Dialog politika s filosofem – 2. část

Jiří Fuchs

P: Minulou diskusi jste ukončil obviněním mé maličkosti z cynismu. Trochu jsem se porozhlédl a uznávám, že neomarxismus není jen nadávka kolegům na levici.

F: To je milé. Ne proto, že jste „objevil Ameriku“, ale protože jste si na to udělal čas. Asi nebudete takový cynik.

P: Moc se ale netěšte, jinak s Vámi skoro v ničem nesouhlasím. Vaše názory jsou na můj vkus až příliš radikální. Mám spoustu nepříjemných otázek.

F: Výborně, sem s nimi. Minulá diskuse zřejmě nebyla zbytečná.

P: Posledně jste naznačoval, že je bruselská politika totalitní. To je absurdní. Chápu ale, že v tomhle sporu musí rozhodovat správná definice totality. A protože Vy tvrdíte, že EU je totalitní, je na Vás, abyste předložil dobře odůvodněnou definici totality.

F: Myslíte? Copak vy netvrdíte, že EU totalitní není? Ani Vy se tedy bez dobré definice neobejdete. Ledaže byste svou pozici zmírnil. Já jsem přesvědčen, že europolitika je totalitní. Vám by mohlo stačit, že o tom zapochybujete. Pak by bylo důkazní břemeno na mé straně.

P: Nuže?

F: Musím Vás zklamat. Téma přesahuje možnosti této diskuse. Mohu v ní jen stimulovat Vaši pochybnost – ovšem o Bruselu. Jinak odkazuju na své texty. Minule jsem říkal, že chování unijních špiček v migrační krizi vykazuje rysy totalitního vládnutí. Co kdybychom na to navázali?

P: Zkuste to.

F: Co tedy soudíte o masové migraci do Evropy?

P: Přináší samozřejmě i problémy, ale v zásadě je to ze strany evropských špiček vysoce humánní akt solidarity s uprchlíky.

F: Mě se spíš jeví jako vysoce nehumánní akt bezpečnostního a civilizačního ohrožení „obyčejných“ Evropanů.

P: Tím straší extremisté. Od dobrého filosofa bych čekal víc velkorysosti a pochopení pro lidi v nouzi.

F: Jak příznačné, že mluvíte v této souvislosti o uprchlících. V prvních fázích migrace znali sluníčkáři jen nebohé uprchlíky. Tato chtěná jednostrannost měla působit na city. Jenže skutečné složení migrantů se nedalo do nekonečna zalhávat. Takže já bych zase od politika čekal víc zodpovědnosti. Čekal bych, že bude dávat v bezpečnostní problematice přednost právnímu řádu před ideologickými požadavky na všestranné zvýhodňování ilegálních migrantů, kteří se chovají, jako by na něj měli právo; v tom je nezodpovědní politici utvrzují.

P: Podle mě by měl dávat konzervativní filosof přednost křesťanskému milosrdenství před právnickým myšlením.

F: Pokud preferujete milosrdenství a solidaritu na úkor spravedlnosti, pak tím zároveň schvalujete nemilosrdné a nesolidární chování bruselských elit vůči poddaným. Milosrdenství na účet druhých je samozřejmě v logice dvojího metru multikulturalistů. Ale je také běžným morálním pokrytectvím totalitních ideologů. Jejich elán je totiž nesen nenávistí k jedněm a provázen předstíranou starostí o druhé. Skutečný zájem ale mají jen o sebeprosazení.

P: Tak počkat. Tady se rozcházíme v předpokladech. Vy vidíte v uprchlících nějakou zásadní hrozbu, zatímco já v každém z nich vidím především potřebného člověka.

F: Ano, tohle je třeba vyjasnit dřív, než po sobě začneme házet morálními odsudky. Že jsou mezi migranty skuteční uprchlíci menšinou, to už se dnes uznává i oficiálně. Aby ale bylo jasnější, proč mluvím o ohrožení Evropy, soustředím se na muslimskou migraci. Tvrdím, že muslimové se nepřicházejí do Evropy integrovat. V intencích svého nesnášenlivého náboženství ji naopak přicházejí dobýt.

