Konzervatismus a Západ

Roman Joch

I když reakce pánů Melouna a Fuchse jsou formou velice odlišné, obsahem jsou podobné, proto si o obou dovolím pojednat v článku jednom.

Na článku Melouna je výrazný jeho triumfalismus, který, když se podíváme na jeho obsah a na konkrétní Melounův výkon, opodstatněný není.

Melounovi jsem dal jasnou otázku; když tvrdil, že rodina a vlast jsou absolutní hodnoty, které je nutné bránit, a civilizace takovou hodnotou není, tak proč? A byl jsem zvědav, zda se zmůže na odpověď jinou a lepší, než tu, že „přeci proto, že jsou to rodina, vlast moje!“ (Pak se totiž vystavuje námitce, proč by to taky nemělo platit pro civilizaci). Dále jsem rozváděl své přesvědčení, že civilizace je důležitější než vlast.

Byl jsem skutečně zvědav, jak Meloun odpoví, jak se s mou otázkou popasuje. Nedělal jsem si iluze, že snad dobře, ale k mému překvapení se na ni odpovědět ani nepokusil.

Pojďme to tedy učinit za něj: Proč bránit rodinu a vlast, proč být vůči nim loajální?

Odpovědí je: Jednak skutečně z důvodu toho, jejž jsem uvedl, z důvodu „banálního“, že jsou to rodina a vlast moje, tedy z důvodu lásky k nim a na ní založené loajalitě k nim. Záleží mi na mých příbuzných, záleží mi na mých spoluobčanech, mám je rád, pociťuji k nim loajalitu, proto je budu bránit, když jim někdo ubližuje.

Ale kromě tohoto důvodu – který by Fuchs asi označil za „nahodilý“ – existuje i důvod objektivní, substantivní: Je to totiž prostředkem k prosazování a udržování spravedlnosti. To je důvod existence politické společnosti: Prosazování spravedlnosti (jak je to na daném místě a v dané době možné vzhledem ke stavu předsudků lidí). Spravedlnost nejsem schopen nastolit vůči všem sám; takže když se každý primárně stará o to, kde ji nastolit může (o vlastní rodinu), je to účelný a efektivní prostředek společenské spolupráce. Nebo na vyšší úrovni: Neubráním se proti nespravedlivým nepřátelům sám, a z tohoto důvodu existují státy založené na loajalitě – bráním všechny své spoluobčany před vojenskou agresí.

Přitom z hlediska spravedlnosti je jedno, zda jsem občanem Francie nebo Kastilie, pokud ovšem jsou v nich politické řády spravedlivé či alespoň tolerovatelné. Podstatné je, abych je bránil, k tomu však potřebuji loajalitu ke spoluobčanům, tj. mýtus vlastenectví. (Z hlediska spravedlnosti však už není jedno, ke které civilizaci patřím, které civilizační hodnoty vyznávám; to ukazuje, proč je civilizace z hlediska spravedlnosti důležitější než vlast).

V řádu spravedlnosti mám povinnosti pozitivní i negativní: Negativní jsou stejné vůči všem lidem na světě (jak nesmím zavraždit dítě své, tak ani sousedovo či naprosto cizí na druhém konci světa); ty pozitivní jsou nejsilnější vůči těm nejblíž a klesají vůči těm vzdálenějším: Větší povinnost mám postarat se o děti své než sousedovy, více odpovědný jsem vůči sousedům než spoluobčanům v cizím městě, více vůči spoluobčanům než cizincům, více vůči lidem než zvířatům (má-li zemřít Eskymák hlady nebo velryba, Číňan hlady nebo panda, ať raději zemřou velryba a panda…), atd.

Takže mě mrzí, že na tuto klíčovou otázku, která osvětluje vztah civilizace a vlasti, Meloun nedal odpověď žádnou – a ani se o žádnou nepokusil.

Inu, myslitel…

V jedné své pasáži však kápl na náš problém: „Co když jsem díky hodnotám, které zastávám, ve své civilizaci disidentem?“

Pak v rámci té civilizace konzervativcem nejste.

