Selhání multikulturalismu a jak zastavit příval

Geert Wilders

(Proslov přednesený na každoročním shromáždění nadace Magna Carta Foundation v Římě, 25. března 2011.)

Dámy a pánové, drazí přátelé z Magna Carta Foundation,

děkuji za pozvání do Říma. Je skvělé navštívit vaše nádherné město, jež bylo po mnoho staletí hlavním městem a centrem evropské židovsko-křesťanské kultury.

Řím spolu s Jeruzalémem a Athénami představují kolébku západní civilizace – nejpokročilejší a nejvyspělejší civilizace, jakou kdy svět spatřil.

Sdílíme, coby Zápaďané, společnou židovsko-křesťanskou kulturu. Já přicházím z Holandska, vy jste Italové. Naše národní kultury jsou větvemi téhož stromu. Nepatříme k různým kulturám, ale k různým větvím jedné kultury. Proto když cestujeme do Říma, cestujeme v určitém smyslu domů. Patříme sem, jako patříme do Athén a Jeruzaléma.

Je důležité, abychom věděli, kde se nacházejí naše kořeny. Jestliže je ztratíme, budeme vykořeněni, stanou se z nás lidé bez kultury.

Mým dnešním záměrem je promluvit o multikulturalizmu. Toto slovo má mnoho různých významů. Budu jej používat ve smyslu specifické politické ideologie. Ideologie, podle níž si jsou všechny kultury rovny. Jestliže si jsou rovny, pak státům není dovoleno nějaké konkrétní kulturní hodnoty prosazovat coby ústřední a převládající. Jinými slovy, multikulturalizmus tvrdí, že stát nemá prosazovat žádnou ústřední kulturu (Leitkultur), které by se měli imigranti přizpůsobit, chtějí-li mezi námi žít.

Tuto ideologii kulturního relativizmu měla nedávno na mysli německá kancléřka Angela Merkelová, když se nechala slyšet, že multikulturalizmus „absolutně selhal“.

Milí přátelé, troufám si tvrdit, že jsme to všichni dávno věděli. Vždyť samotné východisko multikulturalizmu je špatně. Kultury si nejsou rovny. Jsou různé, protože vycházejí z různých kořenů. Proto se multikulturalizmus snaží vyvrátit naše kořeny.

Řím je nanejvýš vhodným místem probrat tohoto téma. Prastaré přísloví, dobře známé lidem z naší západní kultury: Jdeš-li do Říma, staň se Římanem. Jde to velmi moudré přísloví: Pokud se někam stěhujete, musíte se přizpůsobit zákonům a zvykům dané země.

Multikulturní společnost podryla tento zákon zdravého rozumu a slušnosti. Multikulturní společnost nabádá cizince, přicházející do našich měst a obcí: Klidně se chovejte v rozporu s našimi pravidly a hodnotami. Vždyť vaše pravidla a hodnoty jsou stejně dobré, a možná dokonce lepší, než ty naše.

Řím je skutečně vhodným místem diskutovat tyto věci, protože dějiny Říma nám mohou posloužit i jako varování.

Will Durant, známý americký historik 20. století, napsal: „Velkou civilizaci nelze zničit zvenčí, pokud se předtím sama nezničila zevnitř.“ A to se přesně stalo zde v Římě před šestnácti staletími.

V 5. století totiž Římská říše padla do rukou germánských barbarů. Není přitom sporu, že římská civilizace byla vyspělejší než ta barbarská. A přece Řím padl. Padl, protože přestal sám sobě věřit. Ztratil vůli se pozvednout a bojovat za své přežití.

Nepadl přitom ze dne na den. Rozkládal se postupně. Římané té doby si sotva všimli, co se děje. V imigraci barbarů neviděli hrozbu, dokud nebylo příliš pozdě. Desítky let před pádem Říma do země přicházeli germánští imigranti, přilákáni hmotnou prosperitou Impéria.

Zpočátku mohla být přitažlivost Impéria vnímána jako důkaz jeho kulturní, politické a ekonomické nadřazenosti. Lidé přicházeli za lepším životem, jaký jim jejich vlastní kultura nemohla poskytnout. Jenže pak 31. prosince roku 406 zamrzl Rýn, který germánští barbaři překročili v desítkách tisíc, zaplavili zemi a začali ji plenit, přičemž zničili každé město, na které narazili. Roku 410 vyplenili samotný Řím.