P: To je nesmysl. Copak nerozlišujete islamisty a islám? Ten nemá s jejich terorismem nic společného.

F: Ano, tak zní mantra politicky korektního mainstreamu, který veřejnost lhaním o mírumilovném islámu vytrvale mate. Závidím Vám tu prostotu. Nikdy jste neslyšel, že jsou muslimové ve svých závazných textech vybízeni k zabíjení a k zotročování nevěřících – kdykoli a kdekoli? Nepřátelství k nevěřícím v nich mají zakódováno. A zapomeňte na relativizující triky ideologicky splavných křesťanských teologů. Instrukce k univerzálnímu násilí na nevěřících v Bibli nenajdete.

P: Nejsou v koránu také texty láskyplné? Nebo se Vám nehodí?

F: Ony především neodůvodňují názor, že islamisté nemají v islámu oporu. Krom toho jsou spíše pro interní soužití a je jich daleko méně než textů nenávistných. Hlavně však: Už pouhá existence mečových textů stačí k vyvrácení mýtu o mírumilovném islámu. Každý muslim v nich přece může najít inspiraci pro násilné šíření víry.

P: Takže podle Vás jsou všichni muslimové násilníky. Umírněný muslim je asi jen chimérou.

F: Moc věříte naší televizi. Tam hrají kartou umírněných muslimů s železnou pravidelností. Jenže placení propagandisté, kteří fabrikují takové „argumenty“, nejsou moc sehraní ani s realitou, ani s logikou.

P: Už jsem si stačil všimnout, že patent na logiku máte Vy.

F: Tak tedy logicky: Shodneme se na tom, že komunismus byl agresivní, zlý… Říkáme tím, že všichni komunisté byli agresivní…? Nikoli. A co muslimské komunity? Historická i dnešní zkušenost nám říká, že míra jejich nebezpečnosti pro okolí roste s počtem jejich členů. Tento fakt přitom nevylučuje existenci umírněných (z hlediska víry vlažných) muslimů. Jejich existence tedy nedokazuje, že islám je mírumilovný.

Když už jsme u té logiky, zopakujte si, proč vlastnost komunity není automaticky vlastností každého jejího člena. A navrch přidejte zkušenost, že v davu se jedinci mnohdy chovají jinak než v osobním kontaktu.

P: Jsem rád, že zdůrazňujete zkušenost. Jakou u nás máme negativní zkušenost s muslimy, aby Vás to opravňovalo šířit z nich strach?

F: A zkušenost z úžasného soužití s muslimy v západní Evropě je nám nedostupná? Nebo k ní musíte být povinně slepý? Či snad opravdu ještě věříte, že např. takové no-go zóny jsou jen výmysly xenofobů, když o nich naše hlavní média zarytě mlčí? To už jsou přece bez boje dobytá území. Takže jste si odříkal půlku Halíkova desatera proti islamofobům. I kdybyste v tom pokračoval až do konce, stejně byste musel rozumně uznat, že muslimská migrace přináší nemalá bezpečnostní rizika.

A to nechávám stranou, že po takovém masivním nárůstu se muslimové tím spíš nevzdají svého způsobu života. Už teď vytvářejí paralelní struktury, beztrestně ignorují zákony hostitelských zemí a jsou proradnými vládami obdařováni výsadami, jejichž rubem je bezpráví vůči domácím občanům.

P: Dobrá, dejme tomu, že vrcholní politici EU reagovali na migrační krizi nerozhodně, že nebyli připraveni na tak složitou situaci, jakou přinesla migrační vlna. Taky jsou jenom lidmi. Proč hned v jejich rozpačitosti spatřujete totalitní rysy?

