Podjatost na základě pohlaví - díl I.

Eduard Bakalář

I. ÚVOD

Podjatost zde vymezujeme jako neschopnost nebo neochotu posuzovatele nestranně rozhodnout mezi účastníky sporu. (1)

Spory mezi lidmi jsou patrně jedním z nejstarších a nejčastějších průvodních jevů společenského života stejně, jako spolupráce. Stačí se podívat do nejstarších záznamů o lidské civilizaci - nebo na šimpanze, naše nejbližší příbuzné v živočišné říši. Spory širšího rozsahu, jako jsou např. spory mezi organizacemi, ideologiemi nebo státy jsou odvozeny od sporů mezi jednotlivými lidmi. A u těch individuálních v naší úvaze zůstaneme.

Statistika zachycuje jen některé spory. Tak např. Statistická ročenka ČR (2) uvádí, že v roce 2002 se soudně řešilo celkem 234 343 občanskoprávních sporů. Agenda zahrnuje např. pracovní spory, náhradu škody, spory o užívací práva k bytu a samozřejmě i spory opatrovnické. Je to jen část mezilidských sporů, a to těch, které se dostanou až k soudu.

Některé spory mezi občany vyřizuje odbor pro vnitřní věci příslušného okresního/obvodního úřadu.

Tak např. Magistrát hl. m. Prahy, odbor občanskosprávních agend, projednal za rok 2003 celkem 9 297 přestupků. Z nich však jen některé se týkaly mezilidských sporů (zejména zařazené jako přestupky proti občanskému soužití) a rozhodl v nich. Celkový počet projednaných sporů tohoto druhu - podle kvalifikovaného odhadu pracovníka uvedeného odboru - činil 2 620. Pokusíme se o alespoň přibližnou kvantifikaci tohoto druhu přestupků pro celou ČR: v Praze 2 620, v celé ČR (je 878krát více obyvatelstva než v Praze), tedy cca 23 000 projednaných přestupků za rok, v nichž hlavním obsahem byl spor mezi lidmi.

Většina sporů se nejspíše před úřední místa ani nedostane, maximálně před občanského laického pozorovatele, jako je např. starší člen širší rodiny, nadřízený nebo vedoucí, nebo také před poradce - psychologa, duchovního, event. i rodinného lékaře. Ucelený pohled na mezilidské spory, probíhající např. mezi manžely, sousedy, kolegy v práci, politiky apod. a zachycující četnost, intenzitu, gradaci apod. nám zatím chybí.

Podjatost je trvale přítomné riziko pro toho, kdo spor posuzuje, ať už je to osoba úřední, nebo jen občanská, laická. Na úředních místech se s podjatostí počítá (bohužel ne se všemi jejími druhy) a činí se opatření k jejímu zabránění. Tak např. podle Občanského soudního řádu je soudce vyloučen z řízení, je-li důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Je vyjmenováno pět možných důvodů ze dvou oblastí. (3)

V obecném povědomí je přijatelná i představa, že posuzovatel sporu může být podjatý v několika dalších situacích, např. jde-li o spor:

- našeho řádného občana s příslušníkem nějaké skupiny lidí se špatnou pověstí,

- slušného, sebekritického člověka s člověkem arogantním, agresivním,

- člena „naší" politické strany (v případě, že posuzovatel se v politice emočně angažuje) s členem té „nejnemožnější, nejškodlivější strany".

Některé další intervenující faktory jsou obecně známy ještě méně. Jsme-li posuzovateli, pak na nás může působit nějaká méně nápadná, subjektivně pociťovaná charakteristika, o jejímž působení buď vůbec nevíme, nebo ji bagatelizujeme, např.:

- jeden účastník sporu nám může připomínat velmi nepříjemnou osobu z minulosti, která nás navíc poškodila,

- jeden účastník sporu mohl věcně a veřejně opravit chybu v naší argumentaci či úvaze, a tím zpochybnit naši kompetenci,

- jeden účastník je chudší a v nemilosti úřadů, druhý je zámožný a vlivný, což může rozeznít naši skrytou strunu po potřebě spravedlivějšího světa (nebo naopak strunu obav z pozdější pomsty).

Z hlediska pohlaví účastníků sporu jsou možné tři konstelace, a to:

- spor muže s mužem, např. podnikatele s odběratelem zboží (termíny, kvalita, záruky apod.),

- spory ženy se ženou, např. o podíl na dědictví,

- spor muže a ženy, např. o svěření dítěte do porozvodové výchovy, o zrušení užívacího práva k bytu, ale i v kterémkoli již uvedeném případě.

