Evoluční a kreační teorie jsou empiricky nedokazatelné i nevyvratitelné - díl 3.: Dokazování kreační teorie

Jan Horník

Jak již bylo řečeno na začátku, je tento seriál věnován především evoluční teorii, a proto bude tento díl, který je věnován kreacionistické argumentaci, velmi stručný. Pod termínem kreacionismus mám na mysli pojem, který zachycuje teorii, jejímž obsahem je, že svět i jednotlivé druhy rostlin a živočichů byly zvlášť stvořeny Bohem, a tato teorie je zdůvodňována metodologií moderní vědy. Nejedná se tedy o náboženskou věrouku, ale o vědeckou teorii. Metoda dokazovacího postupu je stejná jako u evolucionistů, tzn. že se teze prokazuje prostřednictvím vysvětlování dostupných faktů z hlediska dokazované teze. Nemá proto smysl celý postup znovu podrobně rozebírat jako u evoluce. Rozdíl je jen v teoretickém východisku. Protože kreacionistická argumentace de facto vznikla jako reakce na evoluční teorii, je velká část kreacionistických děl věnována i zpochybňování evoluce. My se však k problému vyvracení evoluce dostaneme až v dalších dílech, a proto se nyní zaměříme pouze na dokazovaní kreační teorie.

I. INTELIGENTNÍ TVŮRCE

Jako hlavní příklad nám poslouží kniha Gerarda J. Keanea z roku 1999, která se jmenuje Creation rediscovered . Co je na knize na první pohled patrné, je její formální podobnost s Darwinovou knihou O původu člověka . Kromě již výše zmíněného rozdílu, totiž že je velká část knihy věnována kritice evoluční teorie, je struktura míst, která se týkají dokazování Stvoření, podobná jako u Darwina - je to velké množství nejrůznějších skutečností, jejichž vysvětlováním se autor snaží čtenáře přesvědčit o pravdivosti kreace. Autor často argumentuje i citáty z Bible, a velká část knihy je proto pro filosofickou diskusi nepoužitelná. Kniha je pravděpodobně určena především k přesvědčování již přesvědčených. To ovšem nesouvisí s naším problémem, a proto se můžeme bez potíží soustředit jen na ty autorovy argumenty, které se neopírají o víru. Kromě toho nám i zde půjde především o způsob, jakým se argumentuje, a nebudeme se proto zbytečně zdržovat faktickým obsahem jednotlivých vysvětlení.

Jak je snad již jasné, cílem argumentace je nahromadit co nejvíce skutečností, které lze vysvětlit dokazovanou teorií. Pro toho, kdo se nechce příliš zdržovat zdlouhavým pročítáním podrobností, je v Keanově knize připravena tabulka, v níž jsou fakta přehledně shromážděna a jsou i krátce vysvětlena. Dočteme se například následující: Někteří ptáci migrují mnoho tisíc kilometrů a místo určení hledají instinktem. To vyžaduje naprogramovaní Tvůrcem-Stvořitelem. (Široké variace lidských ras se mohly velmi rychle dostavit z původních dokonalých genů Adama a Evy.) Informační technologie vyžaduje lidského tvůrce. Živé formy vyžadují neviditelného všemohoucího Tvůrce. Prolínající se vrstvy usazenin jsou nejlépe vysvětleny zkázonosnými událostmi potopy a událostmi, které po ní následovaly. Zkamenělé stromy stojící napříč více vrstvami - byly rychle pohlceny usazeninami v kratším čase, než je čas, který strom potřebuje ke ztrouchnivění./ Opály nyní „rostou“ v lahvích - pro jejich formování není třeba tisíců let; stačí několik měsíců./ Galaxie rotující v různě lokalizovaných směrech by nevznikly z bodu exploze velkého třesku, ale jsou vysvětlitelné ve čtvrtém dni scénáře Stvoření./ Ohromující záhadný vesmír se nemohl stvořit sám. Určitě do toho musel být zapojen nějaký bázeň nahánějící Stvořitel. Atd.

