, podceňuješ možná hloubku jeho morální perverzity. V současném západním myšlení už platí jako axiom, že člověk sám určuje, co je v lidském jednání dobré a zlé; že jeho vůle je nad zákonem osobního života. To je ovšem zvrácenost, nad níž lze stěží myslet něco pro život (osobní i společenský) horšího. Aby někdo mohl zodpovědně a od základu rozhodovat o normách zdařilého života, musel by znát podstatu života. Materialisté, scientisté, relativisté… však o ní vědí kulový. Nevědí, ale bohorovně rozhodují. Filosoficky se to dá označit jako transcendentální perverze. V náboženském jazyce jako satanská pýcha. Obojí je bohužel zakódováno v principech novověkého myšlení, které je Biblí soudobé vzdělanosti.

To by tedy bylo třeba především promýšlet, když už chceme identifikovat úhlavního nepřítele.

 

 

3. Druhé dějství

 

14. březen - Roman Joch:

Ad 1) Ano, to je jasné.

Ad 2) Ano, to je taky jasné. Shodou okolností si taky myslím, že minimální stát nikdy nebude, ale považuji ho za cíl aproximace, abychom nakonec neskončili u státu naprosto maximálního. Ale zajímá mě, jaké pravomoci státu po právu, v řádu ideálu, patří nutně – nad rámec státu minimálního.

Ad 3) V naší debatě jsi říkal, že v programu Národní demokracie jsi žádný problematický bod nenašel. Jeden jsem Ti tedy poslal. Ty ho ale interpretuješ nejmírnějším možným způsobem a úplně proti evidentnímu smyslu textu: Je to návod, jak zatočit s politickou svobodou a politickým projevem v této zemi. Navíc je to doslova opsané z ruského zákoníku – v tom, že žádná nadace či instituce, které dostanou peníze ze zahraničí, nesmí v Rusku existovat. Následek je zřejmý: Zůstanou tam jen ty, které jsou placeny ruským státem.

Takže ta partička z té strany nejen otevřeně v zahraniční politice podporuje největší, nám nejbližší expanzionistickou a revizionistickou mocnost, jež chce revidovat mezinárodní uspořádání v Evropě po roce 1989 (čímž jsou ohroženy všechny národy mezi Německem a Ruskem), ale ta partička chce i do naší vlastní republiky zavádět ruské autoritářské manýry a silou státu zlikvidovat všechny nezávislé nadace a instituce, které nejsou financované jejich režimem.

Tito lidé představují jasné a bezprostředně přítomné ohrožení naší svobody. Jejich jediným štěstím je to, že jsou tak slabí. Kdyby nabírali na síle, skončí špatně.

Zkus se jich sám zeptat (aniž bys jim řekl, že Ti to doporučuji), jak oni sami interpretují mnou ocitovanou pasáž z jejich programu, a co si pod ní konkrétně představují. Když jsi takový jejich přítel a aktivně jsi je podpořil, snad Ti po pravdě odpoví.

Ad 4) Na nebezpečí levicového, relativistického liberalismu se shodneme; lišíme se v praktickém hodnocení, zda „Brusel“ je už až takové nebezpečí. Jasně, být odpůrcem („zrádcem“) socialismu, neznamená být zrádcem vlasti. Ani být odpůrcem („zrádcem“) „Bruselu“ neznamená být zrádcem vlasti. Ale oni nejsou jen proti Bruselu (to jsou i Svobodní Petra Macha a nikdy bych je neoznačil za zrádce), oni už jsou aktivně pro kremelští. A tím jsou už latentně (možná i fakticky?) zrádci.

 

20. březen - Jiří Fuchs:

Na rozdíl od Tebe považuji v našem sporu za hlavní bod čtvrtý, nikoli třetí. Pokud jde o tu Bartošovu partičku, vím zatím jen toto: Chtějí se nějak (Ty říkáš až do krve) bránit ideové diverzi; hnusný termín, viď. Taková diverze z Reaganovy Ameriky byla skvělá. Ale to už je pryč – až na tu diverzi. Nebo snad chceš popřít, že Západ dnes prostřednictvím neziskovek a jiných bohulibých (sorosovských) agentur šíří po světě svou osvětu?

Proč by ale Putinova či Bartošova země měla tuto osvětu brát jako vývojové optimum humanity? Proč by ji naopak nemohla pravdivě hodnotit jako morální debilitu, která je vnucována morálními analfabety s arogantní zpupností, a která má potenciál mravně rozvrátit infikované společnosti?

A teď otázka na tělo: Má touto infekcí napadená země právo se bránit? Západ volá unisono: Ne! Co řekneš Ty? Vidíš, že je to zvrácenost, ale jsi zároveň ctitelem svobody. Proč má mít ale v tomto případě navrch svoboda? Jestliže řekneš, že svoboda je vyžádána přirozeností, pak se nabízí otázka, jestli ten rejstřík požadavků přirozenosti v politickém řádu není širší; např. ve smyslu obecného dobra.

Pak by byla jednostranná preference svobody podezřelá. Pak by ani mini-stát nebyl ideálem k aproximaci. Meyer v jeho prospěch argumentuje tím, že v opačném případě by byl jedinec pouhou buňkou společenského organismu; že by vůle mocných byla posledním kritériem morálně politického dobra; že by stát udílel práva. To ale z popření mini-státu vůbec nevyplývá.

Meyer tu tedy straší konsekvencemi, které nejsou nutné – a ty podobně (pragmaticky) strašíš maximálním státem. Reflexe státu by však měla být primárně ontologická, měla by vystihnout jeho povahu a nelibovolný účel. Obecné dobro, které obsahuje i povinnosti občanů vůči státu, nelze zlehčit tím, že se to může zvrhnout; věda se dá také zneužít.

Oklikou přes druhý bod se vracím k možnosti odůvodnění omezování svobody v případech infikování sofistikovanou demoralizací. Necháme-li svobodu v kontextu přirozené mravnosti (což je pro liberály většinou nemožné), pak můžeme mluvit o její kultivaci skrze omezení. Samozřejmě, že je přitom nutné svobodu a zákon vybalancovávat.

Ty tvrdíš, že naši národovci chtějí zatočit se svobodou; možná že ano. Ale co z toho, cos mi napsal, má tento jejich záměr učinit evidentním, to mi opravdu není jasné. Předpokládáš, že Rusko má záměr revidovat poměry v Evropě. Proč tomu mám věřit? Protože má neměnnou tradici? Protože je Putin kágébák? Protože máš tisíc dokladů, kterým věříš? Těm našim oficiálním informacím o dění na Ukrajině taky věříš – až moc snadno a rád. Já zase nevěřím marxistickému Západu a jeho demagogům.

A jsme u čtvrtého bodu. Co ještě musí „Brusel“ provést, abys uznal, že je to systémové zlo (nejen nahodilá, příležitostná dekadence), které relativně nenásilně, a možná právě proto, velice úspěšně obrací lidské životy naruby?

 

 

4. Třetí dějství

 

23. březen - Roman Joch:

No, explicitně jsi mi nenapsal (A), zda chtějí převzít ruský zákoník, který zakazuje všechny nezávislé spolky a nadace a zavést totéž u nás, a (B), které konkrétní pravomoci státu nad minimální požaduješ v řádu ideálu za nezbytné. Pravomoc zakázat nadace?

K Tvému textu:

Co je to ideová diverze, která má být správně zakázána? Nezávislá média? Spolek obhajující homosexualitu? Co z toho, co je dnes u nás v ČR, je natolik ideově diverzního, že by to mělo být zakázáno? Všechno můžeme kritizovat a obhajovat opak. Názor, který je morálně debilní či analfabetický, můžeme kritizovat a agitovat proti němu. Když jsme také napadenou zemí daným názorem, je správné ten názor u nás zakázat? Budeš zakazovat názory jen proto, že jsou mravně debilní či analfabetické?

Ano, řeknu, že politická svoboda je vyžádána lidskou přirozeností. A ano, zmiňovaný rejstřík požadavků přirozenosti v politickém řádu je širší, např. ve smyslu obecného dobra. A ano, ve smyslu přirozených povinností občanů. Ale něco, co je dáno přirozeností, nemůže být v rozporu s něčím jiným, co je taky dáno přirozeností. Svoboda – v reálných podmínkách samozřejmě nikoli absolutní, ale maximální, kterou objektivní okolnosti dané společnosti a předsudky lidí dovolují – je tak nutnou podmínkou spravedlnosti, nikoli však jedinou.

Meyerovy utilitaristické argumenty pro minimální stát nejsou ty hlavní. Hlavní je ten, že stát extenzivnější než minimální již představuje omezení svobody (což je v řádu praxe vždy nutné a vždy to nastane, ale v řádu ideálu to není nutné velebit). Takže v realitě vždy budeš mít stát větší než minimální – ale ptám se znovu: Jaká konkrétní pravomoc státu nad minimální stát je podle Tebe v řádu ideálu nutná, aby ji stát vykonával?

Velice souhlasím s tím, že občané mají i přirozenou povinnost či přirozené povinnosti, jak vůči sobě, tak i vůči státu. A jednou z nich je i bránit spravedlivý stát, a stát, který má defekty, reformovat. Jednou z těch povinností přitom také je bránit svobodný charakter politické společnosti, tedy bojovat proti těm, kdo by ho chtěli zničit. Jako jsou např. komunisté, nacisté, islamisté – a taky Bartoš a spol.