Z hlediska počtu pravděpodobnosti, jsou v jedné polovině všech sporů účastníky osoby stejného pohlaví, ve druhé polovině sporů jsou účastníky osoby rozdílného pohlaví.

V dalším textu se pokusíme ukázat, že k nejméně reflektované, ale patrně nejčastější podjatosti dochází u posuzovatele sporů právě mezi mužem a ženou. A je lhostejné, zda je posuzovatel muž nebo žena. Úřední místa a jejich směrnice o tomto druhu podjatosti mlčí, oficiálně tedy neexistuje.

Je-li posuzovatelem sporu soudce, který má případ rozhodnout, pak můžeme usuzovat, že problém prostuduje, osvěží si příslušné směrnice, zákony, precedenty, vyslechne účastníky a dostane se k podstatě věci. Musí provést důkazní řízení a podle zásady hodnocení důkazů rozhodnout. Snaží se o co nejobjektivnější rozhodnutí tak, jak mu káže čest, svědomí a zkušenosti. Možná, že si vzpomene i na slavnostní slib při promoci. Může mít také nepříjemný pocit, že by odvolací soud mohl nalézt v jeho rozsudku a zdůvodnění nějaké nedostatky.

Běžný posuzovatel, pokud se snaží spor rozhodnout, vyjádřit se k němu, usiluje navrhnout takové řešení, které je spravedlivé, je veřejností přijatelné a posiluje jeho image rozvážného, spravedlivého a moudrého posuzovatele.

S popsanými postoji se u posuzovatelů/soudců pravidelně setkáváme, jsou-li účastníci sporu stejného pohlaví. Samozřejmě pouze za podmínky, že ve hře není úplatek či některý uvedený důvod k podjatosti.

II. PODJATOST NA ZÁKLADĚ POHLAVÍ

Má-li však posuzovatel/soudce před sebou spor mezi mužem a ženou, pak se do jeho usuzování začnou vkrádat určité emoční podtóny. Dovolíme si zde tvrdit - a později to i doložíme -, že na psychiku posuzovatele/soudce začne působit zvláštní vnitřní hlas, který - aniž by vstupoval do vědomí - naléhá:

„Pomoz té ženě, zejména je-li matkou, podpoř ji, ochraňuj, usnadni jí situaci, nenech ji trpět, pouze takové rozhodnutí bude správné a od okolí očekávané."

Tento vnitřní hlas - můžeme jej zkráceně nazvat „Ochraňuj ženu!" - operuje automaticky, aniž bychom jej nějak přivolávali. Má hluboké kořeny v evoluční historii člověka. Není to jediný takový hlas z dávné doby, je jich více, všechny byly pro přežití člověka důležité . V odborné anglosaské literatuře se takový hlas nazývá „whispering within". (4)

Hlas „Ochraňuj ženu!" má své zcela srozumitelné důvody. Pokud ženy byly v evoluční historii člověka chráněny, mohly se dobře a plně věnovat dětem, krmit je, chránit apod. Pokud ženy samy chráněny nebyly, postupně docházelo k početnímu oslabování dalších generací a posléze k vymření kmene či tlupy. Závislost na ochraňování žen je zcela srozumitelná: nechráněné ženy budou mít nejspíše méně porodů, ale určitě více potratů, větší procento dětí bude defektních, případně se dostaví předčasná neplodnost. Navíc, chráněná žena lépe ohlídá děti před nebezpečím než žena ne-chráněná, která musí myslet také na své vlastní bezpečí.

Evoluční biologové a evoluční psychologové tuto obecně lidskou tendenci chránit ženy považují za „genetickou dispozici, získanou přírodním výběrem", která je podle nich jednou ze „strategií přežití druhu". (Připomínáme na tomto místě, že pro reprodukční úspěch je samozřejmě zapotřebí součinnosti více různých příznivých faktorů - viz v každé učebnici evoluční psychologie.) Strategie přežití druhu (5) je v lidech geneticky pevně zakotvená dispozice ochraňovat zdroje reprodukce našeho potomstva. Běžně není našemu vědomí přístupná (6), dává nám však o sobě vědět nepřímo a zcela zřetelně v desítkách běžných i méně obvyklých životních situací. U některých se zastavíme blíže.

