Fiktivní filosofické rozhovory  o nefiktivních problémech – Část 6.

Roman Cardal

V této rubrice bychom chtěli postupně předkládat krátké úvahy filosofického typu v dialogické podobě. Naznačíme myšlenky, které spíše ukážou směr, než aby zachytily často složité problémy v jejich hloubce. Budeme svědky diskuse dvou přátel F a N. F je filosofem, N toho o filosofii moc neví. I přesto, že se nám podaří být jen u části jejich rozhovoru, bude to určitě užitečné.  

13. Prosperita západu

N: Bohatství ve světě není spravedlivě rozděleno. Většina lidstva živoří v nuzných podmínkách. Je pochopitelné, že lidé z chudých částí Země touží přijít k nám a vést podobný, všestranně zajištěný život jako my. Jestliže je odmítáme přijímat, dáváme tím najevo naše sobectví – a to je nepřijatelné.

F: To je extrémně selektivní způsob uvažování. Klade důraz na bohatství Západu a přehlíží, že nespadlo z nebe.

N: To vůbec netvrdím. Kromě jiného za ním stojí ostudná koloniální historie západních zemí, drancování zdrojů třetího světa, dlouhodobé a systémové okrádání jeho obyvatel. Přijímání ekonomických migrantů je proto také splácením našeho historického dluhu.

F: Kdybych souhlasil s tvým názorem, musel bych se stydět ne za koloniální dějiny Západu, ale za povrchnost mého myšlení. Pročpak asi Západ kolonizoval jiné země?

N: Protože měl imperiální ambice.

F: O zlých imperialistech jsem toho v životě již mnoho slyšel. Já bych tuto věc viděl trochu jinak. Namísto imperialismu bych mluvil o industrialismu. Ve srovnání s chudými částmi světa se stal Západ bohatým a prosperujícím, neboť si své bohatství dokázal vytvořit. Bohatství Západu je produktem úsilí a invence celých generací. Není něčím, čím bychom mohli zcela libovolně disponovat. Zdědili jsme ho po našich předcích, sami k němu máme přispět a odkázat ho našim potomkům.

N: Proč bychom se o něj nemohli rozdělit s potřebnými? Vždyť by stačilo se jen trochu omezit a účast na těchto statcích by mohl mít mnohem širší okruh lidí. Navíc přehlížíš vazbu industrialismu na kolonialismus. Právě industriální vytváření západního bohatství neoprávněně těžilo z cizích zdrojů nezápadních zemí.

F: Převracíš poměr příčiny a účinku. Využívání zdrojů ekonomicky nerozvinutých zemí nemohlo být příčinou prosperity Západu, protože kdyby Západ nebyl industriálně pokročilý, nebyl by schopen tyto zdroje vůbec využívat. Státy pod koloniální správou neměly možnost proměnit své přírodní bohatství v bohatství společnosti právě kvůli své industriální zaostalosti. Nemysli si, že chci bagatelizovat nespravedlnosti, které s sebou západní kolonialismus nesl. Chci ti jen ukázat, že věci nejsou tak jednoduché, jak si to zuřiví kritikové západní historie namlouvají.

N: Možná to bude opravdu trochu složitější problém, nicméně vůbec jsi neodpověděl na mou otázku, proč bychom se o naše bohatství neměli rozdělit s lidmi, kteří k nám přicházejí z chudých částí světa.

F: Takové dělení se rovná almužně a ta může zjednat pomoc jen nakrátko. Rozhodně není řešením chudoby. Žádoucí řešení leží úplně jinde. Chudoba má vždycky nějaké příčiny, sama už je jen jejich důsledkem. Poskytovat almužnu formou přerozdělování bohatství znamená umenšovat následky bídy, ne její příčiny, a proto se nemůže jednat o efektivní nástroj k jejímu odstraňování. Je třeba se zaměřit na příčiny chudoby. Kdyby se je podařilo eliminovat, stala by se chudoba minulostí.

N: V čem spatřuješ tyto příčiny?