Píšeš: „Oklikou přes druhý bod se vracím k možnosti odůvodnění omezování svobody v případech infikování sofistikovanou demoralizací. Necháme-li svobodu v kontextu přirozené mravnosti (což je pro liberály většinou nemožné), pak můžeme mluvit o její kultivaci skrze omezení. Samozřejmě, že je přitom nutné svobodu a zákon vybalancovávat.

V řádu politické praxe s tím souhlasím naprosto. Jen bych „sofistikovanou demoralizaci“ upřesnil: Jako ideologie, která popírá lidskou důstojnost a „svobodu v kontextu přirozené mravnosti“ – opět ano, pokud se tím rozumí přirozený zákon. Pokud jde o to, co dělají dva gayové ve svém soukromí, je to sice porušení přirozené mravnosti, ale to mě jako občana nechává naprosto chladným. To není něco, co by měly zákony proskribovat.

„Předpokládáš, že Rusko má záměr revidovat poměry v Evropě. Proč tomu mám věřit?“  Nemáš věřit, jen se podívej na jeho kroky a jeho proklamace.

„Protože má neměnnou tradici?“ Ne, skutky jsou důležitější než tradice.

„Protože je Putin kágébák? Ano, to trochu ano. Ale mnohem důležitější než to, co dělal jako subalterní úředník KGB, je to, co dělá dnes.

„Protože máš tisíc dokladů, kterým věříš?“ Mám tisíc ne dokladů, ale faktů.

„Těm oficiálním informacím o dění na Ukrajině taky věříš – až moc snadno a rád. Co konkrétně máš na mysli? Že věřím tomu, že Rusko obsadilo Krym a odtrhlo ho od Ukrajiny? Ano, tomu věřím, představ si, jak moc jsem naivní!

„Já zase nevěřím marxistickému Západu a jeho demagogům.“ A dobře děláš, já jim taky nevěřím. Jenže Západ nejsou jen marxističtí demagogové, a to je podle mě největší vada tvého vnímání reality, že celý dnešní Západ, „Brusel“, považuješ za prohnilé demagogy, aniž bys rozlišoval. Je Sikorski marxista, je Kaczyński levicový liberál? Jaký je jejich názor na ruské řádění na Ukrajině?

Na druhou stranu Klaus a KSČM, kteří s marxismem nemají nic, ale skutečně nic společného, mají ve věci jasno… Prostě nejsou prohnilým Západem a vědí, odkud silný východní vítr vane…

Kam ještě musejí Putinova vojska dorazit, abys ho Ty považoval za hrozbu? Jiří, jak dobře víš, Sorose za hrozbu považuji, a tak „trochu“ jsem se snažil na to upozorňovat posledních kolik – 15-20 let? Ale co mě fascinuje a zklamává, je Tvá naprostá slepota vůči současnému ruskému režimu. Stačí, aby řekli pár konzervativních frází o tradičních hodnotách a nutnosti zastavit šíření homosexuální propagandy – a hned jsou lepší, než dekadentní marxistický Západ.

 

5. Intermezzo

 

23. březen - Jiří Fuchs:

Můj první dojem? Nevalný, pořád se míjíme. Můj hlavní problém, který by podle mě měl být i Tvým problémem, bagatelizuješ. Tím problémem je kulturně politická dominance kulturního marxismu na Západě. Je nesporná. Tato dominance znamená, že neomarxismus bezmála půl století ovládá intelektuální i mocenský prostor a systémově ve velkém mrzačí životy – podobně jako marxismus komoňů (jen jinými, rafinovanějšími prostředky). I to je nesporné. A Ty? Z mě nepochopitelných důvodů reaguješ vlažně (poukazuješ na jedince) a blazeovaně ve stylu: Vždyť není tak zle, ještě přece můžeme psát proti. Copak nevidíš, že se přímo vnucuje otázka: Jak dlouho ještě? Necítíš, jak i Tvá milovaná svoboda chřadne? Italští novináři by mohli vyprávět. Místo toho mě taháš do svých sporů s kremlofily a v zápalu boje rychle zapomínáš, že v tom s nimi nejedu. Já jen v roli skeptika čekám, jestli uvedeš nějaké dobré argumenty pro svou interpretaci dění na Ukrajině a fobii z Ruska. Nic takového jsem zatím nezaznamenal. Opravdu jsi vzbudil moji zvědavost, jestli jsou Tvé suverénní posudky a postoje kryty realitou.

Tolik první dojem. Až bude čas, odpovím podrobněji.

 

7. duben - Roman Joch:

Je hezkou otázkou, zda v Římě má být republika nebo Caesar, zda Octavián nebo Antonius, ale předtím, než budeme mít ten luxus se té otázce věnovat, „Kartágo musí být zničeno!“ Takže až jednou přestane být Rusko aktuální a bezprostřední hrozbou, můžeme si to rozdat s levicí. Ale ne předtím.

 

 

6. Pokračuje třetí dějství

 

12. duben - Jiří Fuchs:

Je to zajímavá situace. Máme zhruba společnou filosofii, oba zhruba ze stejných důvodů nesnášíme neomarxismus, ale v konkrétním hodnocení politické situace, která se ho velmi týká, se zásadně rozcházíme. Obecně se takové konflikty vysvětlují tak, že si v nepřehlednostech konkrétních politických problémů rádi vypomáháme politickou vášní; zaujetí tu doplňuje informace a předbíhá rozum.

Protože mi záleží na tom, aby Tvoje bohulibé působení mělo úroveň, aby nejen umlčovalo různé Bartoše, ale prospívalo i náročnějším adresátům, dělám Ti opozici. V případě Ruska spíše metodickou, akademickou, neboť v něm nevidím takový problém; mohu být tedy snáze neutrální. V případě Bruselu už tak neutrální nejsem. Vidím v něm velký problém, a jsem v něm asi stejně angažovaný/zaujatý, jako Ty v problému Ruska.

Lišíme se tedy v odpovědi na otázku, zda je větším nebezpečím, škůdcem, problémem, Brusel či Moskva. Když ale čtu Tvé přirovnání: „Nejprve Kartágo, pak teprve (prkotiny) zda republika, či Caesar“, přepadá mě pocit jistého zmaru. Jako bych nic nepsal o transcendentální zlobě té perverzní ideologie, která zachvátila Západ. Jako by šlo o pouhou rétoriku, a ne o katastrofální revoluci v myšlení a v životech západních společností. Možná přeháním, ale na tohle bys měl reagovat především. Měl bys mě v tomto bodě nejprve vyvést z omylu, a ne mě získávat na svou stranu „Kartágem“.

Nevím, jestli kdy bylo v dějinách dosaženo takové míry zvrácenosti, jakou produkují neomarxisté, když (s intelektuálně všemocnou novověkou filosofií v zádech) radikálně předefinovávájí realitu. Když na základě své nelidské filosofie zpupně a od základu rozhodují o tom, co je v lidských životech dobré a zlé. A když pokrytecky ve jménu tolerance, které sami nemají ani za mák, diktují své civilizačně i morálně sebevražedné recepty jako povinnost, jejíž neplnění se trestá.

Co z toho není pravda? A ty jdeš na mě s „Caesarem či republikou“. Dejme tomu, že Rusko páchá násilí – v dějinách běžné to hříchy mocných. Ale Západ posledních desetiletí padl o řád níž: Je morálně zkažený. Nechci si hrát na proroka a tvrdit, že definitivně. Ale k jeho uzdravení, které bychom si oba přáli, nepomůže, když budeme jeho stav bagatelizovat – např. „Caesarem“.

Moje vidění našeho problému je tedy takové: Dejme tomu, že je Rusko skutečně takovou hrozbou, jak říkáš (o čemž jsi mě zatím nepřesvědčil – ani tím „Rasputinem“). Dobrá, přinejhorším možná zotročí či zlikviduje naše těla; v perspektivě pozemské existence jistě smutné. Současná západní ideologie však už celá desetiletí organizovaně a v podstatě bez odporu ničí duše, a to je v perspektivě smyslu života katastrofa.

Gramsciho plán byl geniální a byl úspěšně proveden; získal duši Západu. Kolik slušných lidí, kolik křesťanů je např. přesvědčeno, že současný Západ je kompetentním učitelem a garantem lidských práv, zatímco ve skutečnosti je jejich hrobařem? Pro začátek připomenu naše odvozené buditele: Halík, biskup Malý, Schwarzenberg, Liška, mraky lidovců, bývalých disidentů….

Nyní k Tvému předchozímu mailu.

1) Ptáš se, co je ideová diverze – a hned nabízíš ten nejjednodušší příklad, s kterým si snadno poradíš. No ovšem, názory. Copak chcete zakazovat názory?

Ale co třeba systematická, štědře financovaná propaganda, která má ve jménu lidských práv infikovat společenské vědomí „zaostalých“ států pokrokovou pseudomorálkou? Nemá stát právo se vůči ní bránit? Ani když představuje lavinu zvráceností a protipřirozených imperativů? Ani když má společensky rozkladný, demoralizující potenciál, který dokáže úspěšně prosazovat, např. za pomoci evolučního mýtu o plynulém vývoji humanity? (viz oblíbené poučování Kerryho, šéfa britských liberálů Clegga, Halíka…., že už nežijeme v devatenáctém století.)

Trochu si tou redukcí „na názory“ problém zjednodušuješ. Nebo snad chceš popřít, že Západ s nestoudným vědomím mravní převahy vyváží do světa své pojetí lidských práv? Že za to v úchvatu z vlastní ušlechtilosti utrácí značné sumy? Nedávno se prý uřekla jakási madam z amerického zamini o pěti miliardách investovaných do Ukrajiny. To je také jen putinovská propaganda? Někdy mám dojem, že tohle úsloví užíváš až moc často.