Přítomnost tohoto hlasu v naší vlastní psychice a jeho sílu si můžeme představit v myšlenkovém experimentu. Představte si, že naše země se dostane do války a z fronty začnou ve vlacích vozit těžce raněné. Viděli byste mladé muže, tu bez ruky, tu bez nohy, s obvazy prosakujícími krví, různé posešívané, ale znetvořené tváře, mnozí by sténali. (7) Řekli byste si: „Ta válka je hrozná!" Pak by na sousední kolej přivezli stejně zmrzačené mladé ženy - vojačky. Byly by vaše emoce pobouřeny stejně, méně nebo více?

Strategie přežití druhu nám beze zbytku vysvětluje chování posádky i pasažérů potápějícího se Titaniku (ale i chování dvou hlavních hrdinů ve stejnojmenném filmu) a patrně také chování lidí na tisíci jiných lodí, které ztroskotaly, byť menších a s méně dokumentovanými okolnostmi.

Situace na Titaniku před jeho potopením je obecně známá z několika filmů, románů, ale hlavně z úřední (policejní, pojišťovací a soudní) dokumentace. Jakmile bylo jasné, že loď se neodvratně potopí, ženy se shromáždily na horní palubě k záchranným člunům (kterých byla jen polovina), muži zůstali vyčkávat opodál. Zdá se, že všichni, tedy i posádka lodi, byli řízeni jakýmsi silným vnitřním hlasem, o kterém již byla řeč. V posledním velkofilmu v pořadí jeden muž nabádání tohoto hlasu překonal a snažil se dostat do člunu, byl však zastřelen lodním důstojníkem.

Strategie přežití se samozřejmě neprojevuje pouze při ztroskotáních, ale automaticky se zapojuje při všech dramatických situacích, ohrožujících zdraví žen. A nejen to: i při situacích, při kterých jsou ženy stresovány nebo by stresovány mohly být. Dokonce i když žádný stres vůbec nehrozí, strategie přežití má vliv na to, aby ženy byly - ve srovnání s muži - více chráněny, podporovány, aby jim byl život usnadněn. To vše se samozřejmě uplatňuje i při posuzování, koho zvýhodnit a upřednostnit. (Tak například starý předpis etikety pro dvojici kráčející po chodníku je ten, že muž má místo vlevo, žena vpravo. Původní důvod byl, že muž měl chránit ženu před blátem odstřikujícím od povozů.)

Přibližme si některé takové situace, v nichž mohou být ženy různým způsobem upřednostňovány. Zajímavá je zautomatizovanost těchto preferencí, tedy malá nebo žádná reflexe (uvědomování) u toho, kdo o preferenci rozhoduje, a tím i velmi malý zájem lidí, včetně profesionálů, tuto problematiku uchopit. (8)

Zformulujeme nyní hypotézu, která nám umožní prověřit, zda popsaná strategie přežití prostupuje i do našeho každodenního rozhodování. Hypotéza zní:

„Má-li posuzovatel (soudce, jiná autorita, dárce apod., lhostejno, zda muž nebo žena) možnost volby, komu pomoci - tedy koho zachránit, ochránit, komu ulehčit situaci, komu přidělit hmotné, ale i jiné statky, pak pravidelně upřednostňuje ženy před muži."

Prověříme řadu takových situací, v nichž jedno pohlaví může být upřednostněno a v nichž lze takový posun doložit i konkrétními daty.

III. BLIŽŠÍ ANALÝZA PATNÁCTI SITUACÍ

1. Záchrana trosečníků (aneb života koho si více ceníme).

Ztroskotání Titaniku bylo již zmíněno. Došlo k němu v noci ze dne 14. na 15. dubna 1912. Na palubě bylo celkem 1 324 cestujících. Zachráněno bylo 354 žen a dětí (70 % z celkového počtu) a 138 mužů (17 % z celkového počtu). (9)

2. Prezidentské milosti (aneb kdo spíše zasluhuje odpuštění trestu).

Prezident Havel omilostnil v roce 2001 celkem 99 odsouzených za trestné činy, z toho 60 mužů a 39 žen. Přepočteno na počty odsouzených, prezident omilostnil každého 890. muže a každou 174. ženu. (10)

(Bohužel nám chybí statistika skutečně udělených trestů za konkrétní trestné činy. Jsme přesvědčeni, že někde v hlubinách Ministerstva spravedlnosti je vedena, běžnému badateli je však nepřístupná. Mám silné podezření, že ženy dostávají za stejné trestné činy tresty nižší; soudím tak ze zpráv z médií.)

