Ročník 2019‎ > ‎2. číslo‎ > ‎

Dialog politika s filosofem – Část 8

Jiří Fuchs



P: Proč je podle Vás politika EU totalitní?


F: Protože uskutečňuje totalitní ideologii neomarxistů. 


P: Co je třeba totalitního na multikulturalismu? Pokojné soužití různých kultur přece přibližuje ideál všelidského bratrství.


F: Jako se přibližoval ideál beztřídní společnosti?


P: V tom je rozdíl.


F: Ano, tam byl účelově adorován dělník, tady přistěhovalec. V obou případech však jde o megalomanskou utopii, vycházející z hluboce pomýleného chápání člověka, a z nenávisti. Vzpomínáte, čím je odůvodněn první znak totality - nárok na relativně všerozsáhlé ovládání občanů? 


P: Vizionářským velikášstvím?


F: Lépe bych to neřekl. Jde o vytýčení utopických cílů, které zásadně odporují lidské přirozenosti. Tady by mělo začít zjišťování, jestli multikulturalismus neobsahuje znaky totality.


P: Nevidím, že by koncept plodného soužití kultur v jednom územně-politickém celku znásilňoval všechny aspekty osobního a společenského života občanů.


F: První znak totality nevyžaduje aktuální ovládnutí všeho; to už jsme řešili. Krom toho je multikulturalismus jen jednou z více programových linií neomarxistické ideologie. Jeho totalitní povaha se vyjevuje tím, jak významně se podílí na uskutečňování vize „Nového světa“ a jak hluboce tím rozvrací společenský život.


P: Objasněte to prakticky.


F: Vezměme migrační krizi. Obohacování neintegrovatelnými přistěhovalci probíhalo v režii multikulturalistů kontinuálně už před ní; no-go zóny už také fungovaly. Sebejisté elity EU si proto troufly na skokové urychlení a domácí bílá populace si v šoku kladla otázky: Jakým právem na nás politici vypustili tisíce teroristů, o nichž dobře věděli? Proč vyvlastňují naše města a přenechávají je řádění muslimů, kteří neskrývají, že přišli Evropu dobýt? Proč přiřkli našim ženám úděl štvané zvěře? Proč na své voliče uvalili systémové ohrožení majetků, zdraví a životů, když proměnili zákony v cár papíru? 


P: Tak zlé to snad není.


F: Mluvil byste jinak, kdyby Vám terorista zabil přítele, a Vy jste pak na ulici přihlížel stupidnímu rituálu „semknutých“ politiků. Nebo kdyby Vám muslim znásilnil dceru s vírou, že jde jen o „polovičního člověka“ a soud ho pustil jako traumatizovaného nešťastníka, zatímco Vám by za protesty přišil zločin z nenávisti. 


P: Dejme tomu, že chování zodpovědných politiků v migrační krizi je poněkud nestandardní. 


F: Moc hezky řečeno.


P: Ale to ještě není důvod mluvit o totalitě. Historie je takových případů plná.


F: Bezohlednost, s jakou politici EU zacházejí s občany, se sice může jevit jako situační nespravedlnost mocných. Ale jen do chvíle, než nahlédneme, že kašlou na jejich bezpečnost ve jménu vyššího zájmu: Že obcházejí právní řád z nadřazených ideologických důvodů. Právě ideologický diktát činí to bezpráví systémovým, normalizovaným a beztrestným. Ideál ho hravě ospravedlní. Tuhle nemravnou logiku známe už z předchozích totalit. Komunisté snili o beztřídní společnosti, nacisté o tisícileté říši vlády panské rasy a multikulturalisté sní o všelidském sjednocení v harmonickém soužití všech kultur. Čím byli kapitalisté pro první a Židé pro druhou totalitu, tím je bílý muž pro totalitu třetí. 

Osoby a obsahy jsou různé, finalitní šablona však zůstává stejná: Starý podlý svět nemilosrdně zničit, nový, zářivý, vybudovat. A nezdá se, že by v tom multikulturalisté za svými předchůdci zaostávali. Ideál bratrského sjednocení lidstva v jednom domově svobody, rovnosti a solidarity se zdá být nepřekonatelný. To pro něj obětují politické elity EU své spoluobčany, aniž by se jich ptali a skládali jim účty. Oni přece na rozdíl od nich vědí, co je pro ně dobré; tož je k tomu dokopou.


P: Nepřehánějte. Takhle přece evropské špičky nemohou smýšlet. Moje zkušenost je docela jiná. 


F: Vaše zkušenost se spíš týká béčkových politiků. Těm stačí, když se ideologický brak zabalí do přijatelné rétoriky humanistických frází a posunutých termínů falešné morálky; k podstatnějším reflexím nemají důvod.