F: Myslím, že jsou kulturní povahy. Je vhodné si připomenout, co řekl Sokrates před aténským soudem: Nevzniká z peněz ctnost, nýbrž z ctnosti vznikají peníze i všechny ostatní pro lidi dobré věci, i v soukromí i v obci. Ctností se míní kultivovanost člověka, tedy to, co je výsledkem jeho kulturního snažení.

N: Na rozdíl od tebe nechápu souvislost mezi příčinou chudoby a Sokratovým výrokem.

F: Řekové rozuměli ctnosti jako dokonalosti člověka v jeho různých rozměrech – fyzickém, emotivním, volním a racionálním. Když se člověk ve všech těchto dimenzích pozvedne k výtečnosti, nemůže to nemít dopad na jeho vztah k jeho okolí. Nejnaléhavějším úkolem je zajistit rozvoj racionální složky lidské bytosti. Rozum je kultivován tak, že se maximalizuje jeho činnost ve shodě s určitými zákony. Díky rozumu člověk chápe, že se ani k sobě ani ke svému okolí nemůže chovat zcela libovolně. Musí respektovat určité zákonitosti. Zákonitosti, které jsou skutečnosti vlastní a v nichž se vyjadřuje její uspořádanost. Určitě víš, že se Řekové dívali na realitu jako na kosmos, jako na soubor věcí, mezi nimiž vládne určitý řád. Platón ve svém dialogu Timaios ukazuje, jak se řád univerza promítá do řádu lidského uvažování. Rozum je schopnost, díky níž může člověk překonat svoji nedostatečnost pochopením povahy reality a využitím jejich zákonů. Kdyby nevyužil svého rozumu, bídně by zahynul, neboť není zajištěn jako ostatní živočichové. Ti jsou vybaveni tak, že si vcelku snadno dokáží opatřit potravu, jsou od přírody rezistentní vůči nepřízni klimatu, mají silné a jisté instinkty, které je spolehlivě udržují v hranicích života. Člověku tyto výhody scházejí. Jako by ho příroda vydědila, nebyla k němu tak štědrá jako k ostatním zvířatům.

N: Chceš říct, že bída a chudoba jsou původním stavem, do něhož se člověk rodí?

F: Ano, přesně tak to je. Nalistuj si někdy hluboké pasáže z dialogu Protagoras, kde Platón nechává promlouvat slavného sofistu o vzniku civilizace a kultury. Nejprve narazíš na mytický způsob prezentace, nicméně smysl úryvku mytické podání překračuje – chce objasnit nemytickou skutečnost původu lidské kultury a jejího vývoje. Tato intence je následně uskutečněna racionálním představením úlohy kultury v lidském životě.

N: To je určitě zajímavé. Rád bych si o tom něco poslechl, ale mám obavu, že se tím dostáváme zcela mimo naše téma. Nemluvili jsme o problému rozdělení bohatství Západu i s těmi, kdo mají nedostatek? Nechme proto těchto jistě zajímavých úvah a vraťme se k našemu původnímu námětu.

F: Právě k němu směřujeme, i když zatím netušíš, jak. Poselství naznačeného Platónova textu je následné: Aby člověk nezahynul uprostřed přírody, která k němu byla skoupá, musí aktivovat svůj rozum. Co to znamená? Jen když se člověk bude chovat rozumně, může přežít. A čím více bude rozumný, tím lépe bude žít. Řekové zdůrazňovali, že člověku nejde o to jen žít, uhájit svou holou existenci, ale i o to žít dobře, pozvednout se na určitou úroveň života.  Při zhotovování obydlí, šatstva, při opatřování a přípravě potravy atd. musí lidská bytost aktivovat svůj rozum, což jí otevírá možnosti pokroku. Vyrábí si nástroje, zefektivňuje svoji činnost, zvyšuje produkci potřebných věcí, vynalézá obchod, opatřuje si bohatství. V tom spočívá civilizačně–technický aspekt působnosti rozumu. Ale toto vše (civilizace, technika) je zasazeno do širšího rámce vztahů mezi člověkem a přírodou, člověkem a člověkem, člověkem a Bohem, které bych nazval kulturou v pravém smyslu slova.

N: Říkáš, že směřujeme k našemu původnímu tématu, ale mně se naopak zdá, že jsi ho již zcela opustil.

