Mír, prosperita a potraty

Marie Tejklová

Hillary Clintonová působila mimo jiné jako první dáma, senátorka, ministryně zahraničí a v současnosti kandiduje na funkci prezidenta Spojených států. V rámci podpory ženských práv se snaží prosadit snadný přístup žen k potratům, a to nejen v USA, ale po celém světě. Jaké argumenty uvádí tato úspěšná a vlivná žena pro usmrcování počatých dětí na žádost jejich matky?

Práva a předsudky

Clintonová ztotožňuje práva žen s lidskými právy a jejich uplatňování ve všech zemích světa považuje za důležité nejen z morálních důvodů, ale také z politického a ekonomického hlediska:

„Dokud je všude na světě stále tak běžná diskriminace a nespravedlnost, dokud jsou dívky a ženy méně ceněné, dostávají najíst méně nebo jako poslední, jsou přepracované, nedostatečně placené, bez přístupu ke vzdělání, vystavené násilí doma i mimo domov, potenciál lidské rodiny vytvořit svět míru a prosperity se neuskuteční.“ 1)

Zlepšit postavení žen po celém světě je podle Clintonové v zájmu národní bezpečnosti USA:

„Tato otázka [postavení žen] je významná z hlediska amerických hodnot a americké zahraniční politiky a našich zájmů, ale také z hlediska naší bezpečnosti. Protože tam, kde jsou ženy utlačované a dehumanizované, existuje větší pravděpodobnost výskytu nejen protidemokratických sil, ale také extremismu, který vede k ohrožení naší bezpečnosti.“ 2)

Cílem Hillary Clintonové je ukončit nespravedlivé zacházení s ženami, dát ženám více možností uplatnit své schopnosti, prosadit se ve společnosti a rozhodovat o sobě a své rodině. Nepřichází s radikálně revolučním pohledem na manželství či mateřství jako nástroje patriarchálního útlaku; rodinu hodnotí spíše pozitivně a všímá si jejího významu pro společnost.

„Jak jsem řekla a jak věřím, vzestup žen a plné zapojení žen do každého aspektu společnosti představuje významný nedokončený projekt 21. století… a nejen pro ženy, ale pro každého, a nejen ve vzdálených zemích, ale přímo zde, ve Spojených státech [potlesk]. Víme, že když jsou ženy silné, jsou rodiny silné, když jsou rodiny silné, země jsou silné, takže jde o víc než jen o uvolnění veškerého potenciálu žen.“ 3)

Sílu a potenciál žen Clintonová spatřuje v kategoriích ekonomického zajištění (nikoli např. manželem, mluví o vlastním výdělku a kariéře žen, sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění), politického zastoupení (přístupu k politickému rozhodování), přístupu ke zdravotní péči a zajištění bezpečnosti. Clintonová zdůrazňuje, že se tyto cíle snaží prosadit už několik desítek let a byl učiněn velký pokrok:

„Z veškerých získaných dat vyplývá, že i přes obrovské překážky, které zůstávají, v historii ještě nikdy nenastal lepší okamžik pro to narodit se jako žena.“ 4)

Americké ženy mají už několik desetiletí přístup ke vzdělání, ke kariéře, vysokým manažerským i politickým funkcím, antikoncepci i potratům. Přesto Clintonová přiznává, že jejich život není jednoduchý:

„Tolik našich rodin závisí na dvou příjmech, aby vyšly, a 40 procent všech žen je nyní jediným nebo primárním živitelem rodiny. Tak to prostě ve 21. století chodí.“ 5)

Některé ženy tedy sice získaly potřebnou kvalifikaci a vstoupily na trh práce, ale jejich „kariéra“ je vlastně nutností, protože jejich partner by sám rodinu neuživil, případně žádného (dostatečně vydělávajícího) partnera nemají. Některé ženy si nemohou dovolit odejít do důchodu, i když celý život pracovaly, a pro mnohé je obtížné skloubit práci a mateřství. Zdá se tedy, že ke zlepšení postavení žen a skutečně silné rodině je nutné společenské ocenění rodičovství, ochrana manželství muže a ženy nebo podpora morálních hodnot. Byl by však omyl doufat, že Clintonová své recepty přehodnotí. Je přesvědčena, že přes dílčí úspěchy v boji za lepší postavení žen jde o nedokončený projekt. Řešení, která ke zlepšení situace žen v USA navrhuje, nejsou překvapivá: dostupnější školky, rovné platy, flexibilní pracovní doba, placená mateřská dovolená, dostupnost antikoncepce a potratů a přístupnější zdravotní a sociální pojištění. Obtížný život současných žen klade za vinu stereotypům, které se mění jen velmi pomalu:

„Všechny zákony, které jsme přijali, nemají valný smysl, pokud je neprosadíme. Práva musí existovat v praxi, nejen na papíře. Za zákony musejí stát zdroje a politická vůle a hluboce zakořeněné kulturní kódy, náboženské víry a strukturální předsudky je nutné změnit.“ 6)

Clintonová je aktivní členkou metodistické církve a ateisté ji dokonce považují za nedostatečně liberální. 7) Přesto byl tento její výrok některými komentátory chápán jako útok na náboženskou svobodu. Pokud však připustíme, že skutečně existují tradice a stereotypy, které ženy nespravedlivě omezují, je logické, že se musejí změnit, protože ani náboženské přesvědčení nebo tradice nemůže ospravedlnit potlačování (skutečných) lidských práv. Rozhodující je tedy rozpoznat nespravedlivé omezující stereotypy a odlišit skutečná práva žen od práv vykonstruovaných na základě ideologie nebo intuitivně chápané nespravedlnosti.

Nemoc jménem dítě

Při zahrnování potratů mezi ženská práva se často poukazuje na zdraví ženy a také Clintonová argumentuje tímto směrem. Zlepšení postavení žen podle Clintonové vyžaduje přístup k odpovídající lékařské péči v souvislosti s typicky ženskými onemocněními a zvláště s těhotenstvím a porodem:

„Ano, mateřskou úmrtnost jsme snížili na polovinu, ale příliš mnoha ženám je stále odepřen nezbytný přístup k reprodukčnímu zdraví a bezpečnému porodu.8)

Ačkoli pod pojmem „reprodukční zdraví“ si můžeme představit různé věci, Clintonová jím míní především snadný přístup k antikoncepci a potratům. Ačkoli zdůrazňuje, že sama se počet potratů snaží snížit, a tím implicitně přiznává, že potraty samy o sobě nejsou ta nejbáječnější věc, jakou si lze představit (z hlediska společnosti i ženy samotné), přesto se zasazuje o to, aby zůstaly legální. Naopak na antikoncepci zřejmě nic problematického nevidí, její dostupnost a používání chce zvýšit. Antikoncepci i potraty považuje za důležité prostředky „plánování rodiny“:

„Myslíme si, že plánování rodiny tvoří důležitou součást zdraví žen. A reprodukční zdraví zahrnuje přístup k potratu. Který by podle mne měl být bezpečný, legální a málo častý. Věnovala jsem hodně času snaze snížit míru potratů a podle mých zkušeností adekvátní plánování rodiny a uspokojivá lékařská péče míru potratů snižuje.“ 9)

Clintonová se staví proti snahám omezit přístup k potratům (například v pozdějším stádiu těhotenství) především kvůli zdraví žen:

„Tento zákon [zakazující potraty po 20. týdnu těhotenství] představuje riziko týkající se zdraví a práv žen, podkopává roli lékařů při rozhodování o zdravotní péči, zatěžuje oběti, které přežily sexuální útok, a nezakládá se na spolehlivých vědeckých poznatcích.“ 10)

V běžném užití výraz „zdraví“ znamená u mužů i žen absenci nemoci, případně dobrou fyzickou i psychickou kondici. Způsob, jakým ho používá Clintonová, je však velmi problematický. Nejde jen o používání zavádějících eufemismů „rodinné plánování“ (= antikoncepce) a „reprodukční zdraví“ (= potraty). Důležitější je, že účelovým používáním výrazu „zdraví“ se nám sugeruje představa, že těhotenství a porod jsou pro zdraví ženy vždy rizikové, a že zajistit si zdraví znamená mateřství se vyhnout. Naopak o rizicích antikoncepce či potratu stejně jako o dopadu neplodnosti (ať už jde o nechtěnou neplodnost nebo záměrné rozhodnutí nemít děti) na fyzické a psychické zdraví ženy Clintonová (alespoň v zásadních projevech) mlčí. S poukazem na zdraví prosazuje násilné zásahy do ženského těla, jakými jsou antikoncepce a potraty, místo aby zdůrazňovala zdravý životní styl, věrnost partnerů a nebezpečí předmanželského sexu.