Jak prosté, Watsone.

To je přesně to, co jsem říkal. Nemůžete být konzervativcem, aniž byste měli loajalitu vůči civilizaci. Jste pak radikálem, rebelem, „pokrokářem“, revolucionářem, nikoli však konzervativcem.

Neříkám, že být konzervativcem vždy a všude je nutně správné; sám bych taky nebyl konzervativcem v civilizaci například islámské či ruské (v těch bych byl radikálem, rebelem; doufám, že velice nebezpečným), leč říkám, že loajalita k civilizaci je pro konzervatismus nutná.

Fuchs to asi těžce nese, ale konzervatismus, jak existuje přesně 225 let (od „Úvah o revoluci ve Francii“ Edmunda Burka z roku 1790), není jen o pravdě, ale i o loajalitě. Loajalitě vůči králi, vlasti, církvi, republice, demokracii, svobodě, atd., jak se postupně vyvíjel. Aspekt loajality je pro konzervatismus minimálně stejně důležitý jako aspekt pravdy. Konzervatismus není jen konkrétním politickým přesvědčením, ale neméně i dispozicí, postojem, přístupem.

U některých pasáží Melouna i Fuchse mám dojem, jako by chtěli, abych se k nim choval jako k dětem v mateřské školce. A vysvětloval jim, že pod loajalitou k „západní civilizaci, jak se historicky ustavila“ skutečně nemyslím souhlas s každým fenoménem, módou, vášní, trendem, zákonem, premiérem, ministrem či eurokomisařem dneška. Myslím tím něco jiného a velice odlišného – a upřesním, co.

Ale ještě předtím - a to bude přechod k Fuchsovu eseji – dvě poznámky k Melounovu vyústění jeho reakce. Jakýmsi vrcholem jeho článku, k němuž se dopracoval, je vyjádření:

„Vzpomeňme si, nad jakým konstatováním z původního textu jsme se pozastavili a proč jsme vlastně vůbec vstoupili do diskuse: Pravici a konzervativce nedefinuje zastávání určitých hodnot, ale loajalita k západní civilizaci tak, jak se historicky ustavila. Pokud ale civilizaci definují určité hodnoty, pak stavět do protikladu zastávání těchto hodnot a loajalitu k civilizaci, která je jimi definovaná, je umělá dichotomie…“ (pozn.: kurzívou zdůraznil RJ). – Ale to je přesně to, co já celou dobu tvrdím a zastávám! Že toto přesně je případem západní civilizace; zastávání jejich hodnot a loajalita k ní nejsou v rozporu! To, k čemu se Meloun triumfálně dopracoval, je a od samého počátku byla pozice moje.

Na závěr uvedl: „A tak rychle začal (pozn.: RJ) mlžit dalšími vznešenými řečmi o svobodě slova, legitimním odporu proti vládcům jako atributu západní civilizace, tklivém osudu židovského národa, tragédii Borise Němcova, zkaženosti islámské, ruské a čínské civilizace atd. atd. Problém je, že to nikoho příliš nezajímá.“

Mrzí mě, že to Meloun považuje za mlžení. Já to jako mlžení nebral a ani nezamýšlel, leč považuji to za naprosto zásadní pro ukázání důvodů pro loajalitu k západní civilizaci – objektivní normy spravedlnosti, jež jsou přítomny v jejich zakládajících hodnotách, jsou v ní realizovány sice nedokonale, ale stále dokonaleji než v civilizacích alternativních.

A pokud to Melouna nezajímá, pak se nemusel se mnou o civilizaci bavit. Pak ale ani nikdy nepochopí, že – a proč - je civilizace mnohem důležitější než vlast.