3. Tresty smrti za totality (aneb koho nesmíme tvrdě potrestat).

Určitým protipólem prezidentských milostí jsou tresty, udělené soudem. Zřetelným ukazatelem tvrdosti justice jsou tresty smrti. V období totality (1948-1989) bylo u nás za odpor proti režimu popraveno celkem 233 odsouzených, z toho 232 mužů a 1 žena (dr. M. Horáková). Samozřejmě, že proti režimu se silně angažovalo více žen, trest nejvyšší dostala pouze M. Horáková.

4. Městská knihovna Praha - knihy s lékařskou/zdravotnickou tematikou (aneb zdraví koho je důležitější).

V Městské knihovně v Praze je čtenářům k dispozici celkem 1 500 000 publikací. Pod heslem Medicína (katalogizováno v letech 1995-2003) je celkem 752 titulů. Z nich je jen jeden titul s mužskou/otcovskou tematikou a 14 titulů s tematikou ženskou/mateřskou v názvu publikace.

5. Zájmové oblasti v periodikách (aneb komu chceme udělat život zajímavější).

V Městské knihovně v Praze je možné si k prezenční četbě zapůjčit celkem 1149 časopisů - našich i zahraničních (prosinec 2003). Z tohoto počtu je 19 časopisů s výhradně ženskou tematikou v názvu (např. Magazín pro nevěsty, Maminka, Paní domu, Praktická gynekologie, Rakovina prsu, Svět ženy, Žena a život apod.) a 2 časopisy s výhradně mužskou tematikou v názvu (Men´s Health a T3 - hračky pro muže).

6. Národní lékařská knihovna - odborné články (aneb zdraví koho je důležitější).

V Národní lékařské knihovně, v časopiseckém fondu dostupném na Internetu (báze BMC - Bibliographia Medica Čechoslovaca) jsou zpracovány tisíce článků zabývajících se onemocněním a léčením pacientů.

Pod selekčními termíny „muž", „muži" je v rozmezí let 1999-2003 zpracováno celkem 16 článků, pod selekčními termíny „žena", „ženy" je za stejné období (přesně do 25. 9. 2003) zpracováno 61 článků.

7. Dotace Ministerstva zdravotnictví ČR (aneb čí zdraví je důležitější).

a) Ministerstvo zdravotnictví uvolňuje účelové finanční prostředky na nově zahajované projekty (IGAMZ). Na rok 2003 byly uvolněny prostředky na celkem 10 projektů zaměřených na zdravotní stav žen (např. hormonální substituční terapie u postmenopauzálních žen) a prostředky na 4 projekty zaměřené na zdravotní stav mužů (např. karcinom prostaty).

b) Ministerstvo zdravotnictví ČR přidělilo v Projektech podpory zdraví pro rok 2003 celkem 13 dotací na projekty podporující zdraví žen a 2 dotace na projekty podporující zdraví mužů.

8. Dotace Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (aneb kdo více zasluhuje podporu).

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR přidělilo nestátním neziskovým subjektům v roce 2003 tyto dotace, rozlišitelné podle pohlaví příjemců:

Organizacím, pečujícím o matky s dětmi bylo přiděleno celkem 40 dotací v celkové výši 28 724 146 Kč.

Organizacím, pečujícím o ženy (bez návaznosti na mateřství) bylo přiděleno celkem 14 dotací v celkové výši 5 349 086 Kč.

Organizacím pečujícím o muže (včetně otců) bylo přiděleno celkem 8 dotací v celkové výši 4 377 150 Kč.

9. Odchod do starobního důchodu (aneb kdo si více zaslouží odpočinek).

Po celoživotní práci by si člověk měl vydechnout, odpočívat a několik posledních let si užít volnosti, zabývat se svými koníčky, dělat si rozvrh podle sebe, věnovat se vnoučatům apod., to vše dříve, než přijdou nemoci a konec života. Podívejme se, jak státní úředníci vymezují tento životní úsek, resp. jak „obdarovávají" občany v závislosti na pohlaví.

x) bude platit od r. 2007

xx) v roce 2001

xxx) pokud žena nevychovala žádné dítě. V opačném případě se věk pro odchod do důchodu snižuje podle počtu vychovaných dětí.

