EU v půli cesty

Marie Tejklová

Rovnost žen a mužů je podle Evropské komise jednou „ze základních hodnot Evropské unie“1). Evropský institut pro rovnost žen a mužů však uvádí, že „navzdory stálému a dlouhodobému úsilí EU o rovnost žen a mužů zůstává pokrok v této oblasti omezený“ a EU je zatím pouze „na poloviční cestě k dosažení rovnosti“2). V tomto článku se na základě dokumentu Evropské komise Strategic Engagement for Gender Equality 2016-2019 a zprávy Evropského institutu pro rovnost žen a mužů Gender Equality Index 2015: Measuring gender equality in the European Union 2005-2012 pokusím ukázat, jak EU rovnost žen a mužů chápe a co se stane, až EU dosáhne svého cíle – dokonalé rovnosti žen a mužů.

Ženy a muži

V obou dokumentech i na webu EU se rozlišují dvě pohlaví na základě biologických odlišností, tj. muži a ženy. Nenajdeme tu však odůvodnění tohoto rozlišování, popis (případně jasné popření) vrozených rozdílů mezi muži a ženami ani zhodnocení společenského významu těchto rozdílů. Pojem „gender“ se v dokumentech EU zpravidla používá ve smyslu biologického pohlaví (např. „gender equality“ znamená „rovnost žen a mužů“). Autoři oficiálních dokumentů většinou nerozlišují mezi biologickým pohlavím (anglicky „sex“) a „genderem“ ve smyslu společenské role. Ke zpochybňování binárního pojmu pohlaví některými genderovými teoriemi se stručně vyjadřují pouze autoři druhého z dokumentů, kteří rozlišování dvou pohlaví odůvodňují tak, že s muži a ženami se ve statistice dobře pracuje:

Binární chápání genderu je silně kritizováno a jsou vznášeny požadavky na uznání fluidity pohlaví a genderu [v originále „fluidity of sex and gender“] z hlediska prostoru, kultury a času (Butlerová, 1990). Stojí [podmětem je zřejmě „fluidita pohlaví“] na rozpoznání faktu, že v rámci skupin a mezi nimi existuje větší heterogenita a že ženy a muži si jsou více podobní než rozdílní. Empirická práce, zvlášť vycházející z kvantitativního hlediska, má často nedostatečné nástroje k tomu, aby se mohla zaměřit na všudypřítomnost systému binárního genderu [v originále „gender-binary system“]. Statistické údaje dokážou pouze zachytit údaje desagregované podle pohlaví, ale zůstává nezbytné interpretovat je z promyšlenější a kritické genderové perspektivy (statistika podle pohlaví).3)

Autoři uvedeného odstavce odkazují na kontroverzní feministické dílo Gender Trouble od Judith Butlerové, aniž by se proti jejím závěrům kriticky vymezili, dokonce je obhajují „faktem“ heterogenity mezi ženami a podobnosti žen a mužů. Pokud jako hlavní důvod pro rozlišování mužů a žen uvádějí fakt, že umožňuje získat zajímavá data, znamená to, že podstatnější důvod neexistuje? Jedná se o základní otázku, zda dělení lidí na ženy a muže má reálný základ, nebo jde o sociální konstrukt fixující vztahy dominance. Z uvedeného odstavce se zdá, že teoreticky se EU kloní ke druhému řešení (konstrukt). Pokud však binární pojem pohlaví představuje konstrukt vycházející ze vztahů dominance a útlaku, pak EU tento útlak prohlubuje už tím, že mezi ženami a muži rozlišuje a řeší rozdíly v jejich postavení, zatímco by se měla snažit nespravedlivé rozlišování eliminovat, čímž by zanikl i problém s omezujícími společenskými rolemi. Protože EU není schopná nebo ochotná (pokusit se) jasně odpovědět na otázku, zda a čím se vlastně ženy liší od mužů a jaké společenské důsledky mají případné rozdíly, její politika v oblasti rovnosti pohlaví zahrnuje tento základní paradox mnoha bojovníků za práva žen, kteří chtějí postavení žen zlepšit, ale nevědí, co vlastně „ženy“ definuje. V přístupu EU můžeme navíc spatřovat určitou nepoctivost ve smyslu „rozlišování mužů a žen se nám prozatím hodí, ale v budoucnu nic nebrání, abychom ho zrušili“.

