Ročník 2014‎ > ‎2. číslo‎ > ‎

Lekce 6 - 10

Lea Vojteková

 


6. Pokrytectví politické korektnosti  


  Ukrajinská krize, muslimové, Prague Pride. Co mají tyto věci společného? Možná víc, než by se na první pohled zdálo. 

  Co bylo jedním z hlavních rysů bývalého režimu? Byl to strach z projevení vlastního názoru. Lidé na veřejnosti přitakávali doktríně, i když ve svém nitru si mnozí mysleli něco úplně jiného. No a někdy mám podobný pocit i teď. Když se někomu nelíbí např. Prague Pride, tak je hned označen jako zpátečník a bigotní osoba. Když někdo nesouhlasí s adopcí homosexuálními páry, tak je zase označen jako homofob. Komu se nelíbí provokatérky z Femen, je nazýván prudérním křesťanem. Postupně dochází k autocenzuře a lidé navenek přitakávají, přitom mám zkušenost, že v soukromí si myslí zcela něco jiného. 
  Prague Pride mi připadá jako akce, která dělá homosexuálům medvědí službu (a potvrdil mi to nejeden homosexuál). Představte si člověka, který má vůči homosexuálům předsudky. Pak vidí průvod Prague Pride, muže oblečené jako ženy do růžových latexových šatiček, s umělými prsy a s botami na vysokých podpatcích. Co si takový člověk pomyslí? Asi něco o tom, že jsou to exoti a že měl pravdu. Jenom se ve svých předsudcích utvrdí. 
  Ohledně Ruska a Ukrajiny se poukazuje na rusofily, putinofily, Putinovy agenty, kremrole, kremlboty atd. Mění se jen témata, ale dehonestující nálepky zůstávají. Docela zarážející je, když největší bojovníci proti komunismu používají komunistickou rétoriku a své názorové odpůrce označují jako agent, nepřítel, zpátečník, atd.

Pokrytectví a používání dvojího metru je jedním z největších neštěstí dnešní společnosti. Putin podporuje separatisty (i když pro to nejsou důkazy) - to je hrůza, to je děs! Obama podporuje islámisty v Sýrii - prostě pohodička, no problem. Majdanisté v Kyjevě - paráda, bojovníci za svobodu. Separatisté na východě Ukrajiny - jasní teroristé. Muslimská studentka, která nezvládla maturitu - absolutní rasismus. Muslim, který zabíjel v židovské synagoze - to s islámem nemá nic společného. Rakety z Izraele - zabijácké! Rakety z Palestiny - mírumilovné. Když urážíte Islám - rouhání a šíření nenávisti. Když Islám uráží vás - svoboda vyznání.

I když se změnil režim, tak způsob lidského myšlení se nezměnil. Pořád se frčí s "hlavním proudem" a kdo má jiný názor, je trestán nebo onálepkován. Představitelé hlavního proudu s ním ve skutečnosti ani nemusejí souhlasit, ale strach z vybočení z davu je prostě silnější.
  Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.


7.  Jsou pomoc a sociální dávky skutečně řešením?

 

  Na první pohled by se možná zdálo, že ano. Ale po důkladnějším zamyšlení to už tak jednoznačně nevypadá. Je přístup multikulturních levicových idealistů skutečně ten jedině správný? 

  Pomáhat jiným lidem by se určitě mělo. To je bez debat. Ale taky by se mělo pomáhat jen do určité míry. Představte si gamblera, kterému byste donekonečna půjčovali peníze. Bylo by to k jeho prospěchu, nebo ne?