Podle dat z tabulky ženy mají (a vždy v minulosti měly) téměř dvojnásobnou délku placeného odpočinku. Vnucuje se otázka, čím byli navrhovatelé tohoto zákona, tedy jeho znění, a pak poslanci pro něj hlasující, vedeni. Přehled tabulek podává Přib (2003). (11)

10. Zdravotní pojišťovny a nadstandardy poskytované pojištěncům (aneb zdraví koho je důležitější).

V deníku MF Dnes byly dne 5. 12. 2003 (str. E/3) otištěny základní charakteristiky celkem devíti českých zdravotních pojišťoven. Podrobně byly uvedeny tzv. nadstandardy, které se u jednotlivých pojišťoven poněkud různí.

Pro ženy nabízejí pojišťovny celkem 13 nadstandardů (příspěvky na mamografii, antikoncepci, prevenci osteoporózy apod.). Pro těhotné ženy je to ještě dalších 7 nadstandardů (např. příspěvek na vitaminy, těhotenský kurs apod.).

Stejné pojišťovny nabízejí pouze 2 nadstandardy pro muže (příspěvek na léčbu poruch potence a příspěvek na prevenci vzniku rakoviny prostaty u mužů).

Zajímavé a možná příznačné je, že příspěvek na prevenci osteoporózy je nabízen pouze ženám, i když tato choroba postihuje i muže, byť v menším procentu.

11. Závěti (aneb kdo zasluhuje více darů).

Bližší analýza knihy Testamenty slavných a bohatých (12) poskytuje přehled, komu zámožní lidé odkazovali své jmění. V závětích celkem 68 osob bylo jmenovitě podarováno celkem 169 dědiček a 124 dědiců.

Při bližší analýze, komu se vlastně odkazuje větší hodnota, tedy buď vše, nebo tzv. lví podíl, vychází poměr 68 : 17 ve prospěch žen. Jinými slovy, velký majetek je odkazován ženám téměř 3,5krát častěji než mužům.

Do původně uvedeného poměru 169 : 124 jsme započítávali všechny, kdo byli uvedeni jmenovitě nebo kde bylo pohlaví jasně označeno, např. vnučka. Byli to spíše muži, kteří dostávali drobty z milionářských stolů, jako je např. soubor psacích potřeb, sponka na kravatu, byť se safírem, pistole k souboji, dřevěná ptačí klec i - natěračská stříkací pistole.

12. Svěřování dětí do výchovy (aneb koho nemůžeme připravit o hodnoty, které představují děti).

U soudů v ČR jsou děti otcům svěřovány do výchovy v 6-8 % případů, a to po mnoho desetiletí. Je fakt, že mnohé děti jsou velmi malé, a také to, že někteří otcové nemají o roli vychovatele vůbec zájem. Mnozí otcové jsou také od žádosti odrazováni advokáty nebo i kamarády. Ale i tak je uvedené procento velmi nízké. Podjatost zde nejspíše hraje významnou roli.

(V myšlenkovém experimentu si představte devítiletého chlapce, což je průměrný věk dítěte a oba jeho rozvádějící se rodiče jsou bez závad a oba žádají soud o svěření tohoto dítěte. Matka vypadá utrápeně, potlačuje pláč. Otec je zaražený, nemluvný. Vžijte se do role soudce - komu nakonec dítě svěříte?)

13. Články v měsíčníku Praktický lékař (aneb na zdraví koho nám více záleží).

Ve čtyřech ročnících měsíčníku Praktický lékař (2000-2003) jsme napočítali celkem 820 odborných článků. Z toho bylo výhradně na ženskou zdravotní problematiku zaměřeno 29 článků (např. Zkušenosti s Afrodorem u sexuálně dysfunkčních žen nebo Úroveň prevence osteoporózy u diabetických žen). S výhradně mužskou zdravotní problematikou jsme nalezli 13 článků (např. Novinky v léčbě erektilní dysfunkce, Semikvantitativní vyšetření prostatického specifického androgenu).

14. Titulní stránky časopisu Psychologie dnes (aneb co více zaujme potenciálního čtenáře).

Na titulní stránce měsíčníku Psychologie dnes jsou v posledních pěti letech - až na nepatrné výjimky - zobrazeny vždy lidské postavy. Někdy ve formě portrétu, jindy je zachycena skupinová činnost. Jde vždy o reprodukce děl významných malířů (i sochařů). V pěti ročnících tohoto časopisu (1999-2003) jsme v celkem 55 číslech nalezli celkem 71 zobrazených žen, mužů bylo celkem 39. Počet zobrazených mužů je tedy skoro poloviční, i když poznatky publikované v časopisu mají sloužit oběma pohlavím zhruba stejně.