Pád Říma byl traumatickou záležitostí. O katastrofě byly sepsány nesčetné knihy a Evropané byli opakovaně varováni, aby se znovu nedopustili stejné chyby. V roce 1899, v knize Říční válka, Winston Churchill varoval, že islám ohrožuje Evropu stejně, jako kdysi barbaři ohrožovali Řím. „Mohamedánství“ – cituji Churchilla – „je násilná a rozpínavá víra. V dnešním světě neexistuje mocnější zpátečnická síla. (...) Civilizace moderní Evropy může padnout stejně, jako kdysi padl dávný Řím.“

Churchill má pravdu. Avšak pokud Evropa padne, pak stejně jako starověký Řím padne proto, že přestala věřit v nadřazenost své civilizace. Padne, protože hloupě věří, že všechny kultury jsou si rovny, a tudíž nemá smysl bojovat za svou vlastní kulturu, za její zachování.

Toto selhání bránit naši vlastní kulturu učinilo z imigrace tu nejnebezpečnější hrozbu vůči Západu. Multikulturalizmus nás učinil tak tolerantními, že tolerujeme netoleranci.

Dámy a pánové, nemylme se: Naši nepřátelé si velice dobře uvědomují naši slabost. Uvědomují si, že vývoj, jaký způsobil pád Říma, probíhá i na současném Západě. A velmi dobře chápou význam Říma jako symbolu celého Západu. Znovu a znovu na pád Říma odkazují, Řím mají stále na mysli.

- Bývalý turecký předseda vlády Erbakan řekl: „Celá Evropa se stane islámskou. Dobudeme Řím.“

- Yunis al-Astal, klerik Hamasu a člen palestinského parlamentu, řekl: „Řím bude brzy podroben.“

- Ali Al-Faqir, bývalý jordánský ministr náboženství, prohlásil: „Islám si podmaní Řím.“

- Šejch Muhammad al-Arifi, imám mešity při Saudské akademii ozbrojených sil, řekl: „Ovládneme Řím a uvedeme do něj islám.“

Naši protivníci doufají v událost podobnou zamrznutí Rýna v roce 406, kdy tisíce imigrantů dostanou snadnou příležitost masově proniknout na Západ.

- Roku 1974 řekl v projevu k OSN alžírský prezident Houari Boumédienne: „Jednoho dne se miliony mužů z jižní polokoule vydají na pochod směr severní polokoule. A nepřijdou tam jako přátelé, protože ji přijdou dobýt. A dobudou ji prostřednictvím svých synů. Lůna našich žen nám zajistí vítězství.“

- Libyjský diktátor Kaddáfí řekl: „Na Evropském kontinentě dnes žijí desítky milionů muslimů a jejich počet narůstá. To jasně ukazuje, že evropský kontinent bude přiveden k islámu. Evropa se jednou stane muslimským kontinentem.“

Naši protivníci usilují o opakování pádu Říma z 5. století, a snaží se o ně přesně stejnými metodami. „Vývoz lidí a jejich následné masivní rozmnožování je tou nejsnazší cestou, jak obsadit nějaké území“, varovala známá italská autorka Oriana Fallaci.

Důsledky dnešní situace však mohou být ještě horší, než byly důsledky pádu Římské říše. Germánští barbaři, kteří vyvrátili Řím, totiž nebyli hnáni ideologií. Poté, co vyplenili Řím, si postupně osvojili jeho židovsko-křesťanskou civilizaci. Zničili Řím, protože toužili po jeho bohatství, ale poznali a pochopili, že římská civilizace byla vyspělejší než jejich barbarská kultura.

Řím rozvrátili, ale pak se jej snažili znovu vybudovat. V roce 800 se francký vůdce Karel Veliký sám korunoval římským císařem. O další tři staletí později se Frankové spolu s dalšími Evropany rozhoupali ke křížovým výpravám, aby bránili svou křesťanskou kulturu. V křížových výpravách šlo, slovy Oriany Fallaci, o „protiofenzívu, jež měla zastavit islámský výboj do Evropy“. Řím sice padl, ale jako bájný Fénix opět povstal z popela.

Na rozdíl od barbarů, kteří soupeřili s Římem, pohání následovníky Mohameda ideologie, kterou na nás chtějí uvalit.

