„Katolický" prezident George W. Bush?

Roman Míčka

Kulturní válka?

Záměrně provokativně zvolený název tohoto článku má za úkol poukázat na jeden významný aspekt současného dění v USA. Před časem proběhlá volba amerického prezidenta opět ukázala směr, jímž se ubírá dlouho proklamovaná „kulturní válka". Tento možná příliš silně znějící a zjednodušující pojem je metaforou dlouhodobého procesu probíhajícího uvnitř americké společnosti. Podstatou konfliktu je rozpor tkvící mezi hodnotami považovanými za tradiční a náboženské, tedy hodnotami na nichž vyrostla Amerika - konzervativními hodnotami vycházejícími z anglo-amerických tradic a křesťanství, a mezi hodnotami této tradici cizími - sekulárními, socialistickými a jinými, které přinášejí rozklad tradičně chápané západní civilizace. Společnost v USA se v současnosti již nezdá být polarizovanou materiálně, jako kupř. ve smyslu „bohatí - chudí", ale spíše kulturně, morálně a nábožensky, etnicky. Společnost je rozdělena v otázkách rodiny, potratů, práv homosexuálů, vlivu náboženství na školní výchovu apod.

Jako stoupenec oněch tradičních a konzervativních hodnot se v procesu „kulturní války" vyprofilovala Republikánská strana a Demokratická strana se stala táborem oponentů. Jak píše Michael Novak ve svém „Dopise Francii": „Rok od roku se američtí voliči stávají „liberálnějšími" (v evropském slova smyslu) - tj. více zavázanými svobodě, méně ochotnými přihlédnout k názoru elit a trochu více náboženskými a „tradičními" ve svých morálních představách. Jinak řečeno, jsou stále méně jako Francouzi. Méně sociálně demokratickými, méně očarovanými levicí." (1) Již zdaleka jednoznačně neplatí, že chudší volí demokraty a bohatší republikány, Bushe volí převážně střední vrstvy, venkovské obyvatelstvo, bílé etnikum, zatímco Kerryho volí kromě těch zcela nejchudších také převážně černošské a hispánské etnikum a na druhé straně lidé vzdělanější, patřící mezi sekulární elity a intelektuály. Zajímavostí je, že kupř. Američané s postgraduálním univerzitním vzděláním volili Kerryho z 55 %, zatímco Bushe pouze ze 44 %.

Katolický volič?

V dobách dřívějších bylo samozřejmostí, že američtí voliči kulturně a nábožensky náležející k americké katolické komunitě byli téměř jednohlasnými voliči Demokratické strany. Tato strana byla chápána jako zastánkyně těch chudších a diskriminovanějších, přicházela s rozsáhlejším sociálním programem, vzdorovala etablovaným a bohatým elitám. Současná situace je však postavena zcela jinak. V průběhu osmdesátých a devadesátých let minulého století došlo k zásadním proměnám politické scény v USA. Toto období je spojeno se vzestupem vlivu náboženských hodnot na politiku a s diferenciací voličstva, které již není vymezeno převážně sociálně, ale kulturně, etnicky a nábožensky. V devadesátých letech začal rapidně růst počet členů některých evangelických denominací a katolicismu, a to na úkor etablovaných evangelických církví.

Rozkvět religiozity s vlivem na víc než 30 % obyvatel získal institucionální podobu v hnutí tzv. „Náboženské pravice". „Interakce proselytismu, institucionálního dynamismu křesťanských konzervativců a duchovních potřeb a morálky velkého množství Američanů učinil z náboženství klíčový faktor ve veřejném životě a křesťanství se opět stalo centrálním rysem americké identity." (2) „Uprostřed dvacátého století protestanti hlavního proudu volili převážně republikány, zatímco jižní, převážně evangeličtí, bílí protestanti, velká majorita Židů a majorita katolíků volili demokraty. V poslední dekádě století bílí evangeličtí protestanti mají tendenci se přesunovat na Republikánskou stranu, černí protestanti volili převážně demokraty, protestanti hlavního proudu se přesouvají k demokratům, zatímco nehispánští katolíci se přesouvají k republikánům." (3)

Je tedy pochopitelné, že George W. Bush se těší v Americe větší podpoře religiózních voličů, v Demokratické straně je totiž patrný dlouhodobý sekularizační trend, který není přijatelný pro občany vyznávající jakékoli tradiční hodnoty.