Když to vypuklo na Ukrajině (samozřejmě bez sebemenší účasti EU) dostávali jsme z médií idylický obrázek o tom, jak se lid ve spravedlivém hněvu vzbouřil proti kolosálním hanebnostem svého prezidenta. Když jsem poukázal na to, že násilí, kvůli kterému podle Tebe ztratil Janukovyč legitimitu, mohlo být oboustranné, ujišťoval jsi mě, že jde jen o putinovskou propagandu.

Uběhlo pár týdnů a už i naše média běžně mluví o problémech s Pravým sektorem. Proč bych měl tedy Tvému ujišťování věřit? Identifikoval někdo objektivně všechny ty střelce? A jak můžeš vědět, že zrovna tahle identifikace je ta objektivní? Nebo snad je termín „západní propaganda a západní mediální manipulace“ také jen součástí putinovské propagandy?

Počítej tedy s tím, že kdo si v dospělosti užil bolševického čarování s údajnou propagandou nepřátel míru, bývá na tyhle prvoplánové triky citlivý. Zvláště když postupně zjišťuje, že Západ už není, co býval, a že ani Rusko není, co bývalo. Revoluční fanatismus marxistických ideologů se přestěhoval na Západ. A s ním i umění prolhané propagandy.

 Zdravou skepsi k poukazům na putinovskou propagandu si tedy nemusíš hned vykládat jako podporu Putina.

Ptáš se dál, co bych dnes jako ideovou diverzi v Česku zakázal? No, něco by se našlo. Třeba tu svazácky horlivou, veřejnou instalaci takových bruselských pitomostí, jakými jsou: politická korektnost, multikulti privilegování menšin, antidiskriminační zákon, islamistická propaganda, oficiální propaganda homosexualismu, bezproblémová potratářská politika, jednostranná, ideologicky cílená státní podpora vzdělávacím a výchovným programům, které jsou prosáklé etickým relativismem a z něj odvozenými debilitami.

Vzhledem k blízké budoucnosti by měl stát s elementárním smyslem pro spravedlnost připravovat odmítnutí bruselských direktiv k právnímu vynucování chování podle těch jedině správných představ o lidských právech z dílny kulturních marxistů. Sem patří preferované zavádění feministické osvěty a následných praktik, povinná sexuální výchova prcků, ideologicky motivované odebírání dětí rodičům, převýchova společnosti k „toleranci“, provázená kriminalizováním svobodného projevení „netolerantních“ názorů a postojů, … jistě Tě jako horlivého stoupence svobody napadne spousta dalších pokrokových idiotismů, které sem Brusel valí, a které v různých výborech chystá.

Nevěřím, že Tě tohle v skrytu duše neděsí.

Odhaduji, že se Ti líbilo, jak Lotyši zakázali ruskou televizi. Když jde ale o jedy ze Západu, tak se jen bezmocně utěšuješ, že máme svobodu proti tomu psát. Na otázku, jak dlouho ještě, významně mlčíš. Jaká vyšší loajalita Ti brání vzít tuhle otázku vážně? Vždyť je to otázka zásadní. Nikoli současná míra svobody, ale právě ta nepřehlédnutelná, v soudobé kultuře dobře zakořeněná tendence k postupnému omezování svobody až k totalitnímu, orwellovskému vyústění je naléhavým problémem, který má být zodpovědně promýšlen. To je imperativ pro prozíravého konzervativce, řekl bych.

Doporučuješ mi jiného, prý rozumného konzervativce – Drápala. Toho také přesvědčuje, že je tu ve srovnání s Ruskem pořád ještě svoboda. Já ale v takovém přístupu k problému vztahu k Bruselu nic rozumného nevidím. Nejsem si ani jistý tím srovnáním, ale to je vedlejší.

Psal jsem už dřív, že je mimo mísu chlácholit se současným stavem a zavírat oči před logikou principů a dynamikou trendů, které západní teorii i praxi vládnou. Proč Drápal jen pozitivisticky srovnává a dál nedohlédává, nevím. Ale Ty přece umíš myslet metafyzicky. Obecně chápeš i to, že stav nemocné civilizace se dá diagnostikovat o sobě – bez srovnávání s jinými civilizacemi. Když jde ale o Brusel, jako bys mentálně ochrnul. Mluvíš o obnovování EU zevnitř, jako bys nevěděl, že, lidsky viděno, jsou všechny trumfy na straně nepřátel.

Abych tuhle část uzavřel. Problém státních zákazů by měl být kladen obecně. Dejme tomu, že nějaká vlivná, sebevědomá ideologie začne celému světu kázat svou osvětu. Dejme tomu, že je už dostatečně zvrhlá a oprsklá, takže bude všem vnucovat loupež jako skvělý prostředek aproximování k rovnosti – údajně lidskému právu. Má stát právo se bránit? Tvrdím, že je to jeho povinnost.

A nemusíme jen fantazírovat. Západ ve svém kulturním imperialismu vnucuje zaostalým zemím i lidské právo na potrat. Víš lépe než já, jaké vydírání přitom užívá. To není diverze, které by měl spravedlivý stát čelit? To už není jen nevinná hra názorů, kterou liberální svědomí hravě unese.

2) Tvůj hlavní argument pro mini-stát (nadměrné omezení svobody u nikoli mini-státu) se mi zdá být zatížený špatnou metodikou většiny liberálů. Pro ně jako empiriky je hlavním vodítkem zkušenost – zde špatná zkušenost s absolutismy. Ale rozsah legitimních kompetencí státu by se měl řešit metafyzicky: z povahy a účelu státu. A v metafyzické rovině není jasné, že by nejvyšším cílem politického života měla být ochrana svobody.

Ale nechme tuhle teorii na klidnější časy.

3) Vztah Východ – Západ má dvě roviny: ideologickou a mocensko-strategickou. V obou došlo po skončení studené války k zásadním změnám.

Za bolševika jsem se hádal s mnoha lidmi, že ve studené válce nejde jen o střet dvou velmocí. Mravní rozměr dávala konfliktu expanzivní ideologie, která chtěla ve jménu proletariátu okupovat celý svět. I proto byl SSSR říší zla. Také dnes má konflikt mravní rozměr. Jenže ideály světové revoluce se pro změnu uhnízdily na Západě, který chce v marxistickém poblouznění mermomocí osvobozovat všechny utlačované i „utlačované“ světa.

Sověti na to šli spíše silou; rozdmýchávali po světě násilné revoluce. Západní marxisté dávají přednost kulturní indoktrinaci. Ale nelze popřít, že se současný Západ prosazuje v mezinárodní politice i silou. Možná v tom hrají větší roli motivy čistě strategicko-mocenské, než motivy ideologické. 

Ať tak či onak, bylo by zpozdilé vidět v dnešním Západu garanta spravedlnosti a šiřitele svobody. Zapletením s marxismem takové postavení a funkci ve světové politice ztratil. Už nemůže být chápán jako morální autorita jako za Regana.

Mnozí jsou v pokušení tvrdit, že se role Východu a Západu vyměnily. S tím bych tak nespěchal. Troufám si ale tvrdit, že přes všechnu svou politickou erudici si se stal obětí vlastní věrnosti Západu, kterou zřejmě pokládáš za ctnost. Ve skutečnosti se tím ale stáváš esencialistou na nepravém místě. Změnu samozřejmě vidíš, ale obávám se, že podceňuješ její hloubku. Věrnost Západu se Ti proměnila v zaslepující stereotyp, neboť někdejší mravní étos Západu je minulostí.

Tento dojem z Tvého současného angažmá má víc lidí – a nejsou to jen Tví oblíbení bartošovci.

Takže, pro pokusy o objektivnější hodnocení dnešních šarvátek Západu s Ruskem bude nutné odložit stereotypy a oprášit axiom: Režim, ovládaný marxistickou zběsilostí je třeba pokládat za režim nepřátelský; jako za bolševika.

To především znamená, že musíme dát stranou navyklá mravní znaménka – apriorní plus Západu a mínus Rusku. Dále bychom neměli s mainstreamem propadat iluzi o historickém poslání současného Západu šířit světem osvětu lidských práv.

Myslím, že tyto požadavky jsou vyžádány realitou. Když je splníme, vystoupí ve sporu o ruskou hrozbu do popředí strategicko-mocenské zájmy. Nebudeš doufám tvrdit, že Západ takové nemá. Z hlediska těchto zájmů už ale nemusí interpretace dění na Ukrajině dopadnout tak jednoznačně, tak podezřele jednoznačně, jak ji podáváš Ty. Je tu legitimní prostor pro nejasnosti. Ten ovšem zrušíme, když nedáme do závorky horoucí náruživost pro jednu stranu. Bez toho se objektivnějšího pohledu nedobereme; staneme se jen účastníky propagandistické války. Mám ale obavu, jestli jsi při své silné, téměř esenciálně fixované orientaci na Západ něčeho takového ještě schopen.

Nediv se tedy, že se mi jeví Tvůj argumentační triumfalismus typu „Obsadil Rus Krym? Pak není co řešit“, „Je Putinův poradce nacionalistický fanatik? Pak není co řešit“, jako poněkud předčasný.

