Ročník 2014‎ > ‎3. číslo‎ > ‎

Odvaha obejít problém: Stanovisko teologů ke slovenskému referendu

Marie Tejklová


  Slovenské referendum (konané 7. února 2015) podnítilo debatu, do níž se stručným prohlášením zapojila také skupina křesťanských teologů1. Jak nám sdělují v úvodu, jejich záměrem je vyjádřit se k referendu jako takovému2 i k jeho otázkám, a z textu prohlášení je zřejmé, že se na obojí dívají odmítavě. Jak své stanovisko zdůvodňují?

  Referendum podle signatářů stanoviska „kompromituje zvěst evangelia“ a je „misijně kontraproduktivní“. Křesťanské hodnoty je totiž nutné nabízet tak, aby se pro ně každý mohl svobodně rozhodnout, nikoli prosazovat zkratkovitou či autoritativní cestou. Zdá se tedy, že signatáři připouštějí, že v referendu jde o prosazení křesťanských hodnot.  Proč by v souvislosti s referendem mluvili o „cestě zkratek a autoritativních rozhodnutí ve prospěch křesťanských hodnot“, kdyby referendum podle nich prosazovalo jiné hodnoty než křesťanské? Spíše by veřejnost přímo varovali, že se o křesťanské hodnoty nejedná, ačkoli zastánci referenda tvrdí opak.

  Přestože tedy jde o prosazení křesťanských hodnot a signatáři se označují za křesťany („jako křesťané selháváme..“), s referendem se neztotožňují, právě kvůli důrazu na způsob šíření těchto hodnot. Soudí, že pokud by se někdo pokusil prosadit křesťanské hodnoty „cestou zkratek a autoritativních rozhodnutí“, vlastně by tyto hodnoty poškozoval, protože by ztratily potenciál transformovat společnost, jak se to už v minulosti vícekrát ukázalo. V čem je ale referendum zkratkovité a autoritativní? Zřejmě v tom, že se snaží některé křesťanské hodnoty uzákonit, prosadit jako závaznou normu na úrovni státu, a tím je vlastně vnutit všem občanům, i těm, kteří s nimi nesouhlasí, protože vyznávají jiné hodnoty; přičemž správné by bylo každému člověku tyto hodnoty nabízet, nikoli vnucovat. Teologové tak vlastně odmítají jakékoli uzákonění křesťanských hodnot. I kdyby totiž k takovému uzákonění došlo po trpělivé a laskavé společenské diskusi, je jisté, že některé skupiny nebo jednotlivci by tyto hodnoty dobrovolně nepřijali, a vtělením do zákona by vlastně byli autoritativně donuceni je přijmout. Naopak k uzákonění jiných hodnot než křesťanských se signatáři ve svém stanovisku nevyjadřují. Na společenské úrovni by tedy křesťanské hodnoty byly v nevýhodě, protože by mohly být uzákoněny až v okamžiku, kdy s nimi budou souhlasit všichni občané – v praxi tedy nikdy. Námitka, že teologové mají na mysli zkratkovitost nebo autoritativnost kampaně spojené s referendem, nikoli samotného referenda, neobstojí, protože v textu stanoviska se o kampani vůbec nemluví, a ačkoli bylo snadné rozlišit mezi obsahem referenda a průběhem kampaně, signatáři to neudělali.

  Pravděpodobně bychom se shodli, že mezi křesťanské hodnoty patří důstojnost lidské osoby, a vnucování víry by zvěst evangelia skutečně kompromitovalo. Je však sporné, zda se Ježíš při hlásání svého učení choval vždy laskavě a trpělivě. Své učení sice nabízel a diskutoval o něm, současně ho však autoritativně předkládal jako pravdy, které je nutné respektovat, pokud chce člověk získat věčný život, a naopak, pokud je nebude respektovat, zahyne – což by někdo mohl chápat jako určitou formu donucení. Dalo by se říci, že „zvěst evangelia Ježíše Krista v očích společnosti kompromitují“ už samotná témata pravdy, závazné morálky, hříchu a odpovědnosti člověka, k nimž má mnoho lidí odpor. Kdyby se tedy někdo chtěl vyhnout zdání nelaskavosti či autoritativnosti, aby křesťanské hodnoty v očích společnosti nezkompromitoval, musel by velkou část Kristova učení vynechat, nebo na šíření křesťanských hodnot zcela rezignovat.

  Slovenští teologové varují před snahou o autoritativní prosazení křesťanských hodnot na společenské úrovni. Co když ale tato snaha reaguje na autoritativní a zkratkovité prosazování nekřesťanských hodnot? Pokud by se referendum snažilo uzákonit nepřípustnost vraždy v situaci, kdy by mocenské elity nepřípustnost vraždy popíraly, zásadním problémem by byla právě nepřípustnost či přípustnost vraždy. Je-li vražda z nějakého důvodu vždy nepřípustná, je adekvátní prosadit tuto normu autoritativně a zkratkovitě, nikoli čekat na výsledek trpělivé diskuse. Obsah referenda je tedy důležitější než jeho zkratkovitost či autoritativnost, a teologové ve svém stanovisku pouze odvádějí pozornost od obsahu k formě.