  K napsání tohoto článku mě inspirovala kniha "Ztraceni v Ghettu." Krátký obsah:
  Šokující, srdceryvné příběhy z městských ghett, jež napsal literárně talentovaný vězeňský lékař a psychiatr, jsou především obžalobou levicového liberalismu a multikulturní ideologie jeho intelektuálů. Těm se totiž podařilo přesvědčit tzv. spodinu společnosti, že je především obětí nespravedlivých společenských podmínek, že nezodpovídá za svůj život a že je naprosto bez šancí. Tolerantní postoje k deviantnímu chování a ke zločinu odsuzují ty nejzranitelnější (děti a ženy) k životu v gangsterském prostředí násilí, drog a každodenní hrůzy. Ohromná mašinerie sociální pomoci nevede k soběstačnosti ani neumožňuje únik z ghetta. Ideologická představa, že z bídy neexistuje osobní východisko, pouze sociální dávky, tak vytvořila velké patogenní společenství, které se paradoxně stalo obětí systému a žije v sebeklamu neviny, bezmoci a beznaděje.
  Nechť se tento dramatický a strhující zápis strašlivé skutečnosti stane pro nás varovným mementem.

  Taky mě napadá jedno přísloví: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Tady je jeden rozhovor s africkým expertem:
  Ekonomický expert z Keni James Shikwati (35) říká, že pomoc pro Afriku dělá více škody než užitku. Horlivý zastánce globalizace v rozhovoru pro SPIEGEL mluvil o katastrofálních účincích západní rozvojové politiky v Africe, zkorumpovaných vládcích a o sklonu k zveličování problému s AIDS.

Spiegel: Pane Shikwati, summit G8 v Gleneagles rozhodnul, že jde hlavně o posilnění rozvojové pomoci pro Afriku.
Shikwati: Proboha prosím, už to zastavte.
Spiegel: Zastavit? Rozvinuté země Západu chtějí eliminovat hlad a chudobu.
Shikwati: Takové záměry byly pro náš kontinent za posledních 40 let zničující. Když rozvinuté národy skutečně chtějí pomoct Afričanům, měly by už konečně ukončit tuhle hroznou pomoc. Země, které dostaly nejvíce rozvojové pomoci, jsou také ty, které jsou v nejhorším stavu. Navzdory miliardám, které se nalily do Afriky, zůstává kontinent chudý.
Spiegel: Máte pro tento paradox nějaké vysvětlení?
Shikwati: Za rozvojovou pomoc se financuje obrovská byrokracie, povzbuzuje to ke korupci a samolibosti, Afričané jsou učeni k žebrání a k tomu, aby nebyli nezávislí. Navíc rozvojová pomoc všude oslabuje místní trhy a tlumí podnikatelského ducha, kterého bychom zoufale potřebovali. Navzdory tomu, že to zní absurdně: Rozvojová pomoc je jedním z důvodů problémů Afriky. Kdyby Západ zastavil tyto platby, běžní Afričané by si toho ani nevšimli. Jenom úředníci by byli tvrdě zasaženi. Což je důvodem, proč tvrdí, že by se svět bez této rozvojové pomoci přestal otáčet.