Dobrá zásada říká: Podívej se na problém také z druhé strany. P. Buchanan (ano, ten zoufale iracionální konzervativec a promoskevský užitečný idiot, který Tě zase nejspíš má za užitečného idiota Bruselu) tuto zásadu aplikuje z vojensko-strategického hlediska.

Dostává se NATO do nebezpečné blízkosti Ruska? Když dáme stranou mýtus o jeho věčném ukotvení ve službách spravedlnosti a svobody, vzniká otázka, jak má Rusko reagovat, nemá-li rezignovat na svou bezpečnost. Ano, i Rusko má právo se o ni starat. Jak by měl tedy reagovat zodpovědný ruský politik? Řekneš, že rozhodně ne okupací Krymu. Je to ale s tou okupací tak jasné?

Ukrajina je po rozpadu SSSR celou dobu štíplá; její západ je prozápadní, východ proruský. Prozápadní Ukrajina udělala za pomoci Západu (nebo snad ne?) převrat, který měl znamenat obrat celé Ukrajiny na Západ. Sundáš-li prozápadní brýle, pak snad nebudeš tak rychle tvrdit: a) že to byl převrat zcela legitimní, protože (jen?) Janukovič střílel; b) že bylo od Západu prozíravé tolik tlačit na pilu; c) že současná kyjevská vláda je legitimní, protože jiná není.

 Co měl ale dělat proruský východ? Měl spolujásat nad protiústavním činem svých západních spoluobčanů? (Najednou je ta velebená demokracie v čoudu.) Měl beze všeho akceptovat porevoluční chaos a vůli svých prozápadních protivníků? Zvláště když nebyl bruselskou propagandou dostatečně poučen o holubičí povaze aktivních vykonavatelů převratu?; když nesouhlasil s výsledkem Majdanu a obával se násilného zavádění revolučních pořádků? 

Na Krymu tedy uspořádali (zinscenovali?) referendum; za daných okolností dost pochopitelné řešení. Ano, jakási madam z jakéhosi západního výboru prohlásila, že bylo nelegitimní, protože se uskutečnilo za přítomnosti ruských vojáků; a média se mohla přetrhnout. Ti vojáci tam však byli podle smlouvy už před převratem. Tlačili snad účastníky referenda k hlasování bajonety?

S tou okupací Krymu se to tedy zdá být trochu složitější; a to jsme jen na začátku. Západní Ukrajinci projevili svou vůli – Východní nemohou? Ti první násilím, ti druzí referendem.

Jiná otázka, tentokrát pro Tebe jakožto bezpečnostního experta. Jak by asi reagovali Američané, kdyby měli přijít převratem o dost významnou vojenskou základnu? Kdyby byli vojensky v postavení Rusů?

Takových otázek by bylo víc. Jsou to špatné otázky? Jsou úplně mimo realitu? Jsou jen sugerovány putinovskou propagandou? Myslím, že člověk, který si chce udělat jakýs takýs obrázek o tom, co se tam děje, z faktů, která více méně uznávají obě strany, by si měl takové otázky položit. Jak na ně odpovíš, neagitačně odpovíš?

4) Teď k mé největší vadě ve vnímání reality. Říkáš, že spočívá v tom, že považuji celý dnešní Západ za prohnilé demagogy, že bych měl rozlišovat, a upozorňuješ, že Sikorski a Kaczyński nejsou levicoví liberálové. Skutečně si myslíš, že mám každého známějšího Evropana za neomarxistu? Nebudeš mi to možná věřit, ale např. Tebe za něj opravdu nepovažuji.

Když jsem kdysi kritizoval Brusel, ptal jsi se „pilátovsky“, co je Brusel, a na rozdíl od Piláta sis hned odpověděl, že především masa byrokratů. Pak jsme se ale shodli, že ta masa subalterních úředníků je jen převodní pákou pro to, co už celá desetiletí prosazují intelektuálně mocenské elity Západu. A ty jsou veskrze zkažené tou zatím nejpokrokovější ideologií, jakou kdy dějiny zažily. 

Nevím, jak je na tom Kaczyński, ale Sikorski s Tebou zřejmě věří, že EU je třeba bez ohledu na její ideové předpoklady a následnou nadprodukci morální špíny zachovat. Zřejmě v naději, že ideologie odcházejí a státní struktury zůstávají. V tom případě oba podceňujete jak životnost této ideologie, která je logickým vyústěním staletého vývoje západního myšlení, tak i míru, v jaké pervertuje lidské životy – nikoli jen jedné generace. Důvody této slepoty jsou různé.

Obavy Poláků z Ruska jsou historicky dané a psychologicky pochopitelné. Nevidím ale, proč by zmínění polští politici měli být autoritami v posuzování ukrajinského dění.

Když se zdráhám mluvit jednostranně o řádění Ruska na Ukrajině, pak to není proto, že odmítám současný Západ; to je moc schematické, černobílé. Odmítám jen jeho propagandistickou interpretaci současného dění. Zdá se mi, že by bylo spravedlivější mluvit také o řádění revolucionářů – jen neochotně, nepřímo a moc pozdě (když už to nešlo zamlčet) přisuzované např. Pravému sektoru.

Když se ve Francii demonstrovalo proti homo-zákonu, policajti účastníky seřezali, ačkoli to prý byly pokojné demonstrace. Myslíš, že by nestříleli, kdyby mezi nimi byli těžce zranění? Tak dalece se ovšem mainstreamové presstitutky zamýšlet nemohou. U Tebe mě ale ten dvojí metr překvapuje, přesněji řečeno mi vadí.

5) Říkáš, že jsi zklamán z mé naivity vůči Rusku. Tak tedy ještě jednou.

Když kritizuju Brusel, nepotřebuju k tomu tvrdit, že Rusko je lepší. Jestliže jsou poměry ve státě nesnesitelné, jestliže v něm vládne zásadně nemravná ideologie, pak je odpor vůči jeho režimu povinností. Režim, jeho ideologie, a struktury i míra jejich provázanosti jsou hodnotitelné samy o sobě. Na jejich nepřijatelnosti nic nemění poukaz, že někde je ještě hůř. Pokud to má být argument pro loajalitu k Bruselu, pak spíše jen odvádí pozornost od problému; tím jsou poměry, v nichž aktuálně žijeme. Bolševik Američanům blahé paměti také předhazoval, že taky bijí černochy. Na jeho odpůrce to velký dojem nedělalo.

Krom toho Putin jen neřeční. Když už se ve vztahu k Rusku dovoláváš faktů, pak Ti jistě neuniklo, že Rusové např. aktivně odporují zvrácenostem kulturního marxismu na půdě OSN. Ve své zemi je Putin nezavádí. Ideové diverzi současného Západu Rusko naopak odporuje. To není jen klamavá rétorika či účelová kumulace konzervativních frází. Není mi tedy jasné, jak můžeš vědět, že tím chce Putin jen získávat body u naivních euroskeptiků? Že mu radí nějaký Rasputin? Ty jsi taky radil Nečasovi, a pokud se nemýlím, nic převratného z toho nevzešlo.

Jestliže podle mého není Rusko takový problém, je to asi tím, že nemám ta „správná zpravodajská fakta“. Ty je zřejmě máš. Jen jestli jsou věrohodná. To, co zatím uvádíš (Krym, Rasputin…), nemůže metodického skeptika přesvědčit, že chce Rusko „dobýt svět“.

Ani já nejsem nadšen Tvou strategií boje proti bruselskému establishmentu. Jednou jsi říkal, že se to musí rozmělňovat zevnitř. To mi ale vzhledem k filosofickému zakotvení v bezkonkurenční filosofii novověku a vzhledem k síle i rafinovanosti té ideologie, které padají za oběť masy slušných lidí, křesťany nevyjímaje, připadá jako nesmírně naivní. Asi tak, jako když se za bolševika se stejným záměrem vstupovalo do strany.

Jedinou šancí na zvrat by snad mohla být eskalace té nesnesitelné bohorovnosti bruselských elit. Proč? Protože by mohla korelativně vzrůstat naštvanost obětí jejich šílených nápadů. Ta naštvanost však neomylně míří k negaci umělého konglomerátu, jímž EU je. Proč? Protože byla instrumentalizována fanatiky kulturní revoluce, kteří jen tak nevyhynou. Poukazy na demokratické procedury jsou tu jen balamucením. Sám přece víš, jak se všechny revoluční hodnoty prosazují.

Že proti tomu budeš – až vyřídíš Putina – zase psát? No, to je děsná útěcha. Nevidíš, jak se tu agresivita vůči svobodě projevu a tisku stupňuje? Za chvíli můžeš zmlknout sám, nebo ve vězení.

Pokud skutečně chceš ten bruselský krunýř prorazit, pak jsou vlastně Tvými nejrealističtějšími spojenci Euroskeptici. Ty však vzdycháš nad jejich skepticismem a strašíš Ruskem. Nerozumím.

Mám-li tedy svou odpověď stručně shrnout, řeknu toto: Objektivně vzato, nevím, kdo je Putin, neznám jeho skutečné smýšlení a skutečné záměry. Vím však, co je Brusel. A nemám potřebu jeho odpudivost maskovat.

 

 

7. Čtvrté dějství

 

14. duben - Roman Joch:

Mám tři body (A-B-C), z nichž ten třetí, týkající se nejvíc našeho tématu, má tři podbody (1-2-3).

A) Nebudu reagovat na Tvé poznámky ad hominem, kterých je ve Tvém dopisu požehnaně.