  Signatáři stanoviska si měli položit klíčovou otázku: Jedná se v referendu o pouhé křesťanské hodnoty či zásady, které nelze nikomu vnucovat a které se musejí v otevřené diskusi střetávat s jinými hodnotami a existovat společně s nimi („spolužití různých etických zásad“), NEBO se jedná o univerzálně lidské hodnoty, které je nutné prosadit autoritativně (jako je např. nepřípustnost vraždy), chceme-li se vyhnout destruktivnímu dopadu na společnost? Z textu stanoviska je zřejmé, že se signatáři kloní k první možnosti. Ačkoli svou volbu nijak nezdůvodňují, klíč najdeme v tvrzení, že „etické zásady jsou výsledkem složitého procesu interpretace historických zkušeností…“. Signatáři stanoviska nezmiňují možnost, že by některé etické zásady nebyly „výsledkem složitého procesu interpretace atd.“, ale vyplývaly z lidské přirozenosti. Sami však vycházejí z hodnot, jako je trpělivá diskuse, laskavost a svoboda rozhodovat se bez nátlaku. Zdá se, že tyto hodnoty považují za tak samozřejmé, že není nutné složitě interpretovat „historické zkušenosti a deklarované ideály“, abychom k nim mohli dojít v procesu „trpělivé diskuse o různých interpretacích lidských dějin“. Mimoto, aby byla možná jakákoli diskuse, je nutné některé hodnoty prosadit autoritativně a bez diskuse, například právě svobodu vyznání, nepoužívání násilí apod.

  Z textu stanoviska není zcela jasné rozlišení mezi pohledem křesťana a nezaujatým pohledem odborníka.  Ačkoli se signatáři označují za křesťany, a tím vlastně za zastánce křesťanských hodnot, současně se na tyto hodnoty dívají s odstupem jako na jedny z mnoha. Zřejmě proto se nesnaží argumentovat ve prospěch hodnot, kterých se referendum týkalo (rodina nebo výchova dětí) a které považují za křesťanské, a tedy jedny z mnoha možných. Na druhou stranu energicky hájí hodnoty, jež považují za samozřejmé, jako je trpělivá diskuse, hledání laskavých řešení, bezpečný prostor pro všechny lidi dobré vůle. Nabízí se tedy otázka, proč je manželství jako svazek muže a ženy pouhou křesťanskou hodnotou, kterou nelze nikomu vnucovat, zatímco svobodná diskuse představuje univerzální hodnotu, kterou je možné či nutné autoritativně prosadit. Nedozvíme se ani odpověď na otázku, jak postupovat v případě, že „spolužití různých etických zásad“ není možné jednoduše proto, že některé hodnoty či zásady jsou protichůdné (například právo nenarozeného dítěte na život a právo ženy rozhodovat o svém těle).

  Vyslovili se teologové ve svém stanovisku k samotnému obsahu referenda, tj. k položeným otázkám3? Ve třetím bodě uznávají, že existuje krize rodinných hodnot, jež je bolestná pro křesťany i pro celou společnost. Řešením této krize je podle nich „odvaha porozumět procesům, které se v naší společnosti odehrávají…“, naproti tomu nevhodné je „přesouvání zodpovědnosti na jiné a účelové pěstování strachu a odporu vůči lidem a skupinám, které se nám jeví jako příčina problémů“. Ačkoli to výslovně neuvádějí, je zřejmé, že referendum o rodině podle nich souvisí právě s tímto přesouváním zodpovědnosti a pěstováním strachu. Bohužel své porozumění procesům, jež se na Slovensku odehrávají, nám slovenští teologové nesdělují – pouze bez dalšího zdůvodnění naznačují, že otázky referenda z takového porozumění nevyplývají.

  Když se vzdělaní lidé a odborníci ve svém oboru, jakými signatáři stanoviska teologů ke slovenskému referendu jsou, vyjadřují ke společenským otázkám, měli by to dělat jasně a s vědomím odpovědnosti za svá slova. V tomto případě bylo namístě uvést, jakým způsobem otázky položené v referendu souvisejí s křesťanskými hodnotami, případně v čem jsou položené otázky zavádějící, jakým způsobem při referendu dochází k přesouvání zodpovědnosti a pěstování strachu, a hlavně co považují za skutečné příčiny současných problémů. Pokud svá tvrzení uspokojivě nezdůvodní ani nedoloží, k porozumění probíhajícím procesům příliš nepřispějí.