Islám je totalitní ideologie. Islámské právo šaría dohlíží na každý detail lidského života. Islám není slučitelný se západním životním stylem. Představuje hrozbu našim hodnotám. Respekt vůči lidem s jinými názory, rovnost žen a mužů, rovnost homosexuálů a heterosexuálů, respekt vůči křesťanům, židům, nevěřícím a odpadlíkům, oddělení církve od státu, svoboda slova, to vše se nachází pod tlakem kvůli islamizaci.

Evropa se islamizuje velmi rychle. V mnoha evropských městech najdeme velké koncentrace muslimů. Existují čtvrti, kde se již dnes žije podle islámských zákonů. Ženská práva jsou otevřeně pošlapávána. Máme co do činění s šátky a burkami, polygamií, mrzačením dívčích genitálií, vraždami ze cti. „V každém z našich měst“, říká Oriana Fallaci, „existuje další město, stát ve státě, vláda neuznávající vládu. Muslimské město, město řídící se koránem.“

Dámy a pánové, nemylme se: Multikulturní ideologie dnešní levice napomáhá islamizaci. Levicoví multikulturalisté se radují z každé nové banky operující dle práva šaría, z každé nové islámské školy, z každé nové mešity. Multikulturalizmus pokládá islám za rovnocenný naší kultuře. Právo šaría, nebo demokracie? Islám, nebo svoboda? V zásadě je to nezajímá. Ale pro nás je to důležité. Celá levicová elita je vinna prosazováním kulturního relativizmu. Univerzity, církve, odbory, média, politici. Ti všichni zrazují naše těžce vydobyté svobody.

Dámy a pánové, to, co se dnes děje v Evropě, bylo do jisté míry záměrně naplánováno.

V říjnu 2009 Andrew Neather, bývalý poradce britského premiéra Tonyho Blaira, přiznal, že britská vláda záměrně organizovala masovou imigraci coby nástroj sociálního inženýrství. Blairův kabinet si přál: „učinit Británii skutečně multikulturní zemí“. Za tímto účelem bylo do Británie v letech 2000 až 2009 vpuštěno 2,3 milionu cizinců. Podle Neathera tato politika Británii „obohatila“.

Prostí lidé ovšem nepokládají rozklad společenské soudržnosti, vzestup kriminality, proměnu jejich čtvrtí v rizikové zóny, za příliš žádoucí „obohacení“.

Prostí lidé si velice dobře uvědomují, že jsou svědky nahrazování populace. Cítí se být svázání s civilizací, kterou vybudovali jejich předkové. Nepřejí si její nahrazení multikulturní společností, v níž jsou hodnoty imigrantů pokládány za stejně platné, jako jejich vlastní hodnoty. Pokládat západní kulturu za nadřazenou jiným kulturám samozřejmě není xenofobie nebo islamofobie – je to čistě selský rozum.

Naštěstí dosud žijeme v demokracii. Na názoru prostých lidí stále záleží. Sám stojím v čele holandské Strany svobody, jež usiluje o zastavení islamizace a obranu tradičních hodnot a svobod v Holandsku. A moje strana je nejrychleji sílící stranou v mé zemi.

Protože pokládám naši snahu za důležitou, podporuji vznik podobných stran v dalších zemích, například v Německu, Francii a Spojeném království, kde takové strany dosud neexistují. Výzkum veřejného mínění z minulého měsíce ukázal, že neuvěřitelných 48 procent Britů by zvažovalo podporu nefašistické nenásilnické strany, jež by omezila imigraci, potlačila islámské extremisty a zastavila budování mešit. V říjnu loňského roku jsem navštívil Berlín, kde jsem měl projev na shromáždění strany Die Freiheit, nově ustavené strany vedené bývalým křesťanským demokratem René Stadtkewitzem. Německé průzkumy naznačují, že tato strana může získat až 20 procent elektorátu.

Můj proslov, v němž jsem žádal Němce, aby se přestali stydět být Němci, získal mnoho pozornosti v médiích. O dva týdny později se německá kancléřka Angela Merkelová vyslovila, že multikulturalizmus „naprosto selhal“. Horst Seehofer, šéf bavorských křesťanských demokratů, promluvil ještě ostřeji: „Multikulturalizmus je mrtev,” prohlásil.