Pro lepší účinek jsou v knize i fotky, a to hlavně pokud se týká vesmíru, jehož krása má působit údiv nad Stvořením a vést intuici k přijetí existence Stvořitele. Například je zde podrobně rozebírána podoba Sluneční soustavy: „K plnému docenění myšlenky zvláštního Stvoření v jejím přiměřeném kontextu se vyplatí nejprve poodstoupit a zauvažovat o některých pozoruhodných skutečnostech, které jsou nyní známy o Sluneční soustavě, včetně překvapujících stránek, které byly objeveny teprve v posledních letech po meziplanetárních letech družic jako Voyager.“1

„Zatímco evoluční vysvětlení vyžadují, aby řád a složitost náhodně povstaly z předpokládaného výbuchu velkého třesku, Sluneční soustava místo toho vykazuje znaky záměrného utváření, spíše než náhodného planetárního ‚vývoje’.”

-Venuše rotuje na opačnou stranu než všechny ostatní planety.

-Uran a Pluto na rozdíl od ostatních planet leží na boku. Zemská osa má sklon 23.5#, osa Uranu 97.9# a Pluta 122.5#.

-Oběžná rovina Pluta leží v nápadně odlišné rovině, než jsou roviny ostatních planet, ale oběžné doby Pluta a Neptuna jsou téměř přesně v poměru 3:2. -Atd.

Mnohé, pokud ne všechny výše zmíněné jevy Sluneční soustavy, se vzpírají vysvětlení, které přirozeně vychází z exploze velkého třesku. Co nejlépe vysvětluje realitu Sluneční soustavy - planetární “evoluce„, nebo inteligentní Plán? A co vysvětluje realitu života na Zemi - naturalistická evoluce, nebo inteligentní Plán?“2 Co si počít s tak sugestivní otázkou? Rozumně si na ni lze na základě empirie a interpretace dostupných faktů odpovědět jedině snad - čert ví!

Jedním z dalších častých argumentů je usuzování na inteligentního Tvůrce z komplikovanosti existujících věcí nebo tvorů. Podívejme se na něj blíže. „Empirická věda může dedukcí vrhnout světlo na existenci inteligentní Síly, která působí ve vesmíru. Existence zakódované informace vtištěné do hmoty poskytuje vodítko k přítomnosti inteligentního konstruktéra. Například fantastická složitost a uspořádanost kódu DNA, zhuštěná do neuvěřitelně malého rozměru, svědčí spíše o práci vynikajícího Intelektu, než o náhodných procesech. Obrovská hustota informace napěchovaná do nepatrných buněk svědčí otom, že do jejich konstruování vstoupilo mocné myšlení - právě tak jako když lidé užívají vysokou inteligenci, aby naplánovali a postavili obří letadla, vesmírně lodě a jiná složitá zařízení.“3

I Keane uvažuje tak, že nějaký fakt chápe jako důkaz dosvědčující existenci inteligentního zásahu. Konkrétně mu zde jde o složitost DNA. Problém je ovšem v tom, že empirická věda může inteligentního Tvůrce z faktu složitosti s jistotou dedukovat teprve po té, co je dokázáno, že složitost DNA nemůže být výsledkem náhody, respektive že je nutně důsledkem působení Inteligence. To je ovšem mimo možnosti empirie. Ta může složitost pouze pozorovat a případně konstatovat, že nemá žádné důkazy o tom, že by složitost vznikla náhodou. Z neexistence pozorovaní vzniku složitosti náhodou, ale nelze jistý závěr vyvodit. Složitost jakožto důkaz Inteligence tedy může plně přijmout jen ten, kdo již předem ví, že složité věci jsou nutně výsledkem činnosti vysoké Inteligence. Jinak se pohybujeme pouze na úrovni možného, ale nedokázaného.

Je to obdoba logiky Darwinova argumentu pro společného předka. Tak jako je u předka vysvětlována podobnost jako důkaz příbuznosti, protože z předka se dedukuje podobnost, tak je zde komplikovanost vysvětlována jako důkaz vyšší Inteligence, protože se předpokládá, že složitost je jejím účinkem, že nevzniká náhodně. Pokud na tento předpoklad nepřistoupíme, pak nám složitost zůstane jednoduše nepochopitelná, stejně jako zůstává nepochopitelná podobnost u Darwina, pokud nepřistoupíme na existenci předka již předem.

Keane si je této obtíže pravděpodobně vědom, a proto netvrdí, že složitost jistě dokazuje, ale že spíše svědčí o . Dokázat je totiž potřeba tezi, kterou se fakta vysvětlují, zde konkrétně, že složitost je nutně účinkem Inteligence. Ale to je mimo možnosti empirické vědy. A to ještě odhlížíme od problému, kterého si povšiml Kant, že vyšší inteligence nutně nemusí znamenat tu Nejvyšší. Co když to byl nějaký anděl, nebo dokonce mimozemšťan? Ale raději zpátky na Zem.