Spiegel: Dokonce i v zemi jako je Keňa lidé každoročně umírají hlady. Někdo jim musí pomoct.
Shikwati: Ale musejí to být samotní Keňané, kdo jim pomůže. Když je v oblasti Keni sucho, naši zkorumpovaní politici instinktivně volají po větší pomoci. Toto volání se dostane k Světovému Potravinovému Programu OSN - jenž je masivní agendou funkcionářů, kteří jsou v absurdní situaci: Na jedné straně se zasvětili boji proti hladu, zatímco na druhé straně čelí nezaměstnanosti, když je hlad skutečně eliminován. Je jenom přirozené, že ochotně přijmou prosbu o více pomoci. A není taky neobvyklé, že požádají o trochu více peněz, než skutečně africká vláda žádala. Potom posunou žádost do své centrály a zanedlouho je pár tisíc tun kukuřice zaslaných do Afriky…
Spiegel:...kukuřice, která pochází hlavně od štědře dotovaných amerických a evropských farmářů.
Shikwati:...a v určitém bodě tato kukuřice skončí v přístavu Mombasa. Část kukuřice často míří přímo do rukou bezcharakterních politiků, kteří ji posunou svému vlastnímu kmenu, aby podpořili svoji volební kampaň. Další část dodávky končí na černém trhu, kde je kukuřice tlačená na extrémně nízké ceny. Místní farmáři mohou hned odložit motyky; nikdo nemůže konkurovat Světovému Potravinovému Programu OSN. A protože farmáři podlehnou při tom, jak čelí takovému tlaku, Keňa nebude mít žádné rezervy, ze kterých by mohla čerpat, kdyby tam budoucí rok došlo k hladomoru. Je to jednoduchý, ale smrtící cyklus.
Spiegel: Kdyby Světový Potravinový Program neudělal nic, tak by lidé umírali hladem.
Shikwati: To si nemyslím. V takovém případě by byli Keňané pro změnu donuceni k rozvinutí obchodních vztahů s Ugandou a Tanzanií a koupili by si jídlo tam. Tento druh obchodu je pro Afriku potřebný. Přinutilo by nás to zlepšit naši vlastní infrastrukturu. Taky by nás to přinutilo přijmout zákony podporující tržní ekonomiku.
Spiegel: Takže Afrika by vlastně dokázala vyřešit tyto problémy sama?
Shikwati: Samozřejmě. Hlad by neměl být problémem ve většině zemí jižně od Sahary. Navíc jsou tam obrovské přírodní zdroje: ropa, zlato, diamanty. Afrika je vždy vykreslována jako kontinent utrpení, ale většina čísel je ohromně zveličována. V rozvinutých krajinách převládá mínění, že Afrika by bez rozvojové pomoci padla. Ale věřte mi, Afrika existovala už předtím, než jste vy Evropané přišli. A nedařilo se nám zase až tak zle.
Spiegel: Jenže v tom čase neexistoval AIDS.
Shikwati: Kdyby měl člověk věřit hrůzostrašným statistikám, tak by už dnes vlastně měli být všichni Keňané mrtví. Ale teď se všude vykonávají testy a ukazuje se, že čísla byla hrozně přehnaná. Nejsou to tři milióny Keňanů, kteří by měli být nakaženi. Najednou je to už jenom jeden milión. Malárie je stejně velkým problémem, ale lidé o tom mluví jenom vzácně.

Spiegel: A proč je to tak?

Shikwati: AIDS je veliký byznys, možná největší byznys Afriky. Není tady nic jiného, co by dokázalo přitáhnout tolik peněžité pomoci, jako šokující čísla týkající se AIDS. AIDS tady je politickou nemocí a měli bychom být moc skeptičtí.
Spiegel: Američané a Evropané zmrazili dříve přislíbené finance do Keni. Říkají, že země je příliš zkorumpovaná.
Shikwati: Já se obávám, že peníze budou zanedlouho převedené. Konec konců, někam musí jít. Naneštěstí, proti zničující touze Evropanů konat dobro se už není možné bránit rozumem. Nedává např. žádný smysl, že v okamžiku, kdy byla v Keni zvolená vláda, která ukončila diktaturu Daniela arap Mois, kohoutky byly najednou otevřeny a do země se nalily proudy peněz.
Spiegel: Taková pomoc je ale obyčejně určena pro specifický účel.
Shikwati: To nic nemění. Miliony dolarů určených pro boj proti AIDS jsou pořád schované na bankovních účtech banky Keni a nebyly utraceny. Naši politici byli zaplaveni penězi a snažili se vysát co nejvíce, jak to bylo možné. Zesnulý tyran Středoafrické republiky Jean Bedel Bokassa to cynicky shrnul takto: Francouzská vláda platí za všechno v této zemi. Požádáme Francouze o peníze. Dostaneme je a potom je promrháme.
Spiegel: Na Západě je hodně soucitných občanů, kteří chtějí pomoct Africe. Každý rok darují peníze a přibalí i jejich staré oblečení…
Shikwati:...a zaplaví naše trhy těmito věcmi. Můžeme si koupit darované oblečení lacině na takzvaných Mitumba trzích.  Někteří  Němci skoupí za pár dolarů použitá trička Bayernu Mnichov nebo Werderu Brémy, které poslaly německé děti do Afriky z dobrého důvodu. Pak je pošlou zpět do Německa - za trojnásobnou cenu. To je šílenství...
Spiegel:...a doufejme výjimka.
Shikwati: Proč dostáváme takové množství oblečení? Nikdo tady nemrzne. Namísto toho naši krejčí ztrácejí živobytí. Jsou ve stejné situaci jako naši farmáři. Nikdo ve světě nízkých mezd v Africe nemůže být dostatečně efektivní na to, aby stačil dotovaným výrobkům. V roce 1997 bylo v textilním průmyslu Nigérie zaměstnaných 137 000 pracovníků. V roce 2003 toto číslo spadlo na 57 000. Výsledky jsou stejné ve všech oblastech, kde se potkává zdrcující snaha pomoct  s křehkými africkými trhy.
Spiegel: Po druhé světové válce se Německo dokázalo postavit na vlastní nohy díky tomu, že Američané nalili do naší země peníze přes Marshallův plán. Nemohlo by to být hodnoceno jako úspěšná rozvojová pomoc?
Shikwati: V případě Německa bylo třeba opravit pouze zničenou infrastrukturu. Navzdory ekonomické krizi ve Výmarské republice bylo Německo před válkou vysoce rozvinutou zemí. Škody, které v Thajsku způsobilo tsunami, také mohou být napraveny s trochou peněz a pomoci na opravu. Ale Afrika musí udělat první kroky k modernosti sama. Musí se odhodlat ke změně mentality. Musíme se přestat vnímat jako žebráci. V těchto dnech se Afričané sami považují za oběti. Na druhé straně, nikdo si skutečně nedokáže představit Afričana jako byznysmena. Ke změně stávající situace by dopomohl odchod organizací zprostředkovávajících pomoc.