B) Minimální stát, svoboda coby cíl politického řádu: S potěšením, radostí a – ano, škodolibostí – sleduji, že stále, ani na třetí vyzvání, nejsi schopen jmenovat jedinou zásadně nutnou funkci státu v řádu ideálu nad rámec státu minimálního. Funkci, kterou stát musí vykonávat vždy, za všech okolností a všude, má-li být spravedlivý. Minimální stát je stát „trinitární“ – má tři funkce: Ochranu občanů před zločinci, jejich obranu před zahraničními nepřáteli a rozsuzování sporů mezi nimi. Stát, který by kteroukoli z nich nevykonával, by ztrácel na spravedlnosti a legitimitě. Která další funkce je nutná, esenciální, vždy a všude?

Nic nepíšeš… Jediné, co píšeš, je: „Ale nechme tuto teorii na klidnější časy.“ Tak co je tou další funkcí? Napovím Ti. Že by dotace zemědělcům? Nebo sexuální výchova na státních školách? Nebo vysílání Televarieté Jiřinky Bohdalové na státní televizi? Hm…

Dále: „…rozsah legitimních kompetencí státu by se měl řešit metafyzicky: z povahy a účelu státu.“ Ano, souhlas, samozřejmě. Tím účelem státu je zajištění práva a pořádku, vnitřního míru a bezpečí pro lidi. A ještě dále: „…v metafyzické rovině není jasné, že by nejvyšším cílem politického života měla být ochrana svobody.“ No, není to jasné Tobě; mně to jasné je.

C) Konečně naše hlavní téma:

1) Zkaženost Západu, Evropy. Kupodivu a paradoxně nejvíc souhlasím s těmi Tvými nejradikálnějšími odsudky na adresu levicového liberalismu. Potraty, podpora potratů v zahraničí, multi-kulti, tolerance vůči radikálnímu islámu, atd. Souhlasím naprosto a nemám výhrady. (Jen mě irituje, že po vzoru Petra Hájka tomu říkáš „neomarxismus“ – to je promiskuitní používání termínů; pro Hájka každý, kdo se mu znelíbí je „neomarxistou“, přičemž je problém mnohem širší než neomarxismus. Ano, Gramsci a Frankfurtská škola tam patří, ale už takoví Rawls, Rorty, abychom zůstali u „R“, nebo u nás Barša či Bělohradský, abychom zůstali jen u „B“, nejsou marxisté, „neo-“ či „paleo-“. Mnohem vlivnější než Marx byl coby příčina dnešního marasmu např. Comte a jeho pozitivismus.) 

Takže ano, pokud jde o to, zda Západ a Evropa jsou zkažené, „Říší Zla“, řekl bych, že ano, do značné míry. Ne z poloviny, ale něco přes polovinu. Mé hodnocení zní: Z šedesáti procent Říše Zla, ze čtyřiceti procent říše dobra. A rád budu diskutovat o tom, zda procent 60 nebo 66,666 nebo kolik přesně. Ale mám dojem, že Ty Západ či Evropu považuješ za zkažené (Říši Zla) ze 100 nebo 99,999 procent. A to já prostě hodnotím jako neadekvátní a přehnané.

2) EU. Ze zkaženosti Západu, Evropy vyvozuješ, že EU („Brusel“) je Říší Zla. Já považuji EU za hodnotově neutrální instituce, které prosazují ideologii, jíž jsou momentálně naplněny. Stejně jako československý/český stát. Československý/český stát není nutně svázán s žádnou konkrétní ideologií, ale v dané době může být s jakoukoli a každou. Není nutně svázán s masarykismem, benešismem, háchismem, komunismem, havlismem, klausismem, zemanismem, ale může být svázán s každým a kterýmkoli z nich. Nebo i s něčím úplně jiným. Záleží na tom, kdo se ho chopí a čím naplní.

EU – to je Komise, což jsou úředníci, kteří vykonávají to, jaké mají politické zadání. EU je pak také Parlament, který se bude volit v květnu. Co vy Evropané zvolíte (co my Evropané zvolíme), to budete (budeme) mít. A EU, to je taky Rada, což jsou premiéři a ministři národních vlád. A ti se odvozují od voleb v národních státech. My jsme naposledy volili v říjnu. A zvolili jsme Dientsbiera a Marksovou-Tominovou. Nedosadil nám je „Brusel“, nýbrž naši voliči.

3) Rusko a jeho počínání na Ukrajině. To vlastně vyvolalo naši diskusi a vedlo ke sporům. Mně nevadí tvá kritika Západu (Evropy). Mně nevadí Tvé zatracování EU. Ale vadí mi, co jsem kdysi popsal jako myšlenkový pochod Adama B. Bartoše:

a) Je-li západní společnost takto zlá, pak její otevření a radikálně nesmiřitelní nepřátelé vlastně až tolik zlí být nemohou.

b) Jsou vlastně celkem dobří.

c) Jsou dokonce mnohem lepší než Západ, a mají být před ním preferováni.

Je morální banalitou, že se v nějaké zemi uskuteční převrat. To se v dějinách dělo často. Taky je morální banalitou, že nějaká země (mocnost) v jiné zemi převrat sponzorovala či provedla. Američané to udělali mnohokrát. Rusové to udělali mnohokrát (na počátku 90. let 20. století v Ázerbájdžánu, Gruzii, Arménii; před pár lety v Kyrgyzstánu); a dle mých počtů je v tom největším přeborníkem Francie. Ta narozdíl od Američanů nelká o lidských právech a demokracii, ale ve svých bývalých afrických koloniích pořádá převraty, sundává a dosazuje prezidenty…(Bůh jí žehnej! Viva la France!). Janukovyč udělal taktickou chybu a vysloužil si převrat. Kdyby uspěl a dopadlo to opačně, byl bych smutný, ale nepovažoval bych to za nic mimořádného. Tady se však stalo něco mnohem závažnějšího a já nechápu, že Ty to nechápeš. To už ten Miloš Zeman je v tom střízlivější; alespoň chápe 20. století a ví, co jsou jeho (české) vitální zájmy.

Poprvé od roku 1945 jedna země ukradla jiné zemi území. V Evropě existuje (existovalo) – a z velice dobrých důvodů – silné tabu proti tomu, aby jedna země vzala druhé zemi území proti její vůli a přisvojila si je. Je-li toto jednou akceptovatelné, otevírá se Pandořina skříňka a vracíme se do roku 1914. Jednou věcí je, když se nějaká země rozpadne – jako např. Československo, Sovětský svaz, Jugoslávie… Někdy je to krvavé, ošklivé, ale lze to skousnout. Co ale skousnout nelze, je, že jedna země vezme jiné území.

Ano, je přípustné, aby se část země odpojila od té původní (možná se to ještě brzo stane, Skotsko, Katalánsko, atd.). Ale k jiné zemi se může připojit jen se souhlasem té původní. Proto, ať už máme na Kosovo jakýkoli názor, Kosovo se nikdy nepřipojí k Albánii. Kdyby to chtělo udělat, všechny ostatní evropské země tam intervenují a zabrání tomu. Proč? Protože původní mateřská země Srbsko s připojením Kosova k Albánii nesouhlasí. A všichni to budou skrupulózně respektovat. Chtějí mít Kosované samostatnost? Mají ji mít. Ale na připojení k Albánii bez souhlasu Srbska mohou zapomenout.

To, co udělali Rusové s Krymem, je samozřejmě nejen porušení všech jejich mezinárodních závazků (Charta OSN, Závěrečný helsinský akt, atd.) o zákazu nedobrovolného měnění hranic v Evropě, ale i jimi podepsaného Memoranda z roku 1994, podle kterého se Ukrajina vzdala svých atomových bomb (zděděných po SSSR) ve prospěch Ruska výměnou za to, že vítězové druhé světové války (Rusko, USA, Velká Británie) garantují její územní celistvost.

Rusko je nyní porušilo. To je konec slušných vztahů vůči němu a Rusko se stává existenciální hrozbou nám všem (bez ohledu na ideologický obsah, který u nás panuje). Miloš „Lukoilovič“ Zeman to chápe. Přes všechny své neřesti je to český patriot. 

Toto byl začátek naší diskuse: můj údiv nad tím, že jsi podpořil bandu „Ano Kremlu – panslavistická autokracie“. Ne Tvá kritika prohnilého Západu, ne Tvůj euroskepticismus. Ale podpora hnutí, jež je pátou kolonou expanzionistické, z mezinárodního hlediska revizionistické mocnosti v Evropě. To jsem považoval a považuji za Tvé nejen politické (na to bych kašlal…), ale i morální selhání.

Pravda, Putin není Satan a Rusko není nejhorší zemí na světě s nejhorším možným režimem. Putin je prostě jen autokrat, jakých je mnoho, např. taky Erdogan v Turecku. V Turecku dokonce muži nepropíjejí své životy ve vodce tolik jako muži v Rusku a turecké ženy nechodí na potrat tak často jako ruské ženy. Turecká společnost je dokonce morálnější nejen než ta evropská (což není vůbec těžké, neboť pokud jde o morálku, evropská laťka je nastavena extrémně nízko), ale mnohem morálnější než ruská. A vůbec nebiji na poplach před Erdoganem. Víš proč? Protože neukradl území žádné další evropské zemi.