Nyní k Fuchsově reakci. Fuchsovi (stejně jako Melounovi) zřejmě nedá spát fráze „západní civilizace, jak se historicky ustavila“. Když Fuchs píše: „S ohledem na Jochovo vymezení západní civilizace proto nemůžeme jednoznačně tvrdit, že by její pozdní, totalitní podoby byly méně západní; že by nebyly stejně regulérní součástí Západu“ (a dodává: „Loajalitu ke komunismu či nacismu ale Joch nikdy nedoporučoval. Obě formy totality si oškliví jako málokdo…“) - nutí mě do pozice toho, kdo musí žáčkům v mateřské škole vysvětlovat, že skutečně loajalita k „západní civilizaci, jak se historicky ustavila“ neznamená aktivní souhlas s každým sentimentem, náladou, vládou, normou či redakční radou kdejakých novin na současném Západě.

Ještě jednou: „S ohledem na Jochovo vymezení západní civilizace proto nemůžeme jednoznačně tvrdit, že by její pozdní, totalitní podoby byly méně západní; že by nebyly stejně regulérní součástí Západu.“ – To je tak hloupé tvrzení, až se mi nechce věřit, že to Fuchs napsal.

Ale poctivost vyžaduje, abych i já upřesnil význam svých slov: Co tedy znamená loajalita k civilizaci („jak se historicky ustavila“) coby aspekt, atribut konzervatismu, když ne otrocký souhlas s každou stávající manýrou či posedlostí dnešní společnosti, politickou, intelektuální?

Už jsem to naznačil výše, ale nyní to dokončím. Konzervatismus je nejen o pravdě, ale i o loajalitě. Je to dispozice. Vychází z vděčnosti a z lásky k tomu, co je.

Nejlépe si to uvědomíme, když si představíme jeho opak. Co je opakem konzervatismu? Ne ani tak nějaká konkrétní ideologie (liberalismus, socialismus…) – ty taky -, ale primárně jiný postoj: zélotismus, který se může projevovat jako pokrokářství, rebelství, radikalismus, revolucionářství, ale i reakcionářství, kontrarevolucionářství atd.

Konzervatismus vychází z vděčnosti za to, co je ve společnosti dobré; to si uvědomuje, toho si váží, považuje to za velice nesamozřejmé, leč hodně snadno ztratitelné. A taková ztráta by byla škoda, možná nevratná. Proto chce tyto atributy chránit a uchovávat. Zároveň si je vědom nedostatků společnosti vlastní, které chce postupně odstraňovat či reformovat. Ale nikdy neztrácí ze zřetele to, co je dobré; a za to je moc vděčný. Z toho vychází.

Naopak, opak konzervatismu vychází z toho, co je ve společnosti špatné. To akcentuje primárně, to chce odstranit a zničit. Na to se soustřeďuje, a proto taky společnost vnímá jako více špatnou než dobrou, na rozdíl od konzervatismu, který to vidí opačně. Proto opak konzervatismu považuje to dobré za marginální oproti tomu špatnému; a má menší obavu než konzervatismus, že při ničení toho špatného může zničit či ztratit i to dobré. Krajní podobou tohoto postoje je zélotismus.

Z Fuchsova eseje je zřejmé, že on žádným konzervativcem není. Nechce se mi zabrousit k otázce, kým je; leč z jeho eseje a odcizení od vlastní společnosti, v níž žije, je zřejmé, že konzervativcem věru není.

Meritorně souhlasím s ním, že politická korektnost, pozitivní diskriminace, genderový feminismus, multikulturalismus, neomarxismus (atd. atd.) jsou zla v současné západní společnosti silně přítomná. Ale nesouhlasím, že:

(A) Jsou to zla historicky největší a bezprecedentní.

(B) Jejich dominance na Západě je tak ohromná, jak Fuchs tvrdí; tj. že na Západě už vládne totalita.

Ad (A): Ono by to chtělo trochu historického (po)vědomí.

Se západní civilizací – a v ní – po staletí (ko)existovalo otrokářství. Považuje Fuchs Západní civilizaci za (ještě) dobrou (tj. nikoli „neomarxistickou“) tu v roce 1000? Tu v roce 1500? Tu v roce 1800? Tu v roce 1850?

V těchto letech a staletích v ní existovalo otrokářství. Považoval by Fuchs kvůli otrokářství tehdejší západní civilizaci za zlou, zavrženíhodnou a nehodnou naší loajality?

