Argumenty proti genderové teorii chybí

Vlastimil Podracký

Ministryně Maláčová dala do návrhu zákona o dětských skupinách název jesle, které už mají genderově zaměřené návody. To vyvolalo diskusi o genderové teorii vůbec.

Připadá mi, že argumenty proti genderové teorii, které používají liberálové (Klaus a Okamura) jsou dost ploché na to, aby přesvědčily veřejnost, hlavně mladé lidi, že genderová teorie a potažmo všechny teorie, snažící se vytvořit univerzálního člověka bez rozlišení, jsou špatné. Myslím si, že zhoubnost celé této ideologie je očividná, univerzální člověk jednotlivec nebude zakládat rodiny, protože ty jsou založeny na odlišných biologicky daných rolích muže a ženy, a odmítne i tzv. rodné kolektivy národa a obce. To vše není jen otázka genderové teorie, ale má širší ideový záběr. Principem je odloučení od kolektivů vůbec, které bychom mohli nazvat individualismus. „Odloučení“ je ovšem něco více než individualismus, který předpokládá existenci společnosti a určuje chování jednotlivce v ní (předpokládá soutěž jednotlivců uvnitř kolektivu). Postmoderní odloučení je totální, je to jakási poslední fáze odklonu člověka od přírody, od přirozených principů, a tím i od přirozeně rostlých „rodných kolektivů“. Jednotlivec má být odloučený a zároveň univerzální, tedy bez rozlišení, které pokud fyzicky existuje, se nevnímá, a vyžaduje se shodné chování. Tento odklon je zhoubný a takto myslící lidé jsou poslední svého druhu, protože se odklonili nejen od rodiny, ale od přirozenosti vůbec: Nechápou přírodu ani její mechanismy a jediné, co byli schopni přijmout, je přirozený mechanismus tržní ekonomiky (dnes už ovšem silně deformované), protože jim přináší materiální blahobyt. Genderová teorie je sebezničující vize odpřirozeněného člověka, stejně jako je ničení přírody hédonickým životem.

Ale vůbec nejhorší je, že genderová teorie je realizovatelná. Kdyby nebyla, mohli bychom se tomu jen smát. Člověk se rodí jako nepopsaný papír, na rozdíl od zvířat je chudý na instinkty. Je nesmysl nechat dětem, aby si určily pohlaví, aby se samy rozhodovaly. Děti se rozhodnou na základě vedení dospělými; dítě nemůže mít svobodu, nemá rozum k tomu, aby vědělo, co dělá. Dospělí vědí, jak dítě vychovávat, aby uspělo ve světě, ve kterém žije, nikoliv proto, aby naplnilo nějakou poblouzněnou teorii. Svoboda člověka začíná v plnoletosti a je taková, jakou mu společnost a řád poskytne. Neexistuje nějaká absolutní svoboda, se kterou by se člověk rodil. Člověk v sobě automaticky nemá mravní řád, musí být od narození vychováván v řádu, učit se pravidla. Dítě nikdy není zcela bez výchovy, vždy existuje v nějaké společnosti a učí se od svého okolí. Špatně vychované děti, které jsou potom zátěží společnosti, jsou vychované k povýšenosti, lenosti, odmítání práce, ke špatným společenským vazbám. Z člověka lze vychovat cokoliv, děti vychované zvířaty se nikdy nestaly lidmi. Dítě kolonistů ukradené indiány a vychované v jejich kmeni se stalo indiánem. Dovednosti potřebné k obživě a reprodukci se musejí naučit, musejí se učit i dovednosti matky a otce, které vlastně už životní roli předurčují tak, aby byla naplněna bez problémů, a tím společenství mohlo existovat do budoucnosti (děvče hrající si s panenkou vozící ji v kočárku bude nejspíše matkou, chlapec to sice může dělat také, ale není to pro něj tak potřebné, protože on děti nerodí ani nekojí, a proto se obvykle o malé děti nestará). Pokud děti nebudou vychovávány v genderových rolích, jejich život se pouze zkomplikuje, nebo se dokonce mohou i odloučit od fyzicky určených rolí, nebudou matkami a otci. Výchova v protikladu k fyzické přirozenosti je záškodnická, je proti zájmům společnosti. Maskovat to svobodným rozhodnutím dítěte je pokrytecké: Žádné dítě se totiž dokonale svobodně nerozhoduje. Může sice projevovat nějaké sklony, ale v posledku se rozhoduje tak, jak to vidí v okolí a jak je vedeno.