F: Buď trpělivý. Stejně už máme jen málo času. Ve svých dějinách byl Západ kromě jiného podmíněn i judaismem, křesťanstvím a řeckou filosofií. Díky tomu v něm došlo k demytologizaci světa. Judaismus, křesťanství i řecká filosofie odvedly člověka od náboženského uctívání světských skutečností a přivedly ho k jejich racionálnímu zkoumání. Jestliže svět povstal aktem tvůrčí Inteligence, je také přístupný inteligenci člověka. Inteligentní průnik do skutečnosti a její inteligentní využívání vede v tomto kulturním kontextu k prosperitě člověka. Z uspořádané, rozumu přístupné reality lze také odečítat způsob, jakým se mají lidé chovat k sobě navzájem. Je možné objevit princip spravedlnosti. Náboženství uctívající inteligentního a milujícího Tvůrce, který lidské tvory vybavuje rozumem, má zásadní formační vliv na celou kulturu – na zmíněné vztahy člověk-Bůh, člověk-svět a člověk-člověk. Není žádnou náhodou, že právě v takové kultuře se zrodila věda a technika, bez nichž by bohatství Západu nebylo vůbec myslitelné.

N: Dokonči svou úvahu, již ztrácím trpělivost.

F: Věda a technika nejsou možné ve všech kulturách – a tedy ani bohatství z nich plynoucí. Bohatství společnosti není samozřejmé, je neseno kulturou a civilizací, enormním úsilím excelentních (tj. ctnostných) jedinců. Mentalita těch, kteří apelují na nutnost vytvoření multikulturní společnosti, kde všichni mají účast na bohatství, je nesmyslná. Některé kultury se totiž přímo stavějí proti tomu, co produkci takového bohatství umožňuje. Ke kultivaci rozumu dopomáhá kritičnost, pochybování, dialog – a toto zkulturnění rozumu skvěle provedla řecká filosofie. I ona je tudíž pramenem západního bohatství. Chtít, aby lidé z jiných kultur setrvali ve svých zvyklostech, v racionální zaostalosti, v neúctě k západní tradici atd. a aby přitom měli podíl na našem blahobytu, je šílenost, která musí vést k postupné likvidaci bohatství. Multikulturalismus zajistí ne to, že všichni budou bohatí, ale naopak, že všichni propadnou chudobě.

N: Všiml jsem si, že se vede ostrý džihád proti západní kultuře a její racionalitě. Jsou jim připisována všechna možná zla.

F: Moderní „humanisté“ jsou v tom vyškolení. Haní to, čehož plody chtivě užívají. Jejich tupost je přímo neuvěřitelná. A to jsou mnohdy ověnčeni spoustou akademických titulů. Díky svému „náboženství“ také mnozí migranti nenávidí západní kulturu, ale benefity z ní plynoucí je neodolatelně přitahují. Chtějí moderní domy, auta, kvalitní potraviny, lékařskou péči… Asi si myslí, že toto vše spadlo západním lidem jen tak z ničeho nic do klína, že to nemá žádnou souvislost s jejich kulturou. Bohužel však nastává situace, kdy i stále větší počet západních lidí uvěřil v samozřejmost této prosperity a vidí smysl svého života v jejím užívání. K její produkci a k zajišťování nutných podmínek jejího udržení nechtějí nijak přispívat. A vlastně už ani nemohou, protože to vyžaduje kultivaci a vzdělání, které nemají. Nelze je získat přes noc, osvojuje se od raného dětství, je to mezigenerační práce, která se koná v rámci kultury podporující zcela určité užívání rozumu. Děti jsou dnes u nás vychovávány tak, že mají vše, nač si vzpomenou. Nechápou, že za tím, co máme, stojí obrovská práce a inteligence celých pokolení. Bláhově věří, že to nemohou ztratit, že na to mají právo, že je to tu volně k dispozici bez přiměřené práce. Vykořeněnost západních lidí z kultury budované předchozími generacemi je v kombinaci s přílivem kulturně cizorodých mas předzvěstí zkázy. Smrt Západu již tluče na naše dveře, které se otevřely všem.