O nedefinovatelných pojmech a noetických trosečnících

Antonín Steinhauser

1. Vojtěch Kolomý z Navarrské Univerzity ve své bakalářské práci "G. E. Moore: Kritika metafyzické etiky"1) , úspěšně obhájené na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 2014, analyzuje a vykládá kritiku tzv. "metafyzických" etik, kterou George Edward Moore předložil převážně ve své knize Principia Ethica. Bakalářská práce Vojtěcha Kolomého ovšem vůbec nenahlíží na to, že hlavní předpoklad Moorovy "kritiky", spočívající v údajné nedefinovatelnosti toho, co je "dobré", je vnitřně rozporný, protože implicitní významy Moorovy skeptické teorie a jejich pravdivostní nároky jsou logicky neslučitelné s explicitní sémantikou jejího hlavního předpokladu. Jelikož Moorova "kritika" posléze spočívá výlučně na takto zasaženém postulátu, je jako celek filosoficky bezcenná stejně jako její následná interpretace z pera Vojtěcha Kolomého, která tuto vadu nereflektuje.

2. Celá Moorova "kritika" vychází z teze, že "odpovědi na otázku, co znamená 'být dobré', prostě nejsou možné", případně, že "dobré je nedefinovatelná vlastnost, a proto každý pokus o její definici musí skončit nezdarem". Zároveň ale George Edward Moore používá tentýž pojem "dobré" v deskriptivních soudech jako například: "Moje stanovisko je, že 'dobré' je jednoduchý pojem, stejně jako i 'žluté' je jednoduchý pojem", resp. "Pokud se mě někdo zeptá 'Co je být dobré?', moje odpověď zní, že dobré je dobré, a tím je pro mě věc uzavřena". Posléze dokonce uvádí, že někteří lidé prostě nějak poznávají a vědí, co je dobré: "Pokud to již předem neví, tak není možné nikomu vysvětlit, co je dobré", respektive: "Otázku po tom, co je samo o sobě dobré, můžeme rozřešit pouze bezprostřední evidencí".

3. Když se George Edward Moore vyjadřuje například o tom, že "dobré" je jednoduchý pojem, který se přiřazuje objektům, tak implicitním pravdivostním nárokem jeho výroku je, že i pojem "dobrý" má nějaký určitý význam. George Edward Moore tímto slovem totiž evidentně něco míní – jinak by jej nevyslovoval. Sémantická určitost pojmu "dobrý" ovšem implikuje jeho definovatelnost. Definice není ničím jiným než logickou podmínkou, která vyjadřuje ten konkrétní význam daného pojmu. Přiřadit kterýkoliv pojem kterémukoliv objektu je možné pouze skrze definici daného pojmu – pokud daný objekt splňuje definici pojmu, pojem mu náleží. Pokud ji naopak nesplňuje, pojem mu nenáleží. Žádná třetí možnost neexistuje. Z toho bezprostředně plyne, že bez definice pojmu je otázka přiřazení tohoto pojmu k libovolnému objektu univerzálně a totálně nerozhodnutelnou bez jakýchkoliv výjimek. A takto prokázaná definovatelnost každého pojmu s určitým významem je v přímém rozporu s Moorovým tvrzením, že "dobré" je nedefinovatelným pojmem.

4. Logická chyba, která patrně stojí za zdůvodněním Moorova noetického kolapsu, spočívá v tom, že George Edward Moore redukuje definování atributů výlučně na takové definice, které jsou konstruované skrze konjunkci subatributů. Jelikož ale George Edward Moore pojímá "definovatelnost" (dobrého) klasicky coby "možnost odpovědi na otázku, co to znamená být" (dobré), lze atributy pochopitelně definovat kromě konjunkce subatributů i mnoha jinými způsoby – například skrze disjunkci subatributů (tedy nikoliv coby jejich průnik jako v případě konjunkce, nýbrž coby jejich sjednocení), případě i jejich negaci nebo kteroukoliv jinou logickou operaci. Dále lze atributy ovšem definovat například i skrze následek objektu, skrze příčinu objektu nebo skrze kteroukoliv jinou relaci tohoto objektu s jiným objektem (tedy nejen skrze kauzalitu). Proto jednoduchost atributu rozhodně neimplikuje jeho nedefinovatelnost, jak se chybně domníval George Edward Moore.

