Teodicea sama o sobě? Saul Smilansky: Deset morálních paradoxů

Jaroslav Mestek

Akribii překladatele dosvědčuje, že Saul Smilansky začíná autorskou předmluvu k recenzované knize (Saul SMILANSKY, Deset morálních paradoxů, Academia, Praha 2019) „poděkováním svému dobrému příteli Davidu Černému, který přišel s návrhem přeložit Deset morálních paradoxů do češtiny a sám se překladu ujal.“ (SMILANSKY 2019, s. 11) Morální paradox je jako oheň – zlý pán, ale dobrý sluha. Je sympatické, že sebevědomý autor se v nejistém terénu absurdity nevyhýbá pochybnostem o svých předešlých myšlenkách, k nimž slovo „zřejmě“ (SMILANSKY 2019, s. 163) přidává „kvůli možným důsledkům neznalosti“ (SMILANSKY 2019, s. 163). Instrumentální pojetí morálky vytvářejí paradoxy:

„Mohou vznikat ze vzdorných faktů, obvyklých i neobvyklých. Mohou se vynořovat z nových způsobů myšlení, z přiměřených omezení našich morálních emocí, z toho, jak fungují naše morální pojmy, z našich centrálních morálních intuic.“ (SMILANSKY 2019, s. 168)

Autor se nemýlí: „Tato kniha je svou konceptuální analýzou a snahou o jasnost pevně usazená v tradici analytické filozofie.“ (SMILANSKY 2019, s. 12) Tak přemýšlí Saul Smilansky, autor sledované knihy (SMILANSKY 2007; SMILANSKY 2019), narozený v Jeruzalému, profesor filosofie na Haifské univerzitě v Izraeli.

Předpoklady „teodiceje“ připomenuté v úvodu knihy jsou vlastně parafrázovány v paradoxu o vydírání (blackmail) postřehem:

„V případě vydírání (zřejmě) považujeme za nejparadoxnější odpověď na otázku, proč ho vlastně považujeme za morálně odsouzeníhodné (není na něm nic dobrého).“ (SMILANSKY 2019, s. 173)

Tento pádný argument zasahuje konsekvencialistické teodiceje, zlehčující zlo případnými aspekty dobra. Tutéž morálně-etickou figuru má ovšem např. i dětská kyberšikana a stalking.

„Problém zla je obvykle formulován ve formě trojice tezí: 1. Bůh je všemocný; 2. Bůh je dokonale dobrý; 3. Ve světě existuje zlo (příliš mnoho zla).“ (BERAN 2019, s. 362)

Na pozadí recenzované knihy se autor této recenzní studie pokusí zaujmout pozici, v níž se jako paradoxní jeví tzv. teodicea. Recenzent proto z předem citovaných tezí reviduje třetí tezi, a to ve dvou premisách (dále nazývaných premisy na rozdíl od nástupních tezí) Paradoxu o teodiceji: (první premisa) Bůh je všemocný a Bůh je dobrý; (druhá premisa) Zlo je zlé nebo Teodicea je teodiceální; nechť druhá premisa zahrnuje entyméma založené na triviální intuici, že k pojmu „Teodicea“ patří pojem „Zlo,“ avšak že k pojmu „Zlo“ nepatří pojem „Teodicea“, přičemž v obou premisách lze predikaci uvést doxastickou modalitou: „Věří se, že…“

Transcendentální pojem „Zlo“ je formální negací pojmu „Teodicea“ ve druhé premise zakládajícího „další Něco (aliud quid) jakožto jakousi jinakost.“ (MESTEK 2012, s. 765) Jde o eliminativní princip ceteris paribus (Srv. GAHÉR 2020, s. 672nn; srv. SCHURZ 2002, s. 358nn) v přímém napadení premisy. Entyméma deficitu pojmu „Teodicea“ v Paradoxu o teodiceji je založeno na intuici morálního zobecnění a na substrukturně epistemické logice, zatímco partikulární existenciální paradoxy morálky bývají založeny na morální intuicí dostupné vícehodnotové logice.

