Embedded Files
Antonín Steinhauser
1. Proděkan KTF UK Benedikt Mohelník ve svém takřka homileticky koncipovaném rétorickém výkonu v Radiu Proglas z 12. června 2021 1) agituje za očkování proti novému typu koronaviru. Ti, kteří toto konkrétní očkování odmítají, nebo o něm mají pochybnosti, mají podle otce Mohelníka "rozum potemnělý pověrami, který podléhá mámením" a zároveň podle něj platí, že "rozum osvícený vírou se s něčím takovým nemůže ztotožnit". Posléze otec Mohelník zahrnuje lidi, kteří nesdílejí jeho zápal pro očkování, rovnou do "ďábelského světa", jehož charakteristikami jsou osamocenost, izolace a nenávist, a jejich odmítavý nebo skeptický postoj lapidárně přisuzuje působení padlých andělů. Zajímavá na projevu otce Mohelníka je především absence jakýchkoliv věcných argumentů pro jeho kategorické odsudky, nepočítáme-li jeho dogmatický postulát, že "jestliže se vědcům podařilo v krátké době vyvinout vakcínu, která nás ochrání proti nemoci, je to v důsledku velký Boží dar".
2. Závěrem svého příspěvku se otec Mohelník odvolává na výnos Kongregace pro nauku víry z prosince 2020 2) , který se ovšem vztahuje pouze k velmi partikulární a zároveň poněkud banální otázce, že přijetí vakcíny vyrobené za použití biologického lidského materiálu zakázaného původu (například z těl povražděných dětí) nepředstavuje formální ani přímou spolupráci s obstaráním tohoto materiálu (tedy například s umělým potratem), a je proto v zásadě dovolené. Jde ostatně jenom o zopakování nauky z instrukce Dignitatis Personae promulgované papežem Benediktem XVI. v roce 2008. Vedle toho tentýž výnos z roku 2020, který otec Mohelník cituje, ale výslovně konstatuje, že jednak neexistuje obecná morální povinnost se nechat naočkovat, a proto očkování musí být dobrovolné, a jednak se dotyčný magisteriální dokument výslovně vzdává jakéhokoliv posuzování bezpečnosti a účinnosti jednotlivých vakcín, přičemž zároveň uznává důležitost a nezbytnost takového posuzování. Otec Mohelník z citovaného dokumentu tedy vyvozuje pravý opak toho, co tento dokument ve skutečnosti učí.
3. Dále je překvapivé, že otec Mohelník má takřka teologickou jistotu o bezpečnosti dostupných vakcín v situaci, kdy se ani veřejnoprávní orgány mezi sebou neshodnou na tom, která vakcína je dostatečně bezpečná a která nikoliv. 3) Tyto orgány přitom tvoří politický aparát bezohledně prosazující radikálně kolektivistickou politickou agendu, která s lidským zdravím zachází jako se státním majetkem nebo veřejným statkem, a vnucuje všem svým podřízeným svou neotřesitelnou víru v potřebnost a užitečnost plošných domácích vězení a ve vakcinaci coby ukončení této situace, označované za "pandemii". Lze proto stěží předpokládat, že by zrovna tyto úřady brzdily vakcinaci bez pádných důvodů. Naopak je poměrně pravděpodobné, že budou silně zaujaté právě opačným směrem.
4. Problém vakcinace proti novému typu koronaviru nicméně není primárně zdravotním problémem. Abstrahujeme-li od specificky nemocných, zdravotně indisponovaných a přestárlých lidí, případně od těch, kteří se s takovými lidmi nepřetržitě stýkají, potom vakcíny proti novému typu koronaviru mají z lékařského hlediska podobnou hodnotu jako například pravidelné prohlídky u zubaře. Většinou jsou k ničemu, občas mohou někomu pomoci předejít určitým zdravotním potížím, ale jen zcela výjimečně se bude jednat o závažné potíže. Podobně lze předpokládat, že jen výjimečně povede vakcína proti novému typu koronaviru k závažným vedlejším účinkům. V obou případech (jak následky případného onemocnění, kterému mohla vakcinace v některých případech zabránit, tak škodlivé následky samotné vakcíny) jde o natolik nízká rizika, že jsou prakticky zanedbatelná vůči jiným rizikům, která člověk denně podstupuje a vůbec se nad tím nepozastavuje.