Pokud někdo chce změnit pohlaví, může tak učinit pouze jako dospělý, když neuspěje výchova v jeho přirozeně daném genderu. Děti se nerozhodují o svém pohlaví. Jsou vychovávány dospělými podle svého fyzického pohlaví, a teprve když tato výchova neuspěje v období do dospělosti, lze zásah do fyzického pohlaví akceptovat. Společnost má svoje zájmy a musí je uplatňovat. Měnit pohlaví nemůže lehkovážně ten, kdo byl k tomu nějak ideologicky sveden, přesto, že k tomu nemá sklon. Transverzismus je odchylka, která je proti přirozenosti a proti zájmům společnosti. Muž, který se cítí být ženou, se sice může nechat na ženu fyzicky přetvořit, ale hlavní ženské poslání, být matkou, nemůže naplnit. Žena, která se cítí mužem, mít děti nejspíše nebude. Je tedy zločinem děti k transverzismu vychovávat. Proto je zapotřebí dítě vychovávat v jeho genderové roli; pokud jeví transverzní sklony, určitě je prosadí. Musí překonat určité obtíže se svým zaměřením, aby se odfiltroval případný vliv ideových pomatenců nebo zhoubné módy.

Děti se musejí citlivě vychovávat ve svých genderových rolích, které se týkají jejich budoucí životní role, nikoliv role profesní. Pokud by mělo dítě jiný profesní sklon, je potřeba mu vyhovět v rámci profesní dráhy (děvče jako voják nebo strojvedoucí), nikoliv ovšem v životní roli (děvče je sice voják, ale stane se matkou rodiny). Genderová role se tedy neopouští. Společnost by měla vytvořit podmínky, aby matky mohly pracovat v profesi, kterou si vyberou, ale měly zajištěný servis pro svoji životní roli matky. V podstatě jen popisuji, co v dnešní společnosti existuje a co není zapotřebí měnit.

Genderové oddělené role jsou součástí tradičního řádu, který dosud existuje a přežívá všechny režimy, protože je produktivní a jasně přiděluje role za všech nepříznivých okolností (za války se ženy starají o přežití rodiny a muži bojují). Bez tohoto tradičního řádu bychom nebyli. Nejsme totiž zvířata, abychom měli výrazné instinkty a výchovu nepotřebovali.

Tradiční řád, který neobsahuje jen genderové role, ale i všechny atributy lidských vztahů, základní pravidla života určující přežití (výchova k práci, poslušnost autoritám, usměrnění agrese k druhým lidem atd.) se vyvinul v úspěšném společenstvu, které prošlo historií plnou zvratů a nebezpečí. Zatímco jiné modely vztahů žen, mužů a dětí neuspěly, taková společenstva zanikla, nebo zanikla jejich pravidla a dotčená společenství převzala pravidla úspěšná.

Proč se dnes vypráví a prosazují genderové ideologie? Protože žijeme v poslední fázi odpřirozenění, tedy jakéhosi odklonu člověka od přirozenosti, který začal odklonem od přesahujících principů, od Boha, od přírody, od přirozených principů a vzorů, tedy těch věcí, které přirozeně existují, nebyly člověkem stvořeny, ale jsou člověku dány. Protože jsou zatěžující, člověk dává přednost svým výmyslům a tyto principy zavrhuje. Nastává konflikt přirozenosti a lidských iluzí. Přirozený vývoj ukázal, co je vhodné; někteří lidé to popírají a vymýšlejí věci na základě svých odpřirozeněných vizí, které ale nemají žádnou hodnotu a nic nepřinášejí, jsou to blouznivé iluze městských intelektuálů odloučených od přirozenosti.