F: Obdivuju Vaše umění zakulatit všechno nepříjemné tak, aby to vypadalo nevinně. Multikultikulturalismus ale nevznikl před dvěma lety. Celá desetiletí na Západě infiltroval veřejné mínění propagandistickým optimismem o vzrůstajícím kulturním obohacování na pozadí záměrné stále se prohlubující diverzifikace společnosti. V migrační politice odstranili vládnoucí multikulturalisté rozumný ohled na bezpečnost i na společenskou soudržnost a politickou korektností vynucovali zvláštní zacházení s přistěhovalci. „Exaltovanou tolerancí k jinakosti“ z nich udělali jakési nadlidi, chráněné nejen před veškerou kritikou, ale i před standardními požadavky právního řádu. Svobodnou diskusi na Západě ochromil strach před obviněním z xenofobie či rasismu.

P: Proč si ale myslíte, že monokulturní, národnostně homogenní společnosti jsou lepší než ty rozrůzněnější?

F: Tak otázka nestojí. Multikulturalistům totiž vůbec nejde o nějakou optimalizaci západních společností; to jen předstírají. Oni naopak chtějí jejich kulturní i národní identitu rozbít. Proto čím víc přistěhovalců, tím lépe.

P: To myslíte vážně?

F: Už minule jsem doporučoval, abyste četl neomarxistické architekty multikulturalismu. Pak byste pochopil: a/ Že to protiprávní otevření hranic nebyla neschopnost, ale schválnost; b/ že sentimentální řeči o milosrdenství a solidaritě jsou jen svůdné hlasy Sirén pro naivy; c/ že motivem nátlaku na kvóty pro příděly migrantů do všech zemí EU je v posledku revoluční nenávist k civilizaci bílého muže, nenávist tak veliká, že k likvidaci tradičních hodnot Západu multikulturalisté užívají i fanatické, invazivní náboženství; d/ že taková ničivá politika, která na odzbrojené občany pouští teroristy a masy agresivních dobyvatelů za současného pacifikování policie i soudů, je naprosto zločinná. Evidentně je projevem totalitního zacházení s občany. Takové ozařování Evropy nepraktikovali ani komunisté.

P: Snažíte se ukázat, že chování špiček EU v migrační krizi má rysy totalitní politiky. I kdyby byl Váš popis jejich chování a motivů správný, lituji. Mám zcela jinou představu o totalitě.

F: Budu hádat. Podle Vás musí totalita obsahovat absenci svobodných voleb a týrání či popravy odpůrců.

P: Ano, tak se skutečně totalitní režimy chovaly. Nic takového ale v EU nevidím – a zdaleka nejsem sám. Evidentně tedy přeháníte, když nás proevropské politiky viníte z podpory totality. Čekal bych proto omluvu.

F: Na to je moc brzo. Je tu mnoho nejasností.

P: Mám dojem, že se za ně jen schováváte. Když jsem žádal, abyste přišel se svou definicí totality, na jejímž základě nás osočujete, vymluvil jste se, že jde o obtížný problém. Není tu náhodou obtížné jen to, jak na mou výzvu přesvědčivě odpovědět.

F: Asi nezbude, než Vás do toho problému pozvat.

P: Tak, tak. Než s tím začnete, povězte, proč se tak ježíte, když nás Evropa žádá o solidární převzetí části břemene, které množství uprchlíků přináší. Připadá mi morální se o ně podělit. Taková tisícovka muslimů ročně by nás přece nezabila. Nebo jsme tak málo sebevědomí a zbabělí?

F: Nechám radši stranou ty Vaše „uprchlíky“. Pominu i to co nás zabije/nezabije, a také tu úžasnou psycho-ideologickou nauku o strachu, kterou teď šprtají bakalářky neomarxistické humanistiky. Vidím, že také solidaritu chápeme každý jinak. Když shoří sousedovi barák, mělo by se mu pomoc. Když ale zjistíte, že si ho zapálil sám, a že se mu to z nějakých bláznivých důvodů líbí, takže zapálí i nový barák, pak nejlépe projevíte solidaritu tím, že mu pomůžete do blázince. Kéž by to mohli občané udělat i se špičkami EU.

A teď tedy k té totalitě. Opravdu to chcete otevřít?

P: Hořím zvědavostí.

F: Vy tedy definujete totalitu podle výrazně odporných znaků komunismu a nacismu. Přitom věříte, že k pochopení toho, co je totalita, stačí jen takové znaky uvést. Řekněte, pokládáte totalitní režim za mravně špatný?