„Jeden způsob, jak zde rekonstruovat hlavní myšlenku, je následující: Ve východisku či vyšší premise sylogismu se zmiňuje nějaká věc, kterou chceme, nebo cíl jednání; nižší premisa vztahuje k této věci nějaké jednání, a to zhruba jako prostředek k cíli; a závěr konečně spočívá v užití tohoto prostředku k dosažení onoho cíle. Takže stejně jako v teoretickém vyvozování vede tvrzení premis nutně k tvrzení závěru, ve vyvozování praktickém z přitakání k premisám vyplývá jednání, jež je s nimi ve shodě.“ (WRIGHT 2013, s. 66)

Obě tyto strategie propojuje, ve sledované etické problematice, kromě jiného metaetika. Prubířským kamenem je kritika, jíž Georg Edward Moore soustředil na pojem „dobra“, aniž by pojem „dobra“ doplnil pojmem „zla“:

„[…] moje odpověď [na otázku ‚Jak se definuje dobré?‘] by mohla vypadat jako velké zklamání. Pokud se mě někdo zeptá ‚Co je být dobré?‘, moje odpověď zní, že dobré je dobré, a tím je pro mě věc uzavřena. Nebo když se mě někdo zeptá ‚Jak se dobré definuje?‘, moje odpověď je ta, že se definovat nemůže, a to je vše, co k tomu mohu říci.“ (MOORE 1903, § 5; překlad KOLOMNÝ 2014, pozn. 10, s. 8) K základům Moorovy kritiky metafyzické etiky patří triviální soud, bez něhož se neobejde ani následující kritika pojmu „Teodicea“.

„Bereme-li za těchto okolností striktně definici logického vyplývání, pak máme důvod předpokládat, že onen analytický (triviálně pravdivý) soud, že je špatné činit to, co způsobuje lidem zbytečnou bolest, vyplývá z libovolného soudu, stejně jako onen analytický (triviálně pravdivý) soud, že nože mají ostří, vyplývá z libovolného soudu. Totéž platí o každém hodnotovém truismu.“ (KOLÁŘ – SVOBODA 1997, s. 204) Truismus „neštěstí je nešťastné“ (SMILANSKY 2019, s. 167) lze zapsat tautologickým výrokem, že „neštěstí je neštěstí“ (SMILANSKY 2019, s. 180). V deflačních teoriích pravdy (deflationary theory of truth) ve formulaci „je pravda že p, právě když p“ má sice pravda logickou funkci, avšak predikát pravdivý nevyjadřuje žádný netriviální pojem a může být formálně eliminován zápisem, že „je p, právě když p.“ Truismus není citlivý na to, zda je v predikátové logice zapsán symbolem univerzálního kvantifikátoru či symbolem existenčního kvantifikátoru. Implicitní definice eliminující pojmy, jenž nepodmiňují truismus, ovšem nevylučují apriorismus truismu.

V Paradoxu o teodiceji ve druhé premise tvořené propozicí s disjunkcí „při odmítnutí jednoho z disjunktů už musíme druhý přijmout.“ (VLASÁKOVÁ 2019, s. 763) Paradox o teodiceji je zapsán negací teodiceje implikující konjunkci subatributů Bůh je všemocný a Bůh je dobrý a negací teodiceje implikující tautologii Zlo je zlé:

¬ (T→G) / G

¬ (T→E) / E

(T – TEODICEA, THEODICY; G – BŮH; GOD; E – ZLO, EVIL).

Entyméma druhé premisy lze přiblížit interpretací, že mírou jsoucího dobra a zla je, že pro člověka jsou, a mírou nejsoucího dobra a zla je, že pro člověka nejsou. K tomu též Prótagorás z Abdér: Mírou všech věcí je člověk – jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou. Je takto interpretovaná teodicea pro člověka věcí nejsoucího dobra a zla?

Zlo není spolehlivě definováno. Leč názvem knihy Z nejhoršího jsme uvnitř (FIALA 1993) fixovaný aforismus český rodilý mluvčí obvykle vnímá jako parafrázi floskule „z nejhoršího jsme venku“, přičemž v události toho „nejhoršího“ je tato indikace zla, kromě jiného, nestandardní interpretační intervencí z pozice homo-mensura do filosofické aporie vnějšku a vnitřku.

Karel Šprunk ve studii Zlo jako argument proti Boží existenci přesvědčivě analyzoval

„jednu verzi logického argumentu, který chce prokázat rozpornost náboženského přesvědčení […] v tomto rozboru nešlo o pozitivní dokazování Boží existence. Tím směrem vedou jiné myšlenkové postupy s účastí celé lidské neobjektivity.“ (ŠPRUNK 2002, s. 46, 48)

Což lze parafrázovat tak, že tato recenzní studie formuluje Paradox o teodiceji, v němž „teodicea je jednou verzí logického argumentu proti Boží existenci a že ani v tomto rozboru nejde o pozitivní dokazování Boží existence.“

Saul Smilansky uvozuje svoji knihu teodiceálně: „Je-li Bůh zcela dobrý, všemocný a vševědoucí, jak potom může být ve světě tolik utrpení a zla?“ (SMILANSKY 2019, s. 21) Je možné zbavit se tzv. teodiceje např. prohlédnutím? Nabízí se biblické podobenství (SK 9,17). Teodicea sama o sobě? Bohužel, výslovně „teodicejí“ se recenzovaná kniha nezabývá.