Rozpolcení katolíci?

Katoličtí voliči v Americe jsou rozpolcení v podpoře jednotlivých kandidátů, ale jejich postupný příklon k Bushovi a republikánům je v posledních prezidentských volbách zřejmý. Katolická komunita, jako celek činící celých 27 % amerického obyvatelstva, volila v roce 2000 Bushe ze 47 % a Al Gora z 50 %, zatímco v roce 2004 Bush získal na svou stranu dalších 5 % katolíků, celkem tedy 52 %, Kerryho podpořilo 47 %.

Náboženská příslušnost a zejména náboženská praxe voličů má nyní zásadní vliv při rozhodování ve volbách. 64 % voličů uvádí, že jejich osobní víra má určující význam při volbě prezidenta. Mezi těmi, kteří se hlásí ke katolickému náboženství, podporují Bushe spíše ti, kteří jsou ve statistikách označováni jako tzv. „more observant", tedy katolíci aktivně žijící svoji víru, navštěvující pravidelně bohoslužby a uplatňující křesťanské hodnoty v soukromém životě. Katolíci ve skupině „more observant" volili v roce 2000 Bushe z 57 procent, zatímco katolíci „méně praktikující" jej volili pouze ze 41 procent. (4) Tato souvislost intenzity náboženského života s podporou Bushe je mezi křesťany všech vyznání v USA téměř všeobecná - z těch, kteří navštěvují bohoslužby více než jednou týdně, volilo v minulých volbách Bushe 64 % a Kerryho 35 %, jednou týdně navštěvující bohoslužby volili Bushe z 58 % a Kerryho ze 41 %, dále s klesající intenzitou náboženského života klesá procento podpory Bushe a stoupá podpora Kerryho - z těch, kteří nenavštěvují bohoslužby nikdy, volilo Bushe 36 % a Kerryho 62 %. (5)

Bushův protikandidát, senátor John Kerry, ač se sám hlásí ke katolické víře, není díky svým postojům blízký praktikujícím katolíkům. Proto mnozí z nich volili metodistu George W. Bushe, jelikož sdílí jejich tradiční hodnoty a otevřeně se hlásí ke své víře. Jeho politický program v oblastech potratů, manželství, rodiny a církví je bližší jejich srdci než Kerryho sekularistické představy.

Zajímavou debatu mezi katolickou veřejností v USA rozproudilo vyjádření prefekta Kongregace pro nauku víry kardinála Ratzingera v dopise americkým biskupům z června 2004, který se vyjadřuje k podmínkám přijímání eucharistie věřícími: „Katolík by byl vinen formální spoluprací se zlem, a tudíž nehodný k přijetí eucharistie, pokud by s rozmyslem volil kandidáta pro jeho uvolněný postoj k abortu či euthanasii. Když katolík nesdílí kandidátův postoj ve prospěch abortu či euthanasie, ale volí kandidáta z jiných důvodů, je to považováno za vzdálenou materiální spolupráci, která může být dovolena, pokud je k tomu přiměřený důvod."

Na to ale americký katolický teolog George Weigel reaguje otázkou: „Kdy je to morálně ospravedlnitelné? Co jsou „přiměřené důvody", které by vedly „pro-life" voliče k závěru, že kandidátova „pro-abortion" nepřijatelná pozice v otázce života může být ve svých důsledcích opominuta?" Weigel se obává, že takový přiměřený důvod, který by převážil hodnotu lidského života, je obtížné najít a zdůvodnit jej před svědomím katolíka. Ač v tomto se zdá vyjádření kardinála Ratzingera až příliš vyhýbavé a diplomatické, přesto jinak na americké biskupy vyvíjí vatikánské úřady tlak, aby zamezili přístup ke svátosti eucharistie „katolickým" politikům, jako je John Kerry, kteří veřejně proklamují protikatolické postoje v oblasti potratů, euthanasie, výzkumu kmenových buněk a homosexuality.