Erdogan taky, stejně jako Putin, homosexuály moc nemusí. Je to takový sympatický chlapík, autoritář. Pod ním bych žít nechtěl. Ale nijak neohrožuje mne, mou rodinu, mé děti, mou zemi. Putin ano. Evropa je zkažená, ale má žena na potraty nechodí a jak pevně věřím, vychováme své dcery tak, že na potraty chodit nebudou.  A můj syn, jak taky pevně věřím, homosexuálem nebude. A pokud, nedej Bůh, dcery na potrat půjdou, nebo syn se stane gayem, tak tou zbraní, kterou proti nim použiji nebude nůž, pistole, ale modlitba. Ale především chci, aby byli svobodní.

Jsem ochoten tolerovat spoustu názorů (vlastně všechny kromě jediného), s nimiž nesouhlasím. Socialismus, zatracování Izraele, levicový liberalismus, odsuzování Pinocheta atd. – všechno jsou to názory, s nimiž nesouhlasím, ale které jsem ochoten tolerovat. Ten jeden, který ne, je otázka bezpečnosti, tedy zajištění naší svobody. A proto v případě ruského dění na Ukrajině nepřijímám žádný kompromis.

Jak říká jedno rčení v angličtině: The War is a great clarifier. (Válka je velký projasňovač – v angličtině to zní lépe než v češtině.) Masky padají dolů a ukazuje se, kdo je kdo. Ta válka je zatím jen studená, nikoli horká.

A tak, ano, vítám, že Lotyšsko zakázalo ruskou televizi. Je to jeden z těch mála případů nad rámec minimálního státu, kdy je správné omezit partikulární svobodu, aby svoboda jako celek, svobodná společnost, byly zachovány.

No, a úplně na závěr: „…Nevidíš jak se tu agresivita vůči svobodě projevu a tisku stupňuje? Za chvíli můžeš zmlknout sám nebo ve vězení.“  To si nemyslím. Je velice málo pravděpodobné, že bych zmlkl. Ne že by mně umlčet nechtěli… Ale: Záleží na rozhodnutí každého člověka. Já nezmlknu. (Mimochodem, ta represe liberální levice vůči svobodě projevu a tisku není příznakem její síly, nýbrž slabosti. Oni vědí, že jejich systém se už hroutí a lidé jim to nežerou, proto tak křečovitá a nervózní represivní reakce z jejich strany…)

Vůbec se neobávám, že mě někdo z liberální levice umlčí. Ano, je možné, že zemřu o několik málo let dříve, než kdybych zemřel přirozeně. Ale zemřu jako svobodný člověk.

 

15. duben - Jiří Fuchs:

Ad A) Poznámky ad hominem (jak jim říkáš) jsem smolil s vírou, že se neurazíš, když jimi sám také zrovna nešetříš.

Ad B) Asi jsem špatně četl, ale nevšiml jsem si, že bys mě třikrát vyzýval k tomu, abych jmenoval jednu esenciální funkci státu „navíc“.  Snad se shodneme, že tohle téma je v naší horké polemice navíc. K tomu jen pod čarou: Nemyslíš si doufám, že když někdo aktuálně neumí takovou funkci uvést, máš už svou tezi dokázanou. Ale jsem rád, že v tom máš jasno, takže se těším, že mi ho někdy zprostředkuješ; že mi ukážeš, proč obecné dobro obsahuje jen zajištění podmínek svobody.

Ad C 1) Také mě těší, že vnímáš Západ jako zkažený – aspoň šedesátiprocentně. Jenom mě mrzí, že v polemickém zápalu přehlížíš rozlišení aktuálního stavu a tendenci Západu, které jsem Ti už nejméně třikrát nabídl, a což podle mě zpochybňuje Tvou shovívavost k europoměrům. Stejně tak ignoruješ moje pravidelné uvádění stavu Západu do filosofických (Neadekvátních? Přehnaných?) souvislostí; jako bych nic neřekl. Kdybys ale tomu, co právě zdůrazňuji, věnoval aspoň trochu pozornosti, možná by Ti ta procenta zkaženosti naskočila. 

Nechci Ti křivdit, ale mám z Tvých odpovědí dojem, že se nepříjemným námitkám elegantně vyhýbáš. Prostě na ně nereaguješ a chrlíš podružnosti. Proto jsem někdy na rozpacích, jestli chceš skutečně diskutovat, nebo spíše jen agitovat.

V souvislosti s výkonnou mocí Bruselu mluvím o neomarxistech proto, že právě oni jsou ti uvědomělí revolucionáři, kteří cíleně a radikálně mění společnost za vydatné pomoci bruselských struktur a mechanismů, které ty v argumentačně chtěném formalismu hájíš jako nevinné, hodnotově neutrální. Opravdu ale fungují tak učebnicově liberalisticky? Že by Tvůj další návyk, stereotyp ze zlatého věku Západu? Tím přecházím k dalšímu bodu.

Ad C 2) Analogie EU se státem se samozřejmě nabízí, ale zase pouze zplošťujícímu pohledu. Státy jen tak rozpustit nejde, ale ten umělý konglomerát? Nepopírám, že určité sjednocení, jak si ho představovali Adenauer a spol. mohl být výhodný. Ale v době kdy se stal neomarxismus v Evropě kulturním hegemonem, kdy zneužívá Brusel jako účinný nástroj legislativně politického šíření svých převratných hovadin, už ty struktury tak nevinné nejsou. Má-li agresor místo luku kulomet, je dobré mu ho vzít. Fascinuje mě, jak někdy děláš kvůli obhajobě Bruselu hloupého. Onehdy jsi popíral, že by u nás vzrůstající polistopadové porozumění pro menšiny všeho druhu nebylo výsledkem masivního působení Západní propagandy. Teď se zase schováváš za příručkové rozumy o demokracii v Bruselu a svádíš ty Dientsbiery na voliče. Jako bys nevěděl o monolitu bruselského politbyra, o kádrování komisařů (viz kauza Buttiglione)…

Jestliže má tedy i Putin právo na odpor vůči šílené ideodiverzi zkaženého Západu – a k této části mého textu ses nevyjádřil, takže předpokládám, že už tu diverzi neredukuješ na názory – proč bychom se jí nemohli bránit i my? Třeba euroskepticismem.

Ad C 3) Tady mimoběžnost kulminuje. Copak Tě svatý boj s Bartošem natolik zaslepil, že už ani nedovedeš pořádně přečíst to, na co reaguješ? Mám snad psát velkými písmeny, že nevidím v Rusku spasitele? Důvod, který jsem uvedl pro tvrzení hluboké morální zkaženosti Západu, a z něhož také vyplývá, že Rusko je menší zlo, je přece zcela jiný než Bartošův myšlenkový pochod, který mi imputuješ.

Mluvíš o mém morálním selhání. Ne že bych takových selhání neměl na svém kontě hezkou řádku. Navíc je doba zpytování, takže by mi mohlo takové upozornění i posloužit. Ale ať o tom jakkoli přemýšlím, s tímhle bych do zpovědnice nelezl.

Jaké je srovnatelné selhání? Když např. někdo sympatizoval v roce 1938 s Henleinem; chápu to doufám dobře. Takže je tu premisa: Kdo vědomě podporuje zrádce vlasti v jejich zrazování, mravně selhává. To jsem ale neudělal. Jednak jsem tu bandu podpořil jen v jejich Ne Bruselu (v souvislosti s eurovolbami), nikoli v jejich Ano Kremlu. Dále na rozdíl od Tebe a celé řady propagandou zpovykaných „osmašedesátníků“ nevidím v Putinovi Brežněva. Takže Tvé obvinění z tohoto morálního selhání mě nechává chladným. Ani mě nijak neuráží, chápu, že se Ti to tak jeví; jen mě udivuje ten nevkusný patos. Moc to prožíváš. Možná proto také nebereš vážně mou roli metodického skeptika a zahrnuješ mě lichotkami, jako bych tím jen maskoval své sympatie k Rusku.

Přesto v Tvé interpretaci Ukrajiny pozoruji určitý vývoj. Kdybych zkraje řekl, že to celé vyprovokoval Západ, spustil bys hromy blesky o naivitě obětí putinovské propagandy. Teď se dovídám, že provedení převratu v cizí zemi je vlastně morální banalita – hlavně, že se jí dopouští ta správná strana, že. No výborně. Jenže tahle morální banalita má následky, nad nimiž propadáš morální panice, když řečníš o internacích.

Ty máš ovšem doživotně nadefinované Rusko jako úhlavního nepřítele; ať se stane cokoli, zřejmě s tím i umřeš. To je ale potom těžké podívat se na problém Krymu očima nepříjemného skeptika či z druhé strany, a hledat míru zavinění. Rus je přece apriori padouch. Mluvíš o krádeži území. Vůle obyvatel Krymu, ohrožených převratem, je už vedlejší? Zřetel k ní by komplikoval průzračnou jasnost a nerušený chod agitace. Takhle ale myslí ideolog, ne filosof.

Stejně tak úžasný je Tvůj seznam toho, co jsi ochoten tolerovat. I levicový liberalismus na bruselském trůně. Hlavně, že tvá rodina bude za vodou. No skvělé. A co jiné rodiny? Co stav společnosti? To je Ti jedno? Vím, že není. Ale to už je Tvůj paradox. 

Co obdivuji, je Tvé odhodlání položit za svobodu život. Nezlehčuji ho, jen podotýkám: Vzpomeň na Petra. Co ale neobdivuji je Tvá (chtěná?) lehkomyslnost, s jakou se utěšuješ, že už se bruselská ideologie hroutí. Komunismus se také hroutil. Jak dlouho? Čtyřicet, dvacet let? Co je to proti věčnosti, viď.