Liberálové bohužel nedovedou těmto zhoubným teoriím bránit. Vycházejí z ochrany lidské svobody, která těmito teoriemi samotnými narušena není. Narušit ji mohou jen aktivisté, jestliže začnou svoje teorie realizovat totalitně, což se zatím neděje. Liberálové vlastně teorii samotnou nekritizují, ale bojí se jejího totalitního prosazování. To nevyznívá přesvědčivě. Je zapotřebí vyjít z konzervatismu (nikoliv z neokonzervatismu), kritizovat podstatu tezí, odporovat na základě ochrany existence společnosti a její budoucnosti. K tomu je nezbytné se zabývat sociálním kapitálem, který vytváří vlastenectví a vůbec emotivní vztah ke společenstvu. Je zapotřebí vyjít z úcty k našim předkům a jimi vytvořeného tradičního řádu, který jediný je vyzkoušený jako funkční a dovede společnost zachovat do budoucnosti. Rodina je přirozeně rostlý společenský útvar, který se osvědčil – není to nějaká zastaralá verze nebo konstrukt intelektuálů. V zájmu přežití je zapotřebí tyto vyzkoušené a přirozeným vývojem vzniklé vzory chránit a upřednostňovat.

Rodiče, pokud chtějí, aby se jejich děti chovaly normálně, zakládaly další rodiny, uspěly v profesní činnosti a byly šťastné, by měli odmítnout poblázněné nesmysly gender-teorie a transverzismu. Děti by měly být vychovány tak, jak byli vychováni rodiče sami svými rodiči, prostě v genderových rolích, které jsou naplněním přirozených sklonů a poslání člověka tvořit další generace. Zároveň je na rodičích, aby dělali revoluci proti genderové teorii, nedávali děti do zařízení, které realizují genderovou teorii, i když to vypadá velmi nenápadně a navenek velmi mírně. Víme přece, jak to chodí. Učitelky jsou hodnoceny podle toho, jak děti vychovávají. Chtějí-li uspět, mít vyšší plat, musejí konat nejenom to, co je v předpisech, ale daleko víc, aby dokázaly, jak jsou aktivní. Totéž ředitelky. Nemysleme si, že mají svobodu jednání, jsou to zaměstnanci. Musíme si uvědomit, že genderová aktivita je podporovaná velkými penězi a nařízeními EU. Jsme v situaci, kdy musíme aktivně odporovat, a ne se o nic nestarat a neangažovat se. Tak, jako zachraňujeme přírodu, musíme zachránit i lidský rod. K udržování zdravého životního stylu patří i zachování populace zdravé a dobře vychované k práci a k úctě k odlišným rolím matky a otce. Jinak se to vymstí nejen rodičům, ale celé společnosti.

Závěr – hlavní argumenty

V současné době graduje vývoj odpřirozenění člověka, který začal Kantem, představou, že člověk je vnitřně dobrý a špatným jej dělá společnost. Člověk má prý v sobě mravní řád (nebo tzv. přirozený svět), se kterým se rodí. Proto se prý rodí svobodný, nepotřebuje strukturu, nepotřebuje tradiční řád a společnost je jen soubor jednotlivců, kteří se nepotřebují řídit pravidly, vyjma těch, které sami přijali. Na základě toho dnes dochází k „odloučení“ člověka od rodných kolektivů (rodiny, obce, národa) a popírá se veškerý tradiční řád jako špatný a člověka omezující. Zkušenosti říkají, že tento filozofický postoj je mylný. Takto odloučený člověk se rozhoduje převážně jen ke svému prospěchu bez ohledu na druhé a na přirozené principy.

Člověk se rodí bez instinktů, není svobodný (je velmi závislý na svém okolí) a potřebná pravidla musí dostat výchovou. Dítě se nemůže rozhodovat, jaké pohlaví si zvolí, taktéž o čemkoliv jiném, musí být citlivě vychováváno k tomu, v čem uspěje, co společnost potřebuje a v čem koná svoji přirozenou roli v rámci existence lidského rodu.

V tradičním řádu jsou i pravidla pro odlišné role muže a ženy (gender), tak, jak se to vyvinulo tisíciletým vývojem jako nejvhodnější pro život člověka v existenčním prostředí, hlavně pro zakládání rodin, obživu rodin, výchovu dětí k práci a k uznávání autorit. Tradiční řád existuje převážně i dnes, pokud nejsou rodiny rozvrácené a výchova nepodlehla postmodernistickému blouznění. Zasahovat do tradičního řádu, předstírat, že dítě se může svobodně rozhodovat, je záškodnické jednání mající rozvrátit společnost. Výchova k univerzálním profesním dovednostem je možná, pokud se nedotýká odlišných rolí muže a ženy v životě. K mateřství a otcovství je zapotřebí děti vychovávat a k těmto životním údělům je směřovat, proto jsou tato pravidla pro obě pohlaví odlišná.

Psáno na základě knihy Konzervatismus pro třetí tisíciletí