Před měsícem se vyslovil i francouzský prezident Nicolas Sarkozy: „Příliš jsme se zabývali identitou imigrantů a zapomněli jsme na identitu země, jež je přijala.“

Před pěti týdny britský premiér David Cameron obvinil multikulturalizmus z islámského extremizmu. „Dovolili jsme oslabení naší kolektivní identity,“ řekl. „Vedeni doktrínou multikulturalizsmu jsme nabádali různé kultury, aby žily mimo hlavní proud společnosti.“

David Cameron ve své řeči stále rozlišoval mezi islamistickou ideologií, kterou pokládá za extremistickou a nebezpečnou, a islámem, který je prý mírumilovným náboženstvím. Nesdílím tento názor, a nesdílel jej ani Cameronův velký předchůdce Winston Churchill. Tvrdit, že islám je mírumilovný, je dogma multikulturalistů, které odporuje pravdě.

Politikové jako Merkelová, Sarkozy a Cameron jakoby stále nechtěli pochopit, kde je skutečný problém. Ovšem už fakt, že se potřebují distancovat od multikulturalizmu, jasně ukazuje, že alespoň naoko souhlasí s tím, co většina populace dávno chápe. A sice, že masový příval imigrantů z muslimských zemí je tím nejhorším, co Evropu v posledních 50 letech potkalo.

Včerejší reprezentativní průzkum v Nizozemí ukázal, že 50 procent Holanďanů nepokládá islám a demokracii za slučitelné, zatímco 42 procent věří, že slučitelné jsou. Dokonce i dvě třetiny voličů Liberálů a Křesťanských demokratů jsou přesvědčeny, že islám a demokracie nejsou slučitelné.

Takové je tedy politické dědictví multikulturalizmu. Zatímco levice získala nové voliče, zavedené strany na pravici se nechtějí vzdát své víry, že islám je náboženstvím míru, a snaží se jej stavět na roveň mírumilovných náboženství, jako jsou křesťanství, judaizmus, buddhizmus a další.

Problém multikulturalizmu spočívá v odmítání vidět skutečnost. Skutečnost, že naše civilizace je nadřazená a že islám je nebezpečná ideologie.

V těchto dnech jsme svědky politických zvratů v arabském světě. Autokratické režimy, jako byl Ben Aliův v Tunisku, Mubárakův v Egyptě, Kaddáfího v Libyi, jako je vláda dynastie Kalífovců v Bahrajnu a další, padají nebo jsou pod tlakem. Arabské národy touží po svobodě, což je jen přirozené. Avšak islámská ideologie a kultura jsou v těchto zemích tak hluboce zakořeněny, že skutečná svoboda prostě není možná. Dokud tam bude dominovat islám, skutečná svoboda v nich nebude.

Přestaňme zavírat oči před skutečností. Osmého března, na Mezinárodní den žen, demonstrovalo na náměstí Tahrír v post-mubárakovském Egyptě 300 žen za svá práva. Během několika málo minut je napadl dav vousatých mužů, zmlátili je a vyhnali z náměstí. Některé z žen dokonce sexuálně napadli. Policie nezasáhla. Toto je nový Egypt: V pondělí lidé demonstrují za svobodu a v úterý tíž bijí ženy, které také požadují svobodu.

Obávám se, že demokracie islámským zemím skutečnou svobodu nepřinese. Výzkum amerického fondu Pew Center zjistil, že 59 procent Egypťanů upřednostňuje demokracii před jakoukoli jinou formou vlády. Avšak 85 procent Egypťanů věří, že islám by měl mít politický vliv; 82 procent věří, že cizoložnice mají být kamenovány; 84 procent chce trest smrti pro odpadlíky; a 77 procent je přesvědčeno, že zloději by měli být bičováni a měla by jim být amputována končetina.

Ronald Reagan měl pravdu, když označil Kaddáfího za „vzteklého psa“. Přesto bychom si neměli dělat iluze, že v zemích s dominantním islámem je možná skutečná svoboda a demokracie. Není pochyb, že výsledky Pew Centra pro Egypt by platily i pro Libyi. Není v našem zájmu pomáhat Muslimskému bratrstvu dobýt Tripolis nastolit v zemi kalífát.