Pokud se krátce zastavíme u toho, jak kreacionisté interpretují podobu živočichů, zjistíme, že se na rozdíl od evolucionistů, kteří si všímají podobnosti, aby dokazovali příbuznost, kreacionisté zaměřují na rozdílnost, aby ukázali, že příbuznost ve smyslu předka není pravděpodobná. V již výše zmíněné tabulce například najdeme následující fakta: Ptačí plíce se zásadně liší od plic ostatních živočichů - ptáci nemohou pocházet z plazů. Existují významné rozdíly ve velikosti mozků mezi australopitéky, primáty a lidmi. I kreacionisté tedy hledají ty znaky, které se jim hodí, respektive odpovídají jejich teorii.

Jako u evoluce je i u kreace pochopitelně potřeba vysvětlit pokud možno vše, takže se Keane věnuje například i problému vyhynutí dinosaurů: „Záhadné vyhynutí dinosaurů je často přisuzováno dopadu velkého meteoritu, který narazil do Země a nepříznivě ovlivnil prostředí, a na této spekulaci může být mnoho pravdy. Ale jejich vyhynutí může být také připsáno jiné příčině: mohli být ve velkém pobiti událostmi potopy. Pokud před potopou existoval větší atmosférický tlak, nižší tlak po ní bynepříznivě postihl velké dinosaury. Ačkoliv menší dinosauři mohli po potopě přežít po několik století, jak naznačuje široce rozšířená existence dračích legend, rozložitější typy mohly podlehnout tlakům prostředí.“4 Na tomto citátu je dobře vidět, jak hypotetický charakter má tato metoda dokazování. Není zde nic jistého. O jistotu totiž nejde, jde hlavně o přesvědčivost, která je dána logičností vysvětlení.

I. Potopa

Přes příklad s dinosaury se tak dostáváme k otázce biblické potopy. „Je jistě v moci Boha, aby vytvořil vesmír teprve před nějakými 6000 lety a aby způsobil příchod globální potopy. O čem svědčí důkazy nalezené na Zemi? Jak bude načrtnuto v šesté kapitole, spíše naznačují zprávu o divokém pozdvižení, ničení a smrti, než důkaz o vývojovém pokroku.“5

Pro ilustraci toho, jak důkazy nalezené na Zemi svědčí o potopě, se nyní obrátíme jinam. A to na internetový serverwww.answersingenesis.org , který je celý věnován Stvoření. Jeden z mnoha textů se týká právě fosilních nálezů a jejich svědectví o potopě: „Není těžké si uvědomit, že globální potopa by vytvořila určité uspořádání zkamenělin. Nejdříve by byly usazeniny uloženy v oceánech a pohřbily by mořské živočichy. Ti, co se pohybují pomalu jako trilobiti, by byli pohřbeni jako první, zatímco ryby mohly snadněji uniknout podvodním sesuvům. Je zajímavé, že fosilie z Číny jasně dokazují, že ryby byly náhle pohřbeny podvodním proudem usazeniny, přesně jak se očekává od globální potopy. Jícen jedné ryby obsahoval usazeninu, což ukazuje, že byla pohřbena zaživa.

Vědci, kteří ryby v Číně našli, předkládají přesně stejné vysvětlení. Předpokládají, že v kambrických a ordovických skalách jsou ryby velmi vzácné, protože byly aktivními plavci a všeobecně mohly uniknout před podvodními sesuvy. Pro zajímavost, jedna ze zkamenělin se podobala mladé mihuli mořské, která parazituje na jiných rybách. To znamená, že ačkoliv se zkameněliny ostatních ryb nalézají až v pozdějším období, musely žít ve stejné době. Byly pouze úspěšnější než mihule při unikání sesuvům.

Zkamenělina nalezená v Číně nyní potvrzuje, že ryby se náhle objevují ve fosilních dokladech společně se všemi ostatními druhy živočichů. V evolučním myšlení je to o 50 milionů let dříve, než se doposud vědělo, a mělo by to znásobit problém, jak se rozdílné druhy živočichů společně vyvinuly v tak krátké době.