EU nedokáže uspokojivě odpovědět ani na základní otázku, proč je žádoucí o rovnost usilovat. Výroky, že „rovnost je záležitostí práv a spravedlnosti“4 a cílem je „aby všichni jednotlivci měli možnost plně realizovat svůj potenciál bez ohledu na pohlaví, případně gender [v originále “regardless of their sex and/or gender“]5), vyvolávají více otázek než odpovědí. Mají-li jednotlivci realizovat svůj potenciál „bez ohledu na pohlaví“, znamená to, že pohlaví představuje biologické omezení a gender společenské omezení, případně že si autoři nejsou jistí? V jakém smyslu je vůbec možné a žádoucí realizovat svůj potenciál bez ohledu na biologická a společenská omezení? Neměli nebo nemohli by jednotlivci svůj potenciál realizovat v souladu se svou (pohlavní/genderovou) identitou? Především však chybí jasná odpověď na otázku, co znamená spravedlnost a rovnost, jaké je jejich základní odůvodnění, jak spolu souvisejí a jak je lze aplikovat na situaci žen. Bez vyjasnění základních východisek je celá politika EU v této oblasti pochybná.

Rovnost jako stejnost

Zaměřme se na otázku, jak EU chápe rovnost žen a mužů, a to na příkladu vzdělání. Ženy v EU mají přístup k vyššímu vzdělání a také tento přístup využívají, počet žen s vysokoškolským titulem dokonce překračuje počet mužů. Je tedy v oblasti vzdělání dosaženo rovnosti? Podle EU rozhodně ne:

„Postoje vůči rovnosti se vyvíjejí, ale dnešní mladší generace není imunní vůči genderovým stereotypům a rozdílnostem. Přetrvávají nerovnosti mezi pohlavími v oblasti vzdělání – pokud jde o preferovaný předmět studia, výsledky a vzorce zapojení. […] Ženy mají větší pravděpodobnost dosažení vysokoškolského vzdělání, ale jsou stále nadměrně zastoupené ve studijních oborech spojených s tradičními ženskými rolemi, jako jsou pečovatelské služby, a jsou nedostatečně zastoupené ve vědě, matematice, IT, technických a souvisejících oborech. Následkem toho se nerovnost objevuje v nových formách, spíše než aby se zmenšovala, a navzdory investici do vzdělání je pravděpodobnost ekonomické neaktivity u mladých žen stále dvojnásobná oproti mladým mužům.“6)

V čem uváděná přetrvávající nerovnost spočívá? Výhradně v tendenci žen volit si jiný obor než muži. Není přitom rozhodující, zda se jedná o obory méně prestižní nebo o obory s vyšším rizikem nezaměstnanosti – v takovém případě by šlo o nerovnost v jiných oblastech než ve vzdělání. Nestejné zastoupení žen a mužů v různých oborech označuje EU výrazem „segregace“, který má jasně negativní náboj:

Z velké části beze změny zůstává ve všech členských státech vzorec segregace na základě pohlaví ve vzdělávání, kdy ženy a muži jsou výrazněji méně zastoupení v určitých oblastech, například u mužů jde o vzdělávání a u žen o strojírenství, zpracovatelský průmysl a stavebnictví.7)

EU je vzdálená myšlence, že rozdíly ve volbách mužů a žen by mohly být neutrální, nebo dokonce v některých ohledech přínosné. Rozdíly v oblasti vzdělání, práce, a dokonce i trávení mimopracovního času považuje za příčinu a zdroj nespravedlivé nerovnosti, kterou je třeba eliminovat. EU spojuje nerovnost s genderovými stereotypy, které spočívají ve ztotožnění žen s tradičními ženskými obory a rolemi, a je tedy logické, že se v zájmu rovnosti snaží tyto tradiční ženské role potlačit.