Boj o hlasy pro jednotlivé kandidáty v rámci katolické komunity v USA před volbami byl patrný kupř. na webových stránkách s výmluvnými doménami jako: www.catholicsforbush.blogspot.com; www.KerryWrongForCatholics.com; www.priestsforlife.org;www.CatholicsForKerry.net; www.KerryCatholics.com; www.catholicsfordemocracy.org.

Bush přítelem katolíků?

Proces proměny voliče Demokratické strany ve voliče republikánského je patrný i na nám dobře známém Američanovi Michaelu Novakovi, který byl po dlouhá léta podporovatelem demokratických kandidátů na prezidentské křeslo. Nyní, v situaci, kdy Demokratická strana a její kandidáti nejsou podporovatelé hodnot slučitelných s katolickou morálkou, stal se Novak podporovatelem a propagátorem George W. Bushe. V jednom ze svých článků říká, že „katolíci nikdy neměli v Bílém domě tak velkého přítele..." „Žádný prezident nebyl dosud silnější v prosazování „kultury života" a konzistentnější v podpoře vize prosazované Janem Pavlem II." (6) Pro Neameričana je podle Novaka těžké pochopit republikánské hodnoty, proto se Bush v Evropě těší tak malé podpoře. Novak Bushe chválí pro jeho jasnou vizi a jednoznačnost, morální a lidskou kvalitu, podporuje jej dokonce i v tažení na Irák. Při své podpoře války se Novak dostává do sporu s mnohými souvěrci i církevními autoritami, dokonce i Vatikánem. Hájí však Bushovy postoje k válce, považuje válku za legitimní a v zásadě obrannou, kritizuje naproti tomu mlčící postoj Vatikánu, který podle něj dostatečně nezvedl hlas k obhajobě lidských práv a k obraně nevinných obětí Saddámova režimu.

Sám George W. Bush prošel ve svém životě zajímavou cestou víry, obdobím hledání náboženské identity, pod vlivem své manželky Laury se stal členem metodistické církve a na podnět známého amerického kazatele a šiřitele nové vlny religiozity Billyho Grahama se stal tzv. „born-again", znovuzrozeným ve víře. Jak sám uvádí: „Reverend Graham zasadil hořčičné zrno do mé duše... Vždy jsem byl náboženskou osobou, pravidelně jsem navštěvoval kostel, dokonce učil v nedělní škole a sloužil jako ministrant. Ale tehdy má víra získala nový význam. Byl to začátek nové cesty, na které jsem své srdce odevzdal Ježíši Kristu. Pokorně jsem musel přiznat, že Bůh poslal svého syna, aby zemřel za hříšníka, jako jsem já." (7)

Bush svou prezidentskou misi považuje za osobní Boží povolání, zavedl v Bílém domě tradici modliteb a biblických hodin, částečně pod vlivem své víry inspirované křesťansko-sionistickou interpretací biblických proroctví podporuje stát Izrael. Jeho neobvykle silná a barvitá náboženská rétorika, důraz na boj dobra se zlem, mocenské prostředky, jichž využívá k uskutečnění svých vizí, některé nejasnosti kolem jeho členství v tajemném spolku „Skull and Bones" a další okolnosti spojené s jeho osobou dokonce vedou k obavám některých křesťanských kruhů, jestli George W. Bush není ztělesněním samotného Antikrista (8), svádějícího americké křesťany i celý svět na scestí, i když na první pohled „ďábelské" názory má spíše jeho oponent John Kerry.