Otrokářství bylo a je v řádu spravedlnosti mnohem větším zlem než politická korektnost nebo pozitivní diskriminace. Bez váhání bych politickou korektnost a pozitivní diskriminaci preferoval před otrokářstvím. Přitom poslední země v rámci západní civilizace, která zrušila otrokářství, byla křesťanská, katolická Brazílie až v roce 1888.

Otrokářství samozřejmě nevychází ze základních hodnot západní civilizace; naopak ty hodnoty implikují odmítnutí otrokářství, což časem nastalo.

Ve věci otrokářství a jiných zel byl Edmund Burke konzervativec a Maximilien de Robespierre zélóta. Burke nepopíral, že jsou to zla, ale aby byla odstraněna, není nutné ani správné stávající společnost (západní civilizaci) zničit; podle Robespierra to byla zla natolik závažná, že západní civilizaci odmítnout, zničit a nahradit novou, lepší, nutné bylo.

Komu je dnes bližší Fuchs svým pohledem na zla současné západní společnosti? Je to Burke, nebo Robespierre?

No, Burke to asi nebude…

Nebo rasismus. Teď nemyslím brojení levicových liberálů vůči „rasismu“ (které Fuchs po právu kritizuje a odmítá), nýbrž skutečný, krutý nenávistný rasismus, který byl na Západě v minulosti ostudně přítomen.

Když se podíváme na dvě ze zakládajících osobností západní civilizace, jimiž byli např. Sokrates (parafrázuji: „…člověk jakožto člověk správným použitím rozumu poznává pravdu o spravedlnosti“) a Pavel z Tarsu (parafrázuji ne až tak moc: „…už ne Žid nebo Řek…, nýbrž bratři v Kristu“), vidíme, že tam pro rasismus není ani důvodu, ani místa.

Označil by ale Fuchs kvůli paradoxní existenci rasismu v minulosti západní civilizace – vzdor jejím hodnotám – tuto civilizaci za zlou?

I když rasismus, ačkoli historicky na Západě přítomen, nebyl konstitutivní hodnotou západní civilizace v tom smyslu, jako například princip „jeden všemocný Bůh (Pantokrator) na Nebi, jeden všemocný car (Autokrator, rusky samoděržec) na Zemi“ vždy byl a je konstitutivní hodnotou civilizace ruské?

Fuchs píše: „Levicový liberalismus je ideologickým hegemonem postmoderního Západu.“

Ano, v současnosti je, to má Fuchs pravdu.

V 30. letech 20. století, dle mého odhadu na základě studia dané doby, třetina intelektuálů a vzdělanců Západu byli fašisté/nacisté a jejich sympatizanti, druhá třetina byli komunisté a jejich sympatizanti; a jen zbývající třetina byli „ti jiní“ – a snad se Fuchs neurazí, když je nazvu vůči západní civilizaci loajálními.

Znamenalo to snad podle Fuchse, že tehdy bylo záhodno odmítnout západní civilizaci a brojit proti ní?

To je totiž přesně implikací Fuchsova postoje vůči levicovému liberalismu a soudobého Západu…

Anebo bylo záhodno ji chránit a bránit proti těm ideologiím v ní v dané době ze dvou třetin dominujících?

Odpověď si dejte sami…

Ad (B). V obrazu, kterým Fuchs současný Západ a Evropu prezentuje, skutečný Západ a Evropu nepoznávám. To, co Fuchs vydává za celý Západ nebo celou EU, je jen jejich částí, a to tou nejhorší. Jako kdyby Fuchs měl veškeré informace o Západu a EU od politicko-pornografických webů typu euportal…

Pak dospívá k tak zkresleným a redukcionistickým obrazům jako:

„…Západ je dnes ovládán zvláštní formou agresivní a expandující totality.“ – Ne, není; ta totalitní ideologie je na Západě přítomna, je agresivní a má tendenci expandovat, ale v žádném případě neovládá Západ celý či jako takový. Ani jen jeho polovinu.

