Směřuje Velká Británie k duhové totalitě?

Jiří Prinz

V uplynulých dnech jsme si připomněli 25 let od pádu komunistického totalitního režimu v naší zemi. Díky událostem, které započaly 17. listopadu 1989 na Národní třídě, se dnes můžeme těšit svobodě, o jaké se našim předkům ani nesnilo. Uvažovat za takovéto situace o příští možné totalitní hrozbě může proto leckomu připadat nepatřičné, neaktuální a snad i zbytečné. Přesto tu a tam přicházejí ze světa zprávy, které každého svobodomyslného člověka musí přinejmenším znepokojit. A nejde přitom zdaleka jen o ty ze zemí třetího světa - i z Evropy občas přijdou zprávy, nad nimiž zůstává rozum stát.

Jednu takovou agentury nedávno přinesly i ze samotné kolébky liberální demokracie, z Velké Británie. Tamní ministryně školství Nicky Morganová oznámila, že školy provozované náboženskými obcemi musejí ve své výuce seznamovat žáky s tzv. právy homosexuálů, zvláště pak musí žáky „s náležitou úctou“ poučit o „manželství“ osob stejného pohlaví. Ministryně oznámila, že do těchto škol budou posíláni inspektoři, kteří budou kontrolovat dodržování tohoto nařízení, a pokud se školy nepřizpůsobí, budou zrušeny. „Na potvrzení svých slov sdělila, že inspekce už proběhly ve dvou židovských školách, které dostaly přísnou výstrahu, byly zařazeny na seznam „škol s přísným dohledem“ a v případě, že nedojde ke změně, budou zrušeny,“ uvádí zpráva.

„Inspekce“, „výstraha“, „přísný dohled“, „zrušení“. Slova, jež dnes v souvislosti s homosexuální agendou zaznívají od politiků - a to nejen těch britských - stále častěji. Zdá se však, že ve Velké Británii zašli v nesnášenlivosti vůči odpůrcům registrovaných partnerství či homosexuálních adopcí přece jen o krůček dál než ostatní země Západu. Už před lety zde například vyvolal rozruch případ úřednice jednoho z londýnských městských obvodů Lilian Ladeleové, která z důvodu svědomí odmítla „oddávat“ homosexuální páry. Ačkoli tento úkon mohli vykonávat i její kolegové, městský úřad nevyhověl její žádosti, aby byla tohoto úkolu zproštěna, a propustil ji. Zastání nakonec nenašla ani u soudu, kam se obrátila o pomoc.

Podobnou zkušenost udělali i manželé Bullovi z jihozápadní Anglie. V roce 2008 odmítli ve svém penzionu ubytovat homosexuální pár, který chtěl sdílet společnou ložnici. Důvodem přitom nebyla „homofobie“ Bullových, nýbrž letitá zásada jejich podnikání: Manželé Bullovi jsou totiž nekompromisními křesťany a společnou ložnici ve svém penzionu poskytují výlučně sezdaným manželským párům; nejen homosexuální, ale ani heterosexuální milenecké dvojice nemohou tedy pod jejich střechou spát v jedné posteli. To však britskou justici nezajímalo a starým manželům, kteří jsou již v důchodovém věku, vyměřila pokutu v řádu desítek tisíc korun.

Podobné příklady nejsou bohužel v dnešní Velké Británii ojedinělé. Stačí zmínit trpký osud zdejších katolických adopčních agentur, které musely ukončit svou činnost, protože odmítly zprostředkovat adopce stejnopohlavním párům, a hned pochopíme, jak daleko už ostrovní království v prosazování zájmů homosexuální lobby zašlo. Pošlapávání práv ostatních skupin obyvatelstva přitom není na překážku. Jste věřícím Židem, který chce svým dětem ve škole zprostředkovat biblický pohled na homosexualitu? Máte smůlu. Pro takové školy není ve Velké Británii místo. Jste křesťanem, který chce svůj podnik spravovat podle principů své víry? Zapomeňte. „Právo“ souložit ve vaší posteli je nadřazené vašim principům. Nebo jste jen obyčejnou úřednicí, která si pořád ještě myslí, že manželství je svazkem mezi mužem a ženou? To snad ani nemůžete myslet vážně - na dlažbu s vámi.

Británie se opravdu změnila. Už není tou starou dobrou Anglií, v níž byla svoboda svědomí čímsi posvátným. Dnes zde vládne politická korektnost. „Veřejnost, vědci, novináři a politici se bojí i si jen myslet určité myšlenky. Lidé, kteří se veřejně odkloní od všeobecně přijímaného schématu, jsou uráženi a zesměšňováni, propouštěni ze zaměstnání, nebo je dokonce za zločiny proti všeobecně uznávané pravdě vyšetřuje policie. Celé bloky témat veřejné diskuse se uzavřely pod drtivým tlakem moralistické ideologie politické korektnosti,“ stěžuje si ve své knize Úprk rozumu britský novinář Anthony Browne.

Jedním z takových témat zahalených do závoje politické korektnosti je problematika homosexuality. V jejím případě snad ještě více než kdekoli jinde platí, že všechny názory jsou si sice rovny, ale běda vám, jak nemáte ten jediný správný. To vám pak nepomůže, ani kdybyste na hlavě nosili korunu a byli hlavou anglikánské církve. „Organizovaná náboženství je třeba zakázat,“ vzkázal totiž před pár lety náboženským společnostem, hodnotícím homosexuální jednání odlišně od oficiálního politicky korektního pohledu, snad nejznámější britský homosexuál, zpěvák Elton John. Vyslyší Velká Británie jeho přání?

Převzato z www.katyd.cz