15. Průměrný věk (aneb o koho se společnost více stará - viz také odstavce 1 až 14).

Ve statistické ročence ČR 2003 (2) je uvedena střední délka života („naděje na dožití") obyvatel celkem 29 států (24 evropských a 5 zámořských). Z dat je patrné, že v zemích s klidným, zabezpečeným životem je střední délka života delší než ve státech s chronickými nedostatky a stresy. Tak např. ve Švýcarsku je průměrná délka života 77,4 let u mužů, 83,0 let u žen, v Rusku je to 59,0 let u mužů a 72,3 let u žen. Průměrný rozdíl je 14,6 roku, což není zanedbatelné.

Ve všech uvedených státech ženy žijí déle, ve 24 evropských v průměru o 6,48 let v ČR přesně o 6,5 roku. Formulujeme hypotézu, že ta část populace, která je společností chráněna, podporována, lépe léčena apod., žije déle než ta část obyvatelstva, která v takové míře chráněna a podporována není. (13)

Data z uvedených patnácti oblastí naší „ochranitelsko-upřednostňovací" hypotézu potvrzují. Zatím jsme zde nenalezli žádnou výjimku (viz následující přehlednou tabulku):

1. Záchrana pasažérů před utonutím - zachraňovány jsou ž

2. Omilostnění odsouzených - častěji omilostněny jsou ž

3. Tresty smrti za totality - méně často jsou postihovány ž

4. Městská knihovna - více knih se zdravotnickou tematikou pro ž

5. Městská knihovna - více zájmových časopisů pro ž

6. Národní lékařská knihovna - více článků se zdrav. tematikou pro ž

7. Dotace Ministerstva zdravotnictví ČR

a) projekty IGA MZ - více projektů na zdravotní stav pro ž

b) projekty podpory zdraví - více projektů pro ž

8. Dotace Ministerstva práce a sociálních věcí ČR - více dotací

nestátním, neziskovým organizacím pečujícím o ž

9. Odchod do starobního důchodu, dříve odcházejí ž

10. Strategie pojišťoven - výhodnější pro ž

11. V závětích více majetku odkázáno pro ž 12. Soudní svěřování dětí do výchovy, soud vyhoví častěji ž

13. Lékaři se více zabývají zdravotními potížemi ž

14. Grafici, přitahující pozornost čtenáře, sázejí více na ž

15. Průměrná délka života je delší u ž

Připomínáme, že ke tlaku popsaného hlasu „Ochraňuj ženu!" se situačně připojují i jiné tlaky, vždy však stejného směru, mající nejspíše stejný prazáklad. Použijeme obrazného přirovnání - je to jako kdyby se k již mohutnému toku cestou přidávaly tu větší, tu menší potoky a říčky. Popis pěti těchto dalších přídavných tlaků zpracoval Bakalář. (14)

Existuje celá řada oblastí, kde výsledky srovnání budou nejspíše podobné, ale netvrdíme to, data nemáme ještě prověřená. Studii lze tedy rozšířit zpracováním dalších oblastí, např.:

- srovnání výše trestů za stejné trestné činy,

- srovnání množství a kvality předepisovaných léků pacientům,

- srovnání výše pokut udělených dopravními policisty za dopravní přestupky apod.,

- přidělování bytů osobám, které možnost bydlení ztratily (srovnávat by se měly osoby, které nemají děti ve své výchově) apod. Jedna z vlastních zkušeností autora s podjatostí na základě pohlaví je popsána stručně v odkazech. (15)

(Dokončení příště)

Poznámky:

• 1. V Encyklopedii Diderot (2000) je uvedena definice právní podjatosti takto: Neschopnost nestranně rozhodovat v trestním řízení. Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen ten orgán činný v trestním řízení, u kterého lze mít pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat z důvodu svého poměru k projednávané věci nebo k některému subjektu trestního řízení.

  2. Statistická ročenka České republiky. Praha, ČSÚ, Scientia, 2003.

  3. Důvody k vyloučení soudce z řízení jsou:

     1. 1) Je-li soudce v nějakém osobním vztahu k účastníkům:

     2. - ten může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem,

     3. - naroveň příbuzenskému vztahu může být postaven vztah přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský,

     4. 2) může-li být soudce nějak zainteresován na výsledku řízení:

     5. - je-li soudce sám účastníkem řízení,

     6. - mohl-li být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech,

     7. - může-li zde být vztah ekonomické závislosti (např. s vědeckou či jinou publikační činností soudce nebo v souvislosti se správou vlastního majetku soudce).