P: Proč nás urážíte?


F: Urážím? Tak mi vysvětlete, proč té ideologii tak dlouho a oddaně sloužíte, když její podstatu neznáte. A proč tak arogantně a angažovaně nadáváte jejím odpůrcům do extremistů, populistů, a různých „fobů“?   


P: My přece také kritizujeme některé multi kulti excesy; a jsme proti kvótám. Dokonce i Merkelová se už v roce 2010 nechala slyšet, že multikulturalismus selhal.


F: Svatá prostoto! Že to vůbec připomínáte. Lepší příklad nevěrohodnosti politiků byste těžko hledal. Merkelová v touze po zalíbení o multikulti něco plácla, aby za pár let politicky uskutečnila jeho ideu jako nikdo jiný. V její verbální pružnosti se zřejmě zhlédl i Váš kolega, ctihodný europoslanec P. Svoboda. Před volbami se zaklínal, že odpor lidovců ke kvótám je pevný. Těsně po volbách eurokomisaři lehce zadupali a hrdinný Svoboda se podělal. Neměli jsme se prý proti kvótám vymezovat tak radikálně. Stejně prý nikdo nic lepšího nevymyslel. Nedivte se tedy, že jste vnímáni jako vypočítaví prospěcháři či zaslepení fanatici, kteří při první příležitosti zradí. 


P: Pořád nechápu, proč je politika multikulturalistů totalitní, když vychází z ideologie, o níž jsme ještě nezjistili, že obsahuje všechny totalizující znaky. 


F: Ano, jsme teprve u výkladu přítomnosti prvního znaku totality v ideologii multikulturalistů. Ti chtějí vybudovat z neomezené plurality kulturně skupinových identit jednu ideální společnost. Takový ideál je součástí Cíle neomarxistické ideologie – hlavního principu celého systému. Z něj vyplývá i ten maximalistický nárok na ovládání společnosti, který ospravedlňuje diktát, jímž jsou občané nuceni zrazovat národ a zahazovat svou historii i civilizaci. Tyto zásahy jdou až na dřeň společenského života. Hloubka destrukce tu odpovídá makro-rozměrům Cíle systému.


P: Válečná historie Evropy ale učí, že nacionalismus je politicky nebezpečný.

F: To je jeden z řady levných argumentů multikulturalistů. Multikulti svět jako oáza míru.  


P: Proč levných? 


F: Protože jejich představa o člověku je nemožně placatá. Moderní filosofové jim dali falešnou jistotu, že neexistuje stálá lidská přirozenost, a že budoucnost je vždy lepší, protože prostě překonává minulost. Darovali jim tím vstupenku do světa iluzí, v němž mohou stvořit nového člověka. Na takovém podkladě dokázaly ideologický zápal, krystalická pýcha a bujná fantazie divy: Za sto let tři totality.


P: Nemohl byste být konkrétnější?


F: Multikulturalisté vědí, že jejich vysněný patvar může fungovat, jen když v něm budou všichni respektovat práva ostatních. Proč v tom nevidí problém? Protože uvažují o kýžených světobčanech jako o kusech hmoty na šachovnici. Člověka redukují na abstraktní konstrukt, zbavený bytostné potřeby pochopené pravdy a vlastního světonázoru či náboženství. Tito socio-inženýři věří, že občany multikulti světa převychovají tak, aby se takových konfliktotvorných, „fundamentalistických“ potřeb zřekli a definitivně se ztotožnili s ideologií levicového liberalismu. Věří, že se beze všeho vzdají společenské identity a propadnou horoucí lásce k odkazu západního osvícenství. Věří, že si přitom nevšimnou, jak se ve jménu tolerance k neomezené pluralitě kultur a morálek netolerantně ordinuje uniformita Nového řádu absolutních hodnot neomarxistů. Každodenní ideová manipulace, sytá strava a bezmezné sexuální vyžití utuží všelidskou jednotu „nekonfliktních“ egoistů a zajistí věčný mír. Není to úžasné?   


P: To je opravdu krédo multikulturalistů?


F: Už v minulém tisíciletí tito titáni plánovali, že evropské národy musejí projít multikulturní rekonstrukcí a stát se zeměmi exulantů. Občan budoucnosti prý pochopí, že spojení krve, jazyka, kultury a území v politické jednotě je už ve věku globalizace překonaným mýtem. Proto se uvědoměle stává vykořeněným cizincem, a to i jako starousedlík ve vlastní zemi. Takové snahy o zpřetrhání konstitutivních společenských vazeb na rodinu a vlast ale prozrazují: a/negramotnost filosofickou, psychologickou, sociologickou a morální; b/nároky totalitní všežravosti.