Pro kreacionisty není nový nález zkameněliny žádným problémem. Byla to pouze otázka pár pomalých ryb pohřbených tam, kde je dnes Čína. Nebyly dost rychlé na to, aby unikly náhlým podvodním sesuvům během potopy, a zaplatily za to.“6Doufám, že metoda přesvědčování je již natolik jasná, že už ji není třeba komentovat.

Na rozdíl od evolucionistů však mají kreacionisté potřebu vysvětlovat i skutečnosti, které nejsou z vědeckého hlediska empiricky dostupné jako fosilie. Kreacionisté, jakožto věřící křesťané, totiž berou jako skutečnost i to, co obsahuje Písmo, a tak, aby prokázali schopnost kreační teorie vysvětlovat fakta, aplikují svou teorii i na obsah Bible. I ten je totiž z jejich hlediska skutečností. Jedním z typických problémů, který se snaží kreacionisté vědecky vysvětlit v souladu se svou teorií, je právě potopa a příběh Noemovy Archy.

Tato otázka však někdy získává poněkud bizarní rozměr. Kreacionisté totiž musejí v souladu se svým přesvědčením např. přesvědčivě vysvětlit, jak se do lodi směstnaly všechny dnes existující druhy živočichů, proč se při tom vzájemně nepožraly nebo proč neumřely hlady, tedy kolik měla loď pater, kde bylo jaké zvíře, kolik měli zásob potravy, pokud je vůbec měli, a kde, jestli byly kočky drženy zvlášť od psů, jestli lev věděl, že v lodi jsou antilopy, jak bylo zkoordinováno, že všichni přišli na čas, o kolik dřív musel vyrazit lední medvěd ze severního pólu než grizzly z Kanady, proč vůbec vyrážel na jih, kde na něj bylo horko, jak se dostal přes moře, zda dorazili všichni dinosauři, atd.

Že lze za předpokladu teze všemohoucího Boha logicky vysvětlit cokoliv a prokazovat tak pravdivost kreační teorie, dobře ilustruje následující ukázka: „Jak bude probráno, model zvláštního Stvoření poskytuje také možné vysvětlení tzv. doby ledové a toho, jak mohla zvířata putovat ze vzdálených končin Země, aby Archu dostihla před potopou. Pokud oceány před potopou obsahovaly méně vody než po ní, je pravděpodobné, že všechny kontinenty byly spojeny suchou zemí. (Neexistuje důvod, proč předpokládat, že kontinenty před potopou se jakkoliv blízce podobaly těm dnešním.) Proto bylo pro všechny tvory, které Bůh zamýšlel nalodit do Archy, možné, aby celou cestu do Archy cestovaly po zemi. Zdá se nereálné trvat na tom, že všichni tvorové, kteří se nalodili na Archu spontánně cestovali z celého světa, ale z Písma může být rozumě odvozeno, že Bůh zasáhl do přírodních zákonů a vedl zvířata do Archy. Pro křesťany by neměl být problém věřit, že Bůh to mohl učinit, protože je všemohoucí a mohl pozastavit normální vzorce chování zvířat. . Bible nás informuje, že: “Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu.„ (Gen., 8:1) Tato pasáž podporuje možnost, že zvířata dýchající vzduch, která byla pojata do Archy, mohla být Bohem držena v poddajném stavu zimního spánku, docela jako v hybernaci. Jinak by byl úkol kontroly zvířat a jejich krmení pro Noé a jeho rodinu zcela neproveditelný a zvířecí hluk a zápach by se brzo staly nesnesitelnými. Pokud by zvířata nebyla v poddajném stavu, jak by mohli lidští obyvatelé uprostřed takové vřavy vůbec spát?“7

Evolucionistům musí problém nesnesitelného hluku a zápachu v uzavřené lodi pochopitelně připadat absurdní (nejen jim). Ale stejně absurdní připadá kreacionistům třeba to, že opice najednou promluvila a vymyslela šachy (nejen jim). Obě strany si jednoduše nemají co vyčítat. Pokud se budou držet vědecké metody dokazování vysvětlováním faktů, musejí logicky skončit u problému lva, který nesežere antilopu, nebo u problému mluvící opice. Nevysvětlený fakt totiž vrhá stín podezření na pravdivost dokazované teze, čímž je zpochybněna schopnost teorie vysvětlovat skutečnost, a obě strany jsou proto tlačeny do situace, kdy musejí umět vysvětlit každý detail, nebo alespoň trvat na tom, že se jim vysvětlení jednou určitě podaří. Jednoduše řečeno, musejí potenciálně rozumět všemu. Není jim tedy co závidět, i když je třeba uznat, že kreacionisté, kteří mají v zádech všemohoucího Boha, to mají s vysvětlováním o poznání jednodušší.