5. Nechat se naočkovat proti novému typu koronaviru je proto oprávněně vnímáno především jako politický akt a vyjádření specifického politického stanoviska. Zatímco zdravotní hlediska zpravidla nevedou k žádnému silnému závěru, který by kladl morální imperativ kterýmkoliv směrem a střízlivě se přitom opíral o objektivní kritéria, politické hledisko je v tomto případě zcela nepřehlédnutelné a poměrně jednostranné. Pokud se někdo nechá dobrovolně naočkovat, aniž by k tomu měl závažný zdravotní důvod, potom například zpětně legitimizuje zcela bezohlednou a sociálně likvidační politiku mnoha vlád v uplynulých dvou letech. Je proto pochopitelné se takovému schvalování (byť opět pouze materiálnímu a vzdálenému) vyhýbat a očkování proti novému typu koronaviru právě z tohoto důvodu odmítat.
6. Státům náleží péče o veřejné zdraví, nikoliv péče o celek zdraví každého jednotlivce. Uzurpuje-li si stát to druhé, potom pouze nelegitimně zneužívá svou moc. Lidské tělo není státním majetkem a člověku samotnému náleží rozhodování o rizicích, která chce se svým tělem podstupovat. Je proto neslučitelné s lidskou důstojností systematicky lidem v tomto rozhodování bránit. Pouze někteří (většinou materialisticky zaměření) jedinci se chtějí upínat na holé živočišné přežívání a na absolutní minimalizaci určitého zdravotního rizika, jemuž se zrovna dostává obrovské mediální pozornosti. Jiní tento životní styl právem hodnotí jako méněcenný a nehodný člověka a pohrdají jím. Z jakého titulu by měli ti první vnucovat svůj zvířecí světonázor těm druhým? Veřejné zdraví v dotyčné otázce spočívá především v tom, aby těm, kteří mají z nového typu koronaviru strach, bylo umožněno se před ním chránit. Pokud někdo preferuje žít dlouhodobě v karanténě a vycházet ven pouze ve skafandru nebo v respirátoru, potom by mu to stát měl v rozumných mezích umožňovat. Zvláštní péči státu si pochopitelně zaslouží ti, kteří jsou specificky náchylní a zároveň nesoběstační. Takoví lidé jako jediní vyžadují netriviální pozornost státu z titulu veřejného zdraví, protože si sami nepomohou.
7. Něco úplně jiného ovšem nastává, když stát z titulu pouhé moci předepisuje všem svým podřízeným (bez ohledu na jejich zdravotní stav, sociální návyky, světonázor i dlouhodobý přístup k rizikům) paranoidně sebedestruktivní a antisociální nebo digitálně syntetický životní styl a vnucuje jim ho jako právní povinnost, jejíž porušení se trestá. Donedávna mívali ti samí kolektivističtí vládcové alespoň snahu předstírat určité vyvažování mezi veřejným zájmem a individuální svobodou. V případě plošných domácích vězení pro nevinné ve jménu jejich "války proti pandemii" se takovým předstíráním už ani nezdržují. Vedle toho spočívá veřejný zájem také v tom, aby bylo obyvatelstvo informováno o veřejných záležitostech podle pravdy a srozumitelně. Státy ovšem místo postihu médií šířících paniku skrze bombastická hausnumera vytrhaná z kontextu tomuto mediálnímu úsilí naopak snaživě sekundují a veřejný zájem tak samy aktivně likvidují.