POZNÁMKY:


1. Kompletní text stanoviska z http://www.jetotak.sk/editorial/stanovisko-teologov-k-referendu-7-2-2015

Referendum o definícii manželstva, adopcii detí a sexuálnej výchove, ktoré sa bude konať 7. 2. 2015 sa dotýka etických otázok. Ako teológovia zaujímame k referendu ako takému a k jeho otázkam nasledovné stanovisko:

1. Etické zásady spoločnosti sú výsledkom zložitého procesu interpretácie historických skúseností a deklarovaných ideálov. Uvedomujeme si, že občianska spoločnosť s rastúcim bohatstvom kultúrnych a náboženských tradícií musí vedieť vytvoriť priestor pre spolužitie rôznych etických zásad. Tento priestor však nemožno tvoriť hlasovaním v referende. Ako stabilný a bezpečný priestor pre všetkých ľudí dobrej vôle môže vzniknúť len v procese trpezlivej diskusie o rôznych interpretáciách ľudských dejín.

2. Referendum je misijne kontraproduktívne a kompromituje zvesť evanjelia Ježiša Krista v očiach spoločnosti. Poslaním kresťanov je šírenie zvesti, ktorá je ponukou pre každého človeka. Tento nástroj slúži na prezentovanie hodnôt, ktoré dokážu transformovať spoločnosť len vtedy ak si ľudí získajú na základe ich slobodného rozhodnutia. Cesta skratiek a autoritatívnych rozhodnutí v prospech kresťanských hodnôt sa už viackrát v minulosti ukázala ako zlá a poškodzujúca samotnú vec Kristovho evanjelia.

3. Rany spoločnosti nemôže zaceliť strach a nenávisť. Uvedomujeme si, že naša spoločnosť čelí mnohým výzvam, v ktorých ako kresťania zlyhávame. Kríza rodinných hodnôt je jednou z nich. Túto ranu však nemôže zaceliť presúvanie zodpovednosti na iných a účelové pestovanie strachu a odporu voči ľuďom a skupinám, ktoré sa nám javia ako príčina problémov. Tieto rany môže zaceliť len odvaha porozumieť procesom, ktoré sa v našej spoločnosti odohrávajú a hľadať láskavé riešenia na preklenutie rozdielov.

V Bratislave, 30. januára 2015.

Mgr. Ondrej Prostredník, PhD., Katedra Novej zmluvy, Evanjelická bohoslovecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
doc. Mgr. František Ábel, PhD., Katedra Novej zmluvy, Evanjelická bohoslovecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
Dr. h. c. prof. ThDr. Igor Kišš, evanjelický teológ, bývalý dekan Evanjelickej bohosloveckej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave

S textom stanoviska sa do 2. 2. 2015 stotožnili nasledovní teológovia pôsobiaci v akademickom, cirkevnom alebo spoločenskom živote (v abecednom poradí):

Mgr. Pavol Bargár, M.St., Th.D., Evangelická teologická fakulta, Univerzita Karlova, Praha
Mgr. Juraj Bohynik, teológ, katolícky kňaz v Sollenau, Rakúsko
Mgr. Radoslav Hanus, PhD., Katedra cirkevných dejín EBF UK v Bratislave
Michal Havran, D.E.A., evanjelický teológ a publicista
Mgr. Dušan Jaura, PhD., teológ a učiteľ náboženstva a etiky
PhDr. Tomáš Jahelka, Ph.D., Katedra politológie, Filozofická fakulta Trnavskej univerzity
ThDr. SSL. Miroslav Kocúr, PhD., Bratislavská medzinárodná škola liberálnych štúdií, (BISLA)
Mgr. Martin Kováč, doktorand na Katedre Novej zmluvy, Evanjelická bohoslovecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
Mgr. Michaela Kušnieriková, Th.D., Inštitút ekumenických štúdií v Prahe
PhDr. Ing. Tibor Máhrik, PhD., DipTh., Katedra všeobecnej a aplikovanej etiky, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Prof. Ján Vladimír Michalko, ArtD., Katedra klávesových nástrojov a cirkevnej hudby, Hudobná a tanečná fakulta Vysokej školy múzických umení Bratislava
Mgr. Maroš Nicák, Institut für Ökumenische Theologie, Georg-August-Universität Göttingen, Nemecko
Mgr. Daniel Pastirčák, teológ a spisovateľ, kazateľ Cirkvi bratskej
Prof. ThDr. PhDr. Imrich Peres, PhD., Katedra teológie a katechetiky, Pedagogicka fakulta Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici
Mgr. Anna Polcková, evanjelická farárka v Bratislave


2. Zdá se, že se odmítavě nevyjadřují k samotnému institutu referenda, pouze k využití referenda v případě určitých, zvláště etických otázek.

3. Otázky referenda (http://cs.wikipedia.org/wiki/Referendum_na_Slovensku_2015):

„Souhlasíte s tím, aby se manželstvím nemohlo nazývat žádné jiné soužití osob kromě svazku mezi jedním mužem a jednou ženou?“

„Souhlasíte s tím, aby párům nebo skupinám osob stejného pohlaví nebylo umožněno osvojení (adopce) dětí a jejich následná výchova?“

„Souhlasíte s tím, aby školy nemohly vyžadovat účast dětí na vyučování v oblasti sexuálního chování eutanazie, pokud jejich rodiče nebo děti samy nesouhlasí s obsahem vyučování?“