P: Samozřejmě.

F: A hlavně proto ho odmítáte?

P: Jistě.

F: Pokládají ho za zlý i jeho tvůrci a služebníci?

P: Zřejmě ne.

F: Aha. Tak teď zase pro změnu hořím zvědavostí já. Jak jim chcete dokázat, že se v tom mýlí? Taky nějakým výčtem vlastností? Nebo statistikou?

P: Vždyť přece totalitní nespravedlnost je do nebe volající. To Vám mám dokazovat?

F: Mě ne. Ale bojím se, že zrovna je tím nebem nedojmete. A pouhým odvoláním se na zdravý rozum zde taky nic nevyřešíte. Oni totiž mají jinou morálku (třídní, rasovou, multikulti…); a spravedlnost mají revoluční.

P: To není morálka, ale zvrhlost.

F: Ale, ale, tak dlouho Vás v různých „sokolovnách“ školili v pluralitě, vštěpovali Vám, že není jedna Pravda či Morálka, nýbrž více pravd a morálek, a Vy se hanebně vracíte k překonaným dogmatům o té své jediné Pravdě.

P: Copak je vraždění lidí s jiným názorem nějak ospravedlnitelné?

F: Ideologové ho ospravedlňují vyššími ideály vždy nové humanity. Ti přizpůsobení pak společenskou konformitou.

P: Jakými ideály?

F: Blahem lidstva, vlasti či osvobozováním utlačovaných menšin. Jak víte, že to jsou ideály vadné? A že neospravedlňují všechny prostředky? Spíše v to jen věříte. Oni zase mají svojí víru. No a při té své „jenom víře“ nemůžete ani vyloučit, že oni na rozdíl od vás možná skutečně, třeba od Hegela, vědí, co je pro lid dobré.

P: Říkejte si, co chcete. Mě nepřesvědčíte, že komunismus nebyl zločinný.

F: Vaše silné přesvědčení tu není důležité. Jde přece o zdůvodnění jeho pravdivosti, a sice v ostré diskusi s intelektuály. A dnes paradoxně s těmi, od nichž jste si nechal prostřednictvím humanitní vzdělanosti vsugerovat respekt k hodnotové pluralitě a multikulti jinakosti. Teď jste ale tu jejich postmoderní moudrost nahlédl v jiném problémovém nasvícení a najednou jste jejich vzývanou pluralitou morálek zděšen. Tady nepomůže ani zdravý rozum, ani empirie, ani nějaká víra. Vítejte ve filosofii.

P: To je na hlavu.

F: Ale ne. Jen Vás ofoukl závan filosofického myšlení a pocítil jste bezradnost. Problém mravnosti je totiž výlučně filosofický. A jak jste právě zakusil, otázka definice té zlé totality vyžaduje orientaci v etickém myšlení. Jen pro informaci: etika je praktickou disciplínou filosofie, v níž se zhodnocuje celé teoretické myšlení filosofů. Varoval jsem, že to nebude sranda. Chcete pokračovat?

P: Co mi zbývá? Mám to vzdát a nechat osočovat EU jako totalitu, bez možnosti tomu čelit?

F: Můžete mě udat.

P: Myslím racionálně čelit. Zavřít Vás necháme až pak; samozřejmě žertuju.

F: Jen aby. Říkal jste, že je relativizace morálky na hlavu. Mě zase přijde na hlavu, když jakási madam Mogherini vyhrožuje, že islám je budoucností Evropy. Oba už víme, že takové hodnotící soudy bez uvedeného důvodu nic neřeší. Tak odvahu a vzhůru do filosofie.

P: Jiná cesta by nebyla? Dnes už sociobiologové řeší mravnost vědecky, přes výzkum mozku. To vypadá solidněji než ty nekonečné filosofické spekulace, které stejně nikam nevedou.

F: Ano vypadá, ale z hodně velké dálky. Sociobiologové tu sice omračují znalostmi mozku, ale na pozadí velice sporných filosofických předpokladů (materialismu, scientismu, biologismu…). Už z jejich výčtu by Vám šla hlava kolem; o pokleslosti podobných spekulací ani nemluvě.