5. Zrovna tak je chybné i Moorovo tvrzení, že pojem "žlutý" je nedefinovatelný - "žluté" lze definovat například jako to, co produkuje nebo odráží viditelné záření s vlnovou délkou 550 nm, zatímco viditelné světlo ostatních vlnových délek neprodukuje ani neodráží. Samozřejmě to není jediná smysluplná definice žlutosti, jelikož existují i odvozené významy pojmu "žlutý" - a každý jeho význam musí mít vlastní definici, protože různé významy pojmu "žlutý" jsou vzájemně odlišné. Moje výše uvedená definice "žlutého" například nepodchycuje jinak žlutou věc, která je opticky způsobilá odrážet z viditelného spektra výlučně žluté světlo, ale aktuálně se nachází v absolutní tmě, takže žádné viditelné záření aktuálně neodráží – a kterou by bylo možné v některém z odvozených významu slova "žlutý" považovat také za žlutou. Vzhledem k původnímu významu žlutosti je moje definice ovšem nutným i dostatečným vymezením pojmu "žlutý", takže splňuje všechny parametry korektní definice. Pro všechny smysluplné alternativní významy pojmu "žlutý" rovněž existují korektní definice těchto významů, které jsou vůči nim zároveň nutné i dostatečné.

6. Naopak to, co je nedefinovatelné, je absolutně nepoznatelné, protože takovému pojmu nelze přiřadit žádnou sémantiku. Bez definice pojmu poznávající subjekt nejen nemůže subsumovat žádnou jednotlivinu pod takový pojem, ale nemůže bez ní navíc dojít ani k žádnému jinému logickému vztahu mezi daným pojmem a čímkoliv dalším. Naprosto nic neřeší ani Moorovo tvrzení o tom, že "dobré" poznáváme pouze bezprostřední evidencí – i přiřazení samotného smyslového počitku k pojmu pochopitelně vyžaduje subsumpci daného počitku pod definici takového pojmu. Není jiná cesta, protože jakákoliv realita může být s pojmem logicky nějak spojována pouze skrze jeho definici. George Edward Moore je proto jedním z dnes poněkud přemnožených selektivních skeptiků, jimiž postulované resktrikce lidského poznání se logicky nevejdou samy do sebe.

7. Následná kritika toho, co George Edward Moore nazývá "metafyzickými" etikami, je zcela anihilována vnitřní rozporností hlavního Moorova postulátu. Proto jeho kritika nijak nezpochybňuje, že dobré je definovatelným pojmem. Je přitom víceméně lhostejné, jak se "dobré" v oněch "metafyzických" etikách definuje. Klasicky se "dobré" definuje coby transcendentální atribut jsoucna pojímaný ve vztahu k vůli jiného2). Dobro je ve svém nejpůvodnějším významu jedno z Božích jmen a v odvozeném významu je tedy dobré všechno, co je Bohu podobné. Proto se toto určení přiřazuje všemu jsoucímu, jelikož všechno jsoucí je Bohu podobné přinejmenším svým bytím. Vzhledem k vyvrácení Moorovy "kritiky" je však podstatné pouze to, že "dobré" definovat lze a že tuto skutečnost nemůže bezrozporně zpochybňovat nikdo, kdo pojem "dobrý" jakkoliv používá při svých pokusech o popis reality. Z toho také plyne, že všechny další Moorovy a Kolomého teze, které předpokládají nedefinovatelnost "dobrého", jsou nesmyslnými pseudoproblémy a vědecky bezvýznamnými tezemi postrádajícími jakýkoliv reálný obsah.

POZNÁMKY:

1. G. E. Moore: Kritika metafyzické etiky, Bc. Vojtěch Kolomý, Ústav filosofie a religionistiky FF UK, 2014,https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/124519/

2. Sv. Tomáš Akvinský, Komentář k Etice Nikomachově od Aristotela, 1. kniha, 1. čtení,https://dhspriory.org/thomas/Ethics1.htm#1