Svět samozřejmě musí Kaddáfímu zabránit vyvražďovat jeho vlastní lid. Jak se ale uvádí Rezoluce OSN číslo 1973 z minulého týdne, je to především zodpovědnost „zejména států daného regionu“. Proč musí země jako Nizozemí poskytnout šest stíhaček F16 k vynucování zbraňového embarga v Libyi, zatímco Saúdská Arábie nepřispěla jedinou ze svých téměř 300 stíhaček? Arabové umírají, ale arabské země se vyhýbají zodpovědnosti.

A naši vůdcové ani nezmiňují jedno z největších rizik celé krize: Jak zabránit tisícům ekonomických uprchlíků a dobrodruhů vydat se přes Středozemní moře na místa jako Lampedusa? Nyní, když je Tunisko je svobodné, by měli mladí Tunisané zůstat doma a znovu vbudovat svou zemi, namísto aby směrovali na Lampedusu. Evropa si nemůže dovolit příval dalších tisícovek uprchlíků.

Dámy a pánové, je nejvyšší čas. Musíme přestat popírat skutečnost, musíme začít říkat pravdu. Pravdu, že islám je zlo a skutečnost, že nás islám ohrožuje.

Než budu pokračovat, rád bych zde vyjasnil, že nemám problém s muslimy jako takovými. Existuje mnoho umírněných muslimů. Proto vždy rozlišuji mezi lidmi a ideologií, mezi muslimy a islámem. Existuje mnoho umírněných muslimů, ale nic takového jako umírněný islám.

Islám usiluje o ovládnutí světa. Korán muslimům nakazuje vést džihád a nastolit právo šaría.

Říkat pravdu o imigraci a varovat, že islám nemusí být tak mírumilovný, jak nám tvrdí vládnoucí elity, je v mnoha členských zemích EU kvalifikováno jako trestný čin šíření nenávisti. Jak pravděpodobně víte, sám jsem za šíření nenávisti souzen. To je paradox multikulturní společnosti. Tvrdí o sobě, že je pluralistická, ale dovoluje jen jeden světový názor, konkrétně ten, že všechny kultury si jsou rovny a že všechny jsou stejně dobré.

Avšak že s námi zacházejí jako se zločinci, protože říkáme pravdu, nás nesmí zastrašit. Skutečnost, že islám představuje zlo, byla našim předkům vždy dobře známa. Proto s ním bojovali. Neměli pochyby, že naše civilizace byla daleko lepší než islámská.

Není těžké pochopit, proč je naše kultura mnohem lepší než islámská. My Evropané, ať už jsme křesťany, židy, agnostiky nebo ateisty, věříme v rozum. A vždy jsme věděli, že od islámu nemůžeme čekat nic dobrého.

Zatímco naše kultura vzešla z Jeruzaléma, Athén a Říma, ta islámská vzešla z pouště a z hlavy Mohameda. Naši předkové velmi dobře chápali důsledky. Historik Theofanés ve druhé polovině 8. století napsal, že Korán je postaven na halucinacích.

„Ukažte mi, co Mohamed přinesl nového, a budou to jen věci zlé a nelidské“, řekl roku 1391 byzantský císař Manuel II, a dodal: „Bůh nenachází potěšení v krvi – a jednat nerozumně je v rozporu s Boží přirozeností.“

Zápaďané po 1400 let kritizovali islám a jeho zakladatele, protože v něm snadno rozpoznali zlo. V posledních dekádách minulého století počínaje 70. léty však náhle západní intelektuálové přestali islám kritizovat.

Marxizmem ovlivněný morální a kulturní relativizmus přiměl politické a intelektuální elity Západu k utopistické víře ve všeobecné bratrství lidstva.

Multikulturalizmus je kultura odmítající evropský odkaz a evropské svobody. Oslabuje Západ každým dnem. Vede k autocenzuře v médiích a na univerzitách, ke zhroucení vzdělávacího systému, k bezzubosti církví, rozkladu národního státu, rozpadu naší svobodné společnosti.

Přestože si dnes naši vůdcové – konečně – začínají uvědomovat, jak katastrofickou chybou multikulturalizmus byl, multikulturalizmus stále není mrtev. K jeho porážce potřebujeme víc než jen proklamace, že „absolutně selhal“. Nepotřebujeme nic menšího, než zvrátit současnou vlnu islamizace.

Můžeme pro to udělat několik věcí.

