Faktická poznámka podruhé: 7Q5=MK 6,52–53?

Pavel Jartym

Radomír Malý se ve svém článku „Evangelia jsou věrohodná“ ( Distance 2/1998, str. 48–51) mimo jiné zmiňuje o tom, že v kumránských jeskyních byl nalezen „značně poškozený spis, obsahující citát z Markova evangelia“ (str. 49). Připomeňme si, že zmíněné jeskyně byly zapečetěny v r. 68 po Kr., kdy obyvatelé kumránského sídliště utekli před Vespasiánovými legiemi, které táhly na Jeruzalém.

Smyslem mé první poznámky ( Distance 3/1998, str. 53–55) bylo zmírnit Malého kategorické tvrzení o identifikaci 7Q5 a upozornit na to, že tento fragment (nikoliv „spis“) dosud nebyl zařazen mezi novozákonní papyry a že mezi odborníky samotnými nepanuje v otázce jeho identifikace shoda.

A. Pešat ( Distance 1/1999, str. 59–62) ve své reakci na tuto mou poznámku tvrdí, že se odvolávám „na některé jiné prameny staršího data“ (str. 59; zdůraznění je ode mne).

Nezbývá mi proto nic jiného než znovu připomenout, že jsem se opíral o knihu, která vyšla v roce 1995 a jejímž autorem je přední britský novozákoník Graham Stanton ( Gospel Truth? New Light on Jesus and the Gospels , HarperCollins, London 1995). V odborném časopise Novum Testamentum (4/1996, str. 393–399) byla tato kniha recenzována společně s textem, jehož autory jsou Carsten P. Thiede a britský žurnalista Matthew D'Ancona ( The Jesus Papyrus , Weidenfeld and Nicolson, London 1996). Stantonova kniha byla označena jako „zářivý příklad toho, jakým způsobem popularizovat výsledky odborného bádání“ (str. 399). Autor předkládá jasné, vyrovnané argumenty, netvrdí víc, než je možno vědecky doložit. Kniha, na kterou se odvolává A. Pešat, však v odborných kruzích už tak vřele přijata nebyla. Ve výše zmíněné recenzi uzavírá J. K. Elliott její hodnocení těmito slovy: „Náš konečný verdikt zní, že je to kniha tendenční, nabubřelá, nedbale připravená a plná chyb“ (str. 399).

Samozřejmě že nemusí každý s takovýmto posouzením souhlasit, ale v žádném případě jej nelze ignorovat, zvláště pochází-li z pera prvotřídního znalce.¹

Byť mi je rané datování Markova evangelia blízké, nelze je v současné době přesvědčivě doložit fragmentem 7Q5. Diskuse totiž pokračuje, což lze jen uvítat, a měla by se udržet na věcné rovině. Důkazem toho je článek španělské badatelky Victorie Spottornoové („Can Methodological Limits Be Set in the Debate on the Identification of 7Q5?“) v odborném časopise Dead Sea Discoveries 1/1999, str. 66–77. V závěru nacházíme tato slova: „Je možné, že 7Q5 není ani úryvek Zach 7,3c–5, ani Henoch 15, 9d–10, ale můžeme bez jakýchkoliv pochybností říci, že je to Mk 6,52–53? Jistěže ne.“

R. Malý a A. Pešat mají samozřejmě právo přiklonit se k názoru O'Callaghana a Thiedeho, neměli by však zapomínat, že poslední slovo ještě nebylo vyřčeno. Opravdu je pro mě nesnadné si představit, že by všichni ti, kteří nepovažují 7Q5 za Mk 6,52–53, byli nekorektní, předpojatí či nekompetentní.

Poznámky:

1. Byť se to někomu může zdát příliš příkré hodnocení, předchází mu důkladné posouzení Thiedeho argumentů. V zájmu objektivnosti upozorněme na jinou knihu Carstena Petera Thiedeho, Rekindling the Word: In Search of Gospel Truth (Gracewing, Leonminster/ Trinity Press International, Valley Forge, PA/ E. J. Dwyer, Alexandria 1995), kterou v časopise Dead Sea Discoveries 1/1997, str. 132–135, recenzoval Craig A. Evans. Recenzent oceňuje, že je v ní plno zajímavých pojednání, která si mohou biblisté s užitkem přečíst. Přesto však pro něj zůstává nejspornějším tématem identifikace 7Q5.