Spiegel: Jestli by to udělali, okamžitě by se ztratilo hodně pracovních míst...
Shikwati: ...pracovních míst, která byla v první řadě vytvořena uměle a deformují realitu. Pracovní místa spojená se zahraniční pomocí jsou samozřejmě docela populární. Když organizace pro zahraniční pomoc hledá řidiče, desítky lidí se ucházejí o práci. A protože je neakceptovatelné, aby řidič pracovníka zahraniční pomoci mluvil vlastním kmenovým jazykem, je potřeba žadatel, který mluví plynně anglicky - a musí se také v ideálním případě umět vhodně chovat. Takže to skončí tak, že nějaký africký biochemik vozí po okolí pracovníka zahraniční pomoci při distribuci evropského jídla, které obírá místní farmáře o jejich pracovní místa. To je jednoduše šílené!
Spiegel: Německá vláda se chlubí tím, že důkladně monitoruje příjemce pomoci ze svých fondů.
Shikwati: A jaký je výsledek? Katastrofa. Německá vláda hodila peníze přímo prezidentovi Rwandy Paulovi Kagame. Tohle je muž, který má na svědomí miliony lidí - lidí, které zabila jeho armáda v sousedním Kongu.
Spiegel: Co mají Němci dělat?

Shikwati: Pokud chtějí opravdu bojovat s chudobou, pak by měli zcela zastavit rozvojovou pomoc a dát Africe šanci zajistit si své vlastní přežití. Nyní je Afrika jako dítě, které volá po své pečovatelce, kdykoliv se něco pokazí. Afrika by se měla postavit na vlastní nohy.

"Pomoc hledej především na konci své ruky."

"Zahraniční pomoc je přesun peněz od chudých lidí bohatých zemí k bohatým lidem chudých zemí."


8. Jak socialismus způsobil mravní úpadek ve společnosti

 

  Lidé pořád nadávají na nedostatek slušnosti, na mravní úpadek ve společnosti. Jenže čím to je způsobeno? Nic se neděje jen tak a všechno má svou příčinu.