Pokud se těhotenství a porod chápe především jako riziko pro zdraví ženy, nikoli jako naplnění jejího života, znamená to degradaci ženství. Ironické je, že feministky jako Clintonová nevědomky považují (určitý obraz) muže s jeho silou, nezávislostí, možností sexuálního života bez následků a prioritou ekonomického a společenského uplatnění za normu či ideál, kterému se žena má a touží přiblížit. Naopak ženství s možností stát se matkou je chápáno něco omezujícího, nebezpečného a nezdravého, co je nutné kontrolovat a čemu se žena má právo a zájem vyhnout, především pomocí antikoncepce a potratů, nikoli například panenství či sexuální abstinence. Na teoretické úrovni tak namísto povznesení ženství dochází k jeho popření a v praxi dochází k tomu, že za svou emancipaci musejí ženy platit vysokou cenu – ztrátu vlastní identity.

Matka versus dítě

Protože Clintonová řadí potraty do oblasti zdraví a zdravotní péče, zdůrazňuje, že o svém zdraví by žena měla rozhodovat sama po poradě s lékařem:

„Co se týče zdraví žen, ve hře jsou dvě skupiny odborníků: ženy a jejich lékaři.“11)

Rozhodnutí jít na potrat tedy Clintonová považuje za osobní rozhodnutí týkající se vlastního zdraví. Omezení přístupu k antikoncepci a potratům (například když na ně zaměstnavatel odmítne ženám přispívat) považuje za diskriminační.

Argumentace zdravím je však při bližším pohledu pokrytecká. Ačkoli feministky včetně Clintonové často poukazují na rizika spojená s těhotenstvím a porodem, na těhotenství následkem znásilnění, nebo se pojem „zdraví“ používá ve významu zahrnujícím např. špatné pocity ženy v souvislosti s těhotenstvím, v praxi se potraty provádějí i bez závažnějších zdravotních důvodů na straně těhotné ženy a v mnoha zemích včetně USA jsou dostupné na požádání.

Protože pro lékaře by mělo být eticky nepřijatelné upřednostnit zdraví (vyhnutí se možnému zdravotnímu riziku) či pohodlí jedné osoby před životem druhé osoby, argumentace zdravím také musí nějakým způsobem popírat lidství počatého dítěte, a to až do okamžiku porodu. I kdybychom přistoupili na (nekonzistentní) představu Clintonové, že porodem se z „potenciálního člověka“ zázračně stává skutečný člověk s nezcizitelnými právy včetně práva na zdravotní péči, problém se nevyřeší. Dochází tak k paradoxním situacím, kdy dítě, které nedopatřením přežije potrat, má teoreticky právo na odpovídající zdravotní péči, stejně jako nenarozené dítě, jehož matka potrat nežádá. Těhotná žena tak rozhoduje nejen o životě a smrti svého dítěte (bez legální možnosti otce dítěte její rozhodnutí zvrátit), ale rozhoduje fakticky o jeho lidství, tedy zda konkrétní nenarozené dítě má být lékařem považováno za člověka, nebo ne. Při tomto rozhodování může vycházet ze zjištění týkajících se konkrétního dítěte, např. předpokladu vrozené vady, ale také od nich může zcela odhlédnout a rozhodnout se např. na základě vlastní ekonomické situace, vztahu s partnerem nebo svých pocitů. Své rozhodnutí také může změnit, například nejprve se rozhodnout si dítě ponechat a později se ho zbavit, aniž by se samotné nenarozené dítě mezitím nějak podstatně změnilo.

Argumentace zdravím ženy umožňuje využívat zdravotní péči, která by měla lidem sloužit, jako nástroj ideologického útlaku. Na praktické rovině otevírá poskytování zdravotní péče dveře do soukromí občanů, kam by jinak bylo těžké proniknout, a lékaři v pozici odborníků mohou ovlivnit závažná rozhodnutí bez zvážení etických aspektů. Záminka poskytování zdravotní péče slouží navíc jako vstupenka do chudších zemí, kterým se tak nepozorovaně vnucuje antikoncepce a potraty.

