Ročník 2017‎ > ‎1. číslo‎ > ‎

Politické vyhlídky roku 2017 – Část 1.

Jan Cholínský


Dvě velká výročí – Fátima a Petrohrad

Na rok 2017 připadají dvě pozoruhodná 100. výročí – série šesti tzv. mariánských zjevení v portugalské Fátimě (od 13. května do 13. října) a počátek bolševické revoluce v Rusku (7. listopadu). Ve Fátimě přijaly tři malé děti – pasáčkové ovcí – mimosmyslově, tj. fyzikálně nevysvětlitelným způsobem – duchovní poselství, jehož podstatou byly apely: „Usilujte o spásu svých duší“ a „Čiňte intenzivní pokání“.1 Bolševická revoluce přinesla pod materialistickými přísliby „světlých zítřků“ a rovnosti všech lidí obrovské utrpení Rusům i mnoha dalším národům. Z revoluce vzešlá sovětská totalitární říše po sedm desetiletí ohrožovala celý svět nejen rozpoutáním jaderné války, ale také vytvářením svých pátých kolon ve svobodných státech, nacionalisticko-bolševickým kolonialismem a do té doby bezprecedentní dezinformační ofenzívou.2 Mezi oběti brutálního komunistického teroru a s ním spojené zvrácené marxisticko-leninské ideologie patřili po roce 1945 i Češi, tehdy již značně odklonění od své hlavní národní náboženské tradice, římského katolictví… Když to, co je z fátimského poselství – ať již si o jeho původu a významu myslíme cokoliv – jasně srozumitelné jako výzva jednotlivcům, vztáhneme na národy a státy, analogicky vychází: „Postavte politiku na duchovních principech“, „Čiňte tak adekvátně každé době a situaci“ a také – „Poctivě reflektujte vlastní minulost“. Jak v tomto kontextu vypadá naše současnost a velká neboli globální politická situace?


Reflexe komunismu a civilizační krize

Rusko neučinilo a nečiní pokání za komunistickou epochu – právě naopak, heroizuje ji jako pozitivní národní imperiální vzepětí za současné rehabilitace krutých despotů – masových vrahů Lenina a Stalina. O Číně, kde lstivý a brutální komunismus zavraždil desítky miliónů lidí a v rafinované pseudotržní podobě stále vládne, platí ve věci absence pokání totéž.3 Západ neučinil pokání za to, že v polovině 20. století neochránil před komunistickým zotročením střední a jihovýchodní Evropu, a následně ani Čankajškovu Čínu před rudým barbarem Mao Ce-tungem (obé bylo v jeho silách). Nyní sklízí setbu svého neodpovědného sobeckého a materialistického utilitarismu – vlastní kulturní úpadek a ztrátu obranyschopnosti před vnitřním i vnějším ohrožením. Spojené státy americké a Velká Británie takřka vůbec kriticky nereflektovaly důsledky svého spříznění se Stalinem během druhé světové války (vysoko nad rámec nutnosti spojenectví proti Hitlerovi) ani důsledky pozdějších geopolitických koketérií s jeho nástupci a v americkém případě ještě s Rudou Čínou. Evropské státy a národy nedokázaly podržet svou kulturní formu křesťansko-antické (latinské) civilizace, natož ji pozitivně rozvinout při zachování duchovního étosu a zhodnocení zkušeností plynoucích z omylů a lapsů. Proto je „Evropa“ oslabována, ovládána a postupně zotročována silami hypnotizujícími její národy přeludem iluzorní svobody, podle níž „liberalizovaný“ člověk sám určuje hranice dobra a zla, je sám sobě „Bohem“.4 Češi nedokázali zhodnotit komunistickou zkušenost, nenahradili kult falešných proroků a diletantských politických vůdců kulturními, tj. duchovními hodnotami. V důsledku toho český stát mnohem více slouží svým západním protektorům (tj. nadnárodní plutokracii a eurobyrokracii) a východním (tj. ruským a čínským) zájmům a jejich místním kompradorům (dobře placeným správcům a vlivovým agentům) než svým občanům.


Nástup prezidenta Trumpa

Politický rok 2017 začal – i v české kotlině – inaugurací amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zvolení sebevědomého amerického byznysmena, který nabídl program rámovaný výroky „Amerika především“, „Podpora národního hospodářství“, „Stop nelegální imigraci“, „Konec tzv. politické korektnosti“, přineslo realisticky uvažujícím lidem dobré vůle ve Spojených státech amerických i v Evropě naději do budoucna a někomu i radost z porážky mediálně hýčkané extrémně nevěrohodné protikandidátky. Jde při tom nejen o vyhlídku na dílčí politické změny, ale především (stejně jako je tomu dlouhodoběji v Maďarsku a od podzimu 2015 v Polsku) o výrazné oslabení dominujícího „globalisticko-anarchistického“ pseudoliberálního i pseudodemokratického politického paradigmatu (de facto vládne totalizující triáda: plutokratická nadnárodní kasta, zkorumpovaná politicko-mediální byrokracie a neomarxistická intelektualistická čeládka), které vysává, dusí a rozkládá západní civilizaci zevnitř… Trumpova prezidentská mise tedy začíná a soudní lidé se při jejím posuzování jistě dále budou řídit pravidlem „po ovoci se pozná strom“; vyhlídky se prozatím zdají být pozitivní! Inaugurační řeč a první kroky nového prezidenta v úřadu, zejména principiální opatření proti nelegálním migrantům, potenciálnímu nebezpečí terorismu a nevýhodnému nadnárodnímu, tzv. volnému obchodu (dohoda TPP), vyvolaly sympatie jeho amerických voličů i soudných Evropanů. Totéž platí o aktu solidarity viceprezidenta Mika Pence, který svou účastí a zdravicí Pochodu pro život (odmítajícího stávající propotratový trend) projevil podporu jeho křesťanským účastníkům. Na samém počátku to tedy vypadá, že nový americký prezident má skutečně vůli plnit, co v kampani slíbil a na základě čeho byl zvolen... To, že se vítězství Trumpa a jeho první kroky v úřadu nelíbí afektovaným radikálům z pseudoliberální rudo-zelené, resp. duhové západní (tedy i české) levice a jejich byrokratickým spojencům (včetně bafuňářů z „eurokolchozu“ Evropská unie či mainstreamových zbyrokratizovaných médií), je pochopitelné, koneckonců i hysterický způsob přijetí porážky má svou vypovídající hodnotu.