  Tou příčinou je socialismus. Ano, na první pohled "ráj na zemi pro všechny." Jenže za jakou cenu? Za cenu zaprodání svého svědomí, které je ukolébáno do stavu minimální ostražitosti. Socialismus vlastně našemu svědomí předhazuje kost s kousky masa, kterými se máme uspokojit. Některým to bohužel stačí. Ale pravdou je, že když je kost ohlodaná, tak nezbyde nic. 
  Lidé nadávají na politiky. Hlavně na to, jak politici kradou. Na tom nadávání by nebylo nic zvláštního, ale je potřeba si uvědomit, že politici vycházejí se stejného prostředí jako my. A když nadáváme na mravní úpadek, tak ten probíhá v celé společnosti.
  Proč tomu tak je? Protože většina lidí si myslí, že má na všechno právo. Právo pouze díky tomu, že jsou občany. Právo, aby je společnost zásobovala vším, co se jim zdá potřebné (či příjemné). Právě proto pak volí politiky, kteří jim naslibují ta jejich práva. Něco z toho dotyční politici možná i splní - ale splní taky sobě.
  Jak vlastně takové "právo na cokoliv" vzniklo? Jednoduše. Přišla jednou jedna partička populistických politiků s heslem: "Kolo do každé rodiny." Při tom politici nezapomněli poukázat na to, že boháči mívají kola dvě. No a tak se našlo hodně lidí, kteří spravedlnost viděli v tom, že jedno kolo je potřeba boháčům vzít a dát ho těm, co ho nemají. 
  Tady se nabízí jeden citát: "Slušnost je jako motýl, který letí přes moře. Musí pořád mávat křídly, aby se neutopil. Slušnost nejde našetřit jako peníze. To, že jsem byl včera slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. Mravnost je jako motýl nad oceánem. Jakmile přestane mávat křídly, zahyne."
  Takže nejde na jedné straně vyžadovat slušnost, ale na straně druhé se jí neřídit. Nelze vyžadovat zodpovědnost po jiných, ale sám být nezodpovědný. Stát "blahobytu pro všechny" má taky za následek rozkol rodiny. Stát blahobytu nás měl ochránit před sobeckými monstry a přitom je sám vytvořil poskytováním privilegií a podpory všem na „ničí“ účet.
  Závěrem přidám popis toho, jak a proč došlo k zániku Starověkého Říma:
  Starověký Řím vděčí za svůj největší rozmach tomu, že bylo vytvořeno 12 tabulek římského práva. Poté byla vytvořena republika, která omezila moc vlády a nechala lidi žít. Protože moc vlády byla omezená, lidé mohli svobodně tvořit s tím, že si mohli nechat "ovoce" své práce. V té době se Řím stal pýchou světa. V době nadbytku ale Římané zapomněli na to, co svoboda musí obsahovat. 
  Zapomněli, že základem svobody je správné omezení moci vlády. Že když moc vlády roste, svoboda lidí klesá. Jakmile Římané přestali na toto pravidlo dbát, politikům začala růst chuť po moci, což bylo na úkor práv garantovaných lidem v Římské ústavě. Někteří si osvojili, že mohou volit takové politiky, kteří použijí moc vlády, aby některým lidem vzali majetek a dali jej jiným.
  Byly zavedeny dotace zemědělství. Následovaly programy na podporu bydlení a sociální podporu. S tím ruku v ruce rostly daně a stát více a více ovládal soukromou sféru. Brzy velká část lidí nedovedla platit tak vysoké daně a skončili na státní podpoře. Klesala produktivita, začaly se objevovat nedostatky zboží, davy začaly protestovat na ulicích a vyžadovaly chléb a hry od vlády. Mnoho lidí se nechalo přemluvit, aby vyměnili svobodu za bezpečí. Nakonec celý systém zkrachoval a skončil jako oligarchie zastřešená vládou cézarů.
  Jsme schopni a ochotni se z minulosti poučit? Nebo si ji musíme znovu prožít? 


9. "Cikáni nám nařezali"... další kampaň, která nic neřeší.

 

  Společnost IQ Roma servis zahájila kampaň, která má prý odstranit předsudky ve společnosti vůči Romům. Na plakátech tak bude k vidění třeba nápis "Cikáni nám nařezali". A menším písmem bude dodáno "plnou kůlnu dříví". Nebo nápis "Cikán mi vybílil byt". A pak dodáno, že to byl "prostě nejlepší malíř".  