 

 

8. Poslední dějství

 

26. duben - Roman Joch:

Pochopitelně nemohu reagovat na všechno, co píšeš – nikoli, že by se mi nechtělo, nýbrž z časových důvodů. Proto reaguji jen na to, co považuji za klíčové. Je možné, že to, co já považuji za důležité, Ty za důležité nepovažuješ, a opačně. Proto se nyní taky vyjádřím jen k pár věcem, jež považuji za z Tvé odpovědi nejdůležitější.

1) „…mi ukážeš, proč obecné dobro obsahuje jen zajištění podmínek svobody.

Ne, to Ti neukážu, to jsem nikdy netvrdil. Obecné dobro je mnohem širší, než jen zajištění svobody. Já tvrdil, že rolí státu je zajištění svobody; popírám totiž, že stát by měl (či vůbec mohl) zajišťovat obecné dobro CELÉ. To mají dělat lidé v dobrovolné spolupráci. Např. není jen soukromým dobrem, ale i obecným dobrem, aby lidé měli hezky upravené zahrádky (z pohledu na ně mají potěšení i ostatní), nebo aby alespoň část lidí byla vzdělaná v latině (opět, z jejich vzdělání mají užitek nejen oni, ale i ostatní, celá společnost). Z toho ale neplyne, že stát má lidem upravovat zahrádky, učit je latinu – nebo je k tomu i k onomu nutit…

2) „Mám snad psát velkými písmeny, že nevidím v Rusku spasitele?

Já netvrdil, že Ty ho tam vidíš, ale hned v další větě jsi napsal, že zastáváš:

„…tvrzení (o) hluboké morální zkaženosti Západu, a z něhož také vyplývá, že Rusko je menší zlo.“

Tohle považuji za naprosto mylné chápání reality. Toto je Tvůj zásadní omyl a ta hlavní a nejpodstatnější věc, v níž se rozcházíme. JÁ Rusko považuji za nám a našim spojencům nepřátelskou mocnost – jejíž vnitřní poměry navíc nejsou méně zlé než ty na Západě, ale mnohem horší (potraty jsou tu i tam; tam navíc střílejí opoziční novináře…). Kdyby ale Tvé tvrzení bylo pravdivé, pak nutnou logickou politickou implikací je projít celou cestu a zastávat pozici Bartoše. On je politicky konzistentní. Pokud Ty zastáváš premisu „z hluboké morální zkaženosti Západu vyplývá, že Rusko je menší zlo“, nejsi konzistentní, pokud nejsi plně pro-ruský a nepovažuješ Rusko za (politického) spasitele Evropy. Jinými slovy, nejsi konzistentní, nejsi-li dobrovolně ochoten být zrádcem…

3) „Jsem (je) podpořil jen v jejich Ne Bruselu (v souvislosti s eurovolbami), nikoli v jejich Ano Kremlu.

To si můžeš myslet Ty, ale už nikdo jiný. Podpoříš-li politickou stranu, podporuješ ji jako celek, jako celou politickou stranu, nejen jeden bod jejího programu. Když komunista podpoří ODS kvůli tomu, že stejně jako ODS chce korunu a ne euro, a ostatní soudruzi mu namítnou, že přece on je za socialismus a nikoli kapitalismus jako ODS, tak proč ji podpořil – a on říká, že podporou ODS nepodpořil kapitalismus, ale jen zachování Kč, pak naivní a nevěrohodný je on, nikoli jeho soudruzi…

4) „Na rozdíl od Tebe… nevidím v Putinovi Brežněva.

Já taky nevidím v Putinovi Brežněva; dnešní Rusko není totalitní stát, jakým byl SSSR; a Putin je mnohem méně nebezpečný, než byl Brežněv. Ale Putin je autoritář, který shodou okolností JE nepřátelský vůči nám a našim spojencům – a proto je nutné ho zastavit.

5) Ne, dění na Ukrajině nevyprovokoval Západ (a tvrzení, že ano, JE putinovská propaganda - já jen napsal, že z hlediska dějin je převrat banalitou; nikoli, že Západ nějaký na Ukrajině udělal!!!) Vyprovokovalo to Rusko. Rok před summitem ve Vilniusu (summit listopad 2013) Rusko začalo ekonomicky deptat ukrajinské firmy a tlačilo Ukrajinu ekonomicky ke dnu; přesně před summitem Janukovyčovi velkoryse nabídlo, že když se vzdá asociační dohody s EU, dostane od Ruska stovky miliard a členství v Euroasijské unii. Ukrajinský konsenzus, který do poslední chvíle zastával i Janukovyč, byla asociace s EU. Když to nečekaně na poslední chvíli zrušil, lidé ze západu Ukrajiny (který nikdy až do paktu Molotov-Ribbentrop nebyl ruský; byl vždy polský, pak rakouský, pak opět polský – tedy vždy ZÁPADNÍ) to nevydrželi a rebelovali. EU a Západ je naopak mírnily, Radek Sikorski je tlačil ke kompromisu s Janukovyčem, řekl jim – přijměte kompromis, nebo budete mrtví – oni to však odmítli, vyrazili vpřed a Janukovyč zbaběle zdrhl…

6) „Mluvíš o krádeži území. Vůle obyvatel Krymu, ohrožených převratem, je už vedlejší.“

Nikdy jsem nebyl stoupencem absolutního práva národů na sebeurčení. Vůle obyvatel Krymu má být samozřejmě zohledněna, ale není jednoznačně určující. V roce 1938 většina z 3 milionů sudetských Němců evidentně chtěla připojení k Německu, ale byly jiné faktory (např. charakter tehdejšího německého státu, režimu, že Jirko, od Aristotela my političtí filosofové víme, že REŽIM JE DŮLEŽITÝ! Německo Adenauera je úplně jiné než Německo Hitlera, není to stále jen to stejné „Německo“; stejně tak není nejpodstatnější otázka, zda má Írán právo na atomovou bombu – vzhledem k tomu, že ji má i Izrael – nýbrž nejpodstatnější je tato otázka: Írán s jakým režimem?), které způsobovaly, že v řádu většího dobra se tehdejší sudetští Němci neměli připojit k Německu. Lidé mají právo na to, aby se jim vládlo dobře, ale nikoli nutně na to, aby území, kde žijí, bylo součástí právě toho státu, a ne jiného. Rusko naopak porušilo všechny své mezinárodní závazky: Chartu OSN, dohodu o nerušení hranic v Evropě po 2. světové válce (Helsinský pakt), Ženevské konvence (vyslání ozbrojenců v neoznačených uniformách na Krym, tehdy ještě území Ukrajiny) – a o tom v té době lhalo, teď se k tomu Putin hrdě hlásí; a hlavně ono Memorandum z r. 1994, v němž Rusko explicitně garantovalo neporušitelnost hranic Ukrajiny (výměnou za to, že Ukrajina se vzdá atomovek ve prospěch Ruska). To je z mezinárodního hlediska prostě neakceptovatelné. A nevidíš-li toto, pak sorry, nerozumíš vůbec zahraniční a bezpečnostní politice a jejímu smyslu, kterým je i NAŠE BEZPEČNOST.

7) „Hlavně, že tvá rodina bude za vodou. No skvělé. A co jiné rodiny? Co stav společnosti? To je Ti jedno?

Ach Jirko, ještě jednou si to přečti: to bylo v kontextu diskuse o potratech a mravních zlech v současné západní dekadentní společnosti: Já tvrdil, že ať je jakkoli zkažená, lidé mají stále svobodu žít správně. Já skutečně nemůžu za to, když nějaká holka půjde na potrat nebo nějaký kluk se stane aktivním homosexuálem (já tu holku nepřivedl do jiného stavu a toho kluka nesvedl). Já jsem odpovědný za výchovu svých dětí, nikoli jiných dětí, za tu jsou odpovědni jejich rodiče. Každý člověk má svědomí i povinnost své svědomí formovat; a mimochodem, já nemlčím, já své spoluobčany přesvědčuji o tom, co považuji za správné. Takže toto vyčítat mně??? Prostě lidé jsou dospělí a jsou zodpovědní za životní volby, které učiní, ať už jsou dobré, nebo špatné. A doufám, že budeš mít tolik soudnosti a mě či mou obhajobu svobody nebudeš činit odpovědnými za špatné morální volby jiných lidí.

Ale jak jsem uvedl, za hlavní náš spor považuji Tvou tezi: „z hluboké morální zkaženosti Západu vyplývá, že Rusko je menší zlo“. To považuji za drastickou perverzi reality.

Rusko je nyní za tohoto prezidenta (ne Rusko jako takové, nebo Rusko nutně – aby bylo jasno) protivníkem naší společnosti a těch našich spojenců (v Pobaltí – a ano, na západní Ukrajině taky) a ti mají být před ním bráněni. To považuji za jednu z nejdůležitějších současných praktických politických otázek. Je zřejmé, že v ní stojíme na opačných stranách.

V této otázce jsme političtí nepřátelé. A momentálně nevím o důležitější, jež by nás spojovala.

 

8. květen - Jiří Fuchs:

Vypadá to, že se naše mailová diskuse vyčerpala. Ne, že by se problémy vyjasnily, spíš naopak. Vyjasnily se ale pozice, a byly nahozeny důvody pro a proti. Další diskuse bude vyžadovat větší soustředění na precizování argumentů. Navrhuju tedy, abychom tuto spontánní fázi diskuse ukončili a přešli na klasickou polemiku ve formě promyšlenějších článků. Přitom bychom mohli začít další kolo diskuse tak, že každý shrneme to podstatné z toho, co už bylo řečeno, a od toho se odrazíme.

