Glosa k článku Miloše Lokajíčka
Jiří Fuchs
Obecné porozumění pro ontologii není u přírodovědců vůbec běžné. Tím spíše je třeba ocenit, že Miloš Lokajíček ontologii doporučuje. V jeho textu je však také určitá myšlenka, která ontologické myšlení noeticky oslabuje. Lokajíček je totiž přesvědčen, že pozitivní teze se nedají dokázat. To je názor, který se dnes ujal v teorii vědy a odpovídá metodologii empirických věd. Tuto metodologii však není možné ve světě vědy beze všeho zobecňovat. Krom toho má takové zobecňování často nepovšimnuté filosofické předpoklady, které pocházejí z empirizmu. Volba empirizmu však patří z noetického hlediska mezi ty nejméně šťastné.
Jestliže tedy Lokajíček akceptuje jen falzifikaci, pak musíme připomenout, že v ontologii se často verifikují pozitivní teze právě falzifikací jejich kontradiktorních opaků. Přivede-li např. ontolog ke sporu hegeliánskou představu absolutního dění, monistické soběstačnosti světa či absolutizaci jevů ve struktuře měnlivých jsoucen, pak tím dokazuje pravdu jejich opaků. Vysoce abstraktní povaha ontologických témat a problémů totiž dovoluje úplné disjunkce, které lze využít k apodiktickým závěrům.
Vyvracení sporem je tedy v ontologii (stejně jako v noetice) zdrojem definitivních jistot pozitivních rezultátů. To je sice v éře vládnoucího relativizmu nestravitelné, ale zvýšené sebevědomí relativistů se dá úspěšně léčit v noetice.
Jestliže tedy Lokajíček tvrdí, že pravda nemůže být nikdy s jistotou dokázána, že je v podstatě jen věcí víry, pak tím nejen podlamuje preferovanou ontologii, ale dává v posledku za pravdu i postmoderním relativistům. Ti jsou totiž také v základě fideisty a dokážou ze svého hlubinného fideizmu (základům poznání můžeme jen věřit) logicky správně odvodit univerzální relativizaci lidského myšlení.