     8. (Bureš J., Drápal L., Mazanec M.: Občanský soudní řád, 2001, str. 55-56.)

  4. Zmíněným vnitřním hlasům, tedy tichému, ale vytrvalému naléhání starších (archaických) struktur naší psychiky se hovorově někdy říká intuice, instinkt, šestý smysl. Abychom si je přiblížili, zmíníme se zde ještě o dvou:

• • 1. a) U většiny lidí, vystoupí-li někam vysoko, se objeví úzkostí provázený vnitřní hlas, který nabádá: „Nechoď až ke kraji, raději trochu odstup" apod., i když případné zábradlí je dosti masivní. Někteří lidé trpí závratí a odmítají na taková místa (věže, rozhledny) vůbec vystoupit.

    2. Odkud se ta úzkost, hlasy, nevolnost apod. berou? Evoluční psychologie odpovídá: na určitém stupni vývoje našich dávných předků se u některých jedinců něco z toho objevilo. Ti pak měli o něco větší pravděpodobnost k přežití - avšak i velice malé zvýšení této pravděpodobnosti stačí, aby se během tisíce generací vytvořil selekční tlak a aby se impulsy „nechoď tak ke kraji" dostaly do naší genetické výbavy a zůstaly tam. Ti, kteří takové pocity, vnitřní hlasy, neměli, vylezli až na okraj strže, skály apod. a občas na to doplatili. Mohlo dojít k neočekávanému sesuvu půdy, k náhlému poryvu větru, k okamžité slabosti a závrati, vylekaný živočich (např. pták) mohl na oplátku vyděsit odvážlivce, který pak ztratil rovnováhu, nebo také rival, který do poslední chvíle vypadal jako přítel, mohl do našeho hrdiny strčit apod. Riziko smrti nemuselo být vysoké, stačí vskutku jen zlomek procenta - a selekční tlak vede k vymření takových jedinců. Dnešní lidé jsou potomky té první linie.

    3. b) Stejně jsme i potomky lidí, kteří se kdysi v dávné minulosti hleděli vzdálit od náhodně nalezeného mrtvého lidského těla. Vnitřní hlas začal některým našim předkům říkat „Jdi pryč!" stejně jako nám to říká i dnes, možná s větší intenzitou („Jdi rychle pryč!"). Lidi v dávné minulosti, u kterých se toto nabádání nevyvinulo, resp. je neuposlechli, a na takovém místě zůstali, potkalo častěji něco zhoubného (dravec-mrchožrout, infekce, to, co zahubilo původně živého, např. atraktivní, ale jedovaté plody, padající kamení, omamné výpary, ale i nepřítel apod.) a jejich potomky mezi námi nemáme.

• 5. Stejného výrazu použil i Irvin D. Yalom ve své knize Máma a smysl života (Portál 2001). Citujeme: „Ernest se často nechal unášet velkolepými fantaziemi o záchraně dívek v nebezpečí. Věděl to o sobě. Jak by to mohl nevědět? Znovu a znovu mu to jeho analytik Olive Smith a supervizor Marshal Strider strkali pod nos. Záchranářské fantazie hrály úlohu jak v jeho osobních vztazích, kde často přehlédl varovné signály zjevné neslučitelnosti, tak v jeho psychoterapii, kde občas zdivočel jeho protipřenos a on se začal příliš angažovat v léčbě svých pacientek.

• • 1. Když Ernest přemítal o záchraně Artemis, přirozeně mu přišly na mysl hlasy jeho analytika a supervizora. Ernest poslouchal a přijímal jejich kritiku - ale jen do určité míry. Hluboko uvnitř věřil, že z něj jeho přílišná angažovanost dělá lepšího terapeuta, lepšího člověka. Pochopitelně že by ženy měly být zachraňovány. To je samozřejmá evoluční pravda, strategie přežití druhu zabudovaná v našich genech. Jak ho kdysi dávno zděsilo, když při hodině srovnávací anatomie zjistil, že kočka, kterou pitval, byla těhotná a měla v děloze pět titěrných plodů o velikosti kuliček na hraní" (str. 198).

• 6. Kdybychom tuto strategii mohli vyjádřit slovy, nejspíše bychom dostali již zmíněný imperativ „Ochraňuj ženy!".