Na závěr tedy stručně zareaguju na některá nedorozumění v Tvé poslední odpovědi.

První nedorozumění jsem způsobil sám, a sice špatným vyjádřením. Když jsem se ptal, proč obecné dobro obsahuje jen zajišťování podmínek svobody“, pak jsem ve skutečnosti myslel toto: Proč obecné dobro, jakožto předmět a cíl politických aktivit státu, obsahuje jen zajišťování podmínek svobody občanů? Jinak řečeno, proč je role státu (jak tvrdíš) trinitární – soudní, policejní a vojenská? Naprosto souhlasím, že stát nemá sám zajišťovat celé obecné dobro, myslíme-li ho kvantitativně (ve smyslu všech jeho částí); to ostatně dobře řeší princip subsidiarity.

Celost obecného dobra však můžeme myslet i jinak než jen jako pouhý součet jednotlivých podmínek snesitelnějšího života, které lze zajišťovat jen kooperativně. Obecné dobro by tu mělo být reflektováno především ontologicky, tj. ve své bytostné struktuře a integritě. Takto uvážené dobro je totiž důvodem existence státu, který státu dává nejvyšší autoritu v životě společnosti. Taková autorita odpovídá úkolu státu, jímž je nezbytná organizace spolupráce celé společnosti, která má usnadňovat život všem jejím členům. Stát má tedy na starosti obecné dobro jako takové.

Když se řekne, že má stát na starosti celek obecného dobra, může to mít i rozumnější smysl, než že by měl přímo vykonávat všechny obecně prospěšné aktivity. Má však zasahovat tam, kde soukromé či jakékoli nestátní aktivity nestačí; má je doplňovat. To ovšem vyžaduje, aby měl stát na zřeteli celé obecné dobro, přesahující partikularitu dílčích cílů či aspektů obecného dobra, jež mohou lépe obstarávat dobrovolné iniciativy a formace občanů. Z toho plyne povinnost státu koordinovat úsilí o obecné dobro, sjednocovat dílčí aktivity a zajišťovat tím politický řád. Tato nezastupitelná koordinační funkce státu už ale zpochybňuje trinitární dogma liberálů.

Další nedorozumění se týká sporu o to, jestli je Rusko menší zlo, než současný Západ. Já tvrdím, že ano, a Ty v tom spatřuješ můj zásadní omyl a nejpodstatnější věc, v níž se rozcházíme. Zdá se mi ale, že si tu své hodnocení usnadňuješ. Já vím, jsou to všechno zkratky, ale příznačné: Rusko je větší zlo, protože tam jsou taky potraty a navíc ještě střílejí novináře. Že ale Rusové na rozdíl od Západu nevnucují potraty celému světu jako lidské právo, že nevyhrožují potlačením odporu proti svým pervertovaným „lidským právům“, to už ve svém protiruském mobilizačním zanícení zamlčuješ – ačkoli o tom dobře víš. To je pak těžká diskuse o hloubce zla v Rusku a na postmoderním Západě. Házíš tady procenty – 55 až 60 procent zla na Západě, daleko víc v Rusku; (kolik? 88? 91?). K objektivnější úvaze o morálně-politickém stavu obou bloků se ale zatím moc nemáš.

Nerozumím ani údajné politické implikaci, kterou jsi v souvislosti s mírou zla objevil. Tvrdíš, že jsem nekonzistentní, když z přesvědčení, že Rusko je menší zlo než současný Západ, nevyvozuji závěr, že je tedy Rusko politickým spasitelem Evropy.

Tady musíme rozlišit. Především tvrdím, že co do vnitřních poměrů je na tom Rusko lépe než současný Západ; ty nesouhlasíš. To je ale spor mimo Tvou „politickou implikaci“. Proto z takto pochopené teze o Rusku jako menším zlu neplyne to, co nazýváš mojí politickou nekonzistencí či logickým zrádcovstvím.

Dejme nyní tezi „Rusko je menší zlo“ do širších politických souvislostí. Ty vnímáš Rusko jako našeho nepřítele. Už jsme si vyjasnili, že nepřítel země, v které žijeme, může být ve skutečnosti naším přítelem – viz Reaganova Amerika. Tím neříkám, že Putin je vzhledem k nám „soudobým Reaganem“. Jen neutralizuji ten přízrak „nepřítel vlasti“, abys tak lehkovážně nemluvil o zrádcích.

Stojíme nyní v Evropě politicky opravdu před ostrou disjunkcí „Západ, nebo Rusko?“ Není tu třetí politická možnost? Např. usilovat s euroskeptiky o rozpuštění EU jakožto nástroje kulturní revoluce, která na Západě instaluje to masivní zlo, k němuž Ty jsi tak roztomile tolerantní? Jak chceš tuto možnost vyloučit? Tvrzením, že rozpuštěním EU spadneme Rusku do chřtánu? Že nás obsadí? Ty si tím jsi zřejmě jistý, ovšem jistotou toliko subjektivní. Je tu přece mnoho neznámých, které ani Ty nemůžeš zrušit. 

Ale i kdyby to bylo tak logicky přehledné, jak vyžaduje Tvá „politická implikace“, je přece možné odporovat v osobním politickém rozhodování obojímu zlu. Nebylo by tedy nutné vítat případné ruské okupanty jako spasitele. Ty však v logice své „politické implikace“ říkáš, že když je mám za menší zlo, měl bych je důsledně vzato vítat; měl bych být zrádcem.

Nyní k tomu, co a jak jsem podpořil. Přečetl jsem si jakési body, jimiž ta strana zdůvodňuje odpor k Bruselu. Ty body jsem podpořil. Nebylo v nich nic o jejich vnitřní politice, ani o Rusku. Nevěděl jsem ani, že je tam Bartoš. Nepodpořil jsem je volebním hlasem. Nebylo tam ani nic o tom, že je budu volit. To by bylo předčasné, protože jsem o nich jinak nic nevěděl.

Podpořil jsem je ale také proto, že je tady díky jednostrannosti naší mediální scény zoufalá neinformovanost o skutečné povaze Bruselu jakožto významného hráče v kulturní válce. Ani valná část křesťanů neví, že něco takového vůbec probíhá, ačkoli se ta válka vede především proti nim. A bohužel ani ty jim z té klece neinformovanosti svými články v České pozici moc nepomáháš.

Chápu, že Tě má podpora Bartošovy strany popudila. Přidělal jsem si tím práci. Musím namáhavě rozlišovat, co je v Tvých reakcích rozumné, a co pochází z politické vášně. Z té podle mě pochází i Tvůj názor, že podporou těch protibruselských tezí jsem podpořil stranu jako celek. Volil jsem je do českého parlamentu? Nevolil. Do bruselského parlamentu, kde by působili především jako euroskeptici, což na rozdíl od Tebe s dovolením považuji za nesmírně žádoucí? Nevolil.

Co jsem tedy podpořil? Vyslovil jsem jen souhlas s těmi protibruselskými body v jejich prohlášení. Kdyby je formuloval kdokoli, měl by v tom můj souhlas. Proč tedy ta hysterie o proputinovském zrádcovství…?

Nesouhlasím naopak s Tebou, když tvrdíš, že je třeba Putina zastavit: a) protože je autoritář; b) protože je nepřátelský vůči nám a našim spojencům.

Za prvé si nejsem jistý, že každý autoritář je horší než bruselská plíživá totalita. Za druhé pomni, že jsme ještě nevyřešili, kdo je větší zlo. Takže pro mě je větším nepřítelem přirozené i křesťanské morálky současný Západ. Nevím, jak pro Tebe, ale pro mě je mravní řád v lidském životě nejvíc.

Pokud jde o Tvou interpretaci dění na Ukrajině, tak pro mě Tvá věrohodnost v tomto problému vzala za své Tvými nezapomenutelnými novinářskými sylogismy: „Janukovyč ztratil legitimitu, protože střílel do lidí“; „Současná kyjevská vláda je legitimní, protože žádná jiná prostě není“.

Jistě, omyly jsou naším údělem. Ale tady jde o jejich původ: zaujatost z politické vášně. I té asi občas podléháme každý. Ale pak musíme počítat s tím, že v zóně její působnosti nejsme zrovna věrohodnými vykladači nepřehledných událostí, které jsou navíc předmětem propagandistické války. Někdy žasnu, s jakou jistotou v takových případech agitátorsky sázíš svá (očekávatelná!) hodnocení.      

Zbývá ještě nedorozumění o mém poukazu na Tvou zodpovědnost za stav společnosti. V jakém kontextu jsem poukazoval? Píšu: „Stejně tak úžasný je Tvůj seznam toho, co jsi ochoten tolerovat. I levicový liberalismus na bruselském trůně. Hlavně, že Tvá rodina bude za vodou.…“

A jak reaguješ Ty? „Ach Jirko, ještě jednou si to přečti… Já jsem odpovědný za výchovu svých dětí, nikoli jiných dětí… já nemlčím, já své spoluobčany přesvědčuji o tom, co považuji za správné. Takže toto vyčítat mně???...“

Jistěže neodpovídáš za výchovu jiných dětí. O to přece nešlo. Jistěže jsi napsal mnoho skvělých kritik levicového liberalismu. O to také nešlo. Šlo o to, že jsi ochotný tolerovat levicový liberalismus jako vládnoucí ideologii Západu. A na to namítám, že necháváš své spoluobčany na holičkách.