P: Pokud vím, tak neurofyziologie je exaktní věda o faktech, která se bez filosofie obejde; možná, že také proto je exaktní.

F: Chcete říct, že neurověda zjišťuje, že a jak leze morálka z mozku? Pokud byste v to skutečně věřil, musel byste se rozloučit s lidským životem, tak jak ho známe.

P: Nevím proč?

F: Jak by se Vám líbilo, kdyby sociobiolog odhalil, že jste se teď rozhodl pro tento postoj právě proto, že Vám v mozku proběhly právě tyto procesy? Že jste tedy jimi nucen se rozhodovat právě tak, jak se rozhodujete; že tedy vědomí svobody je iluze. A stejně převratně by vzápětí vysvětlil i myšlení. Myslíte něco jako pravdivé, protože „Váš mozek zde a nyní zafungoval právě tak a tak“. No a já zase myslím jako pravdivý opak Vaší myšlenky, protože můj mozek… Jak by se nám ten život zjednodušil. Žádné hádky o pravdu, nikdo by se nemýlil, žádná vina… Není to skvělé? Jo, a mimochodem: Náš exaktní vědec je na tom kupodivu stejně. Také on má tak úžasně funkční mozek, že mu determinuje veškeré jeho myšlení a jednání. Takže také jen myslí a dělá, co musí. Zač tedy stojí ty jeho převratné objevy? Ještě věříte, že jsou exaktní?

P: Nevím, co na to říct.

F: Tak neříkejte nic. Také už ale neříkejte, že filosofické spekulace nikam nevedou. Jedna totiž právě znemožnila zdánlivou vědu o specificky lidském životě.

P: Chcete snad popřít samotnou vědu?

F: Vůbec ne. Jen jsem ukázal, že nemluví vždycky věda, když mluví vědec; zvláště když je ideologicky angažovaný.

P: To ale platí i o filosofech.

F: Jistě. Ti také bývají všelijak přemotivovaní.

P: Jenže vědci mají spolehlivé výsledky, když se drží svého kopyta. To se o filosofech říct nedá.

F: To víte odkud?

P: Jen se podívejte na tu změť filosofických názorů a směrů. Co filosof, to pravda; ovšem jen ta jeho. Kdo se v tom má vyznat? Zlatá věda, ta aspoň pracuje s ověřenými fakty.

F: Á další oběť moderní výuky filosofie. Že vy jste také na školách prošel jejími dějinami.

P: Ano, a stačilo mi to.

F: To je mi líto. Školám se dnes náramně daří u studentů překrýt jejich přirozené nastavení k filosofování. Úspěšně je odnaučují filosoficky myslet. Asi jste taky musel jen biflovat kvanta informací o různých směrech a poctivě odříkávat, co který filosof o všem možném řekl. Tolik Vás tím vyčerpali, že už jste vlastně neměl ani prostor, ani chuť promýšlet, co je v jejich myšlení pravdivé a co nikoli. A přitom filosofie je především hledání pravdy. Když vynecháme pozéry, tak to je hlavní motiv úsilí filosofů.

P: A není to náhodou sisyfovské úsilí?

F: Výuka filosofie, v níž dominují její dějiny, skutečně vyúsťuje do skepse k filosofii. Ale pozor. Jestli budete s touto skepsí příliš koketovat a jen koketovat, jak potom chcete komunistům prokázat, že jejich morálka je…jak že jste to řekl? Zvrhlá?

P: Na tom trvám.

F: No ovšem, trváte. Bohužel jen na dogmatické úrovni ve stylu tvrzení proti tvrzení. Pak musíte do školy k ideologům, abyste potrénoval umění demagogie, psychologických manipulací, sílu hlasu a pěstí. V tom případě už ale bude zbytečné, abyste se trápil problémem definice totality. Budete mít jasno, jaké mají například sluníčka o mírumilovném islámu.

P: Filosofii se tedy nevyhneme?

F: To si pište.