Především se musíme stavět proti zavádění prvků práva šaría neboli islámského práva v našich zemích. Zhruba v tuctu států v USA jsou v současnosti přijímány zákony, jež mají zakázat zavádění práva šaría. V květnu navštívím USA, kde tyto iniciativy podpořím. Podobná opatření bychom měli zvážit v Evropě.

Zadruhé bychom měli podporovat muslimy, kteří chtějí opustit islám. Mezinárodní den žen je v arabském světě k ničemu, pokud neexistuje i Mezinárodní den odpadlíků. Navrhuji, abychom zavedli takový den, který by byl poctou všem statečným ženám a mužům, kteří se odhodlali opustit islám. Možná bychom pro takový den mohli zvolit vhodné datum, mohli bychom udělovat každoroční cenu nejstatečnějším odpadlíkům a organizacím, které se těmto lidem snaží pomáhat. Je totiž velmi snadné stát se muslimem – stačí odříkat vyznání víry, šahaddu, která zní: „Není boha kromě alláha a Mohamed je jeho prorok.“ Stejně snadné by mělo být islám opustit, měla by stačit jakási anti-šahadda, jež by mohla znít, „Opouštím islám a připojuji se k lidstvu“.

Třetím opatření, které může zvrátit vlnu islamizace, je posílení a podpora národních států. Národy svobodného světa se islámu ubrání jen tehdy, když se budou bránit pod vlajkami, s nimiž se budou s to identifikovat. Vlajka, která symbolizuje předpolitické loajality, může být jedině národní. Proto multikulturalisté tak nenávidí národní státy, proto se je tak usilovně snaží zničit.

Národní identita je inkluzivní identitou. Příslušníkem národa se může stát každý, nezávisle na vyznání nebo rase, pokud se do národa míní asimilovat a přeje si s ním sdílet jeho osud a budoucnost. Člověka připojuje k dědictví, tradici, věrnosti, a kultuře.

Rád bych se u tohoto tématu trochu zastavil, protože jsme právě v Římě. V tomto městě se roku 1957, bylo právě 25. března – jak ironické – uzavřena Římská smlouva. Smlouva, jež zavázala členské státy Evropské unie budovat „stále těsnější Unii“.

Naneštěstí se tato unie, tak jako mnohé další nadnárodní organizace, stala nástrojem k prosazování multikulturalizmu. EU se stala kořistí multikulturní elity, jež skrze oslabení národní suverenity bere evropským národům možnost demokraticky rozhodovat o jejich budoucnosti.

Nová vláda v mé zemi, vláda těšící se podpoře mé strany, usiluje o omezení imigrace. Voliči si to přejí. Jenže narážíme na skutečnost, že politická rozhodování byla do velké míry přenesena do „Evropy“, takže naši voliči ztratili na rozhodování o své budoucnosti přímý vliv.

Na základě mezinárodních dohod stojí zákony EU nad národními zákony a nemohou být zrušeny národními parlamenty. V roce 2008 Evropský soudní dvůr, nejvyšší soudní instance v EU, skutečně anuloval dánské a irské imigrační zákony. Soud rozhodl, že zákony jednotlivých států jsou podřízeny jakýmkoliv rozhodnutím na evropské úrovni. V březnu 2010 pak Evropský soudní dvůr zrušil holandskou právní úpravu zamezující slučování rodin imigrantů pobírajících státní podporu.

Lehkost, s jakou evropské politické elity prosazují imigrační politiku, vykořeňující Evropu, prozrazuje, jak necitlivé tyto elity jsou. Vědomě obětují své vlastní národy svým politickým cílům, aniž by braly v potaz mínění dotčených národů.

Zejména příslušníci nižších tříd, manuálně pracující občané, jsou prakticky vyháněni ze svých čtvrtí. Nikdo nerespektuje jejich demokratickou volbu. Vedle toho jsou lidé nesouhlasící s plány multikulturalistů pokládáni za rasisty a xenofoby, zatímco vágně definované trestné činy „rasizmu a xenofobie“ se staly ústřední tezí všech morálních výzev Evropské Unie, Rady Evropy, OSN a dalších nadnárodních organizací. Jde o systematický útok elit na nejzákladnější povědomí národní příslušnosti.

V roce 2008 se Parlamentní shromáždění Rady Evropy usneslo, že členské státy musejí: „odsoudit a potlačit islamofobii“ a zajistit, že „školní učebnice nebudou prezentovat islám jako nepřátelské a nebezpečné náboženství“.