  Hlavní otázka zní: Vyřeší tato kampaň něco? Podle mě nic, maximálně naštve, případně pobaví většinu lidí. Proč? Protože neřeší příčinu problému, ale jenom její důsledek. Proč jsou Romové na trhu práce diskriminováni? A chtějí vůbec pracovat? 
  Tato kampaň se snaží o odstranění "rasismu" marketingovou cestou. Ale skutečně si někdo z IQ Roma servis myslí, že reklama může překonat empirickou zkušenost? Většina "rasistů" si svou nedůvěru vypěstovala na základě vlastní smyslové zkušenosti (podle té se řídí člověk již od pravěku). Pochybuji, že nějaká reklama to dokáže změnit. (Taky by mě zajímalo, z čeho jdou peníze na tuto kampaň).
  Spíše mi to připadá tak, že tato společnost jenom potřebuje vykázat nějakou činnost (mimochodem ani kampaň "Neviditelní" nepřinesla kýženého výsledku). Napadá mě: Co by se stalo, kdyby se všechen ten "rasismus" ze strany majority povedlo vyřešit? Všechny tyto spolky, společnosti a agentury by přišly o peníze i o práci. Takže čím více domnělého rasismu, tím více peněz. 
  Kdyby těmto spolkům skutečně šlo o dobro Romů, tak by místo podobných neefektivních kampaní mohly peníze investovat do pracovních míst přímo pro Romy. Nebo je dát na speciální asistenty, kteří by děti každý den vodili do školy. Nebo i školní povinná docházka je nějak diskriminační? Právě se zvýšením vzdělání mají Romové šanci uspět i na trhu práce. Věřím, že existují i slušní a pracovití Romové (dokonce několik takových znám a vážím si jich), ale ti nepotřebují takovou kampaň. 
  V této kampani jde zas jenom o jediné: "Neromové, změnte se!" Zas jenom práva, práva, práva, ale co tak i povinnosti pro Romy? Proč se mají pořád měnit jenom neRomové, ale když se mají změnit Romové, tak je to najednou útlak a diskriminace?  
  Závěrem přidám jeden citát: "Proč jsme tak tolerantní k lidem s nezodpovědným způsobem života, ale tak pohoršeni lidmi, kteří odmítají platit daně, aby se těmto lidem pomáhalo? Toto se mi jeví jako morálně zvrácené. Když hodláte někoho odsuzovat, tak by to na prvním místě měl být někdo, kdo se chová nezodpovědně, ne někdo úplně jiný, kdo se jenom ptá: "Jak za tuto situaci mohu já?" (Bryan Caplan)


10. Němcům dochází trpělivost s EU


  Němcům dochází trpělivost s EU a já říkám: "No konečně!" V poslední době je slyšet z Německa hodně hlasů, které nesouhlasí s politikou EU, a které nechtějí platit dluhy jiných států.

Například Alexandr Dobrindt (generální tajemník vládních křesťanských demokratů) říká: "My Němci si nezlikvidujeme vlastní demokracii proto, abychom zaplatili italské dluhy." 
Předseda Bundestagu Norbert Lammert pak prohlásil, že parlamentní integrita země se nebude podřizovat výkyvům na trhu. 
  Někdo by možná oponoval: "Ale to není solidární." A je snad solidární platit za něčí nezodpovědnost? Je správné platit dluhy jiných, který si žijí "lážo-plážo"? Nikdo jim neupírá právo na jejich styl života, ale ať potom nikdo nenutí jiné státy se na takový styl života skládat. 
  Jedna moje známá má syna, který je docela "problémový". Byl ve vězení, kradl, rval se. Dokonce krade peníze i mámě. Taky se zadlužil a máma za něj zaplatila dluhy. Nakonec se byla radit s psychologem a ten jí poradil, aby syna vystavila důsledkům jeho jednání. Že za něj nemá ty dluhy platit, ale že on sám musí čelit vlastním chybám. Aby si uvědomil vlastní odpovědnost. 
  No a podobné je to i těmi státy. Teď už i Finsko prohlásilo, že nechce platit dluhy jiných zemí. A než platit ty dluhy, tak by raději opustilo eurozónu. 
  Že by do EU přicházel čas zdravého rozumu? Doufám, že ano.



Převzato z blogu idnes