8. Zatímco vakcíny procházejí alespoň určitým empirickým testováním, v případě plošných domácích vězení se o takové testování (co do jejich účinnosti nebo naopak kontraproduktivity) prakticky nikdo ani nepokusil, ačkoliv jde o empirickou otázku a příležitostí bylo nesčetně. V logice této metodologie by se měly i vakcíny certifikovat skrze "důkaz z autority" a empirické ověřování jejich účinnosti a bezpečnosti by mělo být zbytečné. Zdůvodňování netestovaných represálií ze strany politických představitelů je nelogickou směsí demagogie, svévole, alibismu a nekompetence. Člověk nemusí být žádným odborníkem, aby spolehlivě identifikoval, že předkládané důvody nedávají žádný ucelený smysl, a že skutečným důvodem těžko může být něco jiného než slepá víra, prolhaná gesta a zkažená kolektivistická antropologie. Dopad mocenské likvidace společenského života na průběh "pandemie" zůstává v nejlepším případě velmi sporný (ať už je pozitivní nebo negativní), situačně závislý a jeho údajná identifikace je zatížená hrubými metodickými defekty, například prohazováním kauzality a korelace nebo prohazováním laboratorních podmínek s reálnou lidskou sociabilitou a s přirozenou lidskou tendencí nerespektovat nevěrohodné osoby. Devastující následky bezohledných vládních "opatření" na sociální život, psychiku, zdraví, vzdělání i bohatství obyvatelstva jsou naopak naprosto zřejmé, přímo a vědomě způsobené a nikdo je ani nezkouší zpochybňovat.
9. Není-li člověk radikálním kolektivistou, který by fandil svévolnému a plošnému věznění lidí a přál by si jej i do budoucna (zvlášť třeba pro případ, že se objeví nějaký další chřipkový virus), potom svůj legitimní nesouhlas s touto amorální politikou může vyjádřit pochopitelně i tím, že se nenechá naočkovat. Demagogická a tendenční propaganda tohoto očkování ze strany provařených kolektivistických politiků a aktivistů přinejmenším velmi znesnadňuje nepolitický přístup k předmětné problematice. V současné situaci je obtížné nechat se dobrovolně naočkovat a nepůsobit přitom jako kolaborant s jejich ideologickou agendou. Je samozřejmě prudenciální otázkou, do jaké míry je vyjádření nesouhlasu s kolektivismem skrze odmítnutí očkování vhodné. Na tuto otázkou mohou legitimně existovat různé názory. Nicméně těžko lze hledat nějaký obecný morální důvod, na jehož základě by bylo možné takové jednání principiálně odsoudit. Političtí odmítači očkování totiž odporují hluboce nespravedlivé a nelidské politice, což je samo o sobě naprosto v pořádku. Předmět jejich jednání přitom není vnitřně špatný.
10. Ze strany otce Mohelníka jde tedy o projev politického aktivismu neuměle maskovaného za jakousi křesťanskou mystagogii. Ačkoliv je očkování proti novému typu koronaviru nepochybně mravně přípustné, existují proti němu pádné důvody jak zdravotního, tak především politického charakteru. Nadpřirozená víra sice poskytuje leccos, ale nepřináší konkluzivní informace o tom, která vakcína je účinná nebo bezpečná, případně která forma politického protestu je vhodná. Zneužívat víru k prosazování osobních politických preferencí, vydávat svůj povrchní jednostranný pohled za učení Církve a homileticky častovat své politické odpůrce a skeptiky přívlastky jako "pověrčivý", případně rovnou "ďábelský", je projevem leda tak nezměrné hlouposti a bezostyšného klerikalismu. Podpoře vakcinace i rozvoji socialistické společnosti mohl otec Mohelník těžko prokázat větší medvědí službu.
POZNÁMKY:
1.https://zpravy.proglas.cz/komentar-tydne/komentar-benedikta-mohelnika-proc-se-nechat-naockovat/
Google Sites
Report abuse