V březnu 2010 přijala Rada pro lidská práva OSN rezoluci kriminalizující takzvané „znevažování náboženství“. V této rezoluci, kterou navrhl Pákistán, je výslovně zmíněno jediné náboženství – islám. Blok 57 států sdružených v Organizaci islámské konference systematicky využívá svou hlasovací sílu, aby v OSN podrýval koncept svobody a lidských práv. V roce 1990 Organizace islámské konference odmítla Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 a nahradila ji Káhirskou deklarací lidských práv v islámu, která ve svém článku 24 říká: „Všechna práva a svobody zajištěné touto Deklarací jsou podřízeny islámskému právu šaría“.

Tato lidskoprávní fraška musí skončit, má-li západní civilizace přežít. Lidská práva mají sloužit ochraně jednotlivců, ne ochraně náboženství nebo ideologií.

EU mezitím zdá se ničí původní suverénní státy a nahrazuje je novými provinčními identitami, jež vypadají jako klony téhož. Británistán se nebude ničím lišit od Holandistánu, Germánistánu nebo Italistánu, případně jiných provincií vznikajícího Evropského superstátu.

Musíme Evropu získat zpět. Jedinou cestou je vrátit politickou moc národním státům. Obranou národních států, které milujeme, bráníme naši vlastní identitu. Bráníme-li svou identitu, bráníme sami sebe a bráníme se před těmi, kdo se nás snaží vykořenit. Bráníme se těm, kdo se nás snaží vytrhnout z kořenů, aby naše kultura zvadla a zemřela.

Moji přátelé,

s dvacetiletým zpožděním po obyčejných lidech politici hlavních konzervativních stran – Merkelová, Sarkozy a Cameron – konečně dospěli k očividnému závěru, že multikulturalizmus selhal. Lépe pozdě než nikdy. Nemají však žádný plán, jak situaci napravit.

Dámy a pánové, nastal čas pro změnu. Musíme si pospíšit, nezbývá mnoho času. Slovy Ronalda Reagana: „Musíme jednat dnes, abychom zachránili zítřek,“ Proto, pro záchranu naší svobody, navrhuji následující kroky:

Za prvé, musíme bránit svobodu slova. Je to ta nejdůležitější z našich svobod. Dokud můžeme svobodně hovořit, můžeme lidem sdělit pravdu a oni si uvědomí, co vše je v sázce.

Za druhé, musíme skoncovat s kulturním relativizmem. Musíme multikulturalistům hrdě oznámit: Naše západní kultura je vysoce nadřazená islámské kultuře. Jen když o tom budeme pevně přesvědčeni, budeme odhodláni bojovat za naši identitu.

Za třetí, musíme zastavit islamizaci. Více islámu totiž znamená méně svobody. Musíme zastavit imigraci z muslimských zemí, musíme vyhostit soudně trestané imigranty, musíme zakázat výstavbu nových mešit. V Evropě je už dnes dost islámu. Imigranti se musí asimilovat, osvojit si naše hodnoty: Jdeš-li do Říma, staň se Římanem.

Za čtvrté, musíme obnovit samostatnost a suverenitu národních států. Protože jsme občané těchto států, můžeme na ně být hrdí. Své státy milujeme, protože jsou nám domovem, protože jsou odkazem našich otců a chceme je odkázat našim dětem. Nejsme multikulturalisté, jsme vlastenci. A jako vlastenci jsme připraveni bojovat za svobodu.

Dovolte, abych skončil poslední a pozitivní poznámkou: Přestože je situace špatná a mutlikulturalisté stále vládnou, jsme na tom lépe než Římská říše před svým pádem.

Římská říše totiž nebyla demokracií. Římané se netěšili svobodě slova. My jsme svobodní občané Západu. Nebojujeme za jakousi říši, ale za sebe. Bojujeme za naše národní republiky. Vy za Itálii, já za Nizozemí, jiní za Francii, Německo, Británii, Dánsko či Španělsko. Stojíme společně. Společně reprezentujeme národy Evropy.

Jsem přesvědčen, že pokud dokážeme uhájit svobodu slova a demokracii, naše civilizace dokáže přežít. Evropa nepadne. My, evropští vlastenci, to nedopustíme.

Děkuji za pozornost.

Poznámky:

Převzato z www.eurabia.cz. Text původně vyšel na www.jihadwatch.org.