I. RŮZNÁ VYSVĚTLENÍ STEJNOSTI

Teď se krátce podíváme na jeden příklad, kdy si každá ze stran sporu vysvětluje tentýž fakt tak, aby to zapadalo do její vlastní teorie. V minulém díle byl citován Robert Foley, který si všímá DNA a chápe ji jako důkaz evoluce: „.veškerá živá hmota obsahuje stejný chemický materiál a je vystavěna na téže zdvojené molekule deoxyribonukleové kyseliny (DNA). To je důkazem jednoty živých organismů, toho že jednotlivé formy života mají společný původ.“8 Walter Re- Mine, kterého cituje Keane, si oproti tomu skutečnost, že organismy obsahují stejné molekuly, vysvětluje jako důkaz jediného inteligentního Tvůrce: „Odlišné živočišné formy ukazují nápadně podobné znaky. Například existuje téměř universální užití DNA jako nositele dědičnosti; genetický kód; užití levotočivých aminokyselin v proteinech;. Jednota života nemohla rozhodně povstat z náhody, ani z mnoha zdrojů, ani od mnoha tvůrců jednajících nezávisle. Život musel povstat z nějakého jediného společného zdroje. Evolucionisté říkají “společný původ„. Kreacionisté říkají “společný tvůrce„.“9 Které z vysvětlení je přijatelné, a které ne? Záleží na tom z čeho vycházíte. Vybrat si už musíte sami.

I. VRAŽDA NEBO SEBEVRAŽDA

Na úplný závěr si pro co nejúplnější pochopení metody dokazování, tedy toho, jak se dokazuje, projdeme ještě jeden příklad. A protože evolucionisté i kreacionisté degradují dokazovaní principů na hledání předmětů doličných a jejich interpretaci, předvedeme si metodiku jejich postupu na smyšleném soudním procesu. V něm totiž není úkolem obhajoby a obžaloby nalézt pravdu, ale přesvědčit soudce, že právě jejich verze výkladu faktů je ta prává. Představme si, že známe následující fakta:

V domě, o kterém bezpečně víme, že byl přes noc uzavřen, byla ráno nalezena mrtvola pana K. s prostřelenou hlavou. Soused pana K. pan F. přivolal policii poté, co k ránu údajně uslyšel v bytě souseda výstřel a pak se na něj nemohl dozvonit. Mrtvola byla nalezena s kulkou v hlavě, jak sedí doma v křesle u psacího stolu, na kterém ležela otevřená kniha. Autor v knize na základě evoluční teorie dokazoval, že člověk je zvíře jako každé jiné a že jeho život končí smrtí. Na zemi pod pravou visící rukou mrtvoly byla nalezena pistole patřící panu K., v jejímž zásobníku chyběl jeden náboj. Na rukověti pistole byly nalezeny otisky pana K. a na hlavni dva otisky pana F. Dveře do bytu nebyly zamčené, ale jen zabouchnuté. Nikde nebyly nalezeny stopy po násilí a v kuchyni byly na dřezu mezi dalším nádobím dvě umyté skleničky a v koši dopitá láhev fernetu. Oba muži byli přírodovědci a kniha, která ležela na stole, byla dílem pana F. Pan K. byl v poslední době před svou smrtí mnohokrát viděn v parku se svým sousedem panem F.

Vyšetřovatel na základě zjištěných skutečností obvinil pana F. z vraždy. Po prozkoumání obsahu knihy totiž dospěl k závěru, že teorie obsažená v knize je mylná a že spor o její pravdivost mezi pány K. a F. byl příčinou vraždy. Podle výpovědí kolegů pana K. bylo totiž zjištěno, že pan K. s touto teorií nesouhlasil a spolurozhodoval o udělení Nobelovy ceny, o níž se na základě své teorie hodlal pan F. příští rok ucházet. Pan F. tedy podle obžaloby pana K. zavraždil kvůli slávě a uznání. Jasným důkazem proti panu F. je podle obžaloby skutečnost, že na revolveru byly nalezeny jeho otisky. Navíc dveře do bytu nebyly zamčené, v kuchyni zůstaly stopy po dvou lidech, kteří pili fernet a kterými museli být pánové K. a F., protože v domě nikdo jiný nebyl. Pan F. navíc nemá žádné alibi na dobu smrti pana K..