Problematičnost tohoto přístupu se nejvýrazněji ukazuje v oblastech, jako je zdraví nebo násilí. Ženy (dívky) se častěji stávají oběťmi sexuálního násilí a obchodování s lidmi, určité procento obětí však představují také muži (chlapci). V logice rovnosti by se EU měla snažit o to, aby se podíl obětí podle pohlaví vyrovnal, a tedy například zvýšit počet mužů, kteří zažili sexuální obtěžování. Dalším příkladem je délka života: Protože se ženy dožívají vyššího věku než muži, vlastně zvyšují nerovnost (segregaci) mezi pohlavími, a logickým krokem směrem k rovnosti by bylo snížit naději dožití u žen.

V rozebíraných dokumentech chybí uspokojivé zdůvodnění, proč je vhodné pojímat rovnost právě jako stejnost a proč posuzovat postavení žen relativně, tj. ve srovnání s muži, případně kdy má takové relativní posuzování smysl. Nabízí se smysluplnější možnost – usilovat o zlepšení postavení žen bez srovnávání s muži, například poskytnout ženám více možností, jak se realizovat, a pokud tomu dávají přednost, tak i v „tradičních ženských rolích“; případně usilovat o zlepšení života všech občanů bez rozlišování podle pohlaví. Chybí také posouzení důsledků, jaké může mít dosažení dokonalé rovnosti ve smyslu stejnosti i rizik s tím spojených.

Práce a peníze

Ještě důležitější než vzdělání je pro EU oblast práce a financí. Cílem EU je především „stejná ekonomická nezávislost pro ženy a muže“8), to znamená „zmenšit přetrvávající rozdíl v platu, výdělku a důchodu žen a mužů, a tím také omezit nerovnost v přístupu k finančním zdrojům v průběhu života“9). Ženy v EU však pracují méně hodin týdně a méně let v průběhu svého života, mají nižší výdělky a nižší důchod a jsou častěji ohroženy chudobou. EU tedy usiluje o zvýšení zaměstnanosti žen na úroveň mužů, zvýšení počtu žen pracujících na plný úvazek a zvýšení počtu žen v lépe placených odvětvích a na pozicích s rozhodovací pravomocí.10)

EU opomíjí kontext rodiny, který může být pro ženy z hlediska příjmů důležitý. Autoři rozebíraných dokumentů se na rodinu a domácnost dívají s nedůvěrou a sdělují nám svoje podezření, že muži se s ženami nedělí o peníze a různým způsobem je utlačují:

Je však třeba přistupovat s rozvahou k analýze genderových ukazatelů, jejichž výpočty jsou založené na ekvivalentním příjmu, protože tyto ukazatele posuzují příjem na úrovni domácnosti a je pravděpodobné, že podceňují skutečný rozsah nerovnosti mezi muži a ženami. Důvodem tohoto podcenění je to, že výpočet předpokládá rovné rozdělení příjmu mezi všemi členy domácnosti, a tudíž nebere ohled na možné genderové a mocenské vztahy, které mohou vést k dalším rozdílům v rozdělování příjmu.11)

Nepřekvapí tedy, že EU se soustředí výhradně na ekonomickou situaci žen namísto ekonomické situace rodin, kterou zhoršují mimo jiné vysoké daně, z nichž EU financuje svoje programy včetně rovnosti žen a mužů. V kontextu rodiny je pochopitelné, že riziko ztráty zaměstnání spojené s péčí o malé nebo nemocné dítě na sebe bere častěji žena, než aby jím byli ohroženi oba rodiče. EU se nezabývá otázkou, co pro ženu znamená závislost či nezávislost, ani otázkou, zda všechny ženy skutečně sdílejí její cíle v oblasti práce a financí, nebo dávají přednost rodině a seberealizaci mimo trh práce. Protože EU přehlíží (popírá?) přirozené rozdíly mezi muži a ženami, přehlíží také možnost, že by alespoň pro některé ženy mohlo být příliš náročné trávit v práci stejně času jako muži a pracovat ve stejných odvětvích a na stejných pozicích jako muži, případně že o to ani nemají zájem. Ve jménu spravedlnosti a rovnosti tak EU posílá ženy do potenciálně nebezpečných nebo obtížně zvladatelných situací a zbavuje je ochrany ze strany mužů a úlev ze strany společnosti, které by byly logické například vzhledem k mateřství nebo menší fyzické síle žen.