Bushovo morální přesvědčení v mnoha ohledech koresponduje s etikou prosazovanou konzervativními katolíky: „Vy i já sdílíme obecné závazky. Věříme v podporu kultury života, manželství a rodina jsou posvátné instituce, které by měly být chráněny a posilovány. Věříme, že život je stvoření, ne komodita, že naše děti jsou darem, který má být milován a chráněn, nejsou to produkty projektované a utvářené lidským klonováním." (9) K otázce potratů Bush říká: „Každé dítě je prioritou a požehnáním a já věřím, že každé by mělo být vítáno k životu a chráněno zákonem." (10) „Věřím, že lidský život je posvátný dar od našeho Stvořitele. Znepokojuje mne kultura, která znehodnocuje život. Věřím, že jako váš prezident mám důležitý závazek podporovat a povzbuzovat respekt k životu v Americe a v celém světě." (11) Není tedy divu, že v dané situaci, kdy je Amerika rozdělena právě morálními rozpory ve společnosti, dali mnozí katolíci přednost Bushovi a podpořili jej na prezidentský post.

Co my s tím?

Pro Čechy jakožto Evropany je obtížné přijmout americké vnímání světa, zvláště když poslední volby amerického prezidenta jsou ovlivněny zejména optikou války v Iráku. Přesto je zajímavé, že podpora Bushe na prezidentské křeslo je mezi Čechy vyšší (18 %) než kupř. mezi Němci, Francouzi, Italy, a dokonce i Brity, jak poukazuje jakýsi průzkum s titulkem „Svět by nevolil Bushe" (12) v Lidových novinách. Naproti tomu kupř. v sousedním Polsku by se více lidí vyslovilo pro Bushe jako prezidenta na úkor Kerryho, tato země je také více křesťansky orientovaná a její podpora Bushovy politiky je celkově vyhraněnější.

Svět je zklamaný a zoufá si, je však vítězství Bushe skutečně prohrou dějin, nebo naopak nadějí Ameriky, svobodného světa, a vítězstvím tradiční morálky? Zatímco Amerika si zvolila svého konzervativního kandidáta, Evropa zaplavená levicovou ideologií se pochybným způsobem zbavila jednoho z mála politiků hájících liberálně-konzervativní hodnoty, italského kandidáta na evropského komisaře Buttiglioneho. Rocco Buttiglione, tento křesťanský politik a přítel papeže Jana Pavla II., jeden z autorů encykliky Centessimus Annus, se tak stal obětí netolerance Evropy a symbolem její snad skoro až neodvratné degenerace. Dle jeho trefného vyjádření levice postupně nastoluje v Evropě „měkkou totalitu" (13), která potírá klasické hodnoty křesťanské západní civilizace.

Poznámky:

• 1. NOVAK, M., A Letter to France. The American conservative movement is optimistic and energetic, převzato z:www.nationalreview.com.

  2. HUNTINGTON, S.P., Who are we? The Challenges to America's National Identity, Simon and Schuster, New York, 2004, s. 341.

  3. Tamtéž, s. 351.

  4. Tamtéž, s. 352.

  5. Srov. http://us.cnn.com/ELECTION/2004/pages/results/states/US/P/00/epolls.0.html.

  6. NOVAK, M., Explaining Bush to Italy. The View From Here to There,

     1. převzato z: www.michaelnovak.net.

  7. MANSFIELD, S., The Faith of George W. Bush, Jeremy P. Tarcher/Penguin, New York, 2003, s. 68-69.

  8. HANCHETT, R. S., George Bush Is the Antichrist - Uncovering the Ultimate Deception, převzato z:www.bushisantichrist.com.

  9. BUSH, G.W., ed. Thomas M. Freiling, On God and Country, Allegiance Press Inc., Washington, 2004, s. 83.

  10. Tamtéž, s. 61.

  11. Tamtéž, s. 22.

  12. Srov. Lidové noviny, 10. září 2004, Svět by nevolil Bushe.

  13. Srov. Lidové noviny, 19. listopadu 2004, Levice chce v Evropě nastolit měkkou totalitu.