K vraždě tedy došlo následujícím způsobem: Pan F. se snažil pana K. přesvědčit, že má pravdu, o čemž nepřímo svědčí i to, že spolu byli několikrát viděni v parku. Ten večer přišel pan F. domů k panu K. a při pití fernetu se ho snažil přesvědčit o své teorii. Protože se mu to však nepodařilo, a nedostal by proto cenu, rozčílil se a ve vzteku a pod vlivem alkoholu ho zastřelil. Poté zbavil rukověť pistole svých otisků a obtiskl na ní prsty pana K. Udělal to však ve své opilosti neopatrně, a tak se jeho otisky ocitly na hlavni. Protože nechtěl, aby chyběly klíče, pouze za sebou zabouchl a šel do svého bytu. Pak zavolal policii. Protože všechna fakta teorii o vraždě zcela jasně odpovídají, respektive jsou jí uspokojivě vysvětlitelná, pan F. je vinen.

Obhajoba tvrdila, že to nebyla vražda ale sebevražda: pan K. při čtení knihy pana F. začal pochybovat o svém názoru a připustil možnost, že by to byla pravda. Nechtělo se mu však stále uvěřit, že by byl jenom zvíře a že smrt znamená konec. Požádal tedy pana F., zda by mu mohl svou tezi pořádně vysvětlit. Mnoho dní se pak různě scházeli a pan F. mu zdůvodňoval svou teorii. Občas chodili i do parku, kde spolu byli viděni. Pan K. se jakožto starší pán postupně začal propadat do depresí, až nakonec propadl zoufalství nad nesmyslností života. Naposled se spolu o teorii bavili právě v onu osudnou noc. Hodně pili. Během večera se panu F. náhodou dostala do ruky pistole pana K., kterou pan K. náhodou vyndal z psacího stolu, když hledal nějaké své zápisky. Pozdě v noci pak pan F. odešel spát. K ránu zaslechl výstřel, a když se na pana K. nemohl dozvonit, zavolal policii. Pan K. spáchal podle obhajoby sebevraždu, protože se nedokázal vyrovnat s nově poznanou pravdou, k čemuž určitě přispěla i značná opilost. Byla to tedy jasně sebevražda.

Na soudce nechť si zahraje každý sám podle toho, z jakého přesvědčení o pravdivosti teorie pana F. vychází. Nicméně rozsudek - vinen či nevinen - lze vynést pouze podle toho, co předpokládáme - zda vraždu, nebo sebevraždu. Dostupná fakta totiž umožňují stejně přesvědčivý obojí výklad. V případě, že předpoklad vraždy či sebevraždy není předem jistý, nelze učinit jiný závěr, než že příčinou smrti byla teorie a výstřel do hlavy.

O analogii s dokazováním evoluce a kreace jde v tomto případě jen pokud, se týče metody, totiž že se shoda teorie se skutečností prokazuje tak, že se zjištěná fakta neboli soudní důkazy úspěšně vysvětlí z hlediska předpokládané teorie. V tomto případě totiž není problém v tom, zda příčinou smrti byl výstřel z pistole, či nikoliv, kulka se totiž našla v hlavě pana K. Problém je pouze v tom, kdo z pánů vystřelil.

V případě evoluce a kreace jde však o to, zda k výstřelu vůbec došlo. Vznik druhů přeměnou nebo Stvoření totiž nikdo nikdy neviděl a z povahy samotných teorií je nelze experimentálně doložit. Ale o tom až příště.

POZNÁMKY:

• 1. Gerard J. Keane, Craetion rediscovered, Rockford 1999, str. 50.

  2. Ibid., str. 51-3.

  3. Ibid., str. 5-6.

  4. Ibid., str. 69.

  5. Ibid., str. 64.

  6. www.answersingenesis.org

  7. Gerard J. Keane, Craetion rediscovered, Rockford 1999, str.ć 67-68.

  8. Robert Foley, Lidā pyed ulovŘkem, Praha 1998, str. 36.

  9. Walter James ReMine, The Biotic Message, 1993, str.18, inć Gerard J., Keane, Craetion rediscovered, Rockford 1999, str. 6-7.