Mimopracovní aktivity

EU se nezaměřuje pouze na „veřejnou sféru“ práce a financí. Zajímá se také o to, jak ženy a muži využívají čas, který nestráví v práci, a i v této oblasti nevyhnutelně nachází výrazné nerovnosti. Podle EU je problémem – lépe řečeno příčinou problémů – zejména fakt, že ženy věnují více času péči o děti a domácnost, zatímco muži mají čas na různé koníčky:

Množství času, který ženy a muži v EU-28 tráví jinými činnostmi než placenou prací, se výrazně liší podle pohlaví. Tato doména vrhá světlo na jádro nejednotnosti mezi ženami a muži v EU-28: širokou propast mezi pohlavími v činnostech souvisejících s péčí. Ve všech členských státech vykonávaly převážnou část těchto pečovatelských činností ženy, s obrovským rozdílem mezi pohlavími v množství času stráveného péčí a výchovou dětí a vnoučat a také času stráveného vařením a domácími pracemi. V roce 2010 existovala u mužů ve všech členských státech s jednou výjimkou vyšší pravděpodobnost pravidelného zapojení do sportovních, kulturních a volnočasových činností.12)

EU tuto širokou propast mezi pohlavími podrobně mapuje a samozřejmě hodnotí negativně:

V roce 2005 trávilo nejméně jednu hodinu denně péčí o děti, případně vnoučata, 43 % pracujících žen (v roce 2010 šlo o 45 %), zatímco odpovídající údaj u pracujících mužů byl 24 % (v roce 2010 šlo o 27 %) [….] V roce 2010 dosahoval rozdíl v zapojení pracujících žen a mužů do péče a výchovy dětí v EU-28 průměrně 17 procentních bodů, což ukazuje, že EU jako celek je poměrně daleko od dosažení rovnosti.13)

Podle EU je nutné tuto „nerovnost“ odstranit zejména proto, že ženám brání v kariéře:

„Bez nových opatření budou ženy pravděpodobně i nadále během profesního života i v důchodu ekonomicky znevýhodněny mateřstvím, zvlášť v důsledku nestejného rozdělení odpovědnosti za pečovatelské a domácí práce (pracující ženy stále ještě tráví o dvě a půl hodiny za den více než muži rodičovskými povinnostmi a péčí o domácnost).“14)

Zatímco ženy tráví více času péčí o děti a domácnost, muži v průběhu života tráví v průměru o pět let více placenou prací než ženy. Rozdíl pěti let zhruba odpovídá přerušení zaměstnání kvůli péči o jedno až dvě malé děti, EU to však odmítá pochopit. Z hlediska rovnosti je podle EU nutné, aby ženy trávily více času placenou prací a méně času péčí o dítě a domácnost. EU sice prosazuje, aby část domácích prací převzali muži, ale nemluví o tom, že by např. snížili počet let v zaměstnání nebo pracovali na kratší úvazek – zřejmě se mají zřeknout zmíněných sportovních a dalších volnočasových aktivit. Je však zřejmé, že skutečným cílem EU je přesunout péči o dítě mimo rodinu (babička je také žena, a pokud tráví čas s vnoučaty, zatímco dědeček se věnuje něčemu jinému, pouze tak prohlubuje nerovnost mezi muži a ženami). Úředníky EU nenapadá, že péče o dítě může některé ženy bavit nebo že muž si po dlouhém dni v náročném zaměstnání prostě potřebuje zasportovat. EU také zcela opomíjí fakt, že neplacená práce (péče o domácnost a děti) je přínosem pro společnost, a navzdory důrazu na udržitelný rozvoj tak ignoruje svoji budoucnost. Stejně závažné je však zjištění, že aniž by k tomu měla mandát, EU neváhá zasahovat do soukromého rozhodování (trávení mimopracovního času) a do soukromých (rodinných) vztahů svých občanů, a nebere při tom vůbec ohled na volby samotných žen ani skutečné zájmy dětí.

