Embedded Files
Lea Vojteková
33. Eugenika neskončila, pokračuje dál. Tentokrát pod názvem multikulturalismus
Mnoho lidí se zamýšlí na tím, jak je možné, že Norům nevadí jejich zrůdný systém Barnevernet. Nebo že někdo ještě teď obhajuje multikulturalismus. Jenže když v něčem vyrůstáte desítky let, tak vám to vymyje mozek, i když je to zlo.
Co se vám vybaví, když se řekne eugenika? Pravděpodobně Hitler a nacistické Německo. Jenže eugenika jako sociálně-filozofický směr se těšila přízni lidí mnoho let před Hitlerem. Eugenika jako obor (nebo sociální směr) vznikla již v 19. století. Vznikaly eugenické laboratoře, eugenické společnosti, pořádaly se eugenické konference a vedly se vášnivé diskuse.
Mezi příznivce eugeniky patřilo mnoho významných vědců, spisovatelů, umělců. Kdo obhajoval eugenické myšlenky, byl ve společnosti uznáván. USA patřily mezi velké podporovatele této myšlenky, různé eugenické instituce byly financovány z Rockefellerovy a Carnegieho nadace. Takže když v tom člověk vyrůstal, na myšlence eugeniky mu nepřišlo nic špatného. Až to vygradovalo nacismem, který tu myšlenku dotáhl do precizního a děsivého konce.
To samé je teď v Norsku. Tam jim jsou léta vymývány mozky tím, že na biologické vazbě dítěte a rodiče nezáleží. Že záleží pouze na výchově a je jedno, kdo vás vychovává. Role jako matka a otec nejsou podstatné a úřady lépe vědí, co je pro děti dobré. A tato zrůdná myšlenka zas vygradovala v podobě úřadu Barnevernet.
Nacisté chtěli dokonalého člověka vyšlechtit, Norové zas (pře)vychovat.
A co multikulturalismus? Myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zvyklostmi, podle kterých mohou žít. Bez toho, aby se integrovali (resp. asimilovali) do společnosti. Jak nám ale realita ukazuje, takové soužití nefunguje a vede naopak k nesnášenlivosti a zvýšené kriminalitě. Pro příklad uvedu Calais, Marseille, Malmö, Berlín, Kolín nad Rýnem…
Počátky mutlikulturalismu (jako politické ideologie) můžeme v Evropě datovat do začátku 70. let 20. století. Takže od té doby je lidem více než 40 let vtloukána do hlav ideologie multikulturalismu. To na člověku zanechá stopy a jen těžko pak mění “program” ve své hlavě. Raději chyby multikulturalismu bagatelizuje a přehlíží, než aby si řekl: „Mýlil jsem se. Podporoval jsem něco špatného.” To je velice těžké a vyžaduje to hlavně odvahu, být férový vůči sobě i okolí. Přiznat si pravdu a nedopustit další zlo.
Švédská policie přiznává, že Stockholm již není bezpečný a že neuhlídá pořádek. Uprchlíci všude kradou, obtěžují zaměstnance azylových center i dívky na ulicích. Sahají jim mezi nohy, a když se brání, zfackují je. Zavražděná pomocnice azylového centra je taky smutným důkazem toho, jak multikulturalismus nefunguje. Nemluvě o Kolíně nad Rýnem, kde existují čtvrti, do kterých není radno vstupovat. Z Berlína se zas stala bašta radikálních salafistů. A takto bych mohla pokračovat velice dlouho…
S příchodem uprchlíků se růžový nátěr multikulturalismu rychle olupuje a je vidět jeho pravá úděsná tvář. Multikulturalismus je vlastně taky jistý druh eugeniky. Nacistická eugenika vyvrcholila 2. světovou válkou, norská eugenika zas Barnevernetem. Proto nedopusťme, aby multikulturalistická eugenika skončila občanskou válkou.
Zdroje:
Google Sites
Report abuse