Teodiceální problém se v konfrontaci se zlem vytrácí. Nicméně Paradox o teodiceji, nabídnutý v této recenzní studii jako odvážný myšlenkový experiment, není návodem, jak zklidnit Furie, resp. Erínye známé též z třetí části Aischylovy trilogie Oresteia. Nabídnutý formální postup, atakující samu teodiceu, nepopírá ani neznevažuje lidské utrpení, nevyžadující argumenty teodiceje o distribuci zla.

LITERATURA:

Ondřej BERAN, Problémy s teodiceou ve wittgensteinovské tradici, Filosofický časopis, 67, 2019/3, s. 361–381.

Petr FIALA, Z nejhoršího jsme uvnitř, Hájek a spol., Olomouc 1993.

František GAHÉR, Metódy abstrakcie, idealizácie konkretizácie v logike: prípad posunutého času vo faktuálnych kondicionáloch, Filozofia, 75, 2020/8, s. 660–676.

Bob HALE – Crispin WRIGHT, Implicit Definition and the A Priori, in P. Boghossian – Ch. Peacocke (eds.) New Essays on the A Priori, Oxford University Press, New York – Oxford 2000, s. 286–319.

Petr KOLÁŘ – Vladimír SVOBODA, Logika a etika: Úvod do metaetiky, Filosofia, Praha 1997.

Vojtěch KOLOMNÝ, G. E. Moore: Kritika metafyzické etiky, Ústav filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2014 [cit. 3. 3. 2021]. Dostupné z www:

https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/124519/

Jaroslav MESTEK, Daniel Heider: Suárez a jeho metafyzika, Filozofia, 67, 2012/9, s. 764–766.

George Edward MOORE, Principia Ethica., University Press, Cambridge 1903 [cit. 3. 3. 2021]. Dostupné z www:

http://fair-use.org/g-e-moore/principia-ethica/chapter-i

Gerhard SCHURZ, Ceteris Paribus Laws: Classification and Deconstruction, Erkenntnis, 57, 2002/3, s. 351–372.

Saul SMILANSKY, 10 Moral Paradoxes, Blackwell Publishing, Oxford 2007.

Saul SMILANSKY, Deset morálních paradoxů, Nakladatelství Academia, Praha 2019.

Karel ŠPRUNK, Zlo jako argument proti Boží existenci. Teologické texty, 13, 2002/2–3, s. 46–48.

Marta VLASÁKOVÁ, Ars obligatoria, Filosofický časopis, 67, 2019/5, s. 753–766.

Georg Henrik von WRIGHT, Vysvětlování a rozumění, Filosofia, Praha 2013.

__________________________

ABSTRAKT:

Teodicea sama o sobě? Tato recenzní studie je zaměřena na teodiceu, jíž Smilansky uvedl svoji knihu vydanou v českém překladu (S. SMILANSKY, Deset morálních paradoxů, Academia, Praha 2019). Recenzent doplňuje „Paradox o teodiceji“: 1. ¬ (T→G) / G, 2. ¬ (T→E) / E. „T“ jakožto TEODICEA, „G“ jakožto BŮH, „E“ jakožto ZLO. Tautologie je logickým termínem pro extrémní verzi truismu. Při přezkoumávání této ideje se teodiceální problém vytrácí.

KLÍČOVÁ SLOVA:

Deflační teorie pravdy, Erínye, etika, paradox, Saul Smilansky, teodicea, zlo

ABSTRACT:

Theodicy-in-itself? This reviews study is focused on theodicy, by which Smilansky began his book published in Czech translation (S. SMILANSKY, Deset morálních paradoxů, Academia, Praha 2019). The reviewer adds to the book the "Paradox about Theodicy": 1. ¬ (T→G) / G, 2. ¬ (T→E) / E. ’T’ in THEODICY, ’G’ in GOD, ’E’ in EVIL. A tautology is the logical term for an extreme version of a truism. While examining this idea, the teodicial problem disappears.

KEYWORDS:

Deflationary Theory of Truth, Erinyes, Ethics, Evil, Paradox, Saul Smilansky, Theodicy