  7. Autor článku takový vlak (ten první) viděl v roce 1944 v Praze na (nyní) Hlavním nádraží.

  8. Autor studie přednášel dne 24. 4. 2004 studentům Psychoterapeutické fakulty Pražské vysoké školy psychosociálních studií na téma Zkušenosti z rozvodové poradny a podněty pro psychoterapii. Přednáška probíhala ve velké posluchárně Filozofické fakulty UK na Palachově náměstí v Praze. Došli jsme k problému podjatosti na základě pohlaví a požádal jsem, aby se přihlásil každý, kdo se problémem již nějak zabýval. Zdůraznil jsem, že se nebudu dále dotazovat (abych vyloučil možné rozpaky těch, kdo se přihlásí), že mě pouze zajímá, kolik posluchačů problém reflektuje. Z asi 250 posluchačů se však nepřihlásil nikdo, ačkoliv to byli lidé s intenzivním zájmem o interpersonální vztahy.

  9. Titanic.com - The rescue (přes internetový vyhledávač Google).

  10. http://old.hrad.cz/prezident/Havel/milosti/index.html.

  11. Přib J. Kdy do důchodu a za kolik? 4. aktualizované vydání. Praha, Grada Publishing, a. s., 2003, str. 41an.

  12. Nass H. E.: Testamenty slavných a bohatých. Praha, Faon, 1995.

  13. Z. Veselský v článku Komplexní péče o muže (Urologie pro praxi 2003/5) poukazuje na úplnou absenci preventivních medicínských programů pro muže nejen u nás ale i ve vyspělém světě. Uvádí data z Velké Británie: ročně se na specifické preventivní programy u žen vynaloží 6 000 000 £ (3 000 000 000 Kč), u mužů ani libra.

  14. Přídavné faktory ovlivňující příklon posuzovatele ve sporu mezi mužem a ženou.

• • 1. A/ Image mužů: Média, zejména pořady v televizi, vytvářejí o mužích - ve srovnání se ženami - mnohem horší obraz, než by jim příslušelo na základě statistik trestných činů. Posuzovatel sporu vychází i z takového zkresleného obrazu o nadměrné patologii mužů.

    2. B/ Dovednost přesvědčit posuzovatele: Ženy dovedou svoji věc před posuzovatelem mnohem lépe formulovat, zdramatizovat, umějí přesvědčit. (Naši mužští předkové, aby se uživili a přežili, museli umět lovit, bojovat, být řemeslníky, zemědělci, obchodníky apod. Ženy, aby přežily, musely umět rozpoznat, kdo je kdo, zejména kdo je schopen dobře uživit a ochránit rodinu, jaké má potřeby, hodnoty a jak jej získat.)

    3. C/ Faktory sexuální rivality a situační koalice:

    4. a) Sexuální rivalita mužů: Posuzovatel-muž, zejména na úředním místě, jako je např. soud, se před ženou „předvede" (za její maximální spolupráce) a tomu druhému muži ukáže, kdo je zde silnější. A tak i přes vědomou či proklamovanou nestrannost se projevují výrazné nevědomé „ochranářské" tendence.

    5. b) Situační koalice (solidarita) žen: Posuzovatelka-žena, zejména na úředním místě, jako je např. soud, má příležitost a možnost projevit sympatie posuzované ženě, nejspíše skrytě vnímané jako spolutrpitelce.

    6. D/ Lidem patrně vrozená tendence pomoci slabšímu, přesněji řečeno tomu, kdo se tak jeví: O této tendenci předpokládáme, že je všeobecně známá a že ji uplatňujeme téměř automaticky. Realizuje se v diplomacii, v politice, ve válce, ale i v našem jednání, jsme-li svědky, jak se např. perou dva školáci, z nichž je jeden slabší a druhý silnější. Navíc ženy - ve srovnání s muži - mají svým zjevem a chováním blíže k dětem a mládeži, tedy ke skupinám, které potřebují a zasluhují ochranu.

    7. Bližší pojednání o této problematice je v kapitole Skrytá úskalí pro posuzovatele sporu v publikaci E. Bakalář: Nové psychohry, Praha, Portál, 1998.

• 15. Uvědomuji si a přiznávám, že při své poradenské činnosti jsem se cítil více angažován v záležitostech a problémech svých klientek než klientů. Pokud jsem usoudil, že by klient mohl mít prospěch ze studia mých publikací (měl jsem autorskou slevu), pak jsem možnost odkoupení nabídl: mužským klientům za plnou cenu, ženským za poloviční, jak mne k tomu nabádal silný vnitřní hlas.