Česká veřejnoprávní televize

Šokující byl ovšem způsob, jak o amerických prezidentských volbách informovala Česká televize, ať už během volební kampaně, po oznámení výsledků, nebo následně. Stručně řečeno, občané byli (dez)informováni extrémně nevyváženým manipulativním způsobem, který stranil demokratické kandidátce a démonizoval jejího republikánského soupeře. Bezprostředně po sčítání hlasů moderátor ČT – překvapený výsledkem hlasování – pohnutě prohlásil, že Amerika nyní truchlí. Připomeňme, že šlo o tradiční demokratické a plně legální/legitimní volby, po nichž rozhodující část Američanů oslavovala Trumpovo vítězství. Také následné referování o prvních Trumpových krocích v americké vnitřní i zahraniční politice bylo a je nevyvážené a ČT dále pokračuje v neobjektivních a nevěcných invektivách nyní již vůči prezidentovi nejsilnějšího spojeneckého státu České republiky. Po neuvěřitelných zpravodajsko-publicistických lapsech ČT v posledních dvou letech – tj. (dez)informování (1) o nájezdu migrantů z Blízkého východu a Afriky do Evropské unie, respektive celém kontextu tohoto fenoménu, a (2) o polských parlamentních volbách a tamní následné politické situaci – tak jsou (3) americké prezidentské volby dalším projevem profesního diletantství či dokonce manipulace zodpovědných televizních úředníků a žurnalistů.

Ad 1 a 2 jinými slovy: Jde o soustavné bagatelizování nebezpečí z prostupných hranic EU a nekontrolované vlny ekonomických a islamistických migrantů; konformita vůči skandálním protičeským výrokům vrcholných představitelů Evropské unie Junckera a Schulze; zamlčování počátku krize polského ústavního soudu, tj. snahy tehdy vládní levicově-liberální „bruselské“ Občanské platformy zajistit si nestandardním způsobem vliv v této instituci před parlamentními volbami; preferování zpravodajství o polských politických radikálech ze sdružení Klub obrany demokracie (KOD) na úkor informací o krocích polské vlády atd.

Samostatnou a mimořádně závažnou kapitolou v problematice zpravodajství a publicistiky ČT pak je obecnější rovina úpadku – prohlubující se bulvarizace diskusních a zpravodajských pořadů (ČT 1, ČT 2, ČT 24), „psychopodoba“ hlavních zpráv na prvním programu (rychlý sled krátkých vzájemně nesouvisejících podprahově působících „zpravodajských“ šotů, prokládaný dlouhými „analýzami“ marginálií), nebo – jako zlatý hřeb veřejnoprávního pseudozpravodajství – komické výkony moderátorů v pořadu „Události komentáře“.


1 K fatimskému poselství viz např. „Komentář kardinála Josepha Ratzingera“ částečně přetištěný v publikaci KRAMER von REISSWITZ, Crista: Poslední tajemství z Fatimy (Dobra, Praha 2000)


2 Podstatu sovětského komunistického systému a nutnosti aktivně proti němu bojovat vystihl takřka nedostižně ve zkratce bývalý komunista, novinář Whittaker CHAMBERS v předmluvě své autobiografické knihy Witness (české vydání: Svědek, Občanský institut, Praha 2000). O tom, co byl sovětský komunismus, natočil vynikající dokumentární filmovou ságu (prozatím 4 díly) s výpověďmi největších znalců sovětského systému polský režisér Grzegorz BRAUN (Transformace – od Lenina k Putinovi). Varovné svědectví o přechodu od komunismu k „postkomunismu“ přinesl ruský disident Vladimir BUKOVSKIJ v knize Moskevský proces (české vydání: VG a ÚSTR, Praha 2014), tímto tématem se systematicky zabývala česká revue Střední Evropa v devadesátých letech. Dlouhodobě skvělé komentáře a analýzy o tom čím byl Sovětský svaz a čím je postkomunistické Rusko prezentuje francouzská historička Fracoise THOMOVÁ.


3 Viz např. www.sinopsis.cz


4 K současnému úpadku evropské kultury a civilizace doporučuji vyslechnout argumentaci, kterou na youtube prezentuje polský analytik dějin umění a dějin (neo)marxismu Krzysztof KAROŃ – viz jeho neocenitelná syntéza Historia Marksizmu 1-5 i další didaktické materiály. K téže problematice z hlediska dlouhodobé situace ve Spojených státech lze doporučit texty amerického sociálního kritika Rogera KIMBALLA – jeho knihy a internetový časopis New Criterion. Z hlediska dlouhodobého vývoje přináší jasný vhled do informační mlhy zdařilé a přínosné syntézy evropských dějin od historika Christophera DAWSONA.