„O tom, že neomarxistická ideologie dominuje na celém postmoderním Západě, nemůže být rozumných pochyb.“ – Omyl. Není pochyb o tom, že nedominuje na Západě celém; dominuje tak asi nad polovinou jeho obyvatel.

„Že jsou západní společnosti už půlstoletí v područí totalitní ideologie, to napovídá už fenomén politické korektnosti.“ – Ne, nikoli. Nejen že nemůže být řeč o půlstoletí (politická korektnost je fenomén přelomu 80. a 90. let 20. století), ale ani o područí.

Ne že by její stoupenci, propagátoři a politruci neusilovali dostat nás všechny do jejího – a jejich - područí; to naopak, o to usilují, co jim síly stačí, a nakonec mohou i uspět; ale zda uspějí či nikoli, to nezávisí od nich, nýbrž od nás. Pokud se zastrašit necháme, v područí se octneme. Pokud na tu hru nepřistoupíme, oni selžou. Je to na rozhodnutí každého z nás – a následně jde o otázku, zda se proti nim povede získat dostatečnou a kvalifikovanou masu.

Fuchsovo házení flinty do žita však tomu nijak nepomůže; naopak napomůže jejich triumfu.

Nejlepší „špek“ si však Fuchs nechal na konec. O mně píše:

„Teoreticky je na straně realismu esencialistického myšlení, ale v rozhodujícím, celkovém svém praktickém postoji podporuje protipřirozenou, protikřesťansky orientovanou politiku současného Západu. Tím ovšem akceptuje i totalitní ideologii kulturních marxistů, jíž je tato politika předurčená a prosáklá.“

Dobře si uvědomme, co Fuchs vlastně říká.

Já zastávám postoje A, B, C, které aktivně veřejně obhajuji a prosazuji, ale v současné západní společnosti a v EU existují i postoje nonA, nonB, nonC, s nimiž nesouhlasím a které kritizuji; leč zároveň některé z nich jsou momentálně v naší společnosti většinové a ty mé menšinové. Protože však nechci vystoupit z EU, nejsem euroskeptikem, považuji Rusko za hrozbu a nechci zatratit západní civilizaci - nechci se dopustit civilizační velezrady -, pak z toho podle Fuchse plyne, že podporuji postoje nonA, nonB, nonC.

Obhajuji nízké daně. Většinový názor je, že daně mají být vyšší, než si myslím já. Mí anarcho-kapitalističtí (radikálně libertariánští) přátelé jsou taky za daně nízké, tj. nulové. Protože já nejsem za anarchii, ale za zachování státu (z důvodů, které si anarchisté neuvědomují a nepřipouštějí), byť za mnohem nižší daně než jsou dnes, podporuji podle svých anarcho-kapitalistických přátel a Fuchsovy „logiky“ daně vysoké.

Jsem proti potratům a otevřeně to říkám. Minimálně jeden můj tradicionalistický přítel je za absolutistickou vládu katolického monarchy z Boží milosti, který by potraty zakázal. Protože nejsem za nastolení absolutistické katolické monarchie (neboť úsilí o ni považuji za ztracenou kauzu a ztrátu času), nýbrž za zachování našeho současného ústavního režimu, byť v jeho rámci agituji proti potratům, podporuji podle svého tradicionalistického přítele a Fuchsovy „logiky“ potraty.

Byl bych rád, kdyby se nad tím Fuchs ještě jednou zamyslel. Aby se zamyslel nad tím, zda z jeho odmítnutí návrhu, aby usiloval o samostatné Hloubětínské království (vystoupení Hloubětína z Prahy, ČR, EU…) s ním coby filosofem-králem, v němž by potraty nebyly legální, plyne to, co on připisuje mně, tj. že on, Fuchs, podporuje potraty a totalitu.

Tak co, Jirko, nechceš-li samostatný Hloubětín, znamená to, že jsi pro potraty, totalitu a „podporuješ protipřirozenou, protikřesťansky orientovanou politiku současného Západu“?

A když ne, proč ne?