EU automaticky předpokládá, že cílem žen je ekonomická a finanční nezávislost. Opravdu však ženy chtějí ve jménu ekonomické nezávislosti pracovat více let a více hodin týdně? A je vůbec možné či žádoucí, aby se ženy v této oblasti vyrovnaly mužům, když (pokud chtějí mít děti) musejí prožít minimálně těhotenství a porod dítěte? Demografický vývoj ukazuje spíše opačným směrem, EU se jím však v důležitých dokumentech na téma rovnosti vůbec nezabývá, pouze bez dalšího vysvětlení uvádí, že došlo k demografickým změnám a populace stárne, aniž by se zamyslela nad možnou souvislostí snižování porodnosti a svého úsilí o rovnost žen a mužů.

Rozhodování

Muži převažují v parlamentech členských států, v národních vládách i regionálních úřadech. V ekonomické sféře je vyšší zastoupení mužů na rozhodovacích pozicích ještě výraznější, například v centrálních bankách v EU-28 zaujímají muži 83 % klíčových míst.15) To vše je podle EU samozřejmě znamená nerovnost, ale také problémy z hlediska demokracie a hospodářství [v originále „democratic and economic gaps“].16)

Cílem EU je tedy „lepší rovnováha mezi zastoupením mužů a žen na vedoucích pozicích v hospodářské sféře, především alespoň 40% zastoupení nedostatečně zastoupeného pohlaví mezi nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách cenných papírů“.17)

Je však otázkou, zda problémy z hlediska demokracie a hospodářství nezpůsobuje naopak prosazování většího zastoupení žen a s tím spojené zasahování do volebního procesu nebo rozhodování soukromých firem. Protože soukromé firmy čelí rizikům konkurenčního boje, měly by mít možnost vybírat si vedoucí pracovníky bez politického zadání. EU by si měla položit logické otázky: Když požaduje zvýšení podílu žen v rozhodovacích funkcích, usiluje současně o zvýšení počtu žen v rizikových a stresujících zaměstnáních, jako je nasazení v bojových jednotkách nebo práce v dole? Jsou rozhodovací funkce snadno slučitelné s rodinným životem a usilují o ně samotné ženy ve stejné míře jako muži?

Shrnutí

Zásadním problémem politiky EU v oblasti rovnosti žen a mužů je předpoklad, že každý rozdíl v chování nebo situaci mužů a žen je projevem nežádoucí nerovnosti. Mylné chápání spravedlnosti a rovnosti jako stejnost pak vede k absurdním důsledkům – například snížení naděje dožití u žen na úroveň mužů nebo zvýšení podílu mužských obětí sexuálního násilí bude znamenat zvýšení rovnosti, zatímco např. desetinásobné zvýšení příjmů rodiny se na rovnosti projeví negativně, pokud bude zaměstnán pouze muž, zatímco žena se bude věnovat dětem.

Další zásadní chybou je naprostá neschopnost EU ocenit rodičovství a výchovu dětí a neplacenou práci, která s nimi souvisí. EU se jednostranně zaměřuje na ekonomickou a finanční nezávislost žen, tj. zaměstnání a vlastní příjem, a snaží se omezit neplacenou práci žen bez ohledu na to, jak velkou část příjmu pak žena utratí za hlídání dětí nebo pomoc v domácnosti. EU nebere ohled na zájmy dětí a ve jménu ekonomické nezávislosti žen usiluje o přesunutí péče o děti včetně těch nejmenších mimo domov. EU v rozebíraných dokumentech opomíjí nepříznivý demografický vývoj a jeho příčiny a zcela ignoruje fakt, že bez další generace je prosperita a udržitelný rozvoj iluzorní.

Pohled EU na společnost lze popsat pomocí pojmů konflikt, konkurence a dominance: Izolovaní jedinci soupeří o úspěch na trhu práce a přístup k rozhodování s cílem prosadit vlastní zájmy, a protože v tomto boji zatím vítězí muži, v zájmu spravedlnosti je nutné zrušit tradiční role a genderové stereotypy. Tato perspektiva vede k nutnosti řešit vykonstruované problémy (babičky trávící více času s vnoučaty než dědečci; větší podíl žen při obchodování s lidmi, přičemž problémem je obchodování s lidmi jako takové; rozdíl mezi příjmem mužů a žen v Lucembursku, kde lidé vydělávají sedmkrát více než v Rumunsku).

Je příznačné, že ve dvou důležitých dokumentech EU zabývajících se rovností mužů a žen se slovo „rodina“ používá téměř výhradně ve spojení „rodinné záležitosti“ nebo „rodinný život“ v protikladu k „pracovnímu životu“. Výjimkou jsou oddíly týkající se násilí, v nichž se „rodina“ vyskytuje hojně. EU vidí rodinu a domácnost jako místo, kde je slabší člen (tj. žena) vystaven útlaku a násilí. Podobně slovo „děti“ (vnoučata) se používá nejčastěji v kontextu péče o dítě, která je nerovnoměrně rozdělena mezi muže a ženu a která z hlediska EU představuje komplikaci z hlediska uplatnění ženy na trhu práce. EU není schopná nahlédnout rodinu jako základní buňku společnosti, ve které je žádoucí spolupráce a komplementarita ženy a mužů, rozdíly jsou přínosné pro obě strany a vydělané peníze a volný čas neslouží jen osobnímu prospěchu jednotlivců, ale také společnému cíli, tj. výchově dětí.

Už samotný fakt, že EU sleduje a hodnotí chování a volby žen a mužů a snaží se je ovlivnit žádoucím směrem, představuje omezení svobody a neoprávněné zasahování do soukromí občanů EU. Protože rovnost chápe jako stejnost, mateřství a péče ženy o děti představují překážku k dosažení rovnosti. Dokonalé rovnosti tak lze dosáhnout pouze eliminací rození dětí, a každý pokrok směrem k rovnosti žen a mužů znamená další krok k sebevraždě EU; svou nebezpečnou představu rovnosti je EU navíc odhodlána prosazovat po celém světě.

Poznámky:

1. http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/index_cs.htm

Zvýraznění v citacích je dílem autorky. Slovo „EU“ se na některých místech v tomto článku používá ve významu „autoři rozebíraných oficiálních dokumentů nebo webových materiálů, případně úředníci, kteří rozhodují o jejich obsahu“.

2. Evropský institut pro rovnost žen a mužů: Gender Equality Index 2015: Measuring gender equality in the European Union 2005-2012: Report, str. 3

http://eige.europa.eu/rdc/eige-publications/gender-equality-index-2015-measuring-gender-equality-european-union-2005-2012-report

„Gender equality index“ (ukazatel rovnosti žen a mužů) měří rovnost mužů a žen v několika oblastech (práce, peníze, zdraví, moc, čas aj.) na škále od 0 do 100, kde 100 znamená dokonalou rovnost. V roce 2012 byla zjištěna průměrná hodnota 52,9 oproti hodnotě 51,3 v roce 2005 – podle autorů zprávy to znamená, že bylo dosaženo pouze marginálního zlepšení, srov. Gender Equality Index 2015, str. 75

3. Gender Equality Index 2015, str. 8

4. Gender Equality Index 2015, str. 7

5. Gender Equality Index 2015, str. 7

6. European Commission: Strategic Engagement for Gender Equality 2016-2019, str. 7

http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/files/documents/160111_strategic_engagement_en.pdf

7. Gender Equality Index 2015, str. 46

8. http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/index_cs.htm

9. Strategic Engagement for Gender Equality 2016-2019, str. 12

10. Gender Equality Index 2015, str. 35

11. Gender Equality Index 2015, str. 41

12. Gender Equality Index 2015, str. 52

13. Gender Equality Index 2015, str. 48

14. Strategic Engagement for Gender Equality 2016-2019, str. 8

15. Gender Equality Index 2015, str. 55–58

16. Gender Equality Index 2015, str. 59

17. Strategic Engagement for Gender Equality 2016-2019, str. 14