Soukromé rozhodnutí

Dalším argumentem Clintonové při prosazování potratů je respekt ke svobodné volbě jednotlivce a nutnost omezit zásahy státu do života lidí:

„Nikdy jsem nepotkala někoho, kdo je pro potraty. Být pro volbu neznamená být pro potraty. Být pro volbu znamená důvěřovat ženě, že udělá správné rozhodnutí za sebe i za svou rodinu, a nesvěřovat toto rozhodnutí nějakému nositeli vládní autority.“12)

Obecně lze souhlasit s myšlenkou, že vláda by neměla svévolně zasahovat do soukromých záležitostí občanů. Přesto je tento argument stejně pokrytecký jako argument zdravím. Zásada ponechat rozhodování na ženě především narušuje práva dalších dotčených osob, protože do rozhodnutí ženy nesmí zákonným způsobem vstupovat ani otec jejího dítěte, a pokud se jedná o nezletilou dívku, v některých případech ani její rodiče. Nemluvě o tom, že do něj nemůže mluvit ani nenarozené dítě, o jehož osudu se rozhoduje. Otázkou však je, jestli v konkrétních případech je rozhodnutí ženy ukončit těhotenství skutečně zcela samostatné a dobrovolné. Nemusí jít o partnera, který ženu nutí k potratu, nebo zaměstnavatele, který ji v případě těhotenství vyhodí z práce. Jedná se především o ekonomický a společenský tlak, například vysoké daně zhoršující ekonomickou situaci rodin nebo důraz na kariéru a nedostatečné společenské ocenění mateřství. V praxi se tedy politici se výrazně vměšují do rozhodování lidí, včetně rozhodování o počtu dětí.

Také pozice lékaře, s nímž se podle Clintonové má žena o potratu radit, není zcela nezávislá. Lékař se musí řídit platnými zákony a je samozřejmě ovlivněn převládajícím míněním, že potraty jsou v pořádku a žena má na ně právo.

I při svém soukromém rozhodování musí jedinec respektovat práva ostatních. Vláda nemůže důvěřovat například vrahům nebo lupičům, že jejich rozhodnutí bylo správné pro ně samé i jejich rodinu. Skutky, které porušují práva dalších osob, například vraždu nebo loupež, je nutné zakázat zákonným předpisem a trestně postihovat, a v právních společnostech se tomu tak děje. Ani potrat tedy nelze odbýt jako soukromé rozhodnutí, do kterého nemá vláda zasahovat. Bylo by nutné doložit, že neporušuje práva dalších osob, především nenarozeného dítěte. Jinak stojí argumentace soukromým rozhodnutím na vodě.

Shrnutí

Ačkoli Clintonová mateřství a rodinu v zásadě neodmítá, ženám i mužům shodně přisuzuje prioritu ekonomického, společenského a politického uplatnění, k němuž je nutná kontrola nad ženským tělem především pomocí antikoncepce a potratů. Je tedy pochopitelné, že navzdory „teoretické umírněnosti“ Clintonová konzistentně podporuje potraty dlouhá léta své kariéry, včetně jejich extrémních forem. Zlepšení postavení žen, které podle ní zahrnuje přístup k potratům, považuje za podmínku světového míru a prosperity, a je tedy připravena teoreticky i prakticky prosazovat potraty po celém světě.

Argumenty proti potratům Clintonová odmítá jako soukromý názor nebo náboženské stereotypy; práva počatého dítěte nezohledňuje. Ačkoli tedy Clintonová proklamuje, že potraty mají být „bezpečné, legální a málo časté“, lze ji zařadit mezi nejradikálnější potratové aktivistky. Znovu se potvrzuje, že snaha zlepšit postavení žen musí vycházet z pochopení lidské přirozenosti, vztahu žen a mužů, jedince a státu. Jen na tomto základě lze bořit nespravedlivé předsudky bez rizika, že jejich místo zaplní předsudky nové a ještě zhoubnější.

POZNÁMKY:

1. http://www.newsweek.com/hillary-doctrine-66105

2. http://www.newsweek.com/hillary-doctrine-66105

3. http://hillaryspeeches.com/2015/04/24/women-in-the-world-summit-3/

4. http://hillaryspeeches.com/2015/04/24/women-in-the-world-summit-3/

5. http://hillaryspeeches.com/2015/04/24/women-in-the-world-summit-3/

6. http://hillaryspeeches.com/2015/04/24/women-in-the-world-summit-3/

7. http://atheism.about.com/od/hillaryclintonreligion/a/ClintonReligion.htm

8. http://hillaryspeeches.com/2015/04/24/women-in-the-world-summit-3/

9. https://www.youtube.com/watch?v=UH9rC0MaBJc

10. http://thehill.com/policy/healthcare/242001-hillary-hits-back-against-gop-abortion-bill

11. https://twitter.com/hillaryclinton/status/598602876613730304

12. citováno na http://www.ontheissues.org/Cabinet/Hillary_Clinton_Abortion.htm