Buď otevřen!

Jiří Fuchs

V rámci interního programu za větší otevřenost Světu otevírám každé ráno noviny a ztvrdlé srdce pookřává. Pozitivní naladěnost na celý den obstarávají ve všem zběhlí komentátoři. Ten z Lidovek (P. Fischer) brilantně a s maximální konkrétností osvětluje masám postmoderní paradigma - na válce v Iráku. Jen si to představte: ten malý Bush, který ani neumí pořádně mluvit (na rozdíl od Clintona poučeného postmoderní pestrostí orálních technik), odmítá přijmout složitost reálného světa, ignoruje pohledy z jiného úhlu a dobrovolně žije v pohádkovém klimatu, kde černá je černá a kde dobro trapně bojuje se zlem.

Jakým právem (!!!) si namlouváte, že zrovna vy víte, co je dobro a co zlo, když už přece dneska všichni, kdo jsou „in", dávno vědí, že existují jen úhly pohledu a že úkolem, který nám ukládají Dějiny, je postmoderně dějiny přepsat? Tak zní rozhořčená (zcela jistě však neagresivní) námitka (zcela jistě nehysterických) recipientů postmoderní osvěty.

K. Hvížďala v Mladé frontě přichází s objevem, že absence skeptické přemýšlivosti je v Bushově myšlení dána jeho náboženským zatížením. Sekularizovaná Evropa je v tomto ohledu o pěkných pár století dál, spokojeně dodává Hvížďala. Vždycky jsem známým doporučoval, že vedle Lidovek je třeba číst i Frontu. Člověk hned získá plastičtější obraz Světa.

V první polovině 90. let jsem často litoval, že skvělé rozbory černobílého mámení, které podával nejen sekularizovaný Bělohradský, ale i nábožensky (pravda jen lehce) zatížení Štampach s Halíkem, zůstávají uzavřeny v úzkém kruhu spřízněných intelektuálů. No, podcenil jsem dynamiku postmoderního pravdování. Dnes už od světlonošů přebírají poselství žurnalisté a dlužno uznat, že jim jde osvěta líp: jsou vypsanější (i vych.....) a v konkrétnu se pohybují se záviděníhodnou bravurou. Až je mi líto, že Halíkova poslední kniha už se zdá být v tomto srovnání pasé, neboť Halík se v ní na každé třetí až páté stránce vyrovnává se svými, černobílým viděním postiženými oponenty.

Radikálně jiné nahlížení irácké války v Evropě tedy odhalilo náskok starého kontinentu na vývojové dráze před bigotní Amerikou. Tou Amerikou, o jejímž současném vedení píše s neskrývanou směsí despektu a hrůzy Hvížďala, že ti nešťastníci nekouří, nechlastají, nesmilní a svým nebohým dítkám ani poctivého jointa nedopřejí. Není ale nutné lámat nad Amerikou hůl. Vývoj se nezastaví ani tam. Nebude dlouho trvat a pokrok smete malého Tmáře a jemu podobné navždy. Ještě jste nerozpoznali znamení času a logiku moderního myšlení? Už teď trénují hollywoodské hvězdy spolu s intelektuálským předvojem pochody za právo na větší poprsí - a jistě nezůstane jen u toho.

Ačkoli jsem tedy ohledně americké budoucnosti optimista, přiznávám, že jsem rád, že jsem rád v Evropě. Jaká to perspektiva, jaká budoucnost pro naše děti! Zalykám se klopotností, abych už spočinul v unijní náruči a vím, že nejsem sám. Po desetiletích totalitních útrap takový dějinný happy end. Že to bude prostor míru a nic než míru, to už je po „Iráku" nade vší pochybnost. A jak že se v tom míru budeme mít?

Starý dialektik měl zase pravdu: kvantita přeskočí v kvalitu - populárnější verze poučky: všeho bude víc, to se bude žít.

Odstraňme zbytky moralistických předsudků či ohledů a řekněme si to po táborsku: více orgasmů, žádná zodpovědnost. Tento vzorec dozajista nabude v postmoderní pluralitě bezpočet subtilnějších verzí, aplikací a modalizací. Normálněji řečeno: Zajímají vás větší zisky? Chcete od života více požitků? Toužíte po tom, aby vás uznávalo stále víc lidí? A vy, více společensky angažovaní, neprahnete snad po větším počtu voličů? To vše vám bude dáno a ještě dostanete přidáno. Bude více funkcí, více trofejí, více knih, více časopisů (a jakých!), více škol - a téměř planetární srozumění k tomu.

Pravda, vyskytnou se i kverulanti, ale na ně zase bude víc a psychologicky vymakanějších prostředků umravnění. Bude snad nějaký zpozdilý rodič upírat svému osmiletému děcku právo na sexuální osvětu? Odpracuje 100 hodin v bordelu - pardon, v zařízení na stále svěžejší ukájení té nejpřirozenější lidské potřeby. Vysloví snad někdo nahlas slovo „potrat"? Stejná taxa v zařízeních, kde se provádí běžný zákrok „umělého přerušení". Nebo snad pustí do éteru hanebný termín „homosexuál", zatímco už máme k dispozici pokrokový termín „bratr/sestra (nebo sestra/bratr? teď fakt nevím, ale vím, že to konventní komise vyřeší) praktikující (zatím) menšinovou sexuální orientaci"? Bude muset té praxi nějaký čas přihlížet, aby se lépe vcítil, aby uctivěji vnímal diference. Křesťanská menšina také nepřijde zkrátka. Pořád ještě rajtujete na té své jediné Pravdě? Šup s vámi na povinné školení, kde vám postmoderní religionista zatím po dobrém vysvětlí, že pravd je mnoho a monopolizace je tím jediným hříchem, kterého se v náboženském vyžívání můžete dopustit.

Mohl bych ještě dlouho rozvíjet tu skvělou vizi, tož sledujte